Komentáře týdne
TOP komentář 39. týdne
„Jen málokterá kniha mě přiměje zanedbávat denní povinnosti a ukrajovat ze spánku. Tato je jednou z nich. Od prvních stránek mě příběh pohltil natolik, že bylo těžké knihu odložit.
Velmi mi vyhovovalo střídání kapitol z pohledu obětí zločinu a následně vyšetřovatelů. Díky tomu příběh postupně nabíral na napětí a dovolil nahlédnout události z různých stran. Autorka navíc skvěle pracuje s atmosférou – drsná, zimní islandská krajina není jen kulisou, ale stává se téměř další postavou příběhu. Chlad, tma a izolace dokonale podtrhují tíživost celého vyprávění.
Kniha mě doslova vtáhla do svého světa a dlouho mě nepustila. Pro milovníky severských detektivek a mrazivých příběhů je to rozhodně silný čtenářský zážitek.“... celý text
— weny1
„Sny bolí. Hodně bolí. Ale když se přidá disciplína, pevná morálka a síla, tak se plní.
Před časem jsem se s Monikou vydala napříč Spojenými státy, samozřejmě narozdíl od ní pěkně z pohodlí domova a jen prostřednictvím jejího vyprávění. A bylo to skvělé dobrodružství! Takže její výpravu na nejvyšší horu světa jsem si prostě nemohla nechat ujít. A opět to stálo za to. Hory vyžadují velkou dávku trpělivosti, pokory a respektu - já jsem s Monikou doslova protrpěla každý metr, který ve sněhu a ledu ušla za svým snem. Fandila jsem jí, obdivovala, věřila a držela všechny palce. Když stála na vrcholu, jako bych tam byla s ní.
Tohle dobrodružství za přečtení opravdu stojí. Jen si říkám, co bude dál? Potápění na dno Mariánského příkopu? :-)“... celý text
— SSTknihy
„I když je knížka pro malé děti, tak si ji někdy vezmu a s maminkou blbneme - kdo snědl mrkvičku, kdo snědl dortík. A děláme, že jsem to byl já. To je na ní srandovní.“... celý text
— MatyBr
„'Byl to dům, který se zdál být vyňatý z času.'
Tak toto bolo naozaj zvláštne dielko a hviezdičkovému hodnoteniu sa radšej vyhnem, lebo... Na jednej strane to dýchalo detektívkou minulých čias a stránky mizli rýchlosťou blesku. A na druhej strane to celé postrádalo akúkoľvek priamu reč, opakujúcich sa viet bolo neúrekom a absencia čiarok mi neskutočne vadila...
'Ticho noci odhaluje věci které den skrývá.'“... celý text
— Majuš333
„Historie života jedné ženy ve Francii, která má zvláštní zaměstnání jak správkyně hřbitova a především pátrá, proč a jak zemřela její dcera. Setkává se tedy také s různými osudy mnoha lidí. Je to hodně náročné a umělecké vyprávění určené k zamyšlení nad životem. Určitě nedoporučuji těm v nějaké duševní krizi, moc toho k povzbuzení zde není.“... celý text
— čef
„Není nic lepšího, než když se doma rozhostí klid, venku padne tma, člověk si zaleze na gauč s knížkou, listuje, sčítá, hltá řádky a ty ho opravdu pohltí...
Zrovna jsem zaklapla Nočního lovce a upřímně? Pořád ve mně ten příběh doznívá. Celou tuhle sérii od Anderse de la Motte mám neskutečně ráda a pokaždé, když otevírám nový díl, trochu se obávám, jestli autor udrží laťku. Naprosto zbytečně. Udržel!
Leo Askerová mě prostě znova dostala. Mrazivá atmosféra, staré legendy, ze kterých běhá mráz po zádech....a pocit, že musím zjistit, co nejdříve, jak se věci mají !
