Děti pustin
Povídka od:
Alžběta Bílková
Z knihy:
Krásky a vetřelci: Pulp stories
Popis není zatím k dispozici.
Komentáře (4)
Přidat komentář
„Federace vás mohla
všechny zabít ve chvíli,
kdy jste přišli
na svět vašim
kurevským matkám.“
Divná směs romantiky a smrti. Na můj vkus až moc slov, tak že hluché pasáže střídají ty akčnější. Průser je, že buď se šlo, střílelo nebo se ozývaly výkřiky. Čekaný konec čekaně nepřekvapil. Víc to propracovat, tak to není špatný svět.
Citát: . . . neštěstí v těchto krajích vždycky chodilo po třech.
Povídka měla potenciál na lepší hodnocení, avšak asi jí uškodil rozsah, protože mi přišlo, že jsem se nedokázal s postavami identifikovat a nějak jim držet palce. Prostě mi chyběl větší background Amaru, abych se s nimi seznámil a měl motivaci jim třeba držet palce. Takto mi nic nevedlo k tomu, abych jim nějak fandil.
Zůstanou na konec sami. Sami proti všem. Dobrý konec je jen zdánlivý. Melancholie a smutek proti nenávisti nebo kvůli nenávisti. Ten příběh se mi líbil, jak se pomalu objasňuje, o co jde a kdo jsou aktéři.
Děti pustin je takový fantasy western, což mi úplně nezapadá do tématu sbírky. Chybělo mi nějaké větší vykreslení příběhu, třeba kdo byli Amaru a jestli jim teda mám fandit.