Hlavní chod
Povídka od:
Barbora Vrobelová
Z knihy:
Mlok 2016
Není tomu tak dlouho, co na svět přišli parazité. Lidé se jich bojí, ale i přes to s nimi v prazvláštním vztahu koexistují...
Komentáře (3)
Přidat komentář
Z příběhu nejsem úplně nadšená, ale napsané je to fakt skvěle. Nedostatek logiky bych rozhodně nevyčítala, je to přeci Fantasy. Taky nemám ráda nesmyslné chyby v dějových linkách, ale tohle není ten případ. Ve správném příběhu by nemělo být řečeno všechno a tady byl jasně patrný rozklad společnosti a jejich pohodlnost. Tohle je prostě povídka, kterou nevymyslel rozum, ale stvořil umělecký duch.
Vůbec jsem nechápal postoj lidí v království, a možná na celém světě, jak poukazovala povídka ke konci. Proč vlastně se nikdy nikdo parazitům nepostavil? Měli z nich strach, ano, ale přitom s nimi žili i společensky. A dokonce i pod jednou střechou. A nechali se jimi žrát? Dobrovolně? Nikdo se nepostavil těm zrůdám? Nechali se pojídat a losovali jen mezi sebou, kdo bude další, protože si mysleli snad naivně, že odtáhnou brzy? Nebo si nespočítali "pět a pět", že jednou snědí všechny? Obzvláště, když se tak rychle množili?
Příběh postrádající logiku. Bizarní, absurdní a dokonce i bez pointy. Ono zakončení povídky bylo strašné... Klasicky bych ho zařadil do kategorie "..to jako vážně?!".
Nevidím v tom přílišnou absenci logiky, spíše kontextu a přijde mi, že by to sneslo něco před a něco za. Pokud jde o mentalitu lidí v neurčeném království i čase, je na tohle téma docela dost studií popisujících obdobný průběh v historii. Jo, nabízí se otázka, proč se jim někdo nepostaví, když je jich nepochybně málo. Jenže lidé dělají kolikrát opravdu šílené věci, jen aby se nemuseli s něčím konfrontovat nebo vybočit. Je to bizarní, postrádá to logiku, ale je to tak.
Mimochodem, obhajovat absenci logiky ve fantasy tím, že "je to fantasy" je píčovina;-)