Už teď se těším na další díl série, kterou, jak se zdá, má autor úžasně promyšlenou :-)“... celý text
— Martule44
„Napínavý příběh zasazený do dvou časových období je pro silné povahy! Hodně černý příběh - prý založen na skutečných událostech. Připadá mi, že někdy autor podrobnostmi děj zbytečně natahuje.“... celý text
— konicekbily
„Pokračování povídek o zaklínačovi Geraltovi z Rivie, ve kterých Geralt opět bojuje s příšerami, zažívá dobrodružství se svým přítelem Marigoldem a opět poznává lidské chování, prosby, žádosti, vděčnost, které se posléze mění v závist či zradu. Nejlepší z povídek za mě je Hranice možností, ve kterém se dočkáte i trochy filozofie či vášnivé debaty s rytířem Tři kavky o tom, zda drak je škodlivý a útočí úmyslně či je to jen jeho přirozená vlastnost a pouze se brání lidským útokům. Geralta z Rivie jsem si zamiloval na první dobrou a občas se k povídkám rád vracím.“... celý text
— n.ezn.amy
„Tuhle sérii (která není oficiálně sérií) od Daniely Krolupperové fakt miluju. Spojení autorky s ilustrátorkou Chupíkovou skvěle funguje a už vznikla opravdu hromada krásných a užitečných knih s přírodní tématikou. Mezi moje nejoblíbenější jednoznačně patří Jde sem lesem a Mizící hmyzíci, které zatím nemají konkurenci, ale i tahle kniha je moc hezká a užitečná.
Hlavním hrdinou je chlapec, který díky vílám objevuje svět lučních květin a ještě zachraňuje lesní královnu před mocí zlého černokněžníka. Takže vzato kolem a kolem, v téhle knížce je snad všechno a určitě zaujme kluky i holky. My ji četli s dvouletým synem. Jasně, že moc rozumu z toho zatím nemá, přesto to byl krásný společně strávený čas.“... celý text
— efka.saf
„Tak i druhý díl z vražedného anglického venkova nám přinesl to co od toho čtenář očekává, to znamená nějakou pěknou vraždičku. Zase nebyla tak malá jak je v názvu knihy. Sympatické vyšetřovatele co na všechno příjdou, a zasloužené potrestání pachatele.
I když autoři trochu čtenáře směřovali k tomu aby oběť litovali, tak myslím že Sussexčtí jeleni, laně a koloušci zatleskali svými kopýtky tomu jak dopadla, a já jim v tom dávám za pravdu.“... celý text
— nero 13
„Dunkerský zázrak popisuje dramatické události druhé světové války roku 1940. Tehdy byly na přelomu května a června z francouzského přístavu do Velké Británie evakuovány stovky tisíc spojeneckých vojáků.
Winston Churchill charakterizoval události ve Francii jako kolosální vojenskou katastrofu, kdy jádro a mozek britského expedičního sboru uvízl v Dunkerku. Záchranu mnoha tisíců vojáků označil za zázrak vysvobození.Velice dobře napsaný dokument, proložený osobními výpověďmi svědků a navíc zajímavé čtení doplněné dobovými fotkami a mapkami.
Pevnost Dunkerk pak sehrála i významnou roli v boji československých jednotek proti nacistům v závěru války. Karta se obrátila a Čechoslováci drželi Němce v obklíčení až do konce války 9. května 1945 v přístavu. Velitelem brigády byl generál Alois Liška. Při psaní rodokmenu jsem zjistila, že poslední dny války padl v Dunkerku maminčin vzdálený příbuzný. Smutný příběh.“... celý text
— Filomena1961
„Nádherně graficky zpracovaná kniha říkadel a básniček pro děti. Úžasné ilustrace, něžné verše, láska a něha dýchající z každé stránky. Velká písmena vhodná pro první čtení.
KOUZELNICE
Vyčaruje štěstí v domě
vyčaruje sluníčko
vždy, když smutno mi je
nebo stonám maličko
Kdopak je ta kouzelnice
co mi plní přání?
Úsměvů má na tisíce
kouzlí duhy z dlaní
Vyčaruje z písku hrad
rolničkami zacinká
kouzelnici mám moc rád
je to moje maminka...
Krásné, něžné, hřejivé...“... celý text
— laura
„René Goscinny bol svojim spôsobom geniálny. Zanechal deťom dedičstvo komiksov ako Asterixa, Lucky Lukea, trošku pozabudnutého vezíra Iznougouda, a spolu so Sempém, Malého Mikuláša. Kto k tomuto pokladu pričuchne, láska na celý život. Už na tom vyrástli tri či štyri generácie deciek, a milujú to aj v dospelosti a vraciame sa k Mikulášovi či Asterixovi pravidelne. Ja teda áno. Séria o Malom Mikulášovi je klasika, overená časom, je to to najlepšie čo môžete svojmu malému decku ak už vie čítať, a má 8, 10, 12 rokov darovať. A tá spomenutá genialita? No to je fakt, že pri čítaní si ani ako dospelý nepripadám infantilne, tie krátke príbehy v sebe majú vždy aj niečo, čo nedokáže rozkódovať malé dieťa a čaká to na Vás, až budete mať viac rozumu a zostarnete. (Čo nie vždy samozrejme ide ruka v ruke, vek a múdrosť. Ale viete ako to myslím.) A tie príbehy sú nadčasové, nestárnu rekvizitami, žijú detským svetom, univerzálnymi zážitkami a starosťami detí, ktoré sú spoločné naprieč vekmi.
