Nejnovější komentáře

„Absolutní dno literatury osobního rozvoje a podle toho, co jsem o něm četl na jiných než jeho stránkách může být rád, že ještě nebručí. Možná by měl, pak si každý myslí, že mu to projde když ojebává lidi.“... celý text
— BrutusMaximus

„Hezké to bylo. 3 linie, mě takové příběhy vyhovují.“
— Renike

„"Co jsi udělal?" zařval jsem a svíral telefon tak pevně, až jsem se divil, že jsem ho nerozbil. Jenže pak se zasmál. Jenom se zasmál, než řekl s podělanou samolibostí: "Zlomil jsem ji. To jsem udělal." Pokračujeme v příběhu Kashe a Bailey a její nové rodiny. Jako v předchozím díle je zde moře nenávisti, pořád nějaké tajemství, která však začínají pomalu odkrývat. Vše začíná být na dobré cestě s její maminou i novou rodinkou, jenže pak... Nedá se nic dělat, jde se do dalšího dílu...“... celý text
— MAU256

„Novodobá romance Romea a Julie, která mě lákala, ale bohužel mi zvlášť nesedla. Nejspíš tedy ale půjdu proti proudu. Kde začít? Nápad to byl skvělý. Dvě znepřátelené rodiny, jedno (nedořešené) úmrtí a slow burn romantická linka. Nicméně od knihy jsem toho čekala více. A tady je pár věcí, které mi nesedly nebo ty, které jsem naopak vnímala pozitivně. 1. Zápletka s očištěním jména Heleniny sestry ve spojitosti s jejím úmrtím a úmrtím Jessiahova bratra vzala rychle za své. Byl to takový prvek, který z této romance mohl udělat něco víc, ale díky tomu, že větší detektivní práce netvořila ani třetinu příběhu, to upadlo do klasické romantiky, kde si hlavní postavy k sobě hledají cestu 300 stran. 2. Nic extra se tam neděje, pokud Helena náhodou nenarazí na nějakou novou “indicii, tak jen sledujeme dva lidi, kteří skáčou tak, jak jim jejich rodiče pískají. 3. Vše bylo tak utahané, zdlouhavé a jak na kolovrátku, že jsem si připadala, že to čtu tisíc let. 4. Hlavní postavy nebyly špatné, chovali se vzhledem ke svému “postavení ve společnosti tak, jak bych předpokládala, ale zkrátka mi tam chybělo něco extra. Ačkoliv se snažili ukořistit si trochu té své rebélie, tak mě to nestačilo (i když mi jich bylo líto). Třeba se ta rebélie ještě ukáže v dalších dílech. 5. Plusový bod: komunikativnost. Oba se v tomto chovali dospěle, mluvili spolu a velmi oceňuju konec knihy, který ačkoliv je otevřený, tak jsem byla překvapená, že jej autorka tak elegantně zakončila. Víc asi prozrazovat nemůžu, musíte si to přečíst, pokud chcete vědět víc :D 6. Celý příběh je vyprávěn z pohledu jak Heleny, tak Jessiaha, takže můžeme nahlédnout do obou zmíněných rodin. Tohle bylo fajn, protože vám to dá takový ucelený obrázek. 7. Krásná obálka s nádhernou ořízkou. Příběh jako takový má zajímavý námět a věřím, že by mohl bavit ty, kteří si libují v slow burn (a zakázané) romantické lince a v dlouhých příbězích. Mě ale příběh Heleny a Jesse příliš nezasáhl a myslím, že se do dalších dílů nepustím. Možná kdyby to byla jen duologie. Knihu jsem četla v rámci spolupráce s Knihy Dobrovský. 2,5/5“... celý text
— knizni.taurus

„První polovina příběhu, kdy se vše rozbíhalo a čtenář se seznamoval s tajemným místem se mi líbila velmi. S trochou fantazie se člověk v myšlenkách snadno přenese do tajemného domu, kam bych já ve skutečnosti nevkročila snad ani ve dne, natož v noci. Druhá polovina knihy ale byla už poněkud slabší.“... celý text
— Hasmi

„Kniha se četla perfektně, děj krásně ubíhal, nebyla zde žádná nudná místa. Napínavé až do konce. Už se těším na další díl.“
— irousek9

