Portrét jako živý
Povídka od:
Dagmar Lachmanová
Z knihy:
Mlok 2015
Diego Evanesco se svou sestrou Harriet Isabel žijí už nějaký ten čas v Čechách, ačkoliv sami pocházejí z oblasti Andalusie. Jejich rodiče, když byli ještě malý, s nimi jeli na dvůr císaře Rudolfa II., však bohužel zemřeli a tak Diego se svou sestrou, které říká Ria, zůstávají v Praze, kde se Diego snaží uživit kreslením obrazů.
Komentáře (3)
Přidat komentář
Velice dobrá mikropovídka. Autorka neprozradí nic, co se ve skutečnosti kolem Diega děje a napíná své čtenáře až do konce - a to i na pouhých necelých čtyřech stránkách! Abych neprozradil, o co se jedná, můžu čtenáře ujistit, že rozuzlení příběhu je kouzelné.
Někdy si říkám, jaká je škoda, že ty oslnivé povídky jsou většinou tak krátké (v tomto případě obzvlášť, ale tady by asi nebylo o čem více psát, překvapivá pointa příběhu spočívá na jejím konci). Zazáří, zablýská a zmizí, jako když vám nad hlavou prolétne meteorit.
Poetická povídka o sourozenecké lásce a živých portrétech, jak napovídá název povídky.