Komentáře týdne
TOP komentář 32. týdne
„Povídá se, že za větrných zimních večerů, hned po západu slunce, když obloha ještě krvácí, je z opuštěných šumavských osad slyšet zvláštní zvuk. Pláč. A šepot zapomenutých kostí.
Paralelní příběh vyprávěný ženou připravenou v r.1945 na odsun do Německa a současně lékařem psychiatrem. Příběh jednoho šumavského rodu, ze kterého se rodily ženy, které rozuměly přírodě, uměly léčit a pomáhaly lidem okolo. Bréta, hodná a moudrá žena, která rozuměla bylinkám a léčitelství, které nadělil osud nelehký život, ale přesto se s ním statečně rvala. Ale když se narodil po rodové linii muž, např. její syn Anton, horších násilnických povah jste nepotkali. Zlo, nenávist a šílená agrese, vše jde ruku v ruce. Příběh ze Šumavy, z osady Cimruky na Huťské hoře r.1853, kdy napadlo tolik sněhu, že všechny chalupy zapadly a lidé se nebyli schopni dostat ven. Nemoc a šílenství si vybraly svou daň. A za všechno mohla VONA.
Co sněhem zapadlo, měli jste nechat zapadlé.
Petra Klabouchová má obrovský dar vyprávění. Krásný příběh ze Šumavy, kdy minulost se prolíná se současností, až na konci vše do sebe přesně zapadne. Šumava krásná a současně krutá, příroda, která dává, ale i si bere. Nelehký život na horách, který formuje lidskou povahu. Dva národy, navzájem spojené, rody propojené česko německou krví, kdy zbytečná válka a po ní nenávist a pomsta zničila vše, co místní po léta budovali. Mužské a ženské světy, navzájem nepochopené, tak sobě blízké a současně vzdálené. Tolik smutku a deprese, který autorka dokáže do stránek vtěsnat, ale současně i naděje a lásky nejen k přírodě. Miluju knihy Petry Klabouchové a už teď se nemůžu dočkat její další.“... celý text
— n.ezn.amy
„Na druhé setkání je mi z životního příběhu Ivana Blatného daleko víc smutno než u prvního poslechu před šesti lety.
V nezkráceném textu víc vystupuje jednak jeho těžký osud, ale hlavně určitá forma "prokletí surrealismu", které se snoubilo s děsivostí poválečné totality.
Asi proto, že mám přečtenou třeba Toyen nebo Nezvala ze stejného úhlu pohledu.
Přišlo mi, že to, co bylo v Blatného životě tragické (smrt rodičů) a neuspořádané v následném surrealistickém mládí, se potom smutně zúročilo v jeho postojích k tragice režimu, ale i třeba stavu poválečného Londýna.
Rozhodně nemohu souhlasit, že Martin Reiner osobu básníka výrazně poškodil. Snad v očích toho, kdo nedokáže akceptovat originalitu a svobodnou vůli osobnosti jen proto, že je sebezničující. Kolik takových osudů máme stále i ve svobodných podmínkách kolem sebe?
Ano. Blatného "nevzepření se" se často nečte dobře. Mě asi nejvíce točila jeho nulová schopnost a ochota pracovat.
Jenže v tom taky trochu vidím to "prokletí surrealismu" nebo vliv přátel typu Vítězslav Nezval?
Martinu Reinerovi se povedlo všechno luxusně do detailu rozpitvat a moji úctu a soucit s osudem básníka to nesnižuje ani o milimetr.
Jen smutek zůstává trochu víc a hlouběji... ... ...
ČV 2026/1“... celý text
— Chesterton
„Ota Fink v seniorském věku. Jeho vizuální proměna z Fanfána na porevolučního Kapitána Kida nezměnila nic na jeho nekonečném boji se zločinem a kupodivu i na přitažlivosti pro mladé a hezké slečny. Příjemná detektivka z doby nedávné, z prostředí důvěrně známého, plná humorných postřehů, a hlavně: z pera výborného vypravěče.
85 % (zatím 98 hodnocení s průměrem 92 %).
…
Ukázal jsem mu průkaz a rovnou se ho zeptal, jestli tady náhodou před chvílí nebyl jeden takový a makový mládenec, nebo jestli u nich případně nepracuje.
Chlápek mě trpělivě vyslechl, a když jsem skončil, řekl celkem srozumitelně něco jako EINTRITT VERBOTEN. To další už překračovalo moje protektorátní znalosti, ale vypadalo to na sérii vikingských nadávek.“... celý text
— mi-380
„Příběh se točí kolem zkrachovalého lékárníka Jonathana Rebecka, který žije celých 19 let na hřbitově. Pominu symboliku autorova stáří s dobou, kterou pan Rebeck strávil skryt před pulzujícím životem tam venku a živými lidmi.
