Varování: pokud nesnášíte hmyz, zavřete tuto recenzi, zavřete stránku knihy a odejděte. Myslím to vážně.
Kniha se prodává jako thriller a horor. Ta hororová část sedí, ne kvůli atmosféře nebo napětí, ale kvůli čistému množství a rozmanitosti hmyzu lezoucího skrze každou stránku.
naproti tomu námět je skutečně svěží, něco, s čím jsem se dosud nesetkala, a to se počítá. Hlavní postava ovšem pravidelně dělá rozhodnutí, která logiku popírají. Abych byla férová, kdyby se chovala logicky, kniha by byla výrazně kratší a výrazně méně zajímavá.
Udrželo mě to u čtení? Ano. Doporučila bych to někomu? To je rozhovor, který bych raději nevedla. Přečtu si to znovu? Rozhodně ne. Příliš mnoho hmyzu. Konečná odpověď.... celý text
Druhá kniha. Stejná energie. Nulový zájem zpomalit.
Wayward Galaxy 2 dělá přesně to, co dobrý sequel má dělat, navazuje tam, kde první skončila, posouvá příběh vpřed bez jediné zbytečné stránky a zanechá vás s okamžitou potřebou další knihy. Dobrodružství se stupňuje, sázky rostou a série plní své sliby.
Žádné stížnosti. Jen ten tichý, spokojený pocit ze série, která ví, co je.
Jde se na třetí díl. Samozřejmě.... celý text
Odd a mraziví obři je Neil Gaiman dělající to, co Neil Gaiman dělá nejlépe, bere severskou mytologii a dělá z ní něco zároveň prastarého i živého. Příběh je jednoduchý, psaní rozhodně ne, a ilustrace jsou okouzlující. Dočetla jsem ji zhruba za hodinu a pak jsem chvíli jen tak seděla s nečekaně příjemným pocitem u srdce.
Ano, je to dětská knížka. Ano, dospělí si ji užijí stejně, zvláště pokud máte slabost pro severskou mytologii.
Jediná správná reakce po dočtení je okamžitě najít dítě ve svém okolí, se kterým ji přečtete. Povinnost, ne volba.... celý text
Knihu jsem dočetla dnes ráno. A teď sedím a přemýšlím, jestli se mi to líbilo, nebo ne?
Odpověď záleží na tom, jak se na to podívám. Způsob, jakým autorka dávkuje informace po kouskách a postupně skládá příběh dohromady, mě udržel u čtení. Kdybych znala celý příběh od začátku a byl napsaný jako přímočará posloupnost událostí, knihu bych nejspíš odložila po prvních třiceti stránkách. Takže formát, musím uznat, že je chytrý tah. Obsah, no nevím.
Postavy mi unikaly. Jejich zloba, jejich motivace, nějak jsem úplně nepochopila, jestli za tím stojí mentální defekt, generační trauma, nebo prostě jedna šílená zima. Možná záměr. Možná ne. Nevím.
Jednou stačilo. Znovu otevřít? Ne, děkuji.
Tři hvězdy za nápad, mínus za vše ostatní.... celý text
Pokud jste viděli film, nemyslete si, že víte všechno. Přesně do této pasti jsem spadla.
Nejdřív jsem viděla film. Myslela jsem, že jsem připravena. Nebyla jsem.
Tahle kniha je mnohem víc, než film naznačuje. Zatímco film vše přímočaře zjednodušuje, kniha je vrstvená, propracovaná a skutečně překvapivá, ten typ detektivky, kde jsou informace odhalovány s takovou přesností, že si myslíte, že jste o krok napřed, až do chvíle, kdy zjistíte, že vůbec nejste.
A pak jsou tu postavy. Čtyři obyvatelé domova důchodců řešící vraždy s klidem a ostrou inteligencí, která vás zároveň okouzlí a trochu zastraší. Humor je suchý, zápletka pevná a celá kniha je od začátku do konce skvělá zábava.
Film je fajn. Kniha je výrazně lepší. Přečtěte si ji nejdřív. Nebo až po filmu jako já.
Tak či tak, přečtěte si ji.... celý text
Jedna rada na úvod: přečtěte si nejdřív knihu. Pak teprve koukejte na film. V tomto pořadí. Poučte se z mých chyb.
Ke Gone Girl jsem přišla poté, co jsem už viděla film, což znamenalo, že jsem věděla přesně, co přijde. Každý zvrat, každé odhalení, každé pečlivě vystavěné překvapení already spoilováno, čistě mou vlastní vinou. I přes všechny vědomosti mě kniha bavila, což samo o sobě vypovídá dost o kvalitě psaní.
