Přečtené 940

Tohle byl nejlepší psychothriller, jaký jsem dosud četla. Výborně vymyšlené, chvílemi vážně děsivé a ten konec - to jsem opravdu nečekala. A teprve na tom úplném konci pochopíme název knihy: Pravda, nebo lež. Vlastně nevíme, záleží na tom, čemu uvěříme. Styl psaní také bravurní. Celkově fascinující příběh s perfektní tajemnou atmosférou, určitě si jej nenechte ujít.

Je to velmi pravdivá kniha, velmi dobře vysvětluje příčiny deprese. Lékaři na ni píší léky ochotně, ani nemusíte k psychiatrovi, napíše vám je i praktik. Což určitě není tak úplně v pořádku, protože zbavit se pak jejich užívání není nic jednoduchého. Dozvíte se, že příčina deprese často tkví v dysfunkci štítné žlázy. To je všechno pěkné, jen si myslím, že pro naše české ženy není léčba tak jednoduchá. Nevím, kde bych sehnala lékaře, který mi místo syntetických hormonů předepíše hormon přírodní a který mi udělá všechny ty potřebné testy, které se běžně nedělají. Ne každý má možnost sehnat báječného přírodního léčitele a zanedbatelná není ani finanční stránka celé té věci. Tyto Američanky si to zřejmě mohou dovolit, ale naše obyčejná česká žena? S tím stravováním je to to samé, nevím, kde bych sháněla průmyslově nezpracovanou mořskou sůl či ghí ze zvířat krmených trávou. Takže pěkně pojednáno, určitě pravdivé, ale postup léčby, jak je zde popsán, pro naše poměry si myslím nerealizovatelný.

Díky názvu jsem čekala trochu něco jiného než problém s chůvami. I když příběh Annabel, která přijela z Anglie, aby dělala chůvu dětem pracovně vytížené Hope, nebyl nejhorší, celkově je to kniha pouze pro pobavení, která ve vás nic zvláštního nezanechá. Ocenila jsem vtipné situace, ale příšerný byl překlad. Tolik chyb jsem ještě v žádné jiné knize nenašla. Zpřeházená a chybějící písmena jsou tu téměř samozřejmostí, např. strunla místo strnula, nezpaleťte se místo nezapleťte se. nemotrný místo nemotorný, dokonce jsou zkomolená i jména: Hyrry místo Harry - prostě hrůza.

Zvládla jsem to, ale jen díky tomu, že je to tak útlá kniha. Zvláštní jazyk, některým výrazům jsem vůbec nerozuměla. A sex s třináctiletým, to je trochu přehnané. Za nejzajímavější mi přišlo vyprávění o tom, v jaké rodině tento chlapec žil a že se nenašel nikdo, kdo by mu pomohl. Jen za to dávám jednu hvězdičku a také za to, jaký vztah měla Žaneta ke svému synovi. To ostatní mě nudilo a jedinou fyziologickou reakci, kterou mi kniha způsobila, bylo místy až mírné znechucení. A na konci to znechucení dosáhlo vrcholu, protože zplodit dítě s dítětem, to už je opravdu přespříliš!

Hodně napínavé, takový odpočinkový psychologický thriller, který mě zaujal a upoutal. Konec mě příjemně překvapil, koho také ne, když tu jde hlavně o dítě. A té malé mi bylo opravdu líto, čím vším si musela projít... tak si zasloužila dopadnout jak nejlépe to šlo. Pak jsem byla překvapená, když vyšlo najevo, kdo je vůbec Anna. Celkově věřím, že by se nikdy nic takového stát nemohlo, i když: kdo ví??

I Štěpánky sestřenice Julie prožívá stejnou lásku jako všechny její předešlé jmenovkyně, jen v moderní době. Síla lásky však zůstává stejná, na citech se po staletí nic nemění. Důstojné zakončení celé rozsáhlé ságy Michorowských. Vrabčáka si může užít jen ten, kdo četl všechny předchozí díly, neboť se zde setkáváme se stejnými postavami, jejichž osud již známe. Všechny díly jsem si opravdu užila, bylo to překrásné a jen nerada se se všemi loučím.

