Ben Reeves: VŠECHNO BYLO KRÁSNÉ A NIC NEBOLELO

Co kdyby Smrt nebyla děsivá postava s kosou, ale někdo, kdo si k vám v posledních chvílích života sedne, uvaří čaj a jednoduše zůstane? Debutový román Bena Reevese Všechno bylo krásné a nic nebolelo přináší neobyčejný příběh o umírání, ztrátě a smutku. Především je ale knihou o tom, jak vzácné je být naživu.
Travis má spoustu klientů. Některé jen zpovzdálí pozoruje, s jinými se potkává v parku a další navštěvuje doma. Sedí s nimi u čaje, poslouchá jejich příběhy, hraje karty nebo jim pomáhá s drobnostmi, na které už sami nestačí. A pak přijde den, kdy je navštíví naposledy.
Travis je totiž Smrt.

Zapomeňte ale na černý plášť a kosu. Reevesova Smrt nosí džíny a tričko, žije v malém anglickém městě, společnost jí dělá kočka a ve volných chvílích opravuje staré fotografie.
Travis nerozhoduje o tom, kdo zemře. Nesoudí, nezachraňuje a nemění osud. Ví pouze, kolik času komu zbývá, a když nastane správná chvíle, přijde. Někdy je očekávaný, jindy se všechno odehraje během několika minut. Vždycky ale zůstává nablízku. A slyší. Vlastně úplně všechno. Lidi v okolních domech, zvířata, hmyz i život odehrávající se daleko za zdmi jeho bytu. Celý svět mu neustále hučí v hlavě. Pak se v jeho blízkosti objeví příjemné ticho. Jmenuje se Dalia. Je porodní asistentkou a žije se svými dvěma dcerami v bytě přes chodbu. Zatímco Travis lidi ze světa vyprovází, Dalia jim pomáhá přicházet na svět. Dva opačné konce lidského života se potkávají na jedné chodbě a Smrt, která až dosud především pozorovala, se pomalu stává jeho součástí. Travis díky Dalii poznává obyčejné lidské radosti, blízkost, rodinu i pocit, že na někom záleží. A spolu s tím poprvé skutečně chápe, co znamená někoho ztratit.

Román o smrti, který připomíná, proč stojí za to žít

Ben Reeves ve svém příběhu nechává život promlouvat prostřednictvím maličkostí, které nám dělají dobře. Šálek čaje. Klidný rozhovor. Dětský poklad. Staré fotografie. Několik minut navíc. První část knihy má klidnější, epizodický rytmus a spolu s Travisem vstupujeme do posledních okamžiků nejrůznějších lidí. Smrt může přijít po dlouhé nemoci, ve vysokém věku, ale také náhle a bez varování. Postupně se však těžiště příběhu přesouvá k Travisovi samotnému. Muž, který doprovodil na konci života nespočet lidí, najednou zjišťuje, že vědět všechno o smrti neznamená být připravený na ztrátu.
Ta zásadní myšlenka knihy není, co se stane, až zemřeme. Mnohem naléhavěji se ptá, co uděláme s časem, který máme ještě před sebou. Název Všechno bylo krásné a nic nebolelo přitom není náhodný. Jde o přímý citát z románu Jatka č. 5 Kurta Vonneguta. V kontextu Reevesova příběhu dostává věta další, lehce paradoxní význam. Protože život krásný je. A zároveň někdy bolí nesnesitelně. Jedno bez druhého možná ani nedokážeme naplno pochopit.

Než se začtete

Přestože je román napsaný s velkou mírou laskavosti a místy také jemného humoru, dotýká se velmi náročných témat. Objevuje se v něm umírání a smrt dospělých i dětí, vážná nemoc, náhlá úmrtí, autonehoda, sebevražedné myšlenky a pokus o sebevraždu, sebepoškozování, závislost, trauma a intenzivní truchlení po ztrátě blízkého člověka.
Není to tedy kniha pro každou životní chvíli. Zároveň však není příběhem, který by chtěl čtenáře utopit ve smutku. Naopak. Přes všechnu bolest se stále vrací k jedné prosté myšlence: život je konečný, a právě proto záleží na tom, jak jej prožijeme.