„Příjemná oddechovka. U některých pasáží jsem se dost zasmála.“
— aji

„Místo aby to gradovalo tak to celkově upadá. Jsem zklamaná. Devina je slabej odvar démonky.. Čekala jsem víc, ale je vtipná :)“
— Artep071

„Velice emotivní čtení o strastech ( jeho nemoci a vyléčení leukémie), ale také o následném pěveckém vzestupu. Jeho fanoušci ho stále milují a dovedou své emoce ukázat.“... celý text
— novecento

„Není moc podstatnějších knih.“
— Kulasec

„Nebylo to špatné ,kniha se četla dobře a rychle.“
— Emma27

„Bohužel nenadchlo. Dojem z knihy byl takový, že je snaha o to šokovat, napsat erotický příběh bez hranic. Jenže působilo to na mě jako by autorky byly puberťačky, které se rozhodly sdělit světu něco kontroverzního a z jejich pohledu dospělého. Knihu jsem přečetla za jedno dopoledne. Ale nevěřila jsem knize ani slovo. Emoce se na mě nepřenesly. Dojem to dělá nedotažený. Největší emoce, co kniha vzbudila je snaha šokovat? Kniha poputuje dál, v knihovně nezůstane.“... celý text
— monika0181

„Dlouho jsme nenarazila na knihu, která by mě tak strašně bavila. První díl byl pecka a druhý ještě větší. Miluju to, jak se v každé kapitole něco děje a jak to rychle odsýpá! Avery se stále snaží rozluštit záhadu, proč ji miliardář Tobias Hawthorn odkázal veškeré své dědictví. V tomto díle si projde peklem, ale naštěstí má při sobě bratry Hawthrony, hlavně Jamesona a Graysona, Libby a svou kamarádku Max. Osobně mi přijde Grayson zajímavější a trochu jsem doufala, že se tu budou víc angažovat i Nash a Xander, ale i tak jsem si knížku extrémně užila. Už se těším na další díl a myslím si, že i když Avery není s Hawthrony pokrevní příbuzná (díky Bohu, protože by to přeci jen bylo divné), musí tu být ještě další důvod, proč se z ní stala dědička.“... celý text
— Jaehyun

„..., ale v životě nás uhranou spíše obroučky. Jsem nejšťastnější člověk na světě, že to ví i Murakami.“
— Kulasec

„Kniha R.U.R. Karla Čapka je v mém osobním žebříčku velmi vysoko. Jeho text je nadčasový. Trochu jsem se obávala, že v komiksu jeho poselství tolik nevyzní. Byla to naprosto zbytečná obava. Naopak. Co se týká komiksů, jsem poměrně vybíravá. Často mě odradí výtvarná stránka. Tady se to nestalo. Nejsem takový hnidopich, abych do detailu řešila ztvárnění ženské postavy. Výtvarná stránka ženských postav mě nijak neiritovala. Pro mě bylo důležité poselství, které Čapek ve své knize přináší, a to bylo podáno bravurně.“... celý text
— Isew

„Krásná ouška jsou fajn...“
— Kulasec

„Peter Grant, vražda a další střípek z magického světa. Opět to funguje, opět to baví. Tentokrát se jedná o vraždu mnohem klasičtějšího typu, což mi vyhovovalo, přestože - vzhledem k tomu, že jsem to poslouchala jako audioknihu - mi chvíli trvalo uspořádat si nové postavy.“... celý text
— Beltrix

„Minulý díl se mi četl lépe. Tady se celou knihu řeší jenom Sierra a Mitch, kdežto v první knize mi to připadalo, že se tam dělo víc. Tak jako čtení na dobrou noc dobré, ale ten konec...další díl zatím v nedohlednu“... celý text
— Kaja1

„Moje první kniha od autora a určitě ne poslední. Veliké překvapení to bylo. Nesmírně zajímavá zápletka příběhu včetně vlastní dějové linky hlavní hrdinky, dostatečně logické následující kroky, napínavé, překvapivé. Závěr pro mě parádní. Moc mě to bavilo.“... celý text
— marketa1860

„Moje druhá kniha od autorky a pro mě o dost lepší čtení... Kniha dokázala ve vás vyvolat emoce, krásná romantická kniha napínavá. Andrea, která utíká před svým násilným manželem dokáže se konečně zamilovat a úplně uzdravit, když opouští bezpečí jachty. Mě se líbila chemie mezi hlavními hrdiny a vzájemné okamžiky... Pár stránek bych ubrala jinak fajn čtení“... celý text
— Jenny46