Přiznám se, že jsem se chvílemi bála, že v pořadí čtvrtá Štěpánka v sérii Malomocná bude mít stejnou smůlu jako její předchůdkyně, ale historické neštěstí v lásce bylo prolomeno a současná Štěpánka je přece již moderní, více sebevědomá a méně pasivní. Láska je však stále stejná jako před staletími a my si jí v téhle poslední části můžeme opět se všemi radostmi i úskalími vychutnat. Tleskám paní spisovatelce, jak dokázala krásně skloubit životy všech zúčastněných, bylo zajímavé sledovat pokračování jejich příběhů, které jsme znali již z dřívějška. Doporučuji číst tuto sérii opravdu popořadě: tedy Malomocnou, Valdemara a Štěpánku, to vše doplnit Osudem a Bukůvkami. Já osobně si nenechám ujít ani Vrabčáka, abych se podrobně seznámila i se Štěpánčinou sestřenicí Julií.

Pokračování Malomocné se Táňa Kubátová zhostila velmi dobře. Jsme potěšeni, že Valdemar nezůstává po smrti Štěpánky sám, ale to už jsme věděli z Bukůvek, kde dožívá se svojí Aničkou. Historie do sebe krásně zapadá, setkáváme se stále se stejnými jmény, protože se dědí z generace na generaci. Pouštím se hned do posledního dílu Štěpánka a moc se na něj těším.

Protože mě od Táni Kubátové potěšily Bukůvky a Osud tančil charleston, chtěla jsem poznat i původní román Malomocná a vůbec nelituji, že jsem se do něj pustila. Opět mě zaujal popis starých časů, aristokracie a její předsudky. Nádherné jsou popisy přírody. Těším se, jak bude pokračovat život Valdemara v další, volně navazující knize.

Tahle kniha ve mně bude asi dlouho doznívat. Má svoje chyby, třeba to náhlé přejmenování Jana Kuchaře na Tomáše, což moc nechápu, jak se mohlo stát, ale to vyváží její mnohem větší přínosy. Ukázka toho, jak se tenkrát žilo a co se dělo, to člověka úplně uzemní. Také se mi líbil nefalšovaný opravdový cit mezi dcerou a nevlastním otcem a oceňuji dobře popsanou úzkostnou poruchu. Nemohla jsem se rozhodnout, zda autorce odpouštím ten konec, kdy se dozvídáme, že všechno to strhující napětí předtím byl vlastně jen Terezy sen, ale zpětně mi to přijde originální a dobře vymyšlené. Tato mladá autorka píše velmi vyzrále a stylem, který se mi zamlouvá a do kterého kupodivu zapadají i její docela častá neslušná slova, která by mě u jiných knih spíše pohoršovala. Velmi ráda se pustím do jejích dalších příběhů a věřím, že mě zaujmou stejně jako tento a Vlaštovka v bublině, která byla moje první.

Na pokračování Osudu jsem se moc těšila a vůbec jsem nebyla zklamaná. Deníková forma se mi líbila, dávala tomu punc reálnosti. Všechny postavy se mi vryly do srdce, bylo moc zajímavé sledovat jejich osudy po tak dlouhou dobu, jak se vyvíjely, co prožívaly a jak jejich životy ovlivnily všechny politické události. Johanku jako hlavní postavu prvního dílu jsem si nejvíc oblíbila, ale zde mě její chování zklamalo - jak mohla svojí dceři tak komplikovat život! Na konci jsem zase čekala podrobnější vysvětlení, jak vlastně došlo k seznámení Valdemara se Štěpánkou. Každopádně příběhy mě tak zaujaly, že si půjčuji další díly - Štěpánku, Valdemara i Malomocnou, kterou paní Kubátová přeložila.

