Z Normandie do Plzně

novinky

PR článek,
Z Normandie do Plzně

Tereza Marianová: SPOJENCI

Desetiletý František a jeho děda mají tajemství: americkou helmu, kterou klouček náhodou našel na půdě. Je rok 1984 a o některých věcech se nemluví. Třeba o tom, že Plzeň osvobodili Američané. Dědeček Bohumil, pamětník slavných květnových dní, se rozhodl, že je na čase říct Františkovi pravdu. A že má co vyprávět. Jaký byl konec války? Byli v americké armádě kovbojové? A proč se o tom nesmí mluvit...?
Neopakovatelná atmosféra prvních poválečných dní navždy zůstala ve vzpomínkách pamětníků. Bohatě ilustrovaná kniha vypráví příběhy dvou kluků, jejichž životy od sebe dělí půl dvacátého století a hromada dějepisu, a přesto k sobě mají velice blízko.
Kniha je určena čtenářům od 8 let.

Slovy autorky:
Díky své prababičce a mamince, které obě učily český jazyk a dějepis, mám od dětství vztah k historii a vyprávění příběhů. Jako rodilá Plzeňačka si každý rok užívám Slavnosti svobody. Mám pocit, že se na období nacistické později komunistické totality a na jejich zločiny, zapomíná nebo se na život v nich hledí zkreslenou optikou. Velmi si vážím projektu Paměť národa. Osobní svědectví jsou neuvěřitelně cenná a žasnu nad tím, co všechno lidé dokázali. Vyprávění napříč generacemi považuji za velmi důležité: naši prarodiče zažili dějiny dvacátého století a mohou odejít dřív, než se jich stačíme na jejich zážitky zeptat. V dnešní době, kdy se rodiny zmenšují a s babičkami a dědečky se mnoho dětí tak často nevidí, bych chtěla připomenout důležitost rodového vyprávění, zachování jeho kontinuity (vědět, odkud jsem, kam patřím), zkrátka podporovat vztah mezi vnoučaty a prarodiči.
Při tvorbě knihy jsem si dala velmi záležet, aby všechna fakta a ilustrace byly historicky přesné a ověřené a aby kniha poskytla kvalitní představu o tom, jak to v jihozápadních Čechách vypadalo, když zde byli v roce 1945 Američané a lidé v Československu opět získávali svobodu.


Ukázka z knihy
Poslední dopolední hodina byla vlastivěda. Jen co zazvonilo, vcházela do třídy rázným krokem soudružka učitelka. Byla přísná, každou hodinu vyvolávala podle abecedy a jejího notýsku se báli i Koza s Pokutou. Šel z ní strach. Ve třídě si nikdo nedovolil špitnout a každý pilně psal do sešitu to, co soudružka vykládala. A zkoušení bylo teprve hrozné! Na stupínku před tabulí jako byste najednou všechno zapomněli.
„Dobrý den, sedněte si,“ pozdravila soudružka učitelka, když vešla do třídy, která ji vestoje zdravila. Zastavila se před tabulí a rozhlédla se po třídě.
„Než začneme, chtěla bych promluvit o důležitých svátcích, které nás brzy čekají.“ Děti se těšily na povídání o Velikonocích, ale učitelka pokračovala docela jinak:
„Rozkvétající příroda je neklamnou předzvěstí blížících se májových dnů. Každé město v Československé socialistické republice se pilně připravuje na oslavy Svátku práce i slavných květnových dnů. Devátý květen 1945 bude v paměti lidstva navždy zapsán jako Den vítězství nad fašismem, jako slavný, národy očekávaný den skončení druhé světové války na evropském kontinentě. Vítězství nad fašismem bylo výsledkem společného úsilí zemí protihitlerovské koalice, ale hlavní tíhu války nesl na svých bedrech
Sovětský svaz. Pokrokoví lidé na celém světě nikdy nezapomenou, že to byl sovětský lid,
který ve Velké vlastenecké válce uhájil nejen svou svobodu a nezávislost, ale zároveň zachránil před zničením světovou civilizaci. Proto bude součástí prvomájové manifestace lidu také oslava československosovětského přátelství a 39. výročí osvobození Československa Rudou armádou.“
„Ale Plzeň přece osvobodili Američani,“ vylétlo z Františka.
Celý zkoprněl, když se na něj soudružka učitelka podívala. Proč to udělal? Co bude teď?
Cítil, jak mu hoří tváře. Ticho zhoustlo jako dvojitý pudink. Celá třída napjatě čekala, co se stane.
„Kde jsi to slyšel?“ promluvila do ticha ledovým hlasem učitelka.
Teď hlavně nesmí nic prozradit. Průšvih byl na světě, ale nesměl to pokazit ještě víc.
„Od jednoho pána na ulici,“ zalhal František a doufal, že víc se soudružka učitelka nebude vyptávat. Nevyptávala, rovnou mluvila.
„Tak to se pleteš. Byli to sovětští vojáci převlečení do amerických uniforem. Američané Československo neosvobodili, jediný náš osvoboditel byla Rudá armáda.“ Její výraz jasně říkal, že další diskuze nepřipadá v úvahu, a František se neodvažoval namočit se do té bryndy ještě víc...

Tereza Marianová (*31. 8. 1993 v Plzni) Ilustrátorka, malířka a autorka knih vystudovala Fakultu designu a umění Ladislava Sutnara, ateliér Ilustrace a grafiky. Napsala a nakreslila autorské knihy pro děti i zvědavé dospělé: o české myslivosti To jsem z toho jelen, Velký příběh Velké pardubické, poetická leporela jak se koník ztratil, rostlinnou trilogii Květolelo, Keřolelo, Stromolelo a knihu o městských živočiších jménem Uličníci. Její knihy byly zařazeny na prestižní seznam Nejlepší knihy dětem (2019, 2020, 2023) a Czech books for children and young adults 2020 – 2022. V roce 2023 představila svoji soubornou ilustrační tvorbu v galerii Bratří Špillarů v Domažlicích, V plzeňské Staré synagoze vystavovala soubor maleb s názvem KOD – krajiny odvahy a dobrodružství. Její práce cestovaly po světě v rámci výstav ateliéru ilustrace Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara např. do Washingtonu, Záhřebu nebo do Pchjongjangu v rámci zimních olympijských her v roce 2018.
Ilustruje knihy, knižní obálky a její ilustrace doprovázejí množství rozličných projektů. Jako grafická designérka pracuje např. pro pražský Vinohradský pivovar, okrajově se dotýká komiksu – autobiografický komiks Tygr byl uveřejněn v českém komiksovém sborníku Aargh! 22. V současnosti pracuje na dalších knihách a také jako grafická designérka. Více o autorce se dozvíte zde: https://www.terezamar.cz/

Tereza Marianová: Spojenci, vychází 4. dubna 2025 v nakladatelství Pikola, 108 stran, doporučená cena 329 Kč

Knihu můžete koupit zde

Spojenci Spojenci Tereza Marianová

Desetiletý František a jeho děda mají tajemství: americkou helmu, kterou klouček náhodou našel na půdě. Je rok 1984 a o některých věcech se nemluví. Třeba o tom, že Plzeň osvobodili Američané. Dědeček Bohumil, pamětník slavných kv... více

Přejít na komentáře (3)