Jak se v ateliéru fotí vítr a jak se dělá požár v kartonových kulisách, když vám nad hlavou bliká požární hlásič? Vyslat do světa dětskou knihu může být pořádné dobrodružství podobné tvorbě filmu. Musíte mít přesný scénář, nezapomenout na žádný záběr a být na place od rána do večera.
Nakladatelství Host si jedno takové dobrodružství zažilo při přípravě originální dětské knihy o dílně psího krejčího Butik pana Barona od výtvarnice Marie Mrňávkové.
V zasedací místnosti nakladatelství vznikl improvizovaný ateliér, v němž se fotily veškeré scény do knihy. „Nefotily jsme chronologicky, ale podle prostředí, jako když se točí film. Začaly jsme nejjednoduššími scénami, třeba salonem madam Čekes, na závěr jsme si nechaly ty největší špeky. Zimní scenérie, pro které jsme musely vyrobit umělý sníh, nebo požár butiku a scény po požáru, protože jsme věděly, že požár nám některé rekvizity zničí a popel je může začernit, takže to muselo přijít až na konec,“ popisuje redaktorka knihy Pavla Nejedlá.
Celé dny trávil tým zavřený v miniaturní zasedací místnosti, jejíž jednu prosklenou zeď pro potřeby focení oblepila redaktorka kartony, aby získala temnou komoru, kde nasvítí jen to, co bude potřeba. Tým v ateliéru vytvářel nejenom sníh ze sody a pěny na holení a sypal ho přineseným popílkem, ale třeba i vítr fénem na vlasy nebo požár pod požárním hlásičem, který se nesměl za žádnou cenu spustit, takže používal červené světlo a dým z vaporizéru.
Fotografka Věra Marčíková nafotila během jednoho týdne asi tisícovku záběrů loutek, v knize jich nakonec bude zhruba čtyřicet coby ilustrací.
A jak se taková kniha dostala do nakladatelství? Redaktorka Pavla Nejedlá narazila na sociálních sítích na jedno autorčino video ze zákulisí tvorby loutek a ozvala se jí. „Pozvala mě tehdy do Brna, abych přivezla ukázat kulisy. Ty se jí tak zalíbily, že se hned začalo pracovat na nutných redakčních úpravách, vychytávala se hluchá místa v pohádce, a po roce se dal dohromady prostor v redakci a tým, který za týden příběh nasvítil, nafotil a vlastně jako ve filmovém scénáři dovedl do hotové knihy,“ říká autorka knihy Marie Mrňávková.
Příběh pana Barona je inspirovaný skutečnými postavami i místy. „Děti si přály psa, tak jsme si přivezli z útulku štěně a dcery ho pojmenovaly Baron. Kousek od našeho domu stojí starý dům jako od Jiřího Trnky a Barona ten dům hrozně zajímal, vždycky se u něj zastavil a očichával plot. Postupně jsem vymyslela jednoduchý příběh, zatáhla do něj i dcery, celé se to zpočátku točilo kolem toho, že pes Baron má krejčovský salon, který mu vyhoří. Roli v příběhu hrají naše domácí zvířátka, kočička Čekes, později přibyl křeček Cyril a Kotě. Na ilustrace jsem si netroufla, myslela jsem si, že neumím dobře kreslit. Ale umím šít, takže jsem začala pro potřeby toho příběhu šít loutky,“ líčí Marie Mrňávková začátky pana Barona.
Látky získala od krejčových z libereckého divadla, které se zbavovaly odstřižků. Některé luxusní štůčky látek dokonce pocházejí z ateliéru módní návrhářky Beáty Rajské. „Musela jsem ale vyrobit i kabinety a spoustu rekvizit, nábytek, police, drobnosti jako hrací karty a samozřejmě spoustu šatů. Vždycky používám materiály, které mám doma, snažím se zužitkovat všechno. Takže kulisy vznikly z dřevěných desek ze staré skříně, z bazarových cedulí, stěny domů jsem oblepila zbytky látek. Vše vznikalo zdlouhavě metodou pokus omyl,“ popisuje výtvarnice.
Pět let práce na Butiku pana Barona je nyní u konce, kniha je na pultech knihkupectví. Ale Marie se s loutkami úplně neloučí. „Svůj domácí ateliér jsem proměnila na Kabinet kuriozit. Kamenický Šenov je trochu ospalé město a ukázalo se, že tohle je dobrý turistický tahák, prohlídka ateliéru s takovou expozicí,“ vysvětluje Marie Mrňávková.
Nešijte sebou, šijte s panem Baronem! Byl jednou jeden pes a ten měl psí salon. V jeho salonu se psům nezastřihovaly drápky ani nešmikala přerostlá srst. Tenhle salon byl krejčovský a pan Baron v něm stříhal látky, stehoval, p... více