Barbara Erskinová: BRÁNY ČASU
Mladá a krásná velšská princezna Elen je zaslíbena římskému generálovi Macsenovi. Ten přišel ve čtvrtém století našeho letopočtu se svými vojsky do Walesu hledat spojenectví, které by mu pomohlo zajistit si ještě větší moc. Navzdory varování, že manželství bude možná utrpením, je statečná Elen odhodlána dodržet přání svého královského otce…
Když spisovatelka Catrin narazí na milostný příběh dávné velšské princezny a záhadu z doby římské, ještě netuší, jak moc to vše zasáhne i do jejího vlastního osudu. Prastará louka za jejím domem na anglickém venkově jí nedá spát. Slýchá z ní kroky pochodujícího vojska a dokáže odtud nahlížet i do Elenina bohatého života, ztraceného v čase...
Současně s náročným psaním historického románu musí sympatická Catrin vyřešit své osobní problémy s láskou.
Ukázka z knihy
Velmi toužila naučit se vidět budoucnost. Byl to ten nejtěžší úkol, jaký si kdy stanovila, a přece když držela na klíně mísu z čirého skla a v mihotavém světle čadící lampy pozorovala, jak v ní víří voda a pomalu se usazuje, přišlo to zdánlivě samo od sebe a zcela přirozeně. Zprvu se nic nedělo. Potom si náhle uvědomila, že už není ve svém pokoji v paláci; v zádech ucítila hřejivý dotek slunce, zaslechla šumění lehkého vánku v listoví stromů a na vodní hladině uviděla odraz mraků, bílých a hebkých jako chmýří. Nervózně sevřela mísu v dlaních. Nějakou chvíli, která jí připadala jako věčnost, viděla jen oblaka, ale pak, v záblesku osvícení mezi dvěma zabušeními srdce, zahlédla meč. Dech se jí zatajil. Ten meč jako by se vznášel ve vodě kdesi v temnotách jeskyně a zářil. Jílec byl posázený drahokamy a čepel se leskla jako stříbro. Upřeně se na něj zadívala a na jediný vzácný okamžik pocítila jeho nezměrnou sílu, kouzlo přesahující věky. Jakmile ho však spatřila, skoro hned zase zmizel, unesen do jiného času, na jiné místo. Voda se zavlnila a zčeřila se. Místo meče uviděla ženu. Seděla v trávě uprostřed prosluněné louky a něco psala. Pak vzhlédla a usmála se. Její zraky se na zlomek věčnosti setkaly s jejími a pak i ona zmizela, rozplynula se v mlze. „Kde jsi? Vrať se!“ To zavolala ona? Elen? Netušila, ale na kratičký okamžik se s tou neznámou cítila takřka fyzicky spojena.
Voda v míse potemněla. Elen teď zaslechla zvuky rytmického kroku pochodujícího vojska, dusot koňských kopyt na kamenité cestě a ucítila kouř. Zalapala po dechu a strnula. Zničehonic se jí zmocnil strach. Kohorty se blížily, ale přicházely pozdě; v hloubi duše věděla, že vždycky přijdou pozdě. Příliš pozdě. Ať už k ohni, nebo na bojiště.
Jak se tak dívala, uvědomila si, že se jí třesou ruce. Celé její tělo se chvělo. Teď už viděla i tváře, křičící tváře, a slyšela jekot plný bolesti a strachu. Voda vířila, hustá a šarlatově rudá jako krev. Cítila, jak ji zaplavuje pocit hluboké, nezměrné ztráty.
Sevřela mísu pevně v rukách. Zaslechla svůj zrychlený dech. Jestli je tohle budoucnost, nechce ji vidět. Zoufale se ohlédla po ženě, která až dosud pokojně seděla v trávě. Ta žena byla úplně klidná. Nebála se. Nikde ji však neviděla. Tohle se jí netýkalo. Odešla. Voda v míse v sobě nenesla nic než děs a hrůzu.
Elen zvedla mísu nad hlavu a mrštila jí o mozaikovou podlahu u svých nohou, až se roztříštila na tisíc drobných střípků. Než k ní přispěchala její učitelka a objala ji kolem ramen, aby ji uklidnila a ukonejšila, všechny obrazy toho, co viděla, pomalu mizely. Bledly a vytrácely se z jejího vědomí jako zlý sen.
Žena sedící v trávě na letní louce si povzdechla a zadívala se do svého zápisníku. Když před chvílí upadla do dřímoty, aniž napsala jediné slovo, tužka jí vypadla z ruky. Bylo to zvláštní. Jasně si vzpomínala, že něco psala, ale zřejmě se jí to jen zdálo.
Vyškrábala se na nohy a ohlédla se směrem k bráně. Vtom si uvědomila, že slunce zastřel temný mrak, a zachvěla se úzkostí. Bylo načase jít domů.
Barbara Erskinová vystudovala středověkou historii na univerzitě v Edinburghu a po britském i světovém úspěchu své první knihy Lady of Hay (1986; česky pod názvem Žila jsem již před staletími) se stala, tak jak si to vždy přála, spisovatelkou z povolání. Dosud vydala sedmnáct románů a tři sbírky povídek a její knížky stále patří k bestsellerům nejen ve Velké Británii. Zúročuje v nich svůj hluboký zájem o historii, o tajemství spojená s nadpřirozenými jevy a schopnost napínavě propojit dávné i současné lidské osudy.
Více se o autorce dozvíte na jejích webových stránkách www.barbara-erskine.co.uk
Barbara Erskinová: Brány času, přeložila Eva Křístková, vydává nakladatelství Ikar, 512 stran, doporučená cena 499 Kč
Knihu můžete koupit zde
Mladá a krásná velšská princezna Elen je zaslíbena římskému generálovi Macsenovi. Ten přišel ve čtvrtém století našeho letopočtu se svými vojsky do Walesu hledat spojenectví, které by mu pomohlo zajistit si ještě větší moc. Navzdo... více