Život svatých poustevníků Svorada vyznavače a Benedikta mučedníka, sepsaný blahoslaveným Maurem, biskupem pětikostelským
Povídka od:
neznámý - neuveden
Z knihy:
Legendy a kroniky Koruny uherské
Legendista uvádí, že sv. Svorada viděl na vlastní oči jako chlapec, informace pro legendu se však dozvěděl od jeho druha Benedikta.
Svorad byl jedním ze svatých mužů obklopujících sv. Štěpána. Během 40denního postu prý jedl jen 40 ořechů a při tom pracoval v lese. Jednou ho, zemdleného slabostí, zpět do poustevny dopravil anděl v podobě krásného mladíka (což vyprávěl Benediktovi a ten Maurovi). Svorad také spával sedě na pařezu obehnaném pletivem s ostrými rákosovými pruty. Na hlavě měl při tom dřevěnou korunu se čtyřmi kameny zavěšenými po stranách, kdyby mu hlava ve spaní klesala. Věřil totiž, že o to větší bude jeho posmrtná odměna. Když zemřel, našli na jeho těle řetěz zarostlý do masa, porostlý kůží a drhnoucí o žebra. Maur polovinu tohoto řetězu vlastnil a poté na prosbu věnoval králi Gejzovi.
Svoradův žák Benedikt obýval poustevnu po něm. Jednou ho přepadli loupežníci a shodili ho do řeky Váh. Po roce nalezli plavci tělo neporušené díky orlici, která se nad ním vznášela. Benediktova vraha ranila v lese mrtvice; zesnulý byl donesen do poustevny. O půlnoci však obživl, načež zde zůstal sám jako poustevník.