Jeho osamění narušují pouze havran a mrtví, duchové, ti dokud zcela nepropadnou nebytí a nerozplynou se v nicotu. Občas si s nimi zahraje šachy, popovídá o životě, o jejich láskách, radostech. O jejich odchodu. Mezi duchy, kteří hřbitovem proletí, poznáváme blíže zvláštní dvojici. Muže, jenž své smrti lituje a je plný touhy po ztraceném životě a ženu, která přijala konec spíše s úlevou. Zatímco probíhá proces zapomínání, oba v sobě nachází zalíbení. Rebeck je svědkem vzniku lásky mezi těmito dvěma lidmi, ačkoli sám se s obtížemi pokouší čelit vlastnímu rodícímu se citu k ovdovělé návštěvnici hřbitova. A havran? Ten je kapitolou sám o sobě.
Havran je skvělý. Sarkastický, plný mouder a hlášek, kvůli kterým jsem nakonec sáhla po lepících. Funguje jako prostředník mezi světem tam za hřbitovní branou a tím, který si Rebeck vyvolil za svůj domov. Je temně fascinující, skeptický a přitom přináší do ponurého světa trochu ironie. Ta ptačí perspektiva dává knize zvláštní lehkost.
Příběh sám o sobě není nikterak složitý, postavy spočítáte na prstech jedné ruky a kulisou je celý New York, sic skoro ze hřbitova nevykročíme. Zvláštní. Na křídlech havrana vidíte New York z výšin, těžkopádná chůze pana Rebecka vás doslova uzemní na hřbitovní půdě. Krásný kontrast pohřbeného těla a ducha, který může kdykoli vzletět.
Velkou parádu tu hraje sloh, který hladí po duši. V dnešní uspěchané době Beagle dokáže zastavit čas. Knihy jako tahle mne přikovají ke stránkám spolehlivěji než akční epická fantasy svou komorností, tempem, myšlenkami. Obyčejností. Beagle prstem ukazuje na všední krásu lidského života, od křupavé kůrky chleba až po první láskyplný polibek. Zároveň v knize kontrastuje touha po životě a strach z něj. Touha po smrti a strach z ní. Svoboda a dobrovolné vězení. Nejen v hrobce na hřbitově, ale v manželství. V práci, kterou nechcete dělat. Svět, na který pohlíží duchové zpoza hřbitovní zeď, je plný života i velmi brzy ráno, slunce ještě nevyšlo, ani na něj nikdo nečeká. Venku se ozve rolničkové cinkání zmrzlinářského vozu, ale žádné děti se nesbíhají. Z otevřených oken zaznívají zvuky budíků, probudivší nemají čas zastavit se a vychutnat si východ slunce. Nemůžou vědět, že není jejich poslední. Tahle kniha, sic se odehrává na hřbitově, pulzuje životem všech nás. Nedokážu pochopit, že se Beagle zabýval tak hlubokými a tichými myšlenkami ve věku, kdy můj největší problém byla maturita. Ty myšlenky na těch zažloutlých stránkách miluju. Miluju ty krásný věty, taková ta moudra, která slyšíte od svých babiček a dědečků na sklonku života. O tom, že krása je jen fáze, ze které vyrostete. A že zbude jen úžas nad tím, jaký člověk je. O lásce, která nikdy nic nezaručuje a není omluvou pro špatný vkus. O zapomínání na život. O přátelství.
Knihy pana Beagla mám v hledáčku, vzpomínám si na Krčmářovu píseň, doznívala tenkrát dlouho. Vzpomínám si na jednorožce, na Kalábrii. Těším se na draky, kteří co nevidět vylezou ze sluje u Arga. Poklidné a tiché místo můžu zařadit jistojistě ke knihám pana W. S. Moughama, nebo k Ishigurovi. Tak na mne zapůsobil. Beagle exceluje svým slohem, tak ho možná šoupnu k Cizinci v Olondrii, protože mne pohladil samotnými slovy a i kdyby psal o ničem, tak jak některé komentáře na databázi knih tvrdí, budu tvrdit, že musíte navštívit to Poklidné a tiché místo a pohltit kousek do sebe.“... celý text
— cathyblack
„A já si myslím, že kdo zná tvorbu Shari Lapeny, tak ten tohle čekal :-).
Bