Rozvody, tchyně a rodinné tajemství: Moa Herngren o drsných pravdách ve svých knihách
novinky
05.05.2025 / Dan
Švédská autorka Moa Herngren odhaluje mýty o manželství, které ve společnosti přetrvávají, a prozrazuje, co se skrývá za napětím mezi tchyněmi a snachami. O temných stránkách rodinných vztahů, překvapivých reakcích čtenářů a tajemstvích, která si její postavy nesou, bude hovořit mimo jiné na letošním Světě knihy.
Román Rozvod se zabývá rozpadem manželství a jeho dopady. Jaký je podle vás největší mýtus o rozvodech, který ve společnosti přetrvává?
Já bych spíše řekla, že ve společnosti přetrvává mýtus o manželství, který nám tak nějak podsouvá, že dokud je člověk v manželském svazku, tak je úspěšný, tak život zvládá. Často se zmiňují statistiky, kolik procent párů se rozvádí, jako by ta čísla znamenala nějaká selhání, ale nikdo už nevytváří statistiky toho, kolik manželství je nešťastných.
V květnu v Česku vyjde i Tchyně. Jaké rodinné napětí nebo stereotypy jste v této knize chtěla prozkoumat?
Vztah tchyně a snachy je jedním z těch, které si člověk nevybírá, nicméně má na jeho život obrovský vliv a musí se s ním nějak vypořádat. Může se dokonce stát, že tu druhou osobu vůbec nemáte rádi, a přesto spolu musíte trávit Vánoce, Velikonoce a jiné svátky. Už v minulosti bylo na vztah tchyně a snachy nazíráno jako na vztah plný napětí, skoro jako by to byla soutěž, kdo zná daného muže líp – zda matka, nebo manželka. Já jsem se v této knize zaměřila na to, jak se stane, že dospělé dítě zcela odstřihne svého rodiče. Jak k tomu dojde? Jak se může vztah dostat až do bodu, kdy vás vaše dítě nechce vídat a nepřeje si, abyste se setkávali s vašimi vnoučaty? Snažila jsem se tento hororový scénář nějakým způsobem pochopit.
Vaše příběhy jsou velmi realistické a emocionálně silné. Máte nějakou metodu, jak se vcítit do svých postav?
Na postavách pracuji velmi intenzivně a pokouším se do nich pokaždé vžít, trochu mi to vlastně připomíná herectví, snažím se představit si, jak bych se v dané situaci cítila. Odjakživa mě velmi bavilo pozorovat druhé a vždy jsem byla poměrně citlivá na napětí mezi lidmi, takže to mi myslím při psaní také dost pomáhá.
Píšete o složitých rodinných vztazích, ale jaké vztahy jsou podle vás ty nejpevnější a nejodolnější?
Ty, v nichž jsou obě strany ochotné se podívat, jak se na problému podílejí oni sami, převzít odpovědnost a upřímně o tom mluvit. Zároveň obě strany touží dále se v životě posouvat, jak jako jednoltivci, tak v rámci vztahu. Hodně záleží i na schopnosti vnímat své vlastní pocity, často si ani neuvědomujeme, co cítíme a proč, a to nám pak v případě, že v rámci vztahu nastane nějaký problém, značně komplikuje situaci a mnohdy vůbec nechápeme, jak jsme se v dané situaci ocitli.
Jaké bylo vaše největší překvapení nebo poznání při psaní Rozvodu a Tchyně?
V životě se snažíme být dobrými lidmi, pomáhat ostatním, vidět sami sebe pozitivně. Jenže jen zřídkakdy děláme věci skutečně jen čistě nezištně z dobrého srdce. I když se třeba pro někoho obětujeme nebo na sebe vezmeme nějakou zátěž, většinou z toho něco plyne i pro nás. A zároveň ty dobré věci, které děláme pro druhé, mohou být z jiného úhlu pohledu vnímány jako špatné. Chcete druhému pomoct a nechápete, co na tom může být špatného, ale ten druhý může vaši pomoc vnímat jako přílišnou angažovanost, tlak a nerespektování hranic.
Jaké reakce od čtenářů vás nejvíc překvapily nebo zasáhly?
Jedna čtenářka mi napsala, že její otec opustil její matku kvůli jiné ženě a ona se na něj kvůli tomu spoustu let strašně zlobila. Teď už její rodiče nežijí, ale ona poté, co si přečetla mou knihu Rozvod, pochopila, že v rámci rozbitého manželství jejích rodičů možná existovala i druhá strana příběhu a že možná neznala všechny skutečnosti. Díky tomu dokázala otci odpustit.
