Volby po černošsku

Povídka od: Zdeněk Vágner

Z knihy: Sloní píseň

Sten a jeho věrní stopaři Džuma a Pango pronásledují bušem pytláky z Keni, kteří se pokouší ulovit starého sloního samce pod horou Gelai. Skupině pomáhá Masaj Solik, který výborně zná okolní krajinu a je tak neocenitelnou pomocí. Normálně Stenovi pomáhají i jiní Masajové, tentokrát však všichni dělají, jako by je pytláci nezajímali, což je velmi divné. Solik Stenovi prozradí, že v pytlácké skupině je i Oriolo, syn náčelníka jedné z masajských bom, který považuje ulovení slona oštěpem za takový hrdinský čin, že by se sám stal náčelníkem. Sten s několika masajskými morani však skupinu chytli a masajský soud nad nimi vyslovil prostý rozsudek - smrt. Oriolo je poslán do vyhnanství za to, že se nechal chytit. Celou povídkou zároveň prostupuje vedlejší linie: v Tanzanii se mají konat svobodné volby prezidenta a negramotní Panga s Džumou jsou z toho celí u vytržení, že je jim svěřena tak důležitá pravomoc (netuší, že právo volit mají všichni lidé), a s touto povinností se poperou typicky jednoduchým africkým způsobem - do urny hodí všechny kandidátky, aby měl jejich kandidát náhradníka.

Originální název:

Volby po černošsku


Rok vydání originálu: 2005

Komentáře (1)

Evus
26.07.2014

Nejzajímavější na povídce pro mě byl typicky africky jednoduchý pohled na život, na vinu a trest a v neposlední řadě na politiku - "prezident je ten nejstlučí člověk, takže musí jen žrát a žrát a není divu, že není schopen se postarat o obyčejné lidi, takže je celá politika zbytečná"