Slučka
Povídka od:
Katarína Soyka (pseudonym)
Z knihy:
Žena se sovou
Adamova žena trpí psychickými problémy. Proto ji chce povzbudit dovolenou. Je ale podivná opuštěná chata uprostřed lesů opravdu tím pravým místem?
Komentáře (2)
Přidat komentář
Nelibost ke čtení slovenských textů jsem již úspěšně překonala, nicméně stále cítím, že to není ono. Ačkoliv nejbližší, stále je to cizí jazyk, se kterým navíc nejsem tolik v kontaktu, a proto mi často uniká spousta drobných, ale podstatných detailů… Třeba význam slova „slučka“. Což mi v konečném důsledku neumožňuje plně si text „vychutnat“, navíc se nerada během čtení rozptyluji googlením ve slovnících.
Samotný příběh ani zpracování mě moc neoslovily. Možná je to tím, že něco podobně „originálního“ jsem již četla na nějakém pofidérním diskusním fóru, kde lidé psali své „strašidelné příběhy“.
Přiznávám, že vpustit do sborníku horror a k tomu ve Slovenštině, nebyl zrovna rozumný tah, ale podle mě jde jednoznačně o jednu z nejzdařilejších povídek sbírky. Ono zacyklení v nejistotě, touhy po probuzení a pod., mě dostalo skoro až do deprese, nehledě na to, že jsem se prakticky po celou četbu nefalšované bála. Povídka má snad i právě pro to šanci oslovit jen úzký okruh čtenářů (kteří nebudou právě cílovkou této knihy). I tak ale děkuji, že se Slučka objevila, dodala sborníku poslední střípek k obrazu dokonalé rozmanitosti.