Jojo Moyesová: PLNÝ DŮM
V domácnosti Kennedyových se něco děje... Ale co?
A rozbije to jejich rodinu, nebo ji to naopak zachrání?
S Lilou Kennedyovou se život nemazlí. Rozpadlé manželství, dvě svéhlavé dcery, chátrající dům a stárnoucí nevlastní otec, který se k ní zřejmě nenápadně nastěhoval. Její kariéra visí na vlásku a s milostným životem je to… ehm, složité. Takže když u dveří náhle zazvoní Lilin biologický otec, jehož od doby, kdy před pětatřiceti lety utekl do Hollywoodu, prakticky neviděla, vypadá to nejprve, že tohle bude ona pověstná poslední kapka…
Jenomže co když vás ti, o nichž jste si mysleli, že jim nikdy neodpustíte, mohou naučit něco o lásce i o tom, co to vlastně znamená být rodinou...?
Ukázka z knihy
Po Danově odchodu a matčině smrti si Lila vytvořila nejrůznější strategie, jak přežít den. Jakmile se probudí, což je většinou někdy mezi pátou a šestou ranní, hodí do sebe tabletku antidepresiv, zapije ji vodou, oblékne se dřív, než jí to začne pořádně myslet, a na hodinu jde venčit Tuláka. Rázným krokem dojde až k parku Hampstead Heath, kde se na blátivých cestičkách setkávají lidé při prvním ranním venčení, osamělí chodci s kávou a zarputile se tvářící běžci se sluchátky v uších. Lila při chůzi poslouchá audioknihy nebo ukecané podcasty o ničem, jen aby nebyla sama se svými myšlenkami.
Vrátí se domů vzbudí děvčata, pod příslibem nejrůznějších úplatků je vytáhne z postele a vypraví do školy, přičemž se snaží nebrat si osobně jejich neustálé nadávání a dotčené pokřikování ohledně ztracených ponožek a telefonu. Co se k nim přistěhoval Bill, dělá snídani on a trvá na tom, aby holky místo Liliny obvyklé nabídky ohřívaných plněných taštiček a bagelu s marmeládou snídaly ovesnou kaši s ovocem a nejrůznějšími druhy semínek.
Bill má na výživu velmi nekompromisní názory. Donekonečna dokáže vykládat o rybím tuku a očistné funkci luštěnin a nevšímá si přitom, jak děvčata protáčejí panenky a vrhají toužebné pohledy na krabici čokoládových kuliček. Na večeři jim vyváří výživné pokrmy plné neznámých druhů zeleniny a snaží se nedat najevo, jak mu vadí, když si holky stěžují, že by radši tousty se šunkou a sýrem.
Když se Lila vrátí ze školy, posadí se v místnosti, kterou ironicky nazývá svou pracovnou: pokoj skoro pod střechou, kde zdi pořád ještě lemují pomačkané lepenkové krabice plné nikdy nevybalených knih. Vyřídí tu nejnaléhavější agendu, což ji – společné s příslušnými finančními výpočty – tak vyčerpá, že si pak často jde zdřímnout na gauč. Někdy si lehne na koberec, poslouchá nějaký uklidňující meditační podcast a snaží se přitom ignorovat Tulákovo štěkání zezdola. Snaží se pravidelně jíst, aby ji neklesal cukr v krvi, s čímž by přišel i propad v náladě. Po probuzení zažene ospalost hrnkem čaje a vydá se nakoupit, co jim doma chybí. Tou dobou už je obvykle čas vyzvednout Violet a Lila se opět přepne do modu „máma“, v němž není čas na žádné vtíravé myšlenky.
Místo toho se až do večera zaobírá nekonečnými domácími půtkami, praním prádla, dohlížením na úkoly a posloucháním, jak moc se dnes děvčata zase musela lopotit. Potom si vezme dvě tabletky antihistaminu (její doktorka už jí nechce předepisovat její oblíbené prášky na spaní: prý se teď považují za škodlivou drogu), ale když má obzvlášť silný záchvat nespavosti, vykouří si s hlavou z okna půlku jointu. Když začne mít konečně pocit, že by snad mohla usnout, zapne si uspávací podcast – v němž herci s příjemnými, tichými hlasy monotónně předčítají nudné příběhy – a modlí se, aby se za pár hodin zase neprobudila.
Nechce na ně ani pomyslet: na bývalého manžela a jeho nedbale krásnou novou přítelkyni. Nechce myslet na jejich dům kousek odsud, dokonale čistý, minimalistický a stylově zařízený, s konferenčním stolkem od Nogučiho. Nechce myslet na svou matku, která ji nějak dokázala pomoci celý tenhle průšvih zvládat, ale která už tu není.
Jsou dny, kdy má pocit, že bojuje se vším najednou: s vlastním mozkem, kde se zuřivě honí myšlenky a prokluzují ji pod rukama, s rozkolísanými hormony, s kily navíc, s bývalým mužem, s domem, který se tváří, že jí každou chvíli spadne na hlavu, s celým světem.
Jojo Moyesová (*1969) vystudovala na University of London žurnalistiku a novinařině se věnovala po deset let – pracovala pro britský deník The Independent a pobývala též v Hongkongu jako dopisovatelka listu Sunday Morning Post. V roce 2002 jí vyšel první román Schovej mě v dešti (česky 2020) a od té doby je spisovatelkou na volné noze. Je autorkou více než desítky románů, její parketou jsou především romantické příběhy, které se však vyhýbají tradičním žánrovým klišé a za nimiž se skrývá vážnější podtext. Její knihy byly přeloženy do 46 jazyků po celém světě, prodalo se jich přes 57 milionů výtisků a každý nový titul se pravidelně umísťuje na předních místech evropských i amerických žebříčků bestsellerů.
Jojo Moyesová je také jednou z mála autorek, která získala dvakrát prestižní britské ocenění Romantic Novel of The Year Award, která už od roku 1960 udílí The Romantic Novelists' Association – v roce 2004 ho obdržela za Zakázané ovoce (česky 2018) a v roce 2011 za Poslední dopis od tvé lásky (2013). Ikar vydal ještě celosvětový bestseller Než jsem tě poznala (2013), jenž se dočkal i filmového zpracování a dodnes se ho prodalo přes 15 milionů výtisků po celém světě, Stříbrnou zátoku (2015), Dívku, již jsi tu zanechal (2015), Jednoho plus jednu (2016), Krasojezdkyni (2017), Jako hvězdy v temné noci (2020), Loď plnou nevěst (2023), povídkovou sbírku Paříž pro jednoho a jiné povídky, V cizích botách (oboje 2024) a dvě pokračování hitu Než jsem tě poznala – Život po tobě (2016) a Sama sebou (2018).
Spisovatelka žije s manželem, novinářem Charlesem Arthurem, a jejich třemi dětmi na farmě v hrabství Essex. Je velkou milovnicí koní a také vášnivou jezdkyní.
Jojo Moyesová: Plný dům, přeložila Lucie Mikolajková, vydává nakladatelství Ikar, 408 stran, doporučená cena 499 Kč
Knihu můžete koupit zde
S Lilou Kennedyovou se život nemazlí. Rozpadlé manželství, dvě svéhlavé dcery, chátrající dům a stárnoucí nevlastní otec, který se k ní zřejmě nenápadně nastěhoval. Její kariéra visí na vlásku a s milostným životem je to… ehm, slo... více