>>>Dneska odpoledne bude u Kryšpína fantastická oslava. Kryšpín, to je náš kamarád, co je poslední ze třídy, má dneska narozeniny a my jsme k nim všichni pozvaní na svačinu.
Když jsem ke Kryšpínovi přišel, byla tam už celá naše parta. Maminka mi dala pusu, řekla mi, že pro mě v šest hodin přijde, a připomněla mi, abych byl hodný. Odpověděl jsem jí, že samozřejmě, že budu hodný jako vždycky, a maminka se na mě podívala a řekla, že to ještě uváží, jestli by neměla radši přijít už v půl šesté.
Keď si nájdete Goscinnyho fotky, vždy sa na vás usmieva akýsi Umpalumpovský srdečný chlapík. A taká je aj jeho tvorba. Ako by v každom momente, každý deň, nad každou stránkou uvažoval že "ako tých capartov pobavím". A fantastické je, že tu nenájdete nijaké zlo, nijaké záporné postavy, nič antagonistické a užívate si.
>>>Když jsem přišel dnes ráno do školy, všichni kluci mluvili o tom početním úkolu.
„Já jsem vypočítal, že to je 3508 vajec,“ prohlásil Augustýn. Albína to náramně pobavilo.
„Slyšíte, kluci?“ volal. „Augustýn došel k výsledku 3508 vajec!“
„Já taky,“ řekl Celestýn, který je nejlepší ze třídy a mazánek paní učitelky. A tak se Albín přestal posmívat a odešel dozadu na dvůr, aby si cosi opravil v sešitě. Jáchymovi a Fridolínovi vyšlo stejné číslo: 3,76 vejce. Když dostaneme těžký úkol, Jáchym s Fridolínem si telefonují a paní učitelka jim pak dá oběma pětku. Ale tentokrát nám prozradili, že jsou klidní, protože si telefonovali jejich tatínkové.
„A kolik vyšlo tobě?“ zeptal se mě Vendelín.
„Mně? Já nemám nic,“ odpověděl jsem. „Mám omluvenku.“
Len pár rokov dozadu som objavil, že existuje séria Nové patálie. A Nové prúšvihy. Anna. Gocinnyho dcéra sa chytila oprašovania nezverejneného otcovho dedičstva. Nebadať nižšiu kvalitu, nedokončenosť či iné chyby aké mávajú pozostalostné diela. V podstate, plnohodnotný René, len toho vždy mal toľko, on bol taká bezodná studnica nápadov, asi skrátka mali so Sempém z čoho vyberať. Ale to len uvažujem, nemám informácie. Každopádne veľmi ma to bavilo, a bol pre mňa Sviatok čítať niečo nové o Mikulášovi. Krásne strávené hodiny hoci som starý vetrami ošľahaný čitateľ. (aj svojimi samozrejme)
Skrátka Zlatý fond detskej literatúry. Malý Mikuláš, Deti z Bullerbynu, Emil z Lonnebergu, Traja pátrači, Tom Sawyer, Manolito Elvíry Lindo (trošku pozabudnutá modernejšia séria), Pán Tragáčik, Viking Vike, Péťa Bajza, či macourkoviny. Zaplňte poličku v detskej synom a dcéram týmito knihami a darujete im dar najväčší. (Tým starším čo už fajčia a pijú energeťáky valte Denník Adriana Molea, Nicka Twispa, a aj toho Harryho Pottera s Malým Princom.)
>>>Hezky jsme se usadili. Převrhli jsme při tom jenom jednu židli, bohužel právě na ní seděl Celestýn a ten se hned dal do breku. Opona se rozhrnula, ale místo loutek jsme na jevišti uviděli hlavu Kryšpínova tatínka - byla rudá a vypadala nespokojeně.
