Přečtené 417

Psychothriller, který je přímo mrazivý. Nemohla jsem se však rozhodnout, zda tu holčičku odsoudit nebo jí spíše politovat. Přišlo mi to jako pojednání o těžce psychicky nemocném dítěti, které z toho důvodu je vlastně hororem. A jeho matka si to rozhodně nezasloužila. Otevřený konec vyzněl jako že téhle dívence nepomůže vůbec nic, protože je svojí nenávistí k matce přímo posedlá. Proto bych pokračování raději ani nechtěla.

Moje nejoblíbenější spisovatelka mě nikdy nezklame. To, co očekávám, vždy dostanu. Napětí, čtivost, humor, zajímavá zápletka. Je to její zvláštní způsob, kterým vypráví, schopnost dokonale vylíčit všechny postavy, že je máte úplně před sebou. Vidíme jak jednají i co si myslí, dokážeme se do nich vžít. Pro to vše jí tak ráda čtu a každou její knihu si neobyčejně vychutnám.

Jsem přesvědčená, že kniha si zaslouží všech pět hvězdiček, už jen proto, že autorka zcela otevřeně a upřímně odkrývá svoje nejhlubší pocity a nestydí se přiznat i svoje horší vlastnosti a ne vždy správné chování ke svému partnerovi. Potkala ji však ta nejhorší věc, jaká se vůbec může v životě přihodit a navíc v době, kdy se musela starat o kojence. Já sama jsem ji pouze nechápala na konci knihy, kdy se vzdala založení nové rodiny. Velké štěstí měla také v tom, že okolo ní byla tak široká rodina a mnoho přátel a kamarádů, kteří se o ni starali a vždy jí podrželi. Je mnoho lidí, kteří se se stejnou bolestnou ztrátou musí vyrovnávat úplně sami, protože už nikoho jiného nemají, a pro ty to jistě musí být o mnoho těžší. Proto si myslím, že se Carolina zase tolik - chvílemi až přehnaně - litovat nemusela.

Příběh napsaný s velkým citem, mně osobně se velmi líbil a vzal mě za srdce. Hrdinka poznává, co je skutečná láska a to, jak se k tomuto poznání propracuje, je vylíčeno laskavě a nenásilně. Není zde nic povrchního, naopak charakter všech postav se nám rýsuje bez příkras, stejně tak vážná choroba Nancy je brána úsměvně, přitom ale není nikterak znevažována. Je to příběh, na který dlouho nezapomenu. Číst by jej měl každý, kdo hledá pochopení, porozumění, laskavý humor a klid v duši. V této knize se skutečně skrývá zapomenutý klíč ke štěstí a každý, kdo chce, ho tam najde.

Již při čtení jsem měla trochu rozporuplné pocity. Sci-fi není můj oblíbený žánr, tak jsem nejspíš sáhla vedle. Ale nakonec se mi děj docela líbil i dva životy, které Olivie vede, ale byla to prostě taková pohádka pro dospělé, při které pořád tak nějak čekáte, že to povede k něčemu většímu než ke katastrofickým vizím. Téměř celou knihu vypráví samotná Olivie a najednou ke konci se ujme slova její přítel, což mi přišlo trochu zvláštní. Ale bylo to čtivé, takže na odpočinkové čtení dobré.

Za mě hodně poučná kniha o tom, jak se vypořádat s obrovským smutkem a žalem, když vás opustí ten nejbližší. Myslím, že nemusí být nutně jen pro ovdovělé, ale že mnoho zajímavých postřehů a myšlenek přinese všem třeba proto, aby si vážili více každého dne se svým protějškem a prosté skutečnosti, že je s nimi. Navíc kniha je vlastně autobiografická, autorka jí napsala, když jí samotné zemřel manžel a tím větší má přínos.