Jsem ráda, že jsem se nechala zlákat nádhernou obálkou a do čtení této knihy se pustila. Líbilo se mi popisování starých časů, jak se muži dvořili ženám a jak to vůbec chodilo ve společnosti. Osudy všech mi přišly věrohodné, že jsem až přemýšlela, zda Bukůvkovi a jejich přátelé skutečně neexistovali. Sledování jejich životů od r. 1926 až do r. 1945 je opravdu zajímavé a hned otevírám stránky druhého dílu, protože se nemůžu dočkat, co nás čeká až téměř do naší současnosti.

Nejprve jsem si myslela, že tohle asi nebude pro mě, že je to četba spíše pro o hodně mladší ročníky, ale je v ní tolik poučení a porozumění pro nás pro všechny, že mě nakonec vůbec nezklamala, ale naopak chytila za srdce. Moc hezky napsané, pravdivé a ze života. Silný příběh, který všem doporučuji!

Skvělá romantická kniha, ale nejen to. Má svoji hloubku a něco v člověku zanechá. Už jsem to zde četla v jednom komentáři a musím to zopakovat: až budu někde míjet ty osamocené lavičky v přírodě, zcela jistě si na tenhle příběh vzpomenu. Bylo to tak napínavé, že jsem musela číst do noci, jen abych se už dozvěděla konec - a stálo to za to! Všem milovníkům romantiky, napětí a osudových setkání vřele doporučuji!

Je to hezky vymyšlený příběh, který mě ale zase tolik neuchvátil. Ráda čtu o starých domech, čekala jsem však trochu něco jiného. Přesto to bylo čtivé, i když na Anně mě malinko něco vadilo. Moc jsem nechápala, jak mohla nacházet štěstí v tak podivném vztahu s ještě podivnějším Oliverem. Tématem knihy jsou vlastně děti postižené Downovým syndromem a osobně obdivuji odvahu matek si vědomě takové dítě ponechat.

Trochu moc rozvláčné, proto jsem četla tuto knihu docela dlouho. Chvílemi mě přestávala bavit, protože se pořád jen mluvilo o tom, že se něco hrozného stalo, jen jsem čekala, kdy už se to konečně dozvíme. Jak by to asi s touhle rodinou dopadlo, kdyby Audrey neonemocněla? Těch neštěstí tam bylo strašně moc. Kniha může být však dobrým varováním, kam vedou lži a předstírání, domýšlení si a nedůvěra lidí, kteří by si měli být nejblíž a měli by si i nepříjemné věci umět vyříkat. Bohužel se v rodinách často dějí věci, kvůli kterým spolu sourozenci nemluví, kde se vzájemně obviňují a nedokáží se usmířit. Nejvíc paradoxně dokáže ublížit ten, koho máme nejraději. Každý by však měl umět odpustit, protože život je krátký a často může být pozdě litovat. Oceňuji velký cit, s jakým je kniha napsána.

Hezký románový příběh je napsán tak, že zaútočí plnou silou na naše city a navíc nám může klást spoustu i nepříjemných otázek. Máme právo rozbít rodinu a jít za svým štěstím? A když už se k tomu rozhodneme, jak to sdělit těm nejbližším, aby nás už navždy neodsoudili? A když to udělají, bude nás vůbec ještě ten nový vztah těšit, i když jsme přesvědčeni, že jsme se hledali a že jsme pro sebe stvořeni? Proto se raději setkáme jen jednou v roce? Ale k čemu to povede? Stejně nás osud bude stále dávat dohromady, až to doopravdy bouchne a my jen ztratili deset let života. Nebylo by bývalo lepší, kdyby Stephanie a Jamie nečekali a po dni, kdy se potkali a poznali, že patří k sobě, šli za svým štěstím? Protože potom už jim mnoho času pro sebe nezbývalo. Právě tím, jak tento příběh svádí k zamyšlení, mě zaujal. Ať jsem se snažila sebevíc, nemohla jsem tak úplně pochopit, jak jim mohlo stačit být spolu jen jeden den v roce a tolik let, když se tak neuvěřitelně milovali. To mi nepřišlo reálné a ze života, ale smysl tato kniha splnila už jen tím, nad čím vším nás přinutila se zamyslet.

