Komentáře týdne
TOP komentář 35. týdne
„To bylo tak strašně smutné, místy až beznadějné, ale krutě uvěřitelné čtení a tak skvěle napsané. Otáčela jsem stránku za stránkou a prožívala ten těžký a nemilosrdný osud spolu s Kryštofem a Idou, často se slzami v očích. A myslela si, že nic horšího než popis jejich života a snaha přežít i bez péče, starostlivosti a lásky rodiče mě nečeká. A pak přišla druhá část knihy, která mě úplně emocionálně "dorazila". Podat tak niterné a emotivně uvěřitelné, křehké svědectví očima dítěte, to není vůbec lehké a zde se to moc povedlo. Autorka nikoho nesoudí, volí často odosobněný styl ve jménech, místech i čase a ten tak trochu tajemný nádech knize velmi slušel. I tak se emocí dostaví mnoho, zejména těch smíšených, které vás donutí o knize přemýšlet. Nejen o hrdinech příběhu, ale i o strašné době, ve které podobné osudy mnoha rodin nebyly výjimkou. Skvělá a potřebná kniha, přečtěte si ji.“... celý text
— Mandlevest
„Kniha Podvíčky nás s Lexou v knihkupectví zaujala naprosto nádhernou obálkou a dechberoucími ilustracemi. Okamžitě jsme si ji musely koupit a ještě ten večer jsme se vrhly na čtení.
Dostaly jsme kouzelný a moc milý příběh vyprávějící o holčičce Stele, která je unavená po velmi náročném dni plném práce. Nejdříve pomáhala babičce na zahrádce, potom s tátou vařila oběd a nakonec si s kamarádkou Emičkou hrála na paní učitelky. (Vymyšlení žáci jim dali hodně zabrat.) Když Stela večer ulehne do postýlky, okamžitě usíná.
Uprostřed noci ji ale probudí tlumené švitoření a na své posteli spatří záhadná stvoření - nějaký podivný pidimužík se dohaduje se zvláštní pidiženkou ohledně práce. Když si všimnou, že je Stela vzhůru, nejdříve na sebe všichni tři vyděšeně zírají. Poté ale tvorové prozradí holčičce svá jména - jde o Pana Snílka, který přináší hezké sny a Noční Můrku, která má naopak na svědomí ty strašidelné. Jakmile dítě usne a dostane se do snového světa Podvíčky, přichází jeden a nebo druhý se svým vytvořeným snem. Dnes se však stala nějaká chybka, objevili se totiž oba dva naráz. Pan Snílek se snaží holčičce vše vysvětlit, ale ta opět usíná a zdá se jí zvláštní sen...
Ráno ve škole se se svým nočním dobrodružstvím svěří své nejlepší kamarádce Emě. Domluví se spolu na přespávačku, při které chtějí na snová stvoření nastražit past. Setkávají se s dalším důležitým tvorem ze světa Podvíčky, který poté sehraje svou roli, když se děvčata rozhodnou pomoci spolužákovi Honzovi, kterého dlouhodobě trápí děsivé sny.
Ačkoliv je tento laskavý příběh plný magické atmosféry snového světa Podvíčky a jeho obyvatel, věnuje se i složitějším tématům z reálného světa jako je síla přátelství, empatie a zpracovávání strachu. Někdy si dospělí neuvědomují, jak jejich hádky mohou ovlivnit kvalitu spánku a života jejich ratolestí.
Moc knihu doporučujeme pro společné čtení a povídání si dětí (6+) a rodičů.“... celý text
— AlexaLexaBooks
„„Víte, pane šéf, viděl jsem už moc, zažil jsem moc, rozumím všemu, ale něco mi neleze do hlavy. Že vám rozbili hubu, tomu rozumím. Že vám roztrhali kvádro, tomu bych taky rozuměl. Ale že vám zuli boty, tomu nerozumím. Vy jste bosej, víte vo tom?“
Kratochvilné a velmi příjemné „prvorepublikové“ (jak píše Tydvik níže) čtení od pozdějšího extraligového Mistra Vypravěče. Něco na způsob Fikerova „Paklíče“. Hvězdičku ubírám za ten ne úplně kvalitně zvládnutý závěr – ale jinak za mne spokojenost.
