Jmenoval se Moše
Povídka od:
Martin Paytok
Z knihy:
Krásky a vetřelci: Pulp stories
Popis není zatím k dispozici.
Komentáře (5)
Přidat komentář
„Když si
pro Mošeho
přišli poprvé,
všechny je zabil
a zakopal je na zahradě.“
V předmluvě se praví: hororový Westlake nebo akční Kulhánek. A nic. Navíc logika příběhu, kdy se Moše převlečený za inspektora SS dostane do lágru a nemá ani ponětí, co tam má „inspektorovat“ je nanejvýš podivná. Suché dialogy a snaha o vtipné vypointování kapitol je spíš jen . . . snaha. Snad ani jednou jsem se nezasmál. A když jo, tak už jsem to dávno zapomněl. Je to vlastně válečný alternativní příběh a ty mě moc neberou. Jistý mysteriózní nádech to má, ale jinak je to jen příběh.
Citát: Tohle je historický den. Den, díky němuž vyhrajeme válku. Heil Hitler!
Do hodnocení povídky chtě-nechtě musím promítnou skutečnost, že mám aktuálně rozečteno autorovo Prokletí pro všechny a byť jsem asi ve třetině, tak z knížky v některých stylistických ohledech "teču". Takže k povídce jsem přistupoval s menšími obavami, které se ale nakonec nenaplnily, protože mi přišlo, že je lépe napsaná a to jak po slohové stránce, tak po stránce přehlednosti, tolik se tu neskáče v ději a je poměrně jasné, kdo je kdo. V příběhu se ocitáme ve 2. světové válce, kdy odboj nasazuje takovou českou partu Avengerů, avšak při jednom setkání s nacisty v průběhu okultního rituálu nevyjde vše tak, jak má. Ale na scénu se dostává maňásek. No a v roce 1942, tedy druhé časové rovině povídky, se maňásek spojí s tím, jemuž říkali Moše a dozvíme se, kde se, jak se tato dvojka vystupující v Prokletí dala dohromady...
Může být snad větší pochvala a lepší hodnocení než fakt, že bezprostředně po dočtení povídky jsem Paytokovo Prokletí pro všechny zařadil do seznamu knih k nutnému zakoupení? Moše je řízek a doufám, že v knize má velkou roli. :)
Povídka je zasazena do doby nacistického Německa, kdy odboj získá informace o tajné operaci (krásky a vetřelci tu figurují rovněž). Je to variace na téma okultismu, kterým se nacističtí pohlaváři vážně zabývali. Událost z r. 1939 a její uzavření v r. 1942 se střídají. Maňásek je pitvorný a žoviální zároveň a rozhodně není neškodný. Zlo zůstane vždycky zlem a v podstatě není úniku, což si hlavní hrdina dobře uvědomuje. A takhle to zůstane.
Tahle povídka nebyla špatná, ale nějak mi nesedl styl vypravování. Střídající se časové roviny mě místy trochu mátly. Námět zajímavý, ale čekala jsem o něco větší gradaci a napínavější závěr.