Také mě velmi dojalo, kolik rodičů a prarodičů mi psalo, že jsou v podobné situaci jako Åsa v knize Tchyně a vlastně je uklidnilo, že nejsou sami. A byla jsem nesmírně překvapená, když mi jeden muž z USA napsal, že četl Rozvod a že byl v naprostém šoku, protože to, co se v knize stalo Niklasovi, je přesně do detailu popis jeho života.
Jak vnímáte roli tchyně ve společnosti – myslíte, že je stále zatížená stereotypy?
Určitě, role tchyně je pořád ještě velmi nevděčná role. Tcyhně je vnímána jako někdo nepříjemný, má negativní nálepku. Je to velice těžká role a v minulosti musela být podle mě ještě těžší, když generace žilí vice pospolu pod jednou střechou a napětí a vztahy byly intenzivnější.
Co je podle vás klíčem ke zdravým rodinným vztahům, i když jsou komplikované?
Na základě vlastní zkušenosti si myslím, že velkou roli hraje přijetí a vzájemný respekt, snaha toho druhého neměnit nebo nenutit druhému svůj
lastní názor či způsob života. “Live and let live” – “žij a nech žít”. Což se samozřejmě snáze říká, než žije. Ale myslím si, že čím lépe dokážete v nějakém konfliktu nahlédnout a pochopit druhou stranu, tím snazší je odpustit a posunout se dál.
Když píšete o citlivých tématech, jako je rozvod nebo rodinné konflikty, jak balancujete mezi dramatičností a realističností?
Snažím se, aby příběh vyzněl reálně,a zároveň abych vytvořila napínavé a poutavé drama. Život sám ovšem podle mě z hlediska dramatičnosti dalece přebíjí fikci těmi nejneuvěřitelnějšími událostmi, a i když bych občas ráda některé z nich do svých příběhů začlenila, mám většinou pocit, že jsou natolik neuvěřitelné, že by v knize či filmu působily příliš nepravděpodobně. Doufám, že reálnost mých příběhů umožňuje čtenářům se se situacemi a postavami lépe ztotožnit.
Švédská literatura je ve světě velmi populární, zejména krimi. Čím myslíte, že jsou specifické vaše příběhy o vztazích?
Myslím, že moje knihy jsou tak trochu vztahová dramata, v nichž se čtenáři dokáží v rámci svých vlastních životů poznat. Překlápím jednotlivé perpektivy hlavních postav, takže protagonista se stává antagonistou, pak naopak a zase zpátky. Čtenáři tak díky tomu mění své sympatie, mění pohled na věc, fandí někomu jinému, a zároveň se v nich probouzí různé emoce a pocity. Moje příběhy možná čtenářům umožňují lépe porozumět sobě samým a svým vztahům.
Máte při psaní nějaký rituál nebo rutinu, která vám pomáhá dostat se do „flow“?
Upřímně řečeno s tímhle tak trochu zápasím, protože v současné době je o moc těžší se soustředit, když jsou kolem vás všechny ty telefony a sociální sítě. Takže jsem nedávno začala s takzvanou Pomodoro technikou: nastavím si na počítači časovač na 25 minut, pak si dám 5 minut přestávku a tohle opakuji čtyřikrát, potom následuje delší pauza. Opravdu mi to pomáhá.
Kdybyste mohla dát jediné poselství čtenářům vašich knih, jaké by to bylo?
Snad vám moje knihy pomůžou lépe vnímat, přemýšlet a reflektovat! Ze všeho nejvíc ovšem doufám, že si čtení prostě užijete!
Tchyně
Moa Herngren
Jako samoživitelka měla Asa se svým jediným synem vždy blízký vztah. Všechno se však změní, když si syn najde novou partnerku, která brzy otěhotní. Asa se usilovně snaží najít cestu ke své snaše, ta ovšem její chování považuje za ... více
Rozvod
Moa Herngren
Bea a Niklas jsou spolu přes třicet let. Bydlí se svými dvěma náctiletými dcerami v krásném prostorném bytě v centru Stockholmu a mají spokojené manželství. Když se Niklas jednoho večera po zcela bezvýznamné hádce nevrátí domů, Be... více