Je (respektive bude) zajímavé sledovat autorovu literární genezi – tu dlouhou cestu od z řetězu utrženého Ibrahima Skály (autor svoji prvotinu napsal v pouhých 24 letech), přes poetickou Třináctou komnatu (a Marii a zahradníka), historickou fresku Srpnovští páni a pětidílnou rodinnou ságu Sňatky z rozumu, až po trojdílnou dobrodružnou historickou grotesku o Petru Kukaňovi z Kukaně. Abych parafrázoval jistého nejmenovaného politika: „Dámy a pánové, nechci se vás dotknout, ale kdo z vás tohle dokázal?“
Určitě se s Vladimírem Neffem nepotkávám naposledy.“... celý text
— marlowe
„Víte, jak poznáte dobře napsaný thriller? Čtete před spaním a v noci vás děsí vrah ve snu. Fuj tajbl. Dočítala jsem včera v noci a moc dobrý nápad to nebyl. :)
Nová detektivní série. Morgan Brookesová je začínající policistka, která získá možnost pracovat jako detektiv pod vedením zkušeného kapitaná Bena. Vybírá si ji pro její všímavost a smysl pro detail. Na místě činu se nachází jako první. Na zahradě je oběšená žena. Vše nasvědčuje na sevevraždu, ale Morgan se to nezdá.
Jako jediná chce znovu projít dům, jestli něco neopominuli a nachází mrtvá těla. Manžel a dívka, jedna ze sester přežila. Rozjíždí se vyšetřování plné tajemství, falešných stop ale i nečekaného odhalení.
Díky krátkým kapitolám se čte kniha velmi rychle. Morgan je mi sympatická, je nováček a dělá chyby, ale touží vytrvat a naučit se být dobrým detektivem. S některými situacemi jsem úplně nesouhlasila, ale jako uvodní díl nové série jsem spokojená.
Je to čtivá, napínavá detektivka s povedenou dvojicí vyšetřovatelů, s tíživou atmosférou a logickým uvažováním. Místy si s námi autorka pěkně pohrávala. Vraha jsem neuhodla a určitě se pustím do dalších dílů.“... celý text
— EvikU.
„U téhle knihy, která doslova přetéká (v dobrém slova smyslu) láskou a obdivem k mateřskému jazyku (tedy jednomu ze dvou) si člověk uvědomí, jak hluše a prázdně kolikrát znějí jeho vlastní komentáře, kterými to tady tapetuje. Díky pane Eisnere, protože jste touhle knihou ukázal, jak je čeština neskutečně bohatý a zajímavý jazyk a ještě víc to člověk pozná, když se naučí aspoň jakž takž nějaký další jazyk. Jak mnohostranně a různorodě lze vyjádřit kolikrát i ty nejjemnější rozdíly a nuance zdánlivě toho samého. Jiné jazyky musíte víc "vidět" a vnímat, zatímco v češtině vám stačí skutečně jenom ta slova.
U Eisnera, který byl z hlediska rodinného původu a prostředí důsledně, ale přirozeně dvojjazyčný byl jeho vztah k češtině vlastenecký, kulturní a téměř intimní, nikoli nacionalistický. Dokonce bych bych si troufl tvrdit, že Chrám i tvrz je v určitém smyslu pravý opak nacionalistického pohledu na jazyk.
Nacionalista má sklon chápat jazyk jako znak příslušnosti: náš jazyk odlišuje „nás“ od „nich“, dokládá s jeho pomocí jedinečnost národa, případně jeho nárok na prostor či stát. Pavel Eisner se na češtinu dívá jinak. Fascinuje ho jazyk sám jako lidský výtvor — jeho možnosti, nepravidelnosti, odstíny, humor, schopnost pojmenovávat svět. A právě proto je schopen zároveň obdivovat němčinu a celý život mezi oběma jazyky překládat.
