Pořád jsem tady podobné

Teprve ve chvíli, kdy jste mrtví, zjistíte, kdo jsou vaši skuteční přátelé. Jmenuji se Quinn Delaneyová Robertsová a byla jsem zavražděna. Přátelé mi říkali Quinnie. Docela mě vzalo, jak se všichni den potom, co mě pohřbili, rychle oklepali a žili dál. Bylo to skoro větší překvapení než samotné umírání. Skoro. Jít na svůj vlastní pohřeb bylo zvláštní. Vím úplně všechno, až na to, proč jsem mrtvá a jak se mi to stalo. Že bych uklouzla při sprchování ve vaně a rozbila si lebku o porcelánovou misku na mýdlo? Zadusila jsem se kuřecí kostí, protože jsem byla sama a nikdo mě nemohl zachránit? Všechny ostatní dny mého života jsou křišťálově jasné, až na ten poslední. Nedává to smysl a je to postavené na hlavu. Erin, moje sestra, se ale nevzdává. Vím, že pokud někdo přijde mé vraždě na kloub, bude to ona společně s detektivem Johnem McQuillanem. Na to, aby mě někdo zavřel do krabice a zanesl na oddělení odložených případů, jsme s Erin až moc houževnaté. Jsem ale opravdu připravená na to, co přijde? Psychologický román vyprávěný z pohledu zavražděné Quinn Robertsové je temným příběhem o lidském osudu a životních rozhodnutích, které mohou vést až k samotné vraždě.... celý text