Planeta, která neexistovala (I) část díla

Philip K. Dick, mnoha fajnšmekry považovaný za nejlepšího sci-fi spisovatele v dějinách naší sluneční soustavy, v tomto reprezentativním výboru z rané tvorby přenáší čtenáře do alternativních světů na své verzi zeměkoule, planetě Terra. Zápletky buduje na tématech, jimiž zůstal věrně posedlý i po zbytek svého neobyčejně tvořivého života: cesty časem, hrátky s realitou, svár člověka a technologií, definice lidskosti, komunikace s obyvateli paralelních vesmírů, geneze světa, vývoj lidstva po nukleární katastrofě, kontrola společnosti, telepatie a paranoia. Kromě několika vydařených horůrků a humorných hříček výbor obsahuje zejména chmurně ironické antiutopie, ve kterých Dick varuje především před ztrátou lidskosti, touhou po moci, ekologickou bezohledností a konzumem závislým na technickém pokroku. Jeho nápadité a překvapivě pointované povídky jsou často i jakousi imaginativní metafyzikou, literárně filozofickými tezemi o možné povaze naší reality. Sbírka vychází ve dvou svazcích. První díl sbírky, která celkem zahrnuje 27 dystopicky a hororově laděných sci-fi povídek, vydaných časopisecky v letech 19521955 nastiňuje většinu témat, kterými se kultovní sci-fi autor později zabýval ve svých románech: nukleární válku a její dopad na přeživší lidstvo, boj s mutanty a s mimozemšťany, objevování cizích planet a civilizací, zdokonalování a prodlužování lidského života až k absurditě, vynalézání dokonalých drog, bez nichž se nelze obejít, tvoření lidských replik, které jsou ve všem lepší než lidé a dokonce se v krizových situacích chovají lidštěji. Kromě vydařených horůrků a humorných hříček výbor obsahuje chmurně varovné antiutopie o možné povaze naší reality.... celý text