P.S. No a ještě dodám, že díky Pavlu Eisnerovi a jeho skvělé povídce Jak jsem učil češtině jsem perfektně pochopil ony tak krkolomně (zejména angličtináři a němčináři vysvětlované) předpřítomné a ostatní časy v germánských jazycích (ty ostatní neznám ani trochu). Je pozoruhodné, že když jsem to na jednu angličtinářku vytáhl, přímo ji to rozzuřilo a čím víc se mně snažila dokázat, že nemám pravdu, tím víc se do toho zamotávala. Nevím, k čemu povídka Jak jsem učil češtině přesně patří, ale v provedení Karla Hogera to je skvost...“... celý text
— jadran
„Skvělé povídky. Četli jsme s dětmi večer před spaním na dovolené. A bobřík mlčení je nejlepší - naše malá pětiletá povídalka ho chtěla pořád hrát, hlavně v autě. Vyhrála jen proto, že většinou usla :D“... celý text
— Aktenanka
„Přiznám se, že první knihu autorky, Tajný život slunečnic, jsem nečetla. Po Žízni po životě, která také pojednává o životě Vincenta van Gogha, jsem se totiž trochu spálila. Jenže po Dívce, která si zaplétá cop budu muset svůj názor přehodnotit. Tohle se totiž četlo skvěle! Vlastně úplně samo.
Kapitoly se střídají mezi dvěma ženami. Ellie žije v současnosti, je jí 29 let, zemřel jí manžel, přijde o domov i práci a má toho tedy naloženo víc než dost. Přesto se nevzdává a snaží se ze všeho nějak vyhrabat. To se mi líbilo. Nebyla dokonalá, neměla život zalitý sluncem a musela se znovu zvednout ze dna.
Pak je tu Suzanne, která se narodila ve druhé polovině 19. století a vyrůstá v Paříži jako velmi chudá dívka. Dostává se do společnosti tehdejších umělců a potkává například Renoira, Degase nebo Lautreca. Suzanne je prostořeká, svá a rozhodně si nenechá jen tak něco namluvit.
Ačkoli Ellie a Suzanne dělí nějakých 130 let, v mnohém jsou si překvapivě podobné.
Přiznám se ale, že kapitoly Ellie mi byly přece jen o něco bližší. Bylo mi sympatické její zaujetí pro umění i to, že působila tak nějak skutečně.
Zhruba do poloviny si říkáte, že je to takové příjemné, kliďánkové čtení. Jenže pak začnou přicházet nepříjemnosti, se kterými se obě hlavní hrdinky budou muset poprat, a postupně vyplouvají na povrch i tajemství z minulosti.
Klidně by mě bavila kniha, která by byla jen o Ellie. Ale i Suzanne měla co nabídnout. Především pohled na to, jak byly ženy její doby vnímány. Jako objekty touhy mužů, kteří je malovali především pro své vlastní vizuální a fyzické potěšení. A běda, kdyby náhodou chtěla žena malovat nahého muže. Neslýchané!
Silně ve mně zůstalo i další poselství knihy. Pro dítě není nejdůležitější, aby matka pracovala od nevidím do nevidím a zajistila mu všechno. Nejdůležitější je, aby s ním byla.
A vlastně je to celé i o tom, že ženy se mužům dokážou vyrovnat ve všech směrech.