Od autorky jsem přečetla téměř vše, tato její další kniha je o něco slabší než ostatní. Ke konci se to již trochu vleklo, zdálo se mi to pořád to samé dokola. Prolínání minulosti s přítomností mě ale bavilo i setkání s duchy a čarodějnicemi. Je to příjemná změna. Knize bohužel musím vytknout časté překlepy a chyby v textu - chybí písmenka ve slovech, někdy i celá slova. To na přitažlivosti příliš nepřidá.

Tento psychologický román je dost drsný na téma často se v knihách opakující: Přítelkyně, která naruší celkem poklidný život manželské dvojice. Navíc psychiatrička, která se sama potýká s drastickou zkušeností ve své minulosti a partnerskými problémy. Kam až to všechno může dojít? A co se stane, když mozek odmítá připustit si krutou pravdu? Trochu mi vše přišlo přehnané, ale četlo se to dobře a je jen na nás, čemu budeme ochotni uvěřit.

Krásná a pravdivá kniha o smíření se se smrtí a tragédií, hluboce lidská a napsaná s velkým citem. Navíc ten konec - i když to k němu nenápadně směřovalo a doufali jsme v něj - zázrak se přesto stal, a to v tom, že celá rodina se opět semkla a sblížila, i přesto, že život jednoho z nich navždy uhasl. Vše navíc proloženo nádhernými citáty a vše dohromady nutí k hlubokému zamyšlení.

Andílek by mohl být klidně i psychologický román pro ženy, protože to, co se stalo dvěma hlavním představitelkám, se stane spousta ženám na celém světě. Ale tyhle dvě se se svými traumaty nebyly schopny normálně vypořádat, a tak se z románu stává thriller. Způsob, jakým Willow přišla do rodiny Heidi, mi přišel trochu nereálný, ale jinak docela dobře vymyšleno, i když mě to nebavilo tak, jak bych si představovala.

Málokdy dávám tak málo hvězdiček, ale bohužel tato kniha mě nijak zvlášť nezaujala a nic mi nedala. Měla jsem co dělat, abych dočetla, snad jen proto, že jsem čekala alespoň nějaký zajímavý závěr. Stalo se ale jen to jediné snadno předvídatelné. Saru jsem nechápala, jak kvůli sousedům si tak mohla zcela zničit svůj vlastní život, do té doby celkem spokojený. Knihu doporučit nemůžu, i když je čtivě napsaná, vlastně je o ničem.

Kniha s velmi silným tématem, jak začnete, nemůžete přestat číst, protože tohle se vážně může týkat úplně každé z nás. Klaním se před Klárou, která dokázala tak těžkou a dlouhodobou léčbu zvládnout s odvahou a obrovskou vnitřní silou. Myslím si však, že příběh mohl být mnohem přitažlivější, kdyby neprobíhal ve třetí osobě, ale vyprávěla jej přímo Klára. Také opakování odborných zpráv, zkratek a čísel z vyšetření obyčejnému člověku bez lékařského vzdělání příliš nedá, pokud nejsou laicky vysvětlena. I když je to vše popsáno zcela určitě pravdivě, celkově to působí trochu stroze, ne jako román, ale spíše jako popis nebo výpověď. Také mě trochu rušilo, že přímá řeč je matoucí: není používána jak má být, tedy pouze při řeči, ale i při Klářiných myšlenkách, takže často nelze hned rozpoznat, zda to Klára někomu sděluje nebo si to říká jen sama pro sebe.

Ráda si čtu o starých domech a jejich tajemstvích, tohle byla ale jen taková oddychovka, čekala jsem větší zápletku a lepší tajemství. Na odpočinek, když potřebujete jen lehké čtení, to stačí. Příběh však nepatří k těm, který mě nějak oslovil, asi ho brzy zapomenu.