Prostě dokonalé. Precizně popsané pocity všech zúčastněných, autorka si nebere servítky: všichni se ukazují, jací jsou ve skutečnosti a my je všechny chápeme a rozumíme jim. Každý má tu svoji pravdu, sesterské válčení mezi sebou je provází od dětství až do dospělosti. Když však jde o vážné věci, třeba rozchod rodičů, dokáží se sjednotit. Celkově kniha vyznívá dost depresivně, ale není to tak často i v našem životě? Naprosto perfektně je pak popsán vztah jejich matky k otci, jak kvůli dětem dokázala žít v citově prázdném manželství a jak nyní na stáří zůstávají oba v děsivé samotě. Konec je sice hodně otevřený, končí tím zvláštním poznáním, že otec má doma kočku, když v jejich dětství tato zvířata celý život nesnášel. Autorka nás tím opět nutí hlouběji se zamyslet nad tím, jak často nechápeme a třeba nikdy nepochopíme jednání a emoce druhých, jak často může být všechno úplně jinak, než se jeví navenek. Mně tedy tolik zde kritizovaný závěr zase tolik nevadí, celkově mě tím ještě celý příběh více zasáhl. Těším se na další knihy Petry Soukupové, na její další lidská dramata, do kterých nás tak skvěle dokáže vtáhnout.

Tohle byla velmi silná kniha, jako každá od této spisovatelky. Příběh vynikajícího klavírního virtuosa, ale také do sebe zahleděného sobce, který příliš nedbá na život své rodiny. Až onemocní jednou z nejhorších nemocí, jakou si lze představit. Autorka nás do nejmenších i intimních podrobností zasvěcuje do Richardova umírání, spojeného s postupným smířením i odpouštěním. Seznamujeme se s myšlenkovými pochody Kariny, která si klade nespočet otázek. Proč se má starat, když už není jeho žena. A kde jsou všechny ty ostatní, se kterými ji podváděl? Ale je tu také její vina, kterou si dokáže až nyní přiznat. Ničeho nejsme ušetřeni, všechno je upřímně a otevřeně řečeno. Tak neskutečně působivou a silnou knihu jsem ještě nečetla, zaslouží si více než pět hvězdiček pro silný zážitek, který každému poskytne.

Ze čtení této knihy jsem trochu rozpačitá. Na jedné straně jsou v ní hluboké a velmi pravdivé myšlenky - sama jsem i jeden citát vložila - ale na straně druhé jsem chvílemi ztrácela nit. Skákalo se od jednoho k druhému, až mi unikala souvislost. Bylo to však vtipné, což oceňuji. Takový příběh by se jen těžko mohl stát, jeho účelem spíše bylo ukázat to dobré v lidech, což se autorovi podařilo.

Za mě perfektně vylíčený stav duševně nemocného člověka, bylo to až děsivé, ale pravdivé. Tuhle knihu nelze číst bez přemýšlení, dopadnout to ani jinak nemohlo. Doufám, že tahle mladá a opravdu talentovaná spisovatelka toho ještě hodně napíše a obohatí nás, protože její vyjadřování a styl psaní je opravdu bravurní a její už druhou knihu jsem si doopravdy užila - byl to neobvyklý čtenářský zážitek.

Mladá autorka píše velmi vyzrále, vyjadřuje se nádherným jazykem, nelze jí vůbec nic vytknout. Číst tuto knihu byl zážitek a stejně jako broskev28, jelikož jsem věkově jinde než hrdinky v této knize, přemýšlela jsem také, jak by se situace vyvíjela a jak by to celé dopadlo, kdyby Tamara opustila svoji rodinu. I mně překvapila naprostá absence sexu a myslím, že to byl záměr, aby vynikl cit a duševní souznění Liv a Tamary. Za velmi důležitou pokládám část, ve které Liv hledá cestu k rodičům, zejména ke svému otci. Spisovatelka mě překvapila tak, že určitě zkusím i její Černookou, líbí se mi její vyjadřování, styl jejího psaní a těším se na všechny její další knihy.