Ukázka z knihy
John mi rád říká pane Smrti. Jako v básni od Cummingse.
Zubí se a svou starou promodralou rukou mě šťouchá do kolene. A postupně se jeho úsměv vytrácí.
Stále se dívá na knihy na polici. Všech pět věnoval své ženě. Všech pět vyšlo ještě za jejího života. Poslední tři roky pracoval na šesté antologii, ale múza ho opustila. Na konferenčním stolku před námi leží hromádka papírů. John vezme knihu básní z odkládacího stolku.
– Můžu vám jednu přečíst?
– To budu rád.
– Dobře. Tuhle měla ráda moje žena. Jmenuje se Chléb.

Odkašle si a důstojným hlasem báseň přečte. Když skončí, usrkne kávu. Já mlčím.

– Musíte si uvědomit, že jsem ji napsal před třiceti lety.
– Jasně.
– No tak něco řekněte.
– Co tím chtěl básník říct?
– Na tom nezáleží. Není to hádanka. Jaký jste z ní měl pocit?
– Nevím. Musím o tom popřemýšlet.
– Tak přemýšlejte. Stejně nemám nic lepšího na práci.
– Cítil jsem smutek. Něco promarněného. Je to tak?
– Dyť jsem vám řekl, že to není žádná hádanka. Ale smutek dává smysl. Sue vždycky říkala, že ji to rozesmutňuje. Že jsme si život zkomplikovali víc, než bylo nutný, a někdy si přála, aby mohla žít v mlýně někde v polích. Možná jsme to měli udělat. Možná by to v takovým mlýně bylo pěkný.
– Určitě by tam nebylo tolik prachu.
– Vy jste ale drzej prevít.

Tvářím se vážně, ale on mě znovu šťouchne do kolene. A ještě chvíli čte své staré básně. Některé nahlas, jiné v duchu. Básně o psech a šipkách, o vlacích, o své ženě. Obvykle se k ničemu nevyjadřuju, když se mě nezeptá. Ale dnes se cítím odvážně.

– Proč měla vaše žena nejradši Chléb?
– Jak to myslíte?
– No, říkal jste, že ji to rozesmutňovalo.
– To je pravda. Ale řekl bych, že někdy potřebujem být smutný. Ale ona nikdy nebyla ten typ, co by na něčem moc lpěl.

Zavře knihu. Z hromádky papírů na konferenčním stolku zvedne jeden list, ale zase ho položí.

– Nemáte už být někde jinde? Lidi přeci musí umírat každou minutu.
– To umírají.
– A jak to teda funguje?
– I kdybych vám to řekl, stejně byste tomu nerozuměl.
– Vy jste teda pěkně tvrdohlavej mezek.

John Lamb se narovná a zavře oči. Zhluboka se nadechne a chytí mě za ruku. Jeho ruka je studená a kostnatá, cítím přes volnou kůži každou šlachu.

– Ale no tááák, pane Smrti. Já vím, proč jste tady. Tentokrát je to jiný.
– Vážně?
– Jo. Nikdy jste se mě na nic neptal.
– Je ještě něco, co byste chtěl udělat?

John otevře oči. Sundá si brýle, složí je a položí na stůl. Rozhlédne se po domě, který kdysi patřil jemu, jeho ženě a jejich psovi. Pak se usměje tím svým klasickým úsměvem brý ráno, brý ráno. Ne, řekne. Jdem na to.

John Lamb – 81 let, 10 měsíců, 6 dní

Ben Reeves žije v britském Peterborough s manželkou a dvěma dětmi. Věnuje se také malování a hudbě a pracuje jako webdesigner pro společnost zabývající se tiskem knih. Raná verze románu Všechno bylo krásné a nic nebolelo získala v roce 2024 mezinárodní ocenění Bath Novel Award. Kniha je jeho literárním debutem.

Ben Reeves: VŠECHNO BYLO KRÁSNÉ A NIC NEBOLELO, přeložila Jana Hlávková, vydává Nakladatelství JOTA, 304 stran, doporučená cena 398 Kč

Knihu můžete koupit zde

---

Všechno bylo krásné a nic nebolelo Ben Reeves

Nadčasový příběh o hledání krásy, naděje a smyslu v pomíjivosti života i o té největší bolesti, vyprávěný tím, kdo to zná nejlépe – Smrtí Travis je na první pohled docela obyčejný mladý muž. Nosí džíny, tričko a žije v nezajímavé... více

Přejít na komentáře (5)