Opona padá, hra skončila
Povídka od:
Julie Nováková
Z knihy:
Ve stínu Říše
Píše se rok 1938 a v pražském Novém německém divadle, v němž své místo nacházejí čeští, rakouští i říšští Němci, Češi, Židé, demokraté, komunisté i nacisté, řádí duch. Kdo ho vyvolal a proč? Podaří se spisovateli Leppinovi a řediteli divadla Egerovi stánek múz zachránit?
Komentáře (6)
Přidat komentář
Taková nudná duchařina z pro mě nezáživného prostředí. Vskutku, nebála jsem se. Ani nebavila.
Je tohle konec?
Nebo je to jen předehra...
...........................….....
...a konec bude daleko horší?
Na mě moc poetická a divadelní povídka. V tomto prostředí se já vůbec neorientuji. Jsem spíše na novodobá představení divadla Pod Palmovkou a do minulosti některých divadelních sálů jsem nikdy nepronikl. Pokud někdy někde v nějakém divadle strašil duch, nic o tom nevím.
Malá ochutnávka:
Pravda, světem kolovala spousta historek o přízracích v divadlech, a možná z nich hrstka byla pravdivá......přestaly se však objevovat už kolem Velké války...... A tak si nemohla pomoci a cítila značnou dávku skepticismu, když Štefan navrhl ducha přivolat......
….v dálce slyšela tramvaje, štěkající psy, čísi smích, cítila deštěm nasáklou půdu a dlažební kameny.....
Tady se hned ukázalo, že Julie Nováková prostě nenapíše brutální vyvražďovačku s divadla (a že měla možnost) ale přednesla nám prostě duchařskou povídku, která se odehrává ve třicátých letech v Pražském Novém německém divadle. Skoro vůbec mě to nebavilo, ale i tak jsem svým tématem tato povídka prostě patří. Chyběl tomu náboj a víc krve.
Citát: Nemám pro vás žádný chytrý citát nebo zaručenou radu.
ZAJÍMAVOST:
Povídka „Opona padá, hra skončila“ volně navazuje na povídku „Nesnáze s Warnerem“, která vyšla ve sbírce „Bájná stvoření“ v roce 2016.
Pro mě nejslabší povídka. Zajímavý námět, ale hrozně rozvleklé a nudné, skoro mě to odradilo od pokračování ve čtení.
Duchařská povídka s reálnými předválečnými postavami pražské německé scény mě moc nezaujala, poněkud rozvleklá.
Duchařina zasazení do reálných kulis pozdní první republiky, do národnostně namixovaného Nového německého divadla, kde se někdo prostřednictvím ducha snaží prosadit svůj pohled na věc. Takže je na řadě vymýtání, nějaké to odhalení, kdo je kdo a to je tak vše.