„Nemůžete být chvilku zticha?“ zeptala se hlava.
Albín začal tleskat a prohlásil, že Kryšpínův tatínek je senzační pimprle. Kryšpínův tatínek se na něj podíval, zhluboka vzdychl a jeho hlava zmizela.
Mikuláš nám takto občas naivnúčko popisuje svoje zážitky, a nie vždy ešte vníma nuansy dospeláckej povahy a čo všetko sa okolo neho odohráva. A to je krásne s akou ľahkosťou to Goscinny vedel podávať, aby to fakt objavil buď už vnímavý malý čitateľ, alebo aby vás to pobavilo ako dospelého a počkalo si to tam na vás. Vravím, geniálne a pritom jednoduché.“... celý text
— Corso
„Všechno nejde vysvětlit matematikou. I když matika a fyzika mají svou logiku. Desetiletý Dominik by si rád vypočítal, proč zrovna jeho táta Luboš umřel. Počítá všechno, jak dlouho bude truchlit on, sestra Ema nebo maminka Marie? Jemu čísla pomáhají a také učitel Viktor, který ho připravuje na matematickou olympiádu.
Emě je 6 let a smrt nechápe jako něco trvalého. Pomáhá jí kniha s pohádkou o ztracené rukavici, kterou četla s tatínkem.
Střídá se vyprávění Dominika a Marie. Tolik věcí, které každého provází po ztrátě blízké osoby. Poslední slova, nevyřčené věty nebo poslední poslaná sms… nic už nejde vrátit. Z té atmosféry mě mrazilo. Marie se musí vyrovnat se spoustou věcí.
Nejde jen o samotnou ztrátu, ale o to, že musí dětem nahradit tátu, o vše se postarat, zaplatit hypotéku..a aby toho nebylo málo, také se vyrovnat s příbuznými. Všichni to s ní myslí dobře, chtějí pomoct, ale je jich v domě už nějak moooc. Vymezit si své soukromí aniž by někoho urazila nebo ublížila, chce velkou dávku odvahy.
Sestra, máma, babičky, děda, strejda..její i Lubošova rodina jí jsou na blízku. A věty, které se říkají, při pohřbu, po smrti, o zemřelém, ale i když mohou mít kousek pravdy, v té době je lepší upřímné objetí beze slov. Bravurně vystihnuté pocity různých lidí při setkání se smrtí. Na knihu budu dlouho myslet.“... celý text
— EvikU.
„Čas od času si ráda přečtu knihu o úklidu, třídění a organizaci bydlení. Nakopne mě to vždy do akce. Už se mi takových knih dostalo do rukou celkem dost. Některé byly plné inspirace, jiné mě tak nějak míjely. Všechny ale vždy měly jedno společné. Po jejich přečtení jsem měla pocit, že nejspíš dělám vše špatně, když stále nemám (až téměř sterilně) naklizeno a roztříděno vše dle barev, velikostí a dalších kategorií.
Tato kniha je jiná. Je jako pohlazení po duši. Je laskavá a shovívavá k vaší nedokonalosti. Je to taková kratší jednohubka, čte se velmi dobře a rychle a najdete zde pár zajímavých tipů, jak se z toho všeho nezbláznit. To jsem teď - se snad již finišující rekonstrukcí a stěhováním - přesně potřebovala číst.
Doporučuji všem věčným třídičům a chaotikům.“... celý text
— AlexaLexaBooks
„Tak takhle kniha mě bavila od začátku do konce. Příběh o Alžbětě a jejím otci, který dostane místo kastelána na zámku Šedý vrch.
Já bych z takového stěhování byla nadšená :-)“... celý text
— Amneris
„Ti, co cestují po naší krásné vlasti, už určitě měli aspoň jednou možnost obdivovat nádherné stavby tohoto snad Bohem nadaného člověka.
Já sám jsem jich viděl několik, někdy jen zvenčí, jindy i vnitřní prostory.
V této knize jsem měl možnost prohlédnout si 10 nejvýznamnějších staveb, a to zvenku i uvnitř prostřednictvím desítek nádherných fotografií. Kniha je to celkem útlá, popisné texty stručné. Pro mě, laika, je to ale skvělá možnost, jak nahlédnou do oboru, kterému jsem se v životě nikdy nevěnoval. A také si všimnout detailů, na které autor knihy čtenáře upozorňuje a které by jinak pozornosti mohly uniknout.
