Oddychová romantika pro milovnice nových začátků se silnou ženskou hrdinkou, která se odehrává v útulných kavárničkách, kde voní pralinky a horká sladká káva.

Jezero lásky
Iveta D. Chmiel

Kde knihu koupit?

Marie si nový začátek vysnila do posledního detailu. Jednoho dne nasedla do auta a opustila pražskou advokátní kancelář. V belgických Bruggách na ni čekalo místo soudkyně a konečně klid. Jenže klid dlouho nevydržel. Hned za tajemnými zelenými dveřmi jejího nového domova bydlí Pierre. Charismatický advokát, s dřevitou vůní kolínské a úsměvem, kterému se dá těžko odolat. A přestože jim jejich povolání brání se na veřejnosti přiblížit, občas se bojíte, že vzplane i ten starý dřevěný stůl v soudní síni.

Tajemné Bruggy zatím halí vůně skořice. Vánoční světla se lesknou v řece a Marie na kurzu malování s novými kamarádkami a s šálkem čaje zjišťuje, že domov není místo, ale pocit. Přestože se láska toulá po kamenných bruggských uličkách pomalu jako svítání, Marii zahřívá v zimním předvánočním období stále silněji.

Debut Ivety D. Chmiel Jezero lásky je feel-good romance s jemnou thrillerovou nitkou. Ten, kdo má rád knihy Julie Caplinové, najde v Jezeru lásky kromě útěku do krásného evropského města a pomalu rašící lásky i silnou ženu s vlastním názorem a příběh, který má morální kompas a je plný hřejivého přátelství.

Jezero lásky se jmenuje po skutečném místě — bruggském jezeře Minnewater, ke kterému se váže legenda. Traduje se, že ten, kdo se na jeho březích políbí, bude milován navždy. Jestli hledáte knihu, u které se dá strávit celá zářijová neděle, pak ji musíte mít.

Ukázka z knihy

„Pojďte se podívat,“ mával na ni rukou od okna. „Chci vám něco ukázat.“
Marie vstala a přišla k němu. Stáli vedle sebe, lehce se dotýkali rameny a dívali se přes sklo na sluncem zalitý dvorek. Pierre ukázal na kamennou zídku v rohu.
„Vidíte ten detail? To je originál ze sedmnáctého století.“
Marie se naklonila blíž k oknu, aby lépe viděla. Pierre také. Jejich tváře byly náhle na milimetry od sebe. Ucítila vůni jeho kolínské, byla dřevitá a místy kouřová.
Otočila hlavu a on taky. Pierrova tvář zvážněla. Marii se v obličeji narovnaly všechny kontury. „Krásné,“ a chvíli nebylo zřejmé, jestli mluvila o zídce.
Pierre se začínal přibližovat. Marie sklopila oči. Tohle je… co to je? Vážně se to stane?
Vtom s sebou Pierre trhl. Tkaničku bot měl zaháknutou za nízkým madlem od šuplíku. Ozval se děsný hluk, jak se šuplík vysunul ze skříňky. Oba se lekli a káva, kterou držela, se vylila na zem. Odskočili leknutím od sebe, a jak se předkláněli, aby se podívali na to, co se stalo, ducli se vzájemně čelem do hlavy.
„Au,“ vyjekla Marie.
„Promiňte!“ vykřikl Pierre. „Já jsem tak… Jé, pardon!“
Marie se začervenala a rychle stáhla z topení malý ručníček na malování, kterým začala drhnout skvrnu na koberci. „To nic, to nic.“
„Jdu pro další,“ Pierre zmizel v kuchyni, protože utěrka už byla nasáklá.
Marie seděla na kolenou. Co se to právě málem stalo? Skoro se… Ne. Ne, ne, ne. Máš ho zkoušet ty, a ne se nechat vlákat do pasti.
„Tady,“ Pierre se vrátil s utěrkou a klekl si vedle ní. Společně utírali skvrnu a pečlivě se vyhýbali očnímu kontaktu.
Nakonec se osmělil a zeptal se: „Nemáte na čele bouli?“ Prstem jí odhrnul pramen vlasů, aby zjistil, jestli jí nezmodralo čelo. „To se mi ještě nestalo.“
Kůži měla lehce narudlou, ale nenahmatal žádnou bouličku.
„Mně taky ne,“ odpověděla Marie a vyprskla smíchy.

(více na webových stránkách autorky: www.ivetadchmiel.cz)

---

Jezero lásky Iveta D. Chmiel (p)

Marie si nový začátek vysnila do posledního detailu. Jednoho dne nasedla do auta a opustila pražskou advokátní kancelář. V belgických Bruggách na ni čekalo místo soudkyně a konečně klid. Jenže klid dlouho nevydržel. Hned za tajemn... více

Přejít na komentáře (4)