Nevěra ukáže Anně, koho má skutečně ráda, pomůže jí najít sama sebe a uvědomit si, co je pro ni správné. Kniha je velmi čtivá, po celou dobu jsem byla napnutá, jak to nakonec dopadne, i když jsem to tušila už dávno před koncem. Líbilo se mi, jak je zde neobyčejně zpracované tak obyčejné téma jako nevěra, jak skvěle a dopodrobna jsou popsány emoce a myšlenky hlavní hrdinky. Nezachází se do žádných velkých katastrof, vyprávění je postaveno tak, aby se ve vnitřním životě Anny a v situacích, do kterých se dostává, mohla najít každá obyčejná žena.

Co na tohle říct, napsat? Stačí si přečíst a hned se zařeknete, že už nikdy nebudete skuhrat kvůli maličkostem. Velmi silná kniha, která se vám dostane pod kůži navždy. Vyhledala jsem si písně Alice Martineau a její přednes a hlas mě úplně fascinoval. Škoda tak krásného mladého života a velkého talentu. Autorka skvěle zpracovala skutečný příběh úžasné mladé ženy, která si i přes krutou nepřízeň svého osudu dokázala splnit svůj sen. Zde je i nekonečný počet hvězdiček málo...

Krásná a otevřená kniha o sexu, kterou by si měli přečíst nejen ženy, ale i muži. Což si myslím, že může být trochu problém, protože když se na sex nebudou takto dívat oba, nemohou dosáhnout oné hloubky a spojení se srdcem, jak o tom autorka píše. A myslím, že jsou muži, které žena k přečtení takovéto literatury nikdy nedokáže přimět. Potom může třeba zažívat frustraci z toho, že sama to nedokázala svému partnerovi vysvětlit. Přesto je toto perla ve všech naučných knihách a stojí zato si ji přečíst. Kdyby se všechny páry podle ní řídily, troufám si tvrdit, že by značně ubylo rozchodů a rozvodů.

Strach a úzkost a z nich pramenící panika - koho by se to zvlášť v dnešní době netýkalo. Hlavně citliví lidé ztrácí svoje jistoty, a tak tahle kniha je velice poučná a potřebná. Můžeme v ní pro sebe najít návody, jak se s těmito stavy vypořádat, jak se z nich poučit a naučit se s nimi žít. Závěrečné slovo odborníka celou zpověď autorky působivě ukončuje. Určitě se lze ke knize vracet a jejím prostřednictvím i najít cestu ven z krize.

Tomovi jsem vděčná za jeho kuchařky, kterými nejen mě, ale tisícům dalších ukázal, jak ven z nadváhy. Toto je jeho druhá motivační kniha, která se moc hezky čte, dodává sama o sobě radost a optimismus. Určitě člověku pomůže, když si ji otevře a vrátí se k jejím myšlenkám, když mu bude nejhůře. A v dnešní době je třeba si opravdu radost vytvářet, jinak snadno upadáme do depresí. Za to všechno si knížka zaslouží všech pět hvězdiček a odpouštím jí i několik gramatických chyb a překlepů, které trochu její kouzlo rušilo.

Malá útlá knížečka věnovaná chovatelům koček. Kdo kočku nemá, ten ji nepochopí. Kočka je jedinečná a líbí se mi, jak autor ukazuje na jejích vlastnostech, jak bychom si podle ní mohli zlepšit život a udělat jej radostnější. Když pozoruji svoji kočku, musím mu dát ve všem za pravdu. Jen nechápu, jak tuhle knížku může číst někdo, kdo kočky nemá rád a pak sem dávat negativní hodnocení. Pro tohle nádherné, pohodové a laskavé dílko je i pět hvězdiček málo.