Je to určitě krásně psaná kniha, která osloví zvláště každého, kdo žil v této době a ví, co obnášela. Pokud však jde o hlavní postavu, jsem z ní trochu rozhozená. Nevím, je-li to v tomto příběhu záměr, ale není zcela jasné, zda Bohdana je či není němá. V některých pasážích vypráví tak, jako kdyby normálně komunikovala, jen že je zamlklá. Až téměř na konci knihy se pak dočteme, že je vlastně němá a píše vzkazy na lístečky, předtím jsem si myslela, že nemluví jen s otcem? Moc si nedovedu představit, jak němá dívka zařizuje tolik věcí se svým manželem, pracuje a domlouvá se se všemi jen gesty, neboť učit se znakovou řeč odmítla... Možná to není na závadu, ve mně to však nejprve perfektní pocit z knihy trochu narušilo. Navíc jsem si všimla jedné nepřesnosti, kterou nevím jestli někdo jiný ještě zaznamenal: Bohdana se narodila v roce 1980, po 25-ti letech manželství, což je řečeno hned v první kapitole. Ovšem o kus dál, přesně na str. 74 nahoře se dočítáme, že svatba jejích rodičů, se konala v roce 1959. Tudíž by se přece Bohdana musela narodit v roce 1984 nebo svatba by, dle toho, co bylo řečeno na začátku, musela být roku 1955. Je to banalita, přesto ale tyto dvě nesrovnalosti trochu pokazily můj celkový dojem z knihy, která má jinak velmi zajímavý příběh, vyprávěný s hloubkou a citlivostí.

Je to dobré téma, o kterém se musí přemýšlet. Jenže v této knize se zdá vše jaksi nedořešené. Pořád mě to celkem bavilo, ale naštval mě ten konec. Vůbec žádné vysvětlení, hlavní hrdinka jako kdyby se úplně pomátla. Snad se to má brát tak, že zdědila určité vlohy po svojí matce? Eliška se mi docela zprotivila tím, jak údajně s malým dítětem měla přemíru volného času na lelkování. Dokonce se tak nudila, že začala vařit složitá luxusní jídla. Údajně sama spisovatelka má tři děti, takže tohle nechápu. Celkově trochu zklamání hlavně proto, že se vůbec nedozvíme konkrétní důvod, proč ten hrůzný čin její matka spáchala, ač se o tom celou dobu v knize polemizuje.

Také jsem myslela, že se dozvím o konkrétních příčinách rozpadu manželství hlavní hrdinky, ale vlastně jde jen o takové pojednání, proč vlastně dochází k rozchodům a jak se s tím snažíme vyrovnat. Působí to na mě jako zpověď a rozbor emocí, které lidé v této situaci většinou prožívají. Aby měl příběh větší přitažlivost, bylo by dobré, kdyby se čtenáři více dozvěděli o tom, jaké bylo soužití této dvojice před samotným rozchodem.

Mně se kniha moc líbila. Pro letní dovolenkové dny je jako stvořená a nejen to. Spisovatelka je výborná vypravěčka a psycholožka. Dokáže nás vtáhnout do děje i do prostředí samotného a dokonale vykreslit emoce všech zúčastněných. Není to jen o romantické zahálce na dovolené, ale překvapivě i zde v kouzelných španělských horách mohou lidé řešit závažné partnerské problémy a konat rozhodnutí, která změní jejich všední dny i celý další život.

Pro mě tedy hodně velká síla... zanechalo to ve mně neodbytné myšlenky na to, kam až může vést nekomunikace mezi partnery. Kdyby si po pravdě vše vyříkali, nemuselo se nic z těch šíleností stát. Tohle je však thriller, ve kterém se až na samotném konci dočkáme vysvětlení, proč Simon odešel a o co vlastně šlo. Chvílemi mi to přišlo až příliš moc natahované a zdlouhavé a hlavního hrdinu s jeho přehnanými reakcemi jsem tedy vůbec nechápala, přišel mi jako hodně velký a bezcharakterní sobec.