Pár knih o našich skvělých předcích, kteří vynikali v různých oborech, jsem už dříve přečetl. Tato kniha zapadá do tohoto mého čtenářského zájmu. A další by mohly následovat.“... celý text
— Bedřich63
„Drsná kanadská krajina, sníh, mráz, propletené osudy lidí... Kolikrát těžké momenty, ale celé to vyprávění bylo takové až bych řekla jemné, mezi vším tím dobrodružstvím nechyběla poetika.
Trošku jiná kniha, než si běžně vybírám, ale za mě trefa do černého. Pěkně jsem si početla :-).“... celý text
— alca-212
„Bolo to prekvapujúco príjemné, ľudské a bezprostredné. Príbeh ukazuje, že s odstupom času sa tie najväčšie katastrofy zmenia na silné impulzy, bez ktorých by ten život nemal pointu. Možno trochu otrepané, ale viackrát som si na to spomenul, že v živote sa nič nedeje tak, ako chcem ja, ale ako to má byť. Dúfam, že si na to spomeniem aj vtedy, keď moje deti dôjdu domov tehotné v devätnástich.“... celý text
— tlllk
„Nejsem úplně typický čtenář detektivek. Paradoxně totiž nemám ráda napětí. Nemám ráda ten vnitřní pocit, který ve mně napínavé scény vyvolávají. A přesto se mi občas stane, že se do detektivky začtu tak, že ji samozřejmě stejně jako ostatní nedokážu odložit.
Když už detektivku, tak mám raději ty, které nejsou postavené na krvi, brutalitě a týrání. Mám ráda třeba případy vrchního inspektora Gamaše od Louise Penny – citlivé, propracované a především založené na postavách. A právě v tomhle ohledu mi Temná tajemství překvapivě sedla.
Je to taková pomalejší detektivní pohádka. Autor nikam zběsile nespěchá a nejde jen po povrchu. Často se ponoří do nějaké vedlejší dějové linky, která možná na první pohled s hlavním příběhem vůbec nesouvisí. Některé věci se tam vracejí opakovaně, třeba snaha jednoho z policistů počít dítě se svou ženou. Člověk si říká, proč se tomu vlastně věnuje tolik prostoru, když to pro samotné vyšetřování není důležité. Jenže ono to důležité je – ne pro zápletku, ale pro pochopení postavy, jejích frustrací, vztahů a způsobu uvažování.
A právě postavy jsou podle mě jednou z nejsilnějších stránek celé knihy. Autor je opravdu hezky vykresluje a dává jim prostor. Nejsou jen figurkami, které posouvají vyšetřování dopředu.
Moc mě bavil psycholog policie Bergman. Je to opravdu velký svéráz – člověk, kterého byste možná v reálném životě nechtěli mít příliš blízko sebe, protože je tak trochu „na facku z každé strany“. Ale jeho způsob myšlení mě bavil. Má rád hloubku, smysl a snaží se dostat pod povrch věcí. A přesně takové postavy mám v knihách ráda.
Líbilo se mi také, že jednotlivé stopy nakonec dávaly smysl. Občas mě u detektivek rozčiluje, když autor čtenáři něco naznačí, ale pak se po té stopě jednoduše přestane pátrat a člověk má pocit, že tam byla jen proto, aby vytvořila napětí. Tady jsem tenhle pocit neměla. Všechno postupně zapadalo do sebe.
A závěr? Pro mě překvapivý. Ale to vlastně není zas tak těžké – moje kriminalistické myšlení je totiž prakticky nulové, takže podezřelé obvykle odhalím až ve chvíli, kdy mi to autor slavnostně oznámí.
Každopádně jsem si Temná tajemství opravdu užila. Především kvůli postavám, jejich psychologii a tomu, že kniha není jen o tom, kdo to udělal, ale i o tom, proč jsou lidé takoví, jací jsou.
A myslím, že se do dalších dílů pustím.“... celý text
— Kackac77
Každé pondělí vám představíme náš výběr těch nejzajímavějších a nejlépe napsaných knižních komentářů z uplynulého týdne. Nejde jen o počet palců – hodnotíme i kvalitu, přínos a originalitu.
Vypněte si reklamy na Databázi
Za 99 Kč vám vypneme všechny reklamní bannery na CELÝ ROK:
Nebo se staňte členem DK Premium a využijte Databázi naplno - více o DK Premium