Tak trochu šílení část díla

Podle autorova mínění název vystihuje řadu postav knihy. A pokud prý někdo shledá, že vystihuje i samotného autora, je rozhodnut považovat to za lichotku. Když spatříme jméno Jeffery Deaver, okamžitě se nám vybaví nervy drásající thriller plný nečekaných zvratů, které postaví na hlavu veškeré naše detektivní dedukce, na které jsme byli tak pyšní. Bylo by ovšem nanejvýš nespravedlivé opomenout Deaverovy detektivní povídky, které autor označuje za svou "literární lásku". A ze sbírky Tak trochu šílení autorská radost přímo čiší. Podobně jako v předchozích Deaverových antologiích se i tentokrát setkáváme s panoptikem barvitých postav: pokřivenými asociály, zhrzenýými partnery, zdánlivě uťáplými agresory... Všichni aktéři si bezpochyby zaslouží nálepku, jakou jim autor přidělil v samotném názvu. Ano, jsou tak trochu šílení – což je přesně ten důvod, proč si jejich příběhy vychutnáme jako skutečnou krimilahůdku o třinácti chodech. A abychom nezapomněli: kdykoli nabudete dojmu, že v dané povídce už bylo řečeno vše a žádné další překvapení na vás nečeká, čtěte dál. Protože jedině tak zjistíte, jakou hru s vámi hraje Jeffery Deaver tentokrát. Jaký zvrat si pro vás vyšetřil na poslední stránku. Nebo do posledního odstavce. Nebo do posledního řádku... 1. vydání... celý text