Spíše než thriller bych zařadila knihu do psychologických románů. Osud Clare na nás hned zapůsobí, protože zůstává sama s malou dcerkou a sotva narozeným synem. Už jen z tohoto pohledu musí být příběh velmi emotivní a my mladé matce musíme odpouštět její často až hysterické jednání. Není však divu, co vše si musí domýšlet, když se náhle dozvídá tolik věcí o svém manželovi, které vůbec netušila, že před ní skrýval. Zajímavé bylo střídání kapitol z pohledu Clary i Nicka a co přesně se dělo před Nickovo smrtí. Jednu hvězdičku však musím ubrat za jakousi často až ubíjející zdlouhavost při líčení jednotlivých situací. Chápu, že úmyslné natahování mělo přispívat k většímu napětí, spíše to však svádělo k tomu, abychom některé řádky ve své nedůležitosti téměř přeskakovaly a samotný děj tím jakoby stagnuje.

Jak už sám název napovídá, nejsou to obvyklé povídky, ale pouhé úvahy, momentky ze života. Kniha se mi četla trochu těžce, ze začátku jsem si nemohla zvyknout na strohý, těžkopádný jazyk. U některých povídek jsem se ztrácela a nevěděla, jak se v nich orientovat. Většinou je vše o nevěře. Ale některé myšlenky mě zaujaly, dotýkaly se i vážnějších témat jako je nerovnoprávnost žen, feminismus či morálka společnosti. Nejkrásnější zážitek z celé knihy mi však přinesly neuvěřitelně působivé, emotivní kresby žen.

Na začátku jsem si říkala: tak tohle nezvládnu číst. Mám tři malá vnoučata a bála jsem se, že se při tomhle tématu snad zhroutím. Jenže kniha je psána takovým nádherným způsobem, že jsem se od ní nedokázala odtrhnout. I když její téma je tak závažné, musím ji zařadit k tomu nejkrásnějšímu a nejlidštějšímu, co jsem kdy četla. S rozhodnutím, které musel mladý pár učinit, se navíc spisovatelka vypořádala zajímavým způsobem, který čtenář rozhodně nečeká. Člověk si vždycky musí vybrat jednu cestu, když se octne na křižovatce a může si jen domýšlet, jaká by byla ta, kterou se nevydal. Zde vidíme, co může každá z nich přinést. Je vidět, že autorka má vše perfektně vymyšleno a každému to musí přinést neobyčejný čtenářský zážitek, i jej nadlouho ovlivnit.

Knihám s válečnou tématikou se odjakživa spíše vyhýbám, ale jsem za to moc ráda, že jsem nyní udělala výjimku. Tenhle příběh je hluboce emotivní i přesto, že se odehrává v tak strašné době. Jeden z těch, který ve vás zanechá stopy navždy. Vyprávění smrti bylo hrozné, děsivé, ale úžasné a tak lidsky opravdové. Zajímavý je pohled na život obyčejných Němců, těch, co si válku nikdy nepřáli a odsuzovali ji, v jaké přetvářce a hrozbách trestů museli žít. V závěru mě trochu mrzelo, že autor neprozradil, zda se manželem Liesel stal Max, i když chápu, že to nebylo v tomto příběhu důležité.

Kniha pro skutečné knihomoly, která uklidní a pohladí po duši. Líbil se mi nápad s knihotočem, kdy se pro každého člověka hledá taková knížka, jakou právě jen on potřebuje. Trochu mi to připomnělo náš projekt Kniha do vlaku, kdy se na nádraží půjčují knihy, které se nemusí vracet. Svazek je prostě vypuštěn do světa a sám si najde svého čtenáře. Zde si dívka čte v metru a všímá si ostatních cestujících, aby si na ně utvářela názor podle toho, co čtou. Nakonec se knihy stanou jejím osudem a procestuje s nimi celý svět. Je to poetický příběh s mnoha odkazy na další knihy přímo v textu.

