Umberto Eco přepsal Jméno růže

novinky

05.03.2014 / Dan
Umberto Eco přepsal Jméno růže

Jeden z nejslavnějších světových autorů se po letech vrátil ke svým prvním románům a rozhodl se je revidovat. Nové vydání Jména růže vychází právě dnes v nakladatelství Argo.

Rozhovor s autorem o revidovaném vydání Jména růže v Corriere della sera, 31. 1. 2012. (přeložila Anežka Charvátová).

 „Mluvit o „přepsání“ je trochu přehnané. I jiné knihy jsem postupně opravoval a upravoval na základě připomínek od čtenářů a překladatelů – a nikdo si toho ani nevšiml.“

Proč je zapotřebí po třiceti letech předělávat román, který měl takový úspěch?
„Udělal jsem to hlavně proto, že mě některé věci štvaly. Některé výrazy nebo opakování už mě nebavily. Hlavně jsem odstraňoval slova, která se opakovala. A upravil jsem text trochu i pro čtenáře – odlehčil jsem latinské citáty, i když vzhledem k tomu, že se knížky prodalo třicet milionů výtisků, mohl jsem se na čtenáře klidně vykašlat. Ale jelikož jsem se třicet let románu nedotkl, tím čištěním jsem se teď téměř bavil.“

Tvrdíte, že to jsou hlavně kosmetické změny. Ale portréty Viléma a knihovníka se proměnily víc, jsou jiní i tělesným vzhledem, jsou méně groteskní.
„Když jsem psal Jméno růže, liboval jsem si v citátech, což se posléze stalo znakem postmoderního románu, ale tehdy to ještě nebylo tak rozšířené. Po třiceti letech jsem si řekl: trochu to zkrouhnu. V portrétu knihovníka jsem odstranil jeden citát, protože mi už nepřipadal podstatný, tím se trochu změnil. A Vilémovi jsem ustřihl žluté chlupy čouhající z uší, ale ne proto, aby se podobal Seanu Connerymu, jak se tvrdí.“

A proč tedy?
„Za to může Sherlock Holmes. Připadalo mi teď, že jsem až moc zdůraznil odkaz na Sherlocka Holmese, jako by nestačilo jméno Vilém z Baskervillu. Tehdy mě takové analogie bavily, ale nemám to zapotřebí, tak jsem mu chlupy ustřihl. To jsou jediné dva pozměněné portréty postav. Předělal jsem je, aby byly samostatnější, nezávislé na pramenech. Dnes jsou víc středověcí.“

Také jste zkrátil a omezil výčty: přešla vás vášeň pro seznamy?
„Každý seznam musí mít správně proporce. Telefonní seznam je příliš dlouhý, do Odyssea bych ho nedával. Odlehčil jsem takhle scénu z Coena Cypriani (Cypriánovy večeře): v 80. letech jsem byl nadšen ze svého objevu tohoto neskutečného textu a chtěl jsem o něm všechno napsat, ale pro normálního čtenáře to bylo těžko překonatelné úskalí. Nechtěl jsem skončit jako Mozart, když mu Josef II. vytkl: příliš mnoho not.“



Jméno růžeJméno růžeU. Eco

Na sklonku života vzpomíná mnich Adso na události, jichž byl svědkem, když v roce 1322 pobýval se svým mistrem, učeným františkánem Vilémem z Baskervillu, v jistém severoitalském opatství. Mělo zde dojít k jednání mezi stranou císařskou a p...více


Komentáře (3)

Jana_Z
18.03.2014

V reakci na komentář Tajnůstkáře musím napsat, že pro mě labyrint knihovny měl kouzlo obrovské. Je to už několik let, co jsem vypůjčenou knihu četla a tak se teď chystám doplnit svou knihovnu novým vydáním.

Tajnůstkář
10.03.2014

Po té co jsem si tu přečetl upoutávku na přepracovanou knihu, jsem si přečetl tu původní, tedy hlavně proto, že o ni byl neobyčejný zájem. Prodalo se jí 30 miliónů výtisků. Především mě zajímalo, proč ta kniha je tak úspěšná. Špatná není, ale musím se přiznat, že jsem to její magické kouzlo neobjevil.

Moňa69
09.03.2014

Mě se moc líbí ta argoidní obálka:)