Jodi Picoultová: ODEBÍRÁNÍ SRDCE
Paige, mladá žena s uměleckými ambicemi, se snaží vyrovnat s minulostí, která ji tíží – s matkou, jež ji opustila, i vlastními nejistotami.
Když se sama stane mámou, její strach, že selže, ji nutí hledat odpovědi na otázky o své identitě i o tom, jak správně naplnit svou mateřskou roli. Pomyslně se vydává na cestu za odpuštěním, láskou a pochopením sebe sama i druhých.
Jodi Picoultová s citlivostí a hlubokým vhledem, které jsou pro ni typické, opět zkoumá témata, jež se dotknou každého, kdo někdy pochyboval o svých schopnostech, ale přesto hledal sílu nevzdat se a pokračovat.
Ukázka z knihy
Dnes v noci, když je měsíc tak bílý a velký, že nemůžu spát, aniž bych se bála, že mě rozdrtí, si vzpomenu na sen, jenž mě zavedl k mé ztracené matce. Teď už samozřejmě vím, že to vůbec nebyl sen, ale skutečnost, pokud na tom ovšem ještě záleží.
Ta vzpomínka se mi začala vynořovat po Maxově narození – první noc po porodu a následně v týdnu, kdy jsme si ho přinesli domů –, někdy dokonce několikrát za noc. Často jsem ji měla před očima, když se Max probudil a vyžadoval, abych ho nakrmila, přebalila nebo pochovala, a stydím se přiznat, že mi ta souvislost mnoho týdnů unikala.
Na stropě matčiny kuchyně byly vlhké, světle růžové skvrny ve tvaru plnokrevníků. Tamhle, říkávala, když mě držela na klíně a ukazovala nad naše hlavy, vidíš ty nozdry? A spletený ocas? Dennodenně jsme se na ně vzájemně upozorňovaly.
U snídaně, když vytahovala nádobí z myčky, jsem seděla na keramické pracovní desce a představovala si, že jemné cinkání misky z křehkého čínského porcelánu o hrnek představuje dusot kouzelných kopyt. Po večeři, když jsme seděly potmě a poslouchaly, jak se v bouchající přeplněné pračce se sušičkou převaluje prádlo, mě políbila na temeno a šeptala názvy míst,kam nás ti koně odvezou: Telluride, Scarborough, Jasper.
Můj otec, vynálezce, který si v tu dobu přivydělával jako počítačový programátor, chodil domů pozdě a nacházel nás, jak jsme v té pozici usnuly. Několikrát jsem mu ty koně ukazovala, ale nikdy je neviděl.
Poté co jsem se s tím svěřila matce, odpověděla, že mu s tím zkrátka musíme pomoct. Jednou si mě posadila vysoko na ramena, přičemž sama balancovala na nízké stoličce. Podala mi černý popisovač, který byl silně cítit lékořicí, a vyzvala mě, ať to, co vidím, obkreslím. Obrysy jsem pak vybarvila voskovkami ze čtyřiašedesátidílné sady koupené ve Walmartu – hnědáka s bílou lysinkou, světle nazrzlého grošáka a dva zářivě oranžové strakáče plemene Appaloosa. Matka jim přikreslila svalnaté přední nohy, pevné hřbety a povlávající havraní hřívy. Pak odtáhla pracovní stůl doprostřed kuchyně a zvedla mě na něj.
Venku bylo horké léto, jak už to v Chicagu bývá. S matkou jsme ležely vedle sebe, tiskla jsem se k ní ramenem a dívaly jsme se na strop, po kterém ti hřebci běželi. „Paige,“ vydechla klidně, „podívej se, co jsme provedly.“
V pěti letech jsem nevěděla, co přesně slovo „provedly“ znamená, ani jsem nechápala, proč otec zuří a matka se mu směje.
Pamatuju se jen na to, že příští večer, poté co nás opustila, jsem si lehla na záda na kuchyňský stůl a snažila se představovat si dotek jejího ramene. Vybavovala jsem si i její melodický hlas.
A když uplynuly tři měsíce, otec vzal kbelík s vápnem a přetřel s ním celý strop. Smýval ty krásné plnokrevníky centimetr po centimetru, až to vypadalo, jako by ti koně, a dokonce ani moje matka, vůbec neexistovali.
Jodi Picaultová napsala osmadvacet románů, kterých se celosvětově prodalo čtyřicet milionů výtisků. Jejich posledních třináct knih se objevilo na prvním místě žebříčků bestsellerů The New York Times. Pět jejich románů bylo zfilmováno a muzikál podle Between the Lines (který napsala společně se svou dcerou Samanthou van Leerovou) byl nedávno uveden na Off-Broadwayi.
Je držitelkou mnoha ocenění, včetně New England Bookseller Award for Fiction, Alex Award od YA Library Services Association a New Hampshire Literary Award za mimořádné literární zásluhy. Picoultová je také spoluautorkou libreta původních muzikálů Breathe a The Book Thief.
S manželem žije v New Hampshiru. Česky již vyšly její tituly Je to i můj život, Prostá pravda, Desátý kruh, Nejsem jako vy, Vlk samotář, Vypravěčka, Čas odejít, Velké maličkosti, Záblesk života, Kniha dvou cest a Kéž bys tu byl či Omamný med, který napsala spolu s J. F. Boylanovou.
Jodi Picaultová: Odebírání srdce, přeložila Zdeňka Zvěřinová, vydává nakladatelství Ikar, 496 stran, doporučená cena 499 Kč
Knihu můžete koupit zde
Paige, mladá žena s uměleckými ambicemi, se snaží vyrovnat s minulostí, která ji tíží – s matkou, jež ji opustila, i vlastními nejistotami. Když se sama stane mámou, její strach, že selže, ji nutí hledat odpovědi na otázky o své i... více