Je to moje první kniha od této mladé autorky a jsem příjemně překvapená. Líbilo se mi střídání časů a zajímavý pohled do budoucnosti. Příběh originální, dobře vymyšlený a velmi čtivý. Určitě vyzkouším její některou další knihu, nejspíš jsou určeny pro mladé, ale i starší generace si může z jejího vyprávění hodně odnést.

Neuvěřitelné nápady této spisovatelky mě v její knize ohromily. I když obálka neslibuje nic světoborného, to uvnitř stojí opravdu za přečtení. Na tenhle příběh nezapomenu, užívala jsem si každý řádek a bavila se i smutnila a zamýšlela se po celou dobu čtení. Olivie i po svojí sebevraždě může nahlížet do života ostatních lidí, kteří právě svojí obyčejností jsou naprosto jedineční. A ta schopnost staré paní vědět přesně, co se stane příštích deset minut! Nebo psychoterapeut Adam a jeho věštecká koule! Nikdy bych nevěřila, že se tak pobavím při tak vážném tématu. Tahle kniha je vlastně přesně taková jako celý náš život, je v ní vše, co život přináší, všechny lidské zmatky, radosti i neštěstí a slabosti, zároveň ukazuje smysl našeho života. Druhou dětskou knihu této spisovatelky mám připravenu pro svoje vnoučata a doufám, že s psaním bude autorka pokračovat, protože píše moc hezky a dokáže čtenáře silně zaujmout.

Kniha mě oslovila, má svoji hloubku a zajímavý námět. Člověka až trochu mrazí, když si představí, že leží někdo v kómatu, slyší a vnímá, ale nemůže to dát najevo svému okolí a lékaři jej dokonce chtějí odpojit od přístrojů. Příběh mě zcela pohltil a celou dobu jsem si kladla otázku, zda se toto opravdu děje. Toto tajemství každého jistě fascinuje a už jen proto knihy s tímto tématem jsou přitažlivé. Zde ještě navíc vystupuje sympatický a citlivý mladý muž, který si tolik přeje Elsino probuzení a sílou své lásky věří, že se mu to povede. Jen by mě opravdu zajímalo, proč schází 24. kapitola, jenž má mít se vší pravděpodobností název Thibault a zda v ní nebylo něco zajímavého, co by upřesnilo ne úplně jasný závěr knihy.

Zase jedna z knih, která mě dostala. Vždyť přijít o zrak je to nejstrašnější, co se může člověku stát. Je těžké smířit se s takovou krutou ránou a tento příběh vlastně krok za krokem ukazuje, jak se s tímto postižením vyrovnat, jak s ním dál žít, když dosud jsme byli zdraví a nic takového jsme si vůbec nedokázali ani představit. Příběh je hezky, emotivně vystavěn, někdy člověka až mrazí. Navíc ty úžasné citáty, pořekadla na začátku některých kapitol nutí k hlubokému zamyšlení a neustále připomínají, jak důležitým smyslem pro nás zrak je: Jak může úspěšný a šťastný chlap přijít během pár dní o svou práci, své sny, o ženu, kterou miluje? Tak, že oslepne.

Knize se nedá upřít zajímavost a velmi dobře popsaná psychologie všech postav, i když pochybuji, že to o čem se tu píše, by se někdy v reálném životě mohlo stát. Úmrtí lidí je bráno tak nějak bez citu, hlavně smrt dítěte matku nějak zvlášť nezasáhla, to mi přišlo hrozné, že se vrátí z psychiatrie, toto jí oznámí a ona funguje normálně dál. A že by tak velké dítě nepoznalo kakao a vážně by ho vypilo s muchomůrkou? Prostě až moc do očí bijících neuvěřitelností a ty mi kazily dojem z jinak dobře napsané knihy.

Mám ráda humor a styl psaní paní Třeštíkové, v tom mě ani tato kniha nezklamala. Jinak samotný příběh neustále opilého, promiskuitního malíře nezanechá v člověku nic hlubšího a ten příšerně depresivní konec mě taky nenadchnul.

