Konec roku je tradičně obdobím plánů. Všude kolem se objevují předsevzetí, seznamy cílů a sliby, co všechno bude od ledna jinak. Právě Vánoce jsou ale pro mnoho knihomolek a knihomolů chvílí, kdy z tohoto tlaku na výkon vědomě vystupují. Neplánují, kolik knih přečtou. Neřeší statistiky ani výzvy. Otevírají knihu a čtou. Pojďte to letos udělat taky tak!
Předsevzetí, která o Vánocích neplatí
Během roku si čtenářky a čtenáři často dávají nejrůznější cíle. Dočíst rozečtené knihy, pustit se do klasiky, číst systematičtěji nebo omezit nákup nových titulů. O Vánocích se ale tyto snahy přirozeně rozpouštějí. Ne proto, že bychom selhávali, ale proto, že svátky mění tempo. Čtení se vrací k tomu, čím bylo vždycky. K tichému prostoru bez očekávání, ideální pro čas jen se sebou a se skvělým příběhem.
Čtení bez plánu funguje nejlépe
Právě ve chvíli, kdy si dovolíme nemít cíl, se často začteme nejvíc. Saháme po knihách, které jsme si šetřili, po příbězích, ke kterým se chceme vrátit, nebo po novinkách, které nás zaujaly bez ohledu na seznamy. Vánoční čtení není o tom, co bychom měli číst, ale o tom, co nám v danou chvíli dělá dobře. A to je důvod, proč je pro mnoho knihomolek a knihomolů jedním z nejsilnějších čtenářských období v roce.
Inspirace místo úkolů
I proto vznikl magazín Martinus Knihy roku. Ne jako další seznam povinností, ale jako místo pro klidné listování a objevování. Nabízí inspiraci pro ty, kdo hledají knihu podle nálady, ne podle plánu, nebo samozřejmě jako inspiraci na knižní dárky pro vaše nejbližší. Připomíná příběhy, které během roku rezonovaly, i tituly, které si zaslouží pozornost právě teď, kdy není kam spěchat.
Čtení jako vánoční útočiště
Vánoce nemusí být dokonalé, aby byly čtenářsky krásné. Stačí chvíle klidu, otevřená kniha a vědomí, že nic nemusíme stíhat. Pro knihomolky a knihomoly jsou svátky návratem k tomu nejjednoduššímu. Ke čtení bez předsevzetí. Bez plánů. Jen tak. A věrte nám, nikdo nepozná, jestli máte 5 druhů cukroví nebo 4!