Dvoja oblíbené citáty

„ Inteligentní lidé jsou krutí. Hloupí lidé jsou příšerěně krutí. (Tulák pohvězdách)“
— Jack London

„ Žádná okolnost v nás neprobouzí cizince, o němž bychom neměli aspoň trochu tušení. Žít znamená pozvolna se rodit. Bylo by trochu příliš pohodlné, kdybychom dostávali hned úplně hotovou duši! (Válečný pilot)“
— Antoine de Saint-Exupéry

„ Uvědomil si, že kousek po kousku odsouval k stáří, až bude mít čas, všechno, co činí život lidí příjemným. Jako by člověk skutečně jednoho dne mohl mít čas, jako by bylo možno dosáhnout na konci života onoho šťastného klidu, jaký si představujeme. Ale není vůbec klidu. Není snad ani vítězství. Nikdy nedoletí všechna poštovní letadla jednou pro vždy. (Noční let)“
— Antoine de Saint-Exupéry

„ Člověk má jednat, jako by záleželo na všem. Ale v jeho nitru sedí malý Buddha, kterému nezáleží na ničem (Hovory s TGM) - orientální rčení“
— Tomáš Garrigue Masaryk

„ Námluvy, návnady a čáry/ pozlátka, cetky a máry/klepou na dveře tvý duše/ a uvnitř hoří oheň/ z jiskry/ ukrytý v tobě /.../ nezakopni/ o bludný kořen“
— Vratislav Brabenec

„ "Je zbytečné doufat, že listy mladého doubku, který jsme teprve zasadili, nám poskytne stín. Takový je běh života.Nejprve jsme bohatli, po léta jsme sázeli, a pak přijdou jiná léta, kdy čas zničí naši práci a všechno poplení." ZEMĚ LIDÍ“
— Antoine de Saint-Exupéry

„ Na začátku, když někoho doopravdy milujeme, máme největší strach z toho, že nás ten milovaný přestane milovat. Měli bychom se však pochopitelně obávat hlavně toho, že my ho nepřestaneme milovat ani tehdy, až zemře a nebude tu. …Pořád tě miluju, a někdy, kamaráde, ta láska, kterou mám a nemůžu ti dát, mi bere dech z prsou. Někdy, i teď, se mi srdce utápí v zármutku, v němž není hvězd bez tebe, ani smíchu, ani spánku. (Šántárám)“
— Gregory David Roberts

„ Člověk mísí atomy i světelné paprsky, nejvzdálenější mlhoviny, kapky vody, bodající ostny pocitů, protoplazmy i kosmické hmoty, zamíchá v to všechno: perly víry, lásku k ženě, pomyslnou důstojnost, obavy z budoucnosti, hřmotnou domýšlivost a z této směsi si vytváří svou nesmrtelnost, aby jí ohromil nebesa a ponížil vesmír. Drápe se na svou hromádku hnoje a jako dítě, které ve tmě zabloudí mezi skřítky, vzývá bohy, že on prý je jejich vlastní bratr, že je vězněm živých, jemuž je souzeno, aby žil tak svobodně jako bohové - staví si pomníky sobectví, budované sebeuctíváním, jež však jsou pouhé sny a snový prach, který zmizí, když zmizí snílek, a pominou, až on sám pomine. (Démon Alkohol)“
— Jack London

„ Mé životní zkušenosti nebyly právě všední. Prostudoval jsem příliš mnoho reálných věd a žil jsem až příliš reálným životem. V mladické ukvapenosti jsem se dopustil chyby, že jsem se totiž hnal za pravdou až příliš unáhleně. Strhl jsem z ní její závoje a pohled na ni byl příliš hrozný, než abych jej mohl snést. Zkrátka, ztratil jsem svou nádhernou víru takřka ve vše, kromě v lidskost, a ta lidskost, jež mi zůstala, byla však až příliš obnaženou lidskostí.“
— Jack London

„ Jsem dnes stejen, pravím Vám, jako kdysi. Nejin. Tiše sobě zahnívám na smetišti dějin...“
— Karel Kryl

„ Život je plný zklamání a je to celkem v pořádku. Maso chutná nejlíp po hladu a postel je nejměkčí po těžké cestě.“
— Jack London

„ Nebudu sprostý, budu vlídný/ a nesnížím se k neviau hovad/ - čekám tvůj dopis (už dva týdny…)/ abych jej mohl ignorovat (Dvojité dno)“
— Jiří Hásek

„ To je moje abeceda/ že přichází hned po „A“ ,,Zet“/ když jsem se k prvním krůčkům zvedal/ už jsem se učil odcházet (Dvojité dno)“
— Jiří Hásek