Co ji drží pohromadě, jsou dva hlasy, dva vypravěči, dvě verze událostí, dva lidé, kterým zároveň fandíte a zároveň je nemůžete vystát. Vztah lásky a nenávisti k oběma hlavním postavám není chyba je to celý smysl knihy.
Film je dobrý. Kniha je lepší. Ale ideálně, nejdřív kniha, pak film, a nechte příběh překvapit tak, jak měl.
Nebuďte jako já.... celý text
Tuhle knihu jsem si vybrala proto, že vyhrála Goodreads Choice Award a potřebovala jsem ji do své čtenářské výzvy. To je celý důvod.
Mám ráda upíry. Takže jsem do toho šla s opravdovým očekáváním, že se mi to bude líbit. A je to solidní čtení, kompetentní, čtivé, technicky všechny správné součástky na svém místě. Ale něco chybělo. Jiskra, napětí, to něco, co dělá z upírského příběhu opravdu zážitek. Nedokážu to úplně pojmenovat, což je paradoxně frustrující ještě víc.
Co se týče hlavní hrdinky, sobecká dívka dělá sobecká rozhodnutí a v důsledku se dějí sobecké věci. Šokující pro absolutně nikoho. Vztahy v knize, ať už mezi kýmkoliv, mě jednoduše nikam neposunuly. Přišla jsem si pro příběh, a právě tam to pokulhává.
Solidní. Čtivé. Zapomenutelné. Vrátím se k tomu? Ani omylem.... celý text
Pokud The Boys znáte, žádný úvod není potřeba. Víte, do čeho jdete, a jdete do toho stejně.
Pokud The Boys neznáte, přestaňte číst tuto recenzi, jděte to rovnou číst a užijte si to bez jakýchkoliv spoilerů. Poděkujete mi později.
Pro všechny ostatní: tohle je to, co se stane, když si někdo položí otázku, kterou žánr superhrdinů nechtěl slyšet, co kdyby lidé se schopnostmi byli prostě lidé? Se vším tím egem, korupcí, chamtivostí a morálním selháním, které to obnáší. Spoiler: samozřejmě, že to zneužijí. Představa, že schopnosti automaticky vytváří hrdiny, je tady ta skutečná fikce a The Boys ji rozebírá s radostnou, nekompromisní brutalitou. Ten typ příběhu, u kterého se smějete a pak se okamžitě stydíte, že se smějete.... celý text
K této knize jsem se dostala přes čtenářský klub. Sama bych si ji nevybrala a ze začátku mi to dávalo za pravdu. Prvních 150 stránek jsem se prokousávala s pocitem, že tahle kniha a já si prostě nesedneme.
A pak něco přeskočilo.
Najednou jsem musela vědět, jak to dopadne. Nelehké lidské osudy, složité rodinné vztahy, cesty osudu, které se nedají předvídat ani naplánovat a přesto dávají zpětně smysl. Kniha si na vás prostě počká, dá vám čas, a pak vás tiše pohltí, než si to stihnete rozmyslet.
Milé překvapení od čtenářského klubu, který mi občas otevře dveře, za které bych sama nezaklepala. Tentokrát jsem ráda, že jsem vydržela těch 150 stránek.... celý text
Knížku jsem si vybrala čistě proto, abych splnila Goodreads výzvu.
Šla jsem do toho bez očekávání a vyšla překvapená. Tohle není lehké čtení. Vůbec ne. O masakru na Jeju jsem před otevřením této knihy nevěděla nic, a to, že jsem ji zavřela s něčím skutečným a těžkým v hlavě, je přesně ten typ náhodného vzdělání, které v člověku zůstane.
Co dělá tuto knihu neobvyklou, je způsob, jakým je napsána, realita, sen a historie se prolínají způsobem, který ne vždy působí okamžitě logicky. Po dočtení jsem chvíli seděla a přemýšlela, přeskočila jsem něco? Minula jsem stránku? Ale myslím, že ta dezorientace je záměrná. Vzpomínky nemají čisté hranice. Ani smutek. Ani tato kniha.... celý text
Buďme upřímní ohledně toho, co tahle kniha je a co není. Nesnaží se vymyslet kolo znovu. Malá vesnička, zamotané rodinné vazby, hrdinka slepující dohromady svoji minulost, ten formát znáte. A pokud si takovou knihu vezmete do ruky, víte, jak to dopadne. Šťastné, jak jinak.