Od autorky jsem nic moc nečekala. A proto mě kniha příjemně překvapila.“... celý text
— Happy8
„Harry Hole vstupuje opět na scénu - a že to tentokrát bude jízda jako na horské dráze, za to vám určitě ručím! ;-) Dochází k vraždě, u níž je dost brzy jasné, že žena byla zakousnuta železnými zuby. A ty prý používají vampýristé. Vraha, o němž existuje jen několik málo informací, však nebude snadné najít, natož odhalit. Kromě toho těchto několik indicií sice zná čtenář, ale vyšetřovatelé v čele s Harrym ani náhodou. Ti se k nim budou muset pomalu, ale jistě dopátrat vlastními silami. Samozřejmě oběť nebude pouze jedna, protože pachatel má svůj vlastní plán. Vedle toho je zde také soukromá linka, kdy se Harryho žena Rachel nachází v kómatu a je poměrně nejisté, zda se vůbec kdy zase probudí...
Podle mého názoru byl tento díl definitivně jeden z nejlepších. Po určité době se zdá, že vrah byl odhalen a zabit. Proč ale kniha ještě ani zdaleka nekončí? To se sám sebe táže čtenář, který dobře tuší, že to nemohlo být všechno. A taky že nebylo! Dojde totiž k dalším odhalením, o nichž se nikomu snad ani nesnilo...
Jsem docela smutná, že už mi zbývá pouze jediná kniha z této série, protože ta následující se mi dostala do rukou již před časem - a stále ještě si dobře vzpomínám, jak skončila... Každopádně zde hodnotím suverénním plným počtem a za nějakou tu dobu se pustím do třináctého dílu.“... celý text
— 85098211
„Skvělé počteníčko! Erika se tady bude muset vrátit do minulosti, kdy přišla o svého manžela Marka. Jeho vrah se vrací na scénu, i když samozřejmě pod novou identitou, aby ho nikdo nepoznal. A taky lže, jako když tiskne! No aby ne, když nechce být odhalený, že ano? :) Takže se nechte překvapit, jak to všechno dopadne, a jestli se Erice podaří ho převézt a poslat za mříže.“... celý text
— Čmeláček
„Tenký, ale emocemi nabitý román ze slunné Sardinie, který vás přesvědčí o tom, že ta největší a nejčistší láska nemusí mít nutně podobu spalující divoké vášně, ale může se skrývat v tichém porozumění, trpělivosti a oddanosti. Úsměvně dojemný vzpomínkový příběh vás svým nečekaným koncem doslova zvedne ze židle, převrátí vše, co jste dosud přečetli, a ještě dlouho po přečtení vás donutí přemýšlet o tom, jak tenká hranice ve skutečnosti vede mezi realitou a fantazií.“... celý text
— SSTknihy
„'I od nepřítele se můžeš něčemu přiučit.'
Milujem knihy zo súdnej siene a 'Mozaika vraždy' je presne ten správny typ príbehu, ktorý núti človeka, aby si začal skladať vlastnú verziu udalostí, keďže na jednej strane máme advokátku, ktorá dostala svoj prvý veľký prípad. Na druhej strane stojí jej manžel, ktorý je skúsený a nekompromisný prokurátor. A medzi nimi je muž obvinený z vraždy váženého sudcu, ktorý sa rozhodol, že nepovie ani slovo.
Prirovnám to celé k zákernej hre so zápalkami :)
V ruke držím škatuľku zápaliek a s každou novinkou vytiahnem jednu zápalku. Novinky sa kopia, hromadia sa aj vybrané zápalky, no zrazu zafúka vietor a mne zostane len prázdna krabička zápaliek v ruke :D Čiže autorka so svojim debutom nastavila latku nečakane vysoko!
A na záver len dodám, že: Nie každý, kto mlčí, niečo skrýva. A nie každý, kto hovorí pravdu, ju hovorí celú.