Nejsem zvyklá knihy nedočítat, ale tady jsem několikrát během čtení měla chuť to udělat. Bohužel považuji příběh za zbytečně roztahaný, uprostřed děje se najednou sáhodlouze začne vyprávět o něčem, co bylo dávno předtím, že úplně ztrácím nit. Nebavilo mě to, i když nějaký humor tam byl, ale spíše takový opilecký. Sára se postupně změnila v úplně jinak smýšlející ženu, až to bylo trochu nereálné. Snad jen to mě přesvědčilo aspoň ke dvěma hvězdičkám, že si nakonec přece jen oblíbila nejen děti, ale i kočky. A také ta fotka spisovatelky na obalu je úžasná a ukazuje její lásku ke kočkám. :-)

Této knize lze dát jen to nejlepší hodnocení už jen za svoji neobvyklost, s kterou se snad nikde jinde nesetkáme. Odehrává se v neobvyklém prostředí hřbitova, což nemusí být pro každého sice to nejpříjemnější, ovšem zároveň se dotýká života a smrti tak hluboce lidským způsobem, že nelze v tom spatřovat nic strašného nebo zvráceného. Celou knihu provází nádherné citáty a myšlenky, setkáváme se s více příběhy, jenž nás nutí zamyslet se nad smyslem života a probouzí v nás silné emoce. Postavy jsou věrně vykreslené, dokážeme se do nich vžít a zamilovat si je. Podle obálky jsem vytušila, že půjde o něco zvláštního, ale až takovou vnitřní sílu, kterou tato kniha v sobě má, jsem nečekala. Ráda si ji budu připomínat.

Jsem ráda, že jsem sáhla po další knize této autorky. Přečetla jsem jí téměř na jeden zátah a určitě na ni nezapomenu. Je to poučné, zajímavé a velmi emotivní. Lidské drama mladé matky, která musí v sobě najít hodně vnitřní síly k překonávání nemoci, o které většina z nás dosud neměla ani ponětí, že existuje. Není co vytknout, dnes bychom všichni potřebovali zvolnit a více si vážit svého zdraví.

Všechny postavy mi přirostly k srdci a jen nerada jsem se s nimi loučila. Velmi emotivní a hlavně laskavá kniha, která ukazuje smysl a krásu života. Nezáleží na věku, ale na tom, jak žijeme a co ze svého života dokážeme udělat, abychom se cítili bohatí a šťastní. Nádherná kniha plná optimismu, v dnešní době je takových stále málo.

Opravdu promyšlený thriller, který mě bavil číst. I když zde bylo mnoho postav a kapitoly jako kdyby nesouvisely jedna s druhou, nakonec se vše slije v jeden zcela jasný a pochopitelný závěr. Příběhy od tohoto autora nikdy nezklamou, když chcete zažít příjemné napětí a nečekané zvraty. Je to opravdový mistr vyprávění.

Autorka píše velmi čtivě, zajímavě a ze života, o tom jsem se již přesvědčila v její knize Sítě. I tady jsem si to opět užila a při čtení zažívala všechny možné pocity k doktoru Hynkovi. Většinou jsem ho odsuzovala, ale chvílemi zase chápala až skoro obdivovala. Tato spisovatelka dokáže čtenáře naplno zaujmout a hluboce vtáhnout do svého příběhu. Jedno tedy vím jistě: že od takového doktora bych nechtěla být operována nebo mu dokonce svěřit svoje dítě. Na druhou stranu, i když byl vlastně slaboch, svoje problémy nakonec dokázal zvládnout a postavit se k nim čelem. Jen ten otevřený konec... tak ráda bych poprosila paní Dvořákovou o pokračování! Jak se vyvinula jeho pracovní kariéra, manželství a vztah s Andreou - bylo by velmi zajímavé sledovat dál Hynkův život, tentokrát už zcela určitě bez berličky alkoholu.