Rum, holky a trnitý růže
Povídka od:
Sabina Daňková
Z knihy:
Můj první polibek
Na své přešlapy z mládí obvykle dlouhou dobu nejsme moc pyšní. Jednou na ně však dozraje čas a my usoudíme, že bez nich bychom to nebyli my. Možná na to přijdeme, když se vrátíme po třetí noční z práce, když budeme svým dětem v sobotu nad ránem odemykat vchodové dveře, nebo když si sedneme na pivo s přáteli a dojde na vyprávění bláznivých historek. Každý z nás si nějakou schovává, a přestože by na ni kdysi raději zapomněl, časem se z ní stane jedna z nejopatrovanějších. Nakonec jsme vždycky rádi, že jednu takovou máme. Třeba zrovna tu o první puse.
Komentáře (2)
Přidat komentář
Tak tahle povídka mě hodně bavila. Škoda jen, že nemá pointu. Doufala jsem, že se na konci dozvím, že ten příběh vypráví třeba na pohřbu, nebo na svatbě těch dvou. Ale i tak super.
Nejsem nadšenec do příběhů o náctiletých, kteří flámují a vyvádí všelijaké lotroviny, ale tohle mě bavilo. Rovněž příliš nevyhledávám knihy, povídky psané obecnou češtinou. Ovšem tady mi to vůbec nevadilo. Nespisovných výrazů tu nebylo ani přehnaně moc, ani příliš málo, bylo jich tu tak akorát.
Čtivá povídka.