D. B. Peck: Život aneb Na konci stejně všichni umřou

Konec si našel všechny postavy v této knize ve stejný okamžik. Byly ale připraveny, když přišel dřív, než čekaly? Smířila se Anna s tím, že nebude dokonalou matkou, a Marie, že lidem, jako je ona, se prostě dobré věci nedějí? Došlo Benovi, že bez otcových peněz by nepřežil, a Šarlotě, že není jedinou osobou na světě? Žijeme život s vědomím, že jednou skončí. Stejně jako v této knize. Někde v průběhu naší cesty na to zapomeneme, hrajeme si na nesmrtelné a doufáme… Nyní je na čase si to připomenout a rozmyslet si, jak chceme strávit krátké intermezzo před nevyhnutelným koncem, ve kterém stejně všichni umřou.

Je název knihy, kterým při letmém pohledu na obálku vše začíná, také předzvěstí samotného konce příběhu? Skutečně všichni protagonisté zemřou? Jsou čtyři – jmenují se Šarlota, Anna, Marie a Ben. Život se rozhodl, že je pořádně potrápí. Jak? Přesně tak, že jim dá to, co chtějí získat, vyřešit nebo pochopit. Přišel čas na životní změnu. Osudu, který jim autorka D. B. Peck přichystala, se nelze vyhnout, proto nemá cenu polemizovat o tom, jaký jejich konec bude, ale zaměřit se na cestu, která k němu vede. Podaří se kariéristce Šarlotě, influencerce a vyčerpané matce Anně, domině Marii a dobrosrdečnému Benovi z bohaté, ale snobské rodiny to, co si předsevzali?
Už svým debutem, psychothrillerem Sociopat, z něhož se stal záhy bestseller, dokázala česko-rumunská autorka D. B. Peck čtenářům milujícím napětí, že jejich nervy umí pěkně potrápit. A to platí nejenom pro Sociopata, ale také pro její v pořadí druhou knihu, psychologický román Život aneb Na konci stejně všichni umřou.
Příběh vyniká nepředvídatelnými dějovými zvraty a čtivým jazykem. Čiší z něho syrovost, lidské sobectví, převládající tužby, ale i prosba o pomoc a letmý dotek naděje, že se vše v dobré obrátí a člověk konečně vystoupí ze své skořápky, která mu brání v rozletu. A když vystoupí, tak ho nic dobrého nečeká. Všichni přece jednou odejdou z tohoto světa a nejinak je tomu u postav v knize od D. B. Peck, u jejíhož názvu se budete ptát: Doopravdy na konci všichni umřou? Vydejte se s Šarlotou, Annou, Marií a Benem na cestu – která znamená život… anebo smrt.

Ukázka z knihy
„Zbynďo, koukni se támhle do regálu. Píšou o tom snad každý noviny hned na titulce. Hrozné neštěstí. Divím se, jak rychle to dostali do tisku, i když online jsem si o tom četla už včera,“ ukázala na regál hned vedle sušenek a pak obrátila svou pozornost zpět k velkému telefonu, který musela držet obouruč.
Protočil jsem oči. Vždyť to nemohlo být praktické.
Vytáhl jsem ty noviny, které vypadaly nejseriózněji, a skutečně jsem nemusel listovat, bylo to hned přede mnou.

VRAŽDA, NEBO NEŠŤASTNÁ NÁHODA?

Silný úvod. Stačilo mi přečíst si těch pár slov a mráz mi běhal po zádech.
Tenhle druh smrti jsem měl rád ze všeho nejméně. Nechápal jsem ho a nikdy ho asi nepochopím.
Četl jsem, že neznají pravý důvod, proč se ten výtah zřítil, ale že zatím vyslýchají svědky.
Obětí bylo doopravdy daleko víc a spousta dalších bojovala o život v nemocnici.
Každý plátek měl svou verzi příběhu a za chvíli mi došlo, že nikdo neví, co se doopravdy stalo. Jediná věc byla jasná. Spadl výtah, a ne každý se z trosek dostal živý.
Nejspíš budu muset kopat jámy bez toho, abych věděl, co se jim stalo. Možná uslyším něco na pohřbech, lidé v takových chvílích bývají sdílní. Vzpomínají, litují pošramocených vztahů a potřebují ulevit svému svědomí.
„Budeš si něco kupovat, nebo jenom okouníš? Víš, že takový okouny já ráda nemám.“
„Já vím, Dášo. Jedny červený,“ vrátil jsem vše zpět do stojanu a promýšlel, jak tohle udělám. Pět za dva dny nedám.
„Červený co… jablka, melouny,“ snažila se být vtipná. Stejně jako každý den jsem se neusmál. Zábavné to přišlo jen jí.
„Chodím sem už tolik let. Vím, že víš, o čem mluvím,“ odsekl jsem. Dneska mě lidé vytáčeli víc než běžně.
„Vím, ale to postrádá veškerou zábavu,“ ušklíbla se na mě, div jí nevypadla protéza z pusy, a já musel odvrátit zrak.
Ať už si myslela, že vypadá jakkoliv, nevypadala tak minimálně třicet let.
Hodil jsem jí peníze na pultík.
V hlavě jsem pořád omílal to, že nestíhám, a to jsem se teprve probudil. Moje největší noční můra byla, že lidé přijdou s nebožtíkem a budou ho prostě muset položit na zem, protože díra ještě nebude.

D. B. Peck je rumunsko-českou autorkou, která si stále nezvykla psát o sobě ve třetí osobě, ale za poslední rok se toho u ní moc nezměnilo, tak neví, co vlastně psát. Přestěhovala se do jiného města, změnila práci, se svým týmem vyhrála severovýchodočeskou ligu hospodského kvízu (na to je obzvlášť hrdá) a napsala knihu (to taky ujde). Co se změnilo u Vás? Dejte jí vědět na IG @d.b.peck. A plány na příští rok? Třeba další kniha.

Vydejte se na cestu se čtyřmi protagonisty, které chytil konec nečekaně do svých osidel. Opravdu všichni zemřou, anebo vodí D. B. Peck čtenáře tak trochu za nos? Má to sice ve zvyku, ale jak to bude tentokrát? Život aneb Na Konci stejně všichni umřou v prodeji u Nakladatelství Epocha.

Knihu můžete koupit zde

---

Život aneb Na konci stejně všichni umřou D. B. Peck (p)

Konec si našel všechny postavy v této knize ve stejný okamžik. Byly ale připraveny, když přišel dřív, než čekaly? Smířila se Anna s tím, že nebude dokonalou matkou, a Marie, že lidem, jako je ona, se prostě dobré věci nedějí? Došl... více

Přejít na komentáře (1)