„Mala som problém sa začítať, myslím, že to Bolo prekladom - přišel mi hrozný. Příběh bol zaujímavý, páčil sa mi.“
— miruska1

„Josefa Suchého jsem si před lety oblíbil díky rané sbírce Žernov a vrcholnému Okovu, ale i díky skvostným překladům Oskara Loerkeho či lužickosrbské poezie. V paměti jsem si pochopitelně neuchoval nic než mlhavý obecnější dojem, že šlo o lyriku ztišenou, přírodní, venkovskou, v těch nejlepších tradicích moravské horácké poezie, což není žádný proud, nýbrž místo původu a současně jakési silné „místo určení“ tvorby mnoha našich básníků, z nichž některé řadím k našim nejlepším: Březina, Deml, Zahradníček, ale též Jan Dokulil, v jiné konvenci pak i Nezval nebo Ladislav Novák, o kus dál, leč stále na Vysočině Halas a Ludvík Kundera, na druhé, už české straně pak i Sova, Reynek, Hejda, Zábrana a jiní. Zkrátka a dobře, pokud jde o poezii, je pro mě tato provenience (v patřičném ladění) zárukou ne-li kvality, tak přinejmenším zaujaté četby. Se zájmem jsem tedy přečetl i jednu z posledních a méně známých sbírek Josefa Suchého, který koneckonců sám patří k těm méně známým. A – nelituji toho a doporučuji všem, kdo mají rádi řekněme „tradiční“ poezii nebo u ní tak jako já aspoň čas od času odpočívají, vracejíce se ke kořenům a východiskům básnění, k časům před velkými romantickými vzryvy, modernistickými experimenty a jakoukoli novodobou subverzí vůbec. Suchého lyrika, přestože vydaná roku 1992, je v tomto ohledu průzračná a čitelná, byť v ní nechybí povědomí o výše uvedeném a explicitní odkaz třeba na takového Otokara Březinu. Velká část básní je nějakým způsobem popisná: Tvůrce si vybere motiv, osobnost či dějinnou kapitolu a vytváří jejich básnický popis. Využívá při tom klasický repertoár poetismů, vidění nezřídka výslovně idylické, bohatý jazyk i obraznost, třebaže veršuje povětšinou volně, bez rýmů a výraznějších hudebních prostředků. Tematicky vychází ze vzpomínek, z nostalgie po dětství v kraji kolem Lesního Jakubova (resp. tehdy ještě Jakubova bez přívlastku), jeho postaviček, rituálů, a zejména pak impresí z přírody. Druhou výraznou složkou jsou dva oddíly uprostřed sbírky, z nichž jeden takřka výpravně zachycuje raněstředověké dějiny dávno zmizelých západoslovanských kmenů (patrně inspirován Suchého cestami po NDR) a zčásti zpracovává i motivy ze srbské Lužice (včetně soudobých, přičemž jeho vize rozvoje a uchování tamní kultury – musím dnes hořce konstatovat – byla přehnaně optimistická), druhý, kraťoučký pak pojednává o rozličných motivech z Rusi (např. zbojník Kudějar, básník-vyděděnec Kolcov), snad inspirovaný autorovou cestou do SSSR. Jakkoli bych autora nepodezíral ze slavjanofilství či rusofilství (a zároveň ani z úliteb komunistickým cenzorům, i když sbírku pravděpodobně začal chystat ještě před rokem 1989), verše některých básní (Země…, U Semiluk) se mi při vědomí toho, co Rusové páchají od roku 2014 na Ukrajině i jinde, zkrátka příčí číst. Suchý byl slovanskou kulturou a starobylými ději dlouhodobě fascinován (ač se tedy zaměřoval hlavně na Lužičany a jim podobné), tedy nejspíš tam bude tato souvislosti. Anebo že by se tam už projevil všudypřítomný optimismus z převratné a závratné doby „konce dějin“ v letech 1989–1991? Svébytným Suchého rysem, který se jen zdánlivě (alespoň tak to cítím já) občas dostává na pomezí kýče, je něha, křehká citlivost, kdy se nebojí básní „rodinných“ dedikovaných ženě, dceři, vnučce, resp. pojednávajících o babičce, opěvujících ptáčky a květiny. Toto pro leckoho snad naivní (podle mě: naivizované) selské, ba až dětské vidění je jednak součástí jeho poetické strategie, a jednak – troufám si říct – takový patrně byl: plný lásky, empatie, kladného zaujetí a smířlivosti. Vzácné to vlastnosti, řekl bych. Bohužel nejen v poezii. Nezapomenu na večer Nezapomenu na večer, kdy venku pod lípou se tančilo, kdy starým známým rozechvěle jsme tiskli ruku a hovořili pošetilá slova, zatímco valčík hráli – Nezapomenu na večer, kdy harmonikář zpíval sólo a z jeho hlasu ratolest se skláněla a plátky růží padaly – Nezapomenu na píseň, v níž byla dobrota jak starodávný stůl prostřena bíle pro všechny, kde stezka vinula se mezi obilím a vedla domů – A nezapomenu, jak do noci jsme vyšli z kouzelného kruhu teskni a šťastni zároveň a na křídlovky, které pod hvězdami nás dlouho provázely k severu – – – Suchého knihu – ač bezesporu není jeho vrcholným dílem, v době vydání působila řadou postupů archaicky (což lze vnímat i tak, že prostě stojí mimo čas a hledí spíše na vnitřní konzistentnost v rámci básníkovy tvorby) a progresivního či aktuálně angažovaného v ní není pranic – tedy lze vnímat i jako určitý čtenářský balzám na duši: Růže Růže téměř zcela bílá, jenom lehce napuštěná kapkou růžového světla. Ale jakou vůni šíří... Takhle nějak jemně, čistě mohla by snad u pramene vonět voda, kdyby kvetla.“... celý text
— V_M

