Nejpozději do půlnoci / Nechoďte po půlnoci
Povídka od:
Daphne du Maurier
Z knihy:
Neohlížej se, miláčku a jiné povídky, Ptáci a jiné povídky
Malíř se vydává na Krétu, kde se ubytuje v chatce. Tu dříve obýval jeden znalec umění, který se zde utopil. Seznamuje se s manželským párem Stollových. On je opilec, zároveň i poslední člověk, jenž viděl utonulého naživu…
Not After Midnight
Rok vydání originálu: 1971
Komentáře (8)
Přidat komentář
Poviedka s hrozivým názvom, ale pripadá mi akási nemastná-neslaná. Ďalšia, z ktorej som si od prvého čítania nič nezapamätala, a v tomto prípade viem prečo. Učiteľovi kazí dovolenku pri more podivný manželský pár. Slabší kúsok, pri ktorom som sa nebála. Áno, sú tu zaujímavé záhady, no slnečné pobrežie gréckeho ostrova ťažko vyvoláva hrôzu. Zvrat v príbehu mi nepripadá až taký logický a nenásilný ako v predošlých príbehoch, motivácii záporákov nerozumiem.
Nepochopila jsem, zda autorka měla předem připravený koncept povídky nebo postupně přidávala, co jí přišlo do cesty. Protože na začátku to podle mě přepálila. Anabáze ubytování, divný manželský pár a na mě věta: "Nechoďte po půlnoci." přišla později. Hned jsem si vzpomněla na povídku Letní hosté, kde dost čtenářů iritovalo opakování oné věty. Ale pointa kolem manželského páru byla taková... five by five. Vážně mě to nijak neokouřilo. Prostě viz první věta komentáře....
(Čteno ve sbírce Ptáci a jiné povídky.)
Tajuplná povídka odehrávající se v řeckých kulisách, autorka výborně pracuje s napětím a mysteriózní atmosférou a propoje ji s kouskem řecké mytologie.
Povídka o tom, jak se ze vzorného anglického učitele stal na dovolené na Krétě nevyléčitelný alkoholik, má parádní rozjezd, ale pointa mě moc nenadchla.
Exotické grécke interiéry sa stali dejiskom poviedky, ktorá je skôr mysterióznou, než hororovou. A nie je zlou, ale ani vynikajúcou. Spočiatku pôsobí sviežo a moderne, ku koncu nudí.
Takže... jsem nepozorná čtenářka nebo povídka opravdu vůbec nevysvětluje, z jakého důvodu je opakovaně použit výraz "Nechoďte po půlnoci"?
Z celé sbírky se mi tahle povídka zdála nejslabší. Pointa nic moc, ale i přesto poměrně dobře prokreslená atmosféra - přesně jak to Daphne du Maurier umí. Nemohu upřít čtivost.