Druhá skvrna / Druhá škvrna
Povídka od:
Arthur Conan Doyle
Z knihy:
Případy Sherlocka Holmese, Návrat Sherlocka Holmese
V této povídce Holmes řeší svůj nejvýznačnější mezinárodní případ, který kdy vyšetřoval. Jedná se o ztrátu významného dopisu.
The Adventure of the Second Stain
Rok vydání originálu: 1905
Komentáře (6)
Přidat komentář
Jako trochu kravina to je, ale nevybočuje ze standardů autora. Musíme akceptovat dvě fakta pramenící z téhož zdroje jsme na přelomu 19. a 20. století. To je takový ta doba, kdy se hroutí carské Rusko, Francie má za sebou zhruba osmdesátou revoluci v jednom století, Německo se sjednocuje a na hlavu poráží Francii, Rakousko-Uhersko je v krizi ekonomické, i sociální. Mezinárodní politika je naprosto nevyzpytatelná. Není otázka, jestli by takový dopis mohl způsobit válku. Otázka je jak rychle. Třebas ne pro to, že by jeho obsah byl natolik závažný, ale proto, že tehdy prostě leckdo válku chtěl. Druhý fakt je: manželka tehdy naprosto netušila nic o politice, protože jí to manžel nechtěl povědět. Tato teze se i dobově akceptuje poněkud hůře, ale s trochou kreativity... Pravda, ani s kreativitou neokecáme, že... No dobře, to bych spoiloval a to nechci.
Dohromady mi z toho vychází, že to povídka je možná poněkud hloupá, ale v zásadě nevybočující z autorských standardů. A mě to upřímně i bavilo, takže...
Jednak nemám ráda politické aféry a jednak to bylo uhodnutelné od samého počátku. Podrobnosti byly sice nakonec překvapivé, ale tak nějak se do příběhu nehodily.
Nějak jsem nepochopil, jak chtěl Doyle touhle povídkou nějak rozšířit či jen poukázat na další úžasné metody Sherlocka. Naopak, vše jde úplně někde jinam. Příběh je v celku nezajímavý. Po celou dobu pátrání čtete jenom o tom, jak je Sherlock v koncích a tápe ve tmě, a v závěru se bijete do hlavy nad hloupostí klientů!
Nejpodivnější se mi zdál ten závěr - Sherlock jim prostě řekne "Hele, ten dopis je vlastně celou dobu tam". Já být lordem Hopem, asi začnu přemýšlet o svém zraku nebo duševním zdraví. Nemluvě o tom, že kdyby se něco podobného stalo mě, tak celou zmíněnou skříňku vyházím a pečlivě projdu jeden list po druhém, jestli jsem ztracený dopis náhodou nepřehlédl. Takže poté, co bych ho tam přeci jen našel, bych buď došel k závěru, že mi hrabe, nebo bych za použití metody dedukční přišel k tomu, že na mě pan Holmes ušil nějakou boudu...
Dopis, který by znamenal válku, zmizí. (Ponechejme stranou otázku, jak by jeden dopis mohl...? Ostatně, Doyle často pracuje s kompromitujícími dopisy, jež nám dnes přijde směšné, že by někoho mohly kompromitovat - třeba dopis milostného vzplanutí v 15 letech.) Příběh ale nakonec není až tak hloupý, i když k pátrání zde toho moc není. Ale nakonec přece jen působí i poněkud realisticky.
Znovu dopis mezinárodního významu, který se ztratil, a pokud přijde do nepovolaných rukou, způsobí válku. A kdo ho stopil, manželka bez ponětí o politice, na kterou stačilo udělat bububu, jestli mi ten dopis nepřineseš, tak na tebe něco řeknu. Je to blbý, ale asi zase ne tak nevěrohodný. Bavilo mě to číst.