'Lidi, které potkáš, potkáš z nějakého důvodu, a když se ten cíl naplní, přátelství přirozeně skončí.'“... celý text
— Majuš333
„Skvělý návrat mezi sestřičky, byla jsem za další díl série vděčná. Tentokráte je hlavní postavou opět Dora, moje oblíbená hrdinka. Kolem trosek nemocnice s omezeným provozem začíná být během konce války rušno. Na jedno otevřené oddělení jsou přesunuti zranění Němci. Je třeba najít personál, který o ně bude pečovat. Jde o nepřátele nebo jen o vyděšené nedospělé chlapce? Pravda bude někde uprostřed. Napínavé osudy, ztráty a tragédie rodin na obou stranách, vtahují čtenáře do nelehké doby. Moc se mi líbilo a doporučuji!“... celý text
— TaLu
„Málokdy čtu anotace a knihy vybírám podle doporučení oblíbených uživatelů a většiny čtenářů. Takže jsem vůbec netušila, do čeho jdu. Do čistokrevného hororu.
Chvilku mi trvalo, než jsem se do čtení pořádně zabrala, začátek mi přišel trochu zmatený a nejasný. Postupem času si to sedlo a kniha si mě zaháčkovala. Je to velmi sugestivně napsaný horor, několik dní jsem měla špatné sny a bála jsem se sama doma. Moc se mi líbí využití skutečných legend a pověr, pravdivý popis postupu socialistické vlády při "obraně" republiky a opravdu krásně vystihnutý duch krajiny. Čte se to dobře. Pravda ale je, že takovou Šumavu bych zažít rozhodně nechtěla. Myslím, že s její návštěvou chvilku počkám, než se trochu otupí současné dojmy.
Toto byla moje první kniha od této autorky, ale rozhodně ne poslední.
Doporučuji. Jen pro silné povahy.“... celý text
— Arwen777
„Od autora jsme již četly sérii s jednorožcem Nerůžkem, který rád říká NE!
Stejně jako nás bavil humorně laděný Nerůžek, tak i tato kniha se nám zdála zábavná, plná pěkných ilustrací a vtipných situací, přinášející však i hlubší poselství, že je někdy důležité odložit obrazovky a komunikovat tváří v tvář a užívat života.
Když babička (nechtěně) "rozbije" internet, jsou najednou všichni v rodině - včetně předškolačky Tiffany, Maxe (10), prostořeké puberťačky Luisy (14), rodičů i dědečka - nuceni odložit telefony, vypnout počítače a všechny další zařízení, jelikož nic nefunguje. Ale právě kvůli (nebo spíše díky) tomu mohou rodiče přijít dříve z práce, táta se cestou staví pro "hojady" a všichni si to spolu tak nějak víc užívají.
Lexa si knížku přečetla několikrát sama a pak jsme si ji ještě četly i společně před spaním. Dost nás překvapilo velmi nízké hodnocení a nelichotivé komentáře, protože my si příběh docela užily a těšíme se na autorovy další počiny.
Za nás teda můžeme doporučit pro děti 6+ i jejich rodiče.“... celý text
— AlexaLexaBooks
„Páni, klobouček dolů před dámou, která dokázala tak přesvědčivě napsat příběh, kdy temnota a lidská krutost namíchaná s těmi nejtoxičtějšími lidskými bytostmi tryská z každé strany jako gejzír. Bezmoc a totální zlo mě provázely s každou kapitolou jako věrný Pátek svého kámoše Robinsona. Ta krutá exkurze do světa lidské temnoty mě tak dostala, že i já, která jsem vůči zlu na papíru docela odolná, byla ráda za poslední kapitolu. Skvělé i když neskutečně psychicky vyčerpávající.“... celý text
— kiraa
„Tahle knížka mě opravdu moc bavila. Bavila mě Eleanor, její svéráznost, upřímnost i to, jak je prostě svá a vůbec se nesnaží zapadat do představ ostatních. Od začátku jsem ale měla pocit, že za jejím zvláštním chováním něco je a že všechno není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá.
Postupně se začíná rozkrývat její minulost a to, co prožila v dětství, a najednou člověk začne některé její reakce a chování vnímat úplně jinak. Líbilo se mi, jak se její příběh odhaloval postupně, bez zbytečného tlačení na emoce.
A přestože je v příběhu i hodně silných a bolestivých věcí, celou dobu zůstává čtivý, místy opravdu vtipný a hlavně lidský. Eleanor mi přirostla k srdci právě tím, jaká je – trochu podivínská, svérázná, ale zároveň neskutečně opravdová.