Jistě by se každému líbilo žít v takovém domě, kde si jeho obyvatelé k sobě najdou vztah podobný jedné velké rodině. Trochu je to jako pohádka, které ale chceme uvěřit. V knize jsou však také na druhé straně ukazovány i velmi vážné věci. Během čtení jsem pak nejvíce oceňovala to, jak autorka dokáže neustále překvapovat. Něco se vždy změnilo a ukázalo být úplně jinak právě v té chvíli, kdy bychom to nejméně čekali. Právě proto kniha ani trochu nenudí a navíc každá kapitola začíná vždy jedním krásným a pravdivým citátem. Za mě hezké, příjemné i poučné čtení.

Vtipných, svěžích a úsměvných knih není nikdy dost. Řekla bych, že tato k nim patří. Tom mi byl sympatický a fandila jsem mu. Díky svému zaujetí pro čísla a matematiku měl problém najít si vážnou známost a jak tomu často bývá, ani netuší, jak blízko k ní má. I čtenář je v závěru knihy překvapen, kde se ta pravá tak dlouho skrývala. :-)

Tři zvláštní příběhy, které se každému nemusí zamlouvat. Mně se však líbí, jak se autorka nebojí zabruslit mezi neobvyklé nebo ne příliš chvályhodné lidské vlastnosti a vykreslit je s odvahou a upřímností. Ať si každý myslí co chce, i takhle to prostě někdy chodí.

Oddechová a nenáročná kniha o přátelství čtyř žen ukazuje s vtipem neveselé situace, které nastávají s blížícím se seniorským věkem. Nicméně mi unikaly některé podstatné spory nebo zážitky z let minulých, spojené s jejich společným podnikáním. V tom jsem se občas ztrácela, možná proto, že jsem nečetla první knihu Já a štrúdl, na který tato kniha navazuje. Prokousat se ke konci mi tedy docela trvalo. Bylo to trošku nezáživné, nevím jestli zkusím další knihy této autorky.

Je to kniha se závažným tématem, v níž mě nejvíce zaujaly samotné příběhy umírajících lidí a to, jak hodnotili svůj život a jak mnohé v jeho závěru ještě dokázali změnit. V závěru jsem však příliš nepochopila část, pojednávající o samotné autorce. Myslím, že není dostatečně objasněna příčina její náhlé hluboké deprese - pořád je jen naznačováno, že něco špatného v minulosti způsobilo její stavy, ale není čtenáři nic konkrétně vysvětleno, co se jí vlastně přihodilo. To vyprávění o ní samotné jako kdyby rušilo samotný hluboký význam celé knihy. V závěru je však zase hezky vylíčeno, jak žít, abychom nemuseli nikdy ničeho litovat, jak si vážit sebe a života, takže přínos knihy celkově hodnotím na všech pět hvězdiček.

Na můj vkus až příliš mnoho zvráceností, proto bych neřekla ani, že jde o psychothriller, spíš o pořádný hororový příběh. Protože všechny postavy jsou psychicky narušené, nemůže nás ani závěr knihy příliš překvapit. Přestože nemůžete přestat číst, protože pořád čekáte, kdo bude náležitě potrestán, fascinuje vás a děsí celý příběh pořád víc, když to s přicházejícím koncem vypadá, jako by se vlastně vůbec nic nestalo. I tak tu lze najít spoustu dobrých postřehů, co se týče vztahů mezi nejbližšími lidmi a přáteli, jenž bohužel bývají někdy stejně tak temné a falešné.

Velmi napínavá a čtivá kniha, v níž nápad se skrytým oknem je zajímavý a dodává příběhu na přitažlivosti a originalitě. Navíc to není jen zábava, protože se zde poodkrývá i vážný společenský problém. Otevřený konec trochu rozladí, ale lze jej vzhledem k dokonalému a strhujícímu ději odpustit.

Ani desátý příběh Cecilie Lundové nezklamal. Opět jsou v něm prvky detektivního i psychologického románu, u každé postavy víme, proč jedná určitým způsobem. Kdo podle názvu čeká porodní asistentku s pistolí v ruce, ten po přečtení pozná, že je to myšleno úplně jinak. Jde o vážný problém dnešní doby, týkající se násilí prováděného na ženách. Autorka ukazuje, jak úspěšně čelit takovým situacím a tím dodává své knize na společenském významu.

