Samota
Povídka od:
Alois Jirásek
Z knihy:
Divadelní hry III.
Na Vejrově samotě tráví své volno Áda, manželka Václava, syna Vejrové. S nimi se na samotu uchyluje Vejrové bratr, starý profesor.
Tak jako v celé společnosti, i na samotě se střetává mladý pohled na svět se starým. Mladí lidé vyznávají individuální štěstí, zatímco staří i odpovědnost. Trefným příkladem je Labuťka, ucházející se ve jménu nového životního stylu o dvě dívky najednou.
Áda se setkává s Vítem, přítelem svého manžela, který kvůli počínající lásce k Ádě odešel raději z Prahy. Ve Vítovi, rezignujícího na předchozí životní styl i sny, znovu cíleně probudí potlačený cit. Ten se jen těžko brání.
S Vítem přichází i jeho teta, někdejší profesorova láska. Setkává se se starým profesorem a vzpomínají na staré časy.
Druhý den navštíví Vít Ádu na samotě. Jeho teta vše pochopí – jde tedy na samotu, aby vše oznámila profesorovi a zabránila nejhoršímu. Vít se ukryje ve stavení. Když je chvíli teta o samotě, vystoupí z domu a snaží se tetě vše vysvětlit. Ta však jeho vysvětlení odmítá. Vyruší je profesor, Vít se tedy znovu schovává v domě.
Profesor nechce své sestře způsobit žádné zklamání, a proto jí odmítá vše říct. Náhle se objevuje Václav. Přijel dříve, aby všechny, hlavně svou ženu, překvapil. Profesor se zalekne prozrazení, a proto dá znamení Ádě s Vítem ve stavení, a umožní, aby Vít, nikým nespatřený, utekl.
Vítova teta je zklamána profesorovým nečestným chováním. Slibuje mu však, že zařídí, aby Vít už nikdy samotu nenavštívil. Profesor sice zařídil, aby se nikdo nic nedozvěděl, ale cítí, že vše je tím pádem jen falešná hra.
Zdroj: aloisjirasek.cz