Nevím vlastně, co k téhle knížce napsat víc. Prostě mě bavila. A někdy je to ten nejlepší důvod, proč knížku doporučit.“... celý text
— Kackac77
„Po Davidovi Walliamsovi sme už potrebovali zmenu, a tak som vykutrala túto moju obľúbenú knižku z detstva.
Vôbec nestratila svoje čaro a dcéru i syna veľmi bavila.
Dobrodružstvá dvojčiat Pat a Izabely na internátnej škole St. Clare's, ich nechuť nastúpiť na školu a ako sa "polepšili".
Najväčšie ovácie zaznamenala Polnočná hostina, ktorú si aj my plánujeme zrealizovať. Kombinácia tlačenky, čokolády a zázvorového piva znie minimálne zaujímavo:).
A prekvapujúco, kniha bola napísaná v r. 1944, čiže to bola už "starenka" aj počas môjho detstva:). Decká to vôbec nezistili a čítali ju ako knihu zo súčasnosti.
Odporúčame:).“... celý text
— Kaduri
„Tentokrát to bylo zase trochu jiné čtení. Černě humorné, ujeté, morbidní a místy pěkně zvrhlé. A kupodivu mi to celé sedlo.
Dove je vražedkyně pomsty, kterou vlastně nikdo pořádně nehledal. Přes den růžová, usměvavá novinářka, v noci trochu jiná pohádka. A Wrenley se k ní hodil naprosto dokonale.
Oba si z dětství odnesli pořádně rozbité duše a čím víc jsem je poznávala, tím víc mi docházelo, že se k sobě vlastně hodí až děsivě dobře. Dvě pošpiněné a trochu nemocné duše, které si navzájem rozuměly způsobem, kterému by asi normální člověk úplně nerozuměl.
Místy mi to připomínalo Zvrhlou lásku – ne příběhem, ale tou směsí černého humoru, vražd, úchylností a romantiky. Jen tady je to celé ještě takové růžovější… což je vzhledem k tomu, co Dove dělá, vlastně dost ironické.
Nebyla jsem z toho úplně odvařená, ale četlo se to skvěle a bavilo mě, že jsem tentokrát dostala zase něco trochu jiného.“... celý text
— Jita160
„Milá knížka, která se mi moc líbila.
Čekala jsem něco ve stylu Shari Lapena nebo Freida McFadden,
ale nemohla jsem se více mýlit.
S Molly sdílím společnou zálibu - mám-li problém, jdu ho rozuklízet.
Zabírá to.“... celý text
— Aghatte
„Pokračování příběhů Gerryho na ostrově Korfu mě bavilo stejně skvěle jako první díl. Oceňuji trefné popisy zážitků s milovanými zvířátky. Je to studnice pokladů vědomostí. Když jsem něco totálně neznala, dohledala jsem si to na internetu. Přiznávám, že ve hmyzu se nevyznám, ale kniha je psána tak skvěle, že mě baví i ta "žoužel". Pro mě vyšší kalibr jsou zážitky s oslicí Sally, všemi psi, sovou Lampadúzou, ježečky nebo třeba s medvědem.
Odevšad vyzařuje autorův humor, a proto zážitky s rodinou a dalším člověčím osazenstvem ostrova jsou už jen tou pověstnou třešničkou na dortu. Doporučuji všem, dětem i dospělým.“... celý text
— Maki229
Každé pondělí vám představíme náš výběr těch nejzajímavějších a nejlépe napsaných knižních komentářů z uplynulého týdne. Nejde jen o počet palců – hodnotíme i kvalitu, přínos a originalitu.
Vypněte si reklamy na Databázi
Za 99 Kč vám vypneme všechny reklamní bannery na CELÝ ROK:
Nebo se staňte členem DK Premium a využijte Databázi naplno - více o DK Premium