V knize se nejedná o příběh, je to spíše jakási zpověď. Myšlenky, které přibližují krásu a duši těch úžasných zvířat, jakými jsou kočky. Přiznám se, že jako pravá kočkomilka jsem si vychutnala každou stránku. Je to přesně tak, jak autor popisuje: kočka prostě jednoho dne přijde a zase odejde, ať již sama od sebe nebo protože zemře, ale v nás zanechá ohromný pocit ztráty a prázdnoty - tak moc se dokáže nenápadně vloudit do našich srdcí.

Velmi čtivé, zajímavé a zvláštní. Už jen proto, že se příběh týká dvou žen, které se milují možná více než muž se ženou. Ukazuje, co obnáší jejich vztah, nepochopení a předsudky. Celou knihu jsme svědky citových zmatků hlavní hrdinky. Drama se však mění v pochopení sama sebe a samotný příběh končí tak, jak bychom určitě nečekali.

Kniha určitě může pomoci všem, kteří se musí vypořádat se smrtí nejbližšího člověka. Je psána velmi emotivně, tak, že se přímo vžíváte do situace a pocitů Elsie. Dojít ke smíření a najít sílu k dalšímu životu, to je strastiplná cesta, kterou nádherně a se vší upřímností spisovatelka popisuje. Je to jedna z knih, jejíž intenzita bude ve mně dlouho přetrvávat a na níž určitě nezapomenu.

Dobrá psychologická detektivka, v níž se prolínají dva příběhy - jeden, který se odehrál v daleké minulosti a druhý, který se odehrává nyní. Autor nám dává nahlédnout do zvláštního uzavřeného světa jednoho ředitele banky, kterého dožene jeho čin z mládí. Svými pocity a myšlenkovými pochody se vlastně sám potrestá, ale my jej dokážeme pochopit a konec nás naprosto dostane.

Příběhů o domácím násilí si můžeme přečíst mnoho, ale tento je jedinečný tím, že je z velké části příběhem autobiografickým. Vysvětluje, proč ženy často nejsou schopné opustit muže, který jim ubližuje, dává nám zblízka nahlédnout do jejich nejhlubších emocí a zcela upřímně vysvětluje jejich pochyby a jednání. Zcela bez příkras také vykresluje osobnost takového násilníka, který bývá velmi inteligentní, vzdělaný a překvapivě mívá mnoho dobrých lidských vlastností. Skvělá kniha, jejíž hloubka ve vás navždy zůstane.

Příběh šílené exmanželky je neskutečný, ale napínavý a dobře se čte. I když jsou postavy a jejich jednání dobře psychologicky popsány, některá místa jsou na můj vkus až zbytečně moc děsivě vykreslena.

Příběh advokátky, kterou někdo sleduje, se snaží vyznívat napínavě, ale příliš mi takový nepřišel. Jednotlivé postavy jsou dobře psychologicky vykresleny, přesto mě celá kniha nezaujala tak, jak bych si představovala. Pachatel byl pro mě překvapením, podle toho jak byl celou dobu před tím popisován jako charakterní a obětavý člověk, mi to nějak nesedělo. Při všech jeho povinnostech a starostech jsem moc nepochopila, kde sebral čas na stalking.

Bylo to moc hezké, romantické. Jak je vidět, ztráta kabelky nemusí být jen neštěstí, ale i cesta k vášnivé lásce, zvláště když oba zúčastnění jsou připraveni pro ni něco udělat. S nádechem tajemství a kouzelné atmosféry, zvláště když tu svou roli hraje i kočka :-).

Romantika je spojena s detektivní zápletkou, která mě příliš nenadchla. Jediné, co se mi líbilo, bylo nahlédnutí do života v minulém století, jinak ve mně kniha žádný větší dojem nezanechala.