Secrets and Second Chances at Saffron Bay splní přesně to, co slibuje, příjemnou jízdu s několika nečekanými zvraty, které příběh udrží od pocitu úplné předvídatelnosti. Jste tu proto, abyste si to užili, a to se podaří.
Jediná výhrada: některé postavy provedou dramatický obrat v osobnosti s minimálním přesvědčivým vývojem. Lidé takhle v reálném životě nefungují, ale dokonalé přímořské vesničky také ne.
Solidní, příjemné letní čtení.... celý text
K Tišině jsem se dostala přes čtenářský klub. Sama bych si ji nevybrala.
Kniha se zabývá tématem, které není lehké, a které každého z nás jednou čeká. Přesto, nebo možná právě proto, mě dostala. Chvílemi jsem nevěděla, na čí stranu se postavit, dětí, nebo matky. A pak mi došlo, že to tak má být. Každý má svoji pravdu. A to je v pořádku.
Není to čtení na odreagování. Je to čtení, které vás donutí přemýšlet, možná i o vlastním životě a vlastních vztazích. Slzy? Ano, kapaly.
Čtenářský klub mi občas otevře dveře, za které bych sama nezaklepala. Tentokrát jsem ráda, že jsem vstoupila.... celý text
Odysseia. Legenda. Velký hrdina Odysseus na cestě domů — pláče. Hodně. Sedí na plážích a pláče. Bohové, nymfy a různí náhodní pomocníci mu podávají pomocnou ruku, a on pláče dál. Na plakátu tohle nějak nebylo.
A ano, bohové mu házeli klacky pod nohy. Dobře. Ale mluvme také o Kirké, u které si Odysseus pobýval způsobem, který bych popsala jako... ne zrovna nespokojeným. Pro muže, který zoufale touží domů, si někdy příliš nepospíchal.
A pak je tu ta záležitost s Kyklopem. Odysseus si bez pozvání vleze do cizí jeskyně, zabydlí se tam jak doma, a pak se diví, že to dopadne špatně. Neříkám, že oslepení bylo přiměřená reakce. Jen říkám, že Poseidonův hněv chápu.
Ale tady je věc. Když odhlédnete od pochybných rozhodnutí a přemíry slz, zbyde vám příběh, který klade překvapivě moderní otázky. Je Odysseus hrdina, nebo jen loutka v rukou bohů s vlastními plány? Má vůbec svobodnou vůli? Je morálně šedý, nebo jen morálně pohodlný?
Jsem ráda, že jsem to přečetla. Jsem taky ráda, že mám hotovo.... celý text
Pátá kniha. Kaz a parta jsou zpátky a pokud jste se dostali až sem, víte, do čeho jdete. Pokračování mise, nové tváře, některé staré se vrací způsobem, který nečekáte, a jeden překvapivý zvrat, který mi připomněl, proč tato série nepřestává bavit.
Na téhle sérii miluji, jak přirozeně se do ní pokaždé vrátíte. Jako setkání se starými přáteli, kteří vás okamžitě vtáhnou do něčeho nebezpečného. Každá kniha odkrývá další vrstvu Kazovy osobnosti a po pěti dílech stále nemám dost.... celý text
Kniha o milovnících knih, napsaná pro milovníky knih, plná referencí, které milovníci knih okamžitě poznají a náležitě ocení. Je to trochu přímočaré? Možná. Fungovalo to přesto? Naprosto.
Kniha si pohrává se všemi rom-com klišé a náhodnými setkáními, která jste kdy viděli, z filmů, z knih, odevšad a dělá to s dostatečnou dávkou sebereflexe, aby to působilo roztomile, ne únavně. Reference nikdy nepřekročí únosnou míru, což je samo o sobě úspěch. A ano, ozvěny jiných příběhů jsou tu cítit na každém kroku. Jestli je to záměrné mrknutí na čtenáře nebo něco jiného, nechám na vás, každopádně to funguje.
Ideální letní čtení. Typ knihy, který po vás nic těžkého nechce, prostě se usadíte a jedete. Někdy je to přesně to, co člověk potřebuje.... celý text
Dlouho se mi nestalo, že by mě kniha tak chytla.
Začátek je trochu pomalejší, to přiznám. Střípky přicházejí pomalu a chvíli trvá, než začnete tušit, kam směřují. Ale pak něco zapadne na místo. A pak ještě něco. A najednou držíte v rukou obrázek, který jste vůbec nečekali a knihu rozhodně odkládat nehodláte.
Budování světa je nápadité a vrstvené a nic není takové, jak se na první pohled zdá. Takový příběh, kde si myslíte, že víte, co se děje a kniha vás zdvořile upozorní, že to je možná trochu jinak.
Po delší sérii knih, které byly fajn, dobré, celkem v pořádku, tak tahle mi připomněla, proč vlastně čtu.... celý text
Zajímavá kniha. Překvapivý konec. Budu si na ni pamatovat za týden? Upřímně, asi ne. A přesto tři hvězdy, protože mě to celou dobu drželo v napětí a závěr mě opravdu zvládl zaskočit. Což se dneska taky nestává úplně často.
Ale mám pár poznámek.
Popkulturní reference v téhle knize stárnou asi tak dobře jako celebrity z reality shows, na které odkazují. V jednu chvíli je postava přirovnaná k někomu, kdo byl relevantní přesně asi tři týdny kolem vydání knihy. A člověk si pak začne klást docela legitimní otázku, je tahle kniha psaná jako nadčasový příběh, nebo jako kapsle jednoho velmi konkrétního internetového momentu? Protože za deset let budou některé ty odkazy působit jako když vám někdo nadšeně vysvětluje meme z roku 2014. Některé knihy chtějí přežít generace. Tahle evidentně chtěla hlavně stihnout trend.
A pak Vera. Postava, které je šedesát, ale místy působí, jako by jí bylo minimálně devadesát. Nevím, jestli to byl záměr, kulturní rozdíl nebo jen moje osobní krize z uvědomění, že šedesátka už dnes opravdu nevypadá takhle.
Každopádně je to čtivé, svižné a umí to překvapit. Jen mám pocit, že je to přesně ten typ knihy, který funguje hlavně teď, v tomhle konkrétním kulturním momentu.... celý text
Tak kdo z nás opravdu četl Máj? A teď nemyslím tu školní verzi, kdy se člověk naučí zpaměti „Byl pozdní večer…“ a tím celá zkušenost končí.
Já ho vlastně četla poprvé až teď. Ve škole mi bohatě stačilo odříkat povinnou pasáž a mít od romantismu pokoj. O to víc mě překvapilo, že mě Máj po letech vlastně docela zaujal.
Ano, je to hodně poetické čtení a člověk se u toho občas musí víc zastavit. Ale právě tehdy začne být vidět, že pod tou oslavou přírody a melancholií jsou mnohem hlubší myšlenky o samotě, vině nebo pomíjivosti.
V patnácti mi to přišlo jako forma trestu. Dneska už chápu, proč se z toho stala klasika.... celý text
Začátek knihy byl pomalý. A pak ten příběh úplně nenápadně udělal přesně to, co umí nejlepší knihy, dostal se mi pod kůži dřív, než jsem si vůbec všimla, že se o něco snaží.
Ve své podstatě je to kniha o cancel culture, závisti a o tom, kde vlastně končí inspirace a začíná obyčejná krádež. A taky o tom zvláštním fenoménu, že když člověk své verzi reality věří dostatečně sebevědomě, okolí tomu často začne věřit taky. Což je upřímně možná ta nejrealističtější část celé knihy.
Ale pod všemi těmi debatami o morálce a internetu je to vlastně „jen“ příběh osamělé, frustrované a závistivé ženy, která strašně moc chce být úspěšná. A sledovat, kam až ji ta potřeba dovede, bylo místy skoro nepříjemně přesné. Takové to čtení, kdy si říkáte: „Tohle je hrozné" a otočíte další stránku.
A konec? Přesně ten typ zakončení, který vás nenechá naštvané, že jste tomu věnovali čas. Což dneska taky není samozřejmost.
Pomalý rozjezd, ale nakonec velmi dobré. Jen to chce vydržet déle než hlavní hrdinka vydržela být morálně v pořádku.... celý text
Závěr trilogie má jediný úkol: uzavřít správně kruh. A to se podařilo.
Známé tváře, uspokojivé rozuzlení a konec, který celé cestě dá smysl. Žádné stížnosti. Ale největší překvapení? Epilog. Upřímně, epilogy většinou za moc nestojí. Bývají zbytečné, rozvazují věci, které bylo lepší nechat být. Tenhle ale své místo zasloužil. Opravdu zasloužil. Přečetla jsem ho, ocenila jsem ho a ani jednou jsem v tichém rozhořčení nekontrolovala, kolik stránek ještě zbývá.
Silný závěr série, která stála za to.... celý text