„Se zpracováním kriminálních případů si autoři moc práce nedali, občas se dokonce opakují.“
— Lenka4

„Majetnická matka nesnášející snachu na korejský způsob. Myslím, že obdobně by se chovala, kdyby měla syna a on si přivedl ženu dle vlastního výběru. „Ta holka“ by si zasloužila svatozář, což se o dceři říci nedá. Její postava je hodně nedotažená. Zato pohled do léčebny seniorů vyznívá velmi realisticky.“... celý text
— Lenka4

„Tentokrát mě Peter May zklamal. A na rozdíl od ostatních mě nebavila ani ta ufňukaná linka s hluchoslepou Annou ...“
— knihovna22

„Na tuhle knihu jsem se tak strašně moc těšila, až mě vlastně trochu zklamala. Plno věci mi úplně nedávalo smysl a to mě proste neustále vytrhávat z příběhu. Ale jsem zvědavá jak to bude pokračovat a doufám ze s další knihou se autorka trochu zlepší.“... celý text
— snilek.holka

„Souhlasím s tím, že to hodně připomíná 50 odstínů šedi. Bohužel jsem po prvních 2 knihách série čekala víc... Ona, novinářka, si chce zkusit a on, bohatý dominant, chce ženu pro kandidaturu do politiky i pro sebe. Hodně sexu, na konci už celkem nuda, jen čekáte na odhalení jejich tajemství a zda si dokážou věřit - ano, protože happy end. Vyprávění z pozice obou, ale nějak jsem se nedokázala vcítit. Dá se číst, ale nic extra.“... celý text
— Fidibus

„Příběh jednoho děvčete,ženy,která je zkoušená osudem,ale statečně mu čelí. Příběh lásky,smutku a zároveň pomsty,hledání kořenů,rodiny a velké odvahy. Musím říct,že první část mě moc nebavila,nemohla jsem se začíst,ale další dvě jsem přečetla jedním dechem.“... celý text
— Blazule

„Přímočarý příběh na jedno odpoledne, sice trochu naivní, ale přesto se toto dílko čte překvapivě dobře, ale ono ani není divu, Mario Puzo je skvělý vypravěč.“... celý text
— hnusák

„Druhý díl navázal na první v úžasném tempu. I Nekonečný krok byl plný akce, vtipu a překvapení. Moc se mi líbily popisy okolního světa. Lili, Erik, Deva a Kerin mne bavili a těším se má další díl. Knihu rozhodně doporučuji, stojí za přečtení.“... celý text
— ee.liska