Ohnivý kůň / Metzengerstein
Povídka od:
Edgar Allan Poe
Z knihy:
Jáma & kyvadlo a jiné fantastické příběhy, Zánik domu Usherů a jiné povídky (38 povídek), Čierny kocúr, Morella, Zánik domu Usherova (20 povídek), Berenice a jiné povídky, Ohnivý kůň a jiné novely, Jáma a kyvadlo a jiné povídky (27 povídek), Metzengerstein, Pád domu Usherů a jiné povídky
První publikovaná Poeova povídka je zasazena do Maďarska a vypráví o mladém a krutém Frederickovi, posledním potomkovi Metzengersteinů. Krátce poté, co zapálí stáje Berlifitzingů, prastarých nepřátel svého rodu, objeví se u jeho sídla záhadný kůň, pravděpodobně patřící uhořelému Wilhelmu von Berlifitzing...
Metzengerstein
Rok vydání originálu: 1832
Komentáře (4)
Přidat komentář
Podprůměrný kousek o nevraživosti mezi šlechtickými rody - po vypálení sídla jednoho z nich, se objeví černý oř u pachatele - 30 %
Metzengerstein ničím nezaujme a jedinou jeho výhodou ostáva, že každou stranou sa stáva príbeh aspoň trocha zaujímavým, ale nie je natoľko pozoruhodný, aby ste sa zaujímali o protagonistu. Čo je škoda, pretože Poe aj v slabších poviedkach vedel vytvoriť nezabudnuteľného protagonistu(napr. William Wilson).
Dva znepřátelené rody. Jeden rod vymře, zůstane po něm kůň a představitel druhého rodu se o něj začne starat a nic jiného pro něj není. Ale to dělat neměl...
I tato povídka ve mně vzbudila nebývalý dojem. Snad ani ne když jsem ji četl poprvé. Tehdy jsem z ní byl poněkud zmaten a vůbec jsem pak na ni zcela zapomněl. Po druhém čtení ve mne zůstal jakýsi kouřový oblak dojmu, který jsem zkrátka nedokázal popsat – jakási magická spektakulární imprese. Nyní, po třetí, dojem přetrvává, zmatení se však silně vrátilo – člověk má chuť interpretovat a neví jak.
Podivejte, hlavní linie je jasná. Berlifitzing upálený ve svém sídle se převtěluje v koně, na konci se kůň stává osudným pro Metzengersteina. Dobře. Ale co to všechno mezi tím? Proroctví, obraz, podivuhodná změna v chování mladého barona, pouto mezi koněm a pánem?
Ono to podle mne vůbec není zase tak jednoduché, jak by se tu možná někdo snažil předstírat. Minimálně mým skrovným interpretačním schopnostem se tato povídka dost vzpírá. Imprese však zůstává. Velký dojem, který v lecčem připomíná pozoruhodné šílenství, kterým je prodchnutý Havran – vůbec jsou tato díla co do atmosféry mimořádně podobná. Vrchol jejich podobnosti přichází patrně ve dvou bodech – ponejprve když baron hledí na obraz koně, není ta scéna nepodobná havranovi sedícímu na bustě Pallady, poté pak, když se v závěru stín koně (kouřový v tomto případě) vznáší nad hořícím hradem, není opět nepodobný slavnému „And the lamp-light o’er him streaming throws his shadow on the floor; / And my soul from out that shadow that lies floating on the floor / Shall be lifted—nevermore!“ Ostatně samotný fakt, že rádoby spřátelené zviřátko zjevně dovedlo člověka až za hranici šílenství, je, myslím, dosti nápadnou spojkou.
I tím se povídka, myslím, stává mimořádně poutavou, silnou a divokou, vzpurnou, chcete-li. Hlavně pro mne však zůstává děsivě krásnou.