Jabloň
Povídka od:
Daphne du Maurier
Z knihy:
Ptáci a jiné povídky
Příběh vdovce, který si po smrti manželky se kterou moc nevycházel, chce užít zasloužený důchod, ale jen do doby, kdy mu na jeho zahradě začne vadit jedna usychající jabloň...
The Apple Tree
Rok vydání originálu: 1952
Komentáře (8)
Přidat komentář
Moje třetí povídka od autorky a musím říct, že zatím sice stále stejná stavba díla, což mi naprosto vyhovuje :) ale absolutně uvěřitelný námět...
Moc hezký příběh, mrazivky se tentokrát úplně nedostavily, ale bylo to napínavé vyprávění. A konec, byť je podle mě silně očekávaný, byl strašně dobře napsaný. Autorka je v koncích povídek prostě dobrá.
Autorka si bere na paškál tolik oblíbené a nutno říci možná už i obehrané téma duchařských příběhů, a totiž strašení, pomstu ze záhrobí (kdy se dá předpokládat, jak to asi skončí), ale to jakým způsobem se tak děje, rázem činí povídku zábavnou, hravou a originální. Po přečtení této povídky už se na jabloně nikdy nebudu dívat jako dříve.
Zbláznil se, nebo se mu manželka mstila ze záhrobí? Může obyčejná jabloň škodit svému majiteli? Podobné a další znepokojující otázky musí při četbě napadnout snad každého.
Příběh tak ponurý, že jsem knihu neustále odkládala a nechtěla se ani ke knížce vrátit. Vše dovršilo uzavření příběhu. Z této povídky si pamatuji jen ponurost, mráz a skličující pocit, který se mi pokaždé při vzpomínce na čtení vybaví.
Nie som si istý, či by som Jabloň s čistým svedomím označil za hororovú poviedku (ale asi áno...). No rozhodne ide o pútavo odrozprávaný mysteriózny, skvelý príbeh. Zo začiatku vyzerá roztopašne, ale postupne si uvedomíte, že máte na rukách čoraz viac zimomriavok. A že hádam radšej ani nechcete vedieť, ako sa to skončí. Lebo dobre určite nie.
Podľa mňa najlepšia poviedka v zbierke. Jej obsah som si zapamätala zo všetkých najlepšie. Až po opätovnom čítaní po rokoch som však ocenila, aký ťažký námet autorka zvládla. Duch nespokojnej manželky sa prevtelí do… stromu. Možno sa pýtate, čo už na stromoch môže byť desivé. Veď sa nevedia pohnúť z miesta, nemôžu číhať pod posteľami a v skriniach. Ale tento strom veru dostatočne desivý je. Úspešne vdovca máta a mátanie graduje až do nečakaného konca. No rovnako ako za neobyčajný nápad si autorka zaslúži poklonu za to, že presvedčivo spracovala vdovcovo hľadisko. Oveľa ľahšie by bolo stotožniť sa s pohľadom nebohej manželky, uštvanej a prepracovanej, ktorej úsilie si lenivý, pôžitkársky manžel nevážil, ba mal aj akýsi náznak záletu s pomocníčkou na panstve. Lenže namiesto toho sa poľahky stotožníme s manželom, ktorému sa úsilie ženy zdá prehnané. Chce si aspoň trošku užívať života a namiesto neustálej honby za prácou má radšej oddych a pokoj. Ten však ani po smrti ženy nemá dopriaty, lebo prehnane sa snažiť a dusiť svojou prítomnosťou i snahou ho začne ovocný strom. Áno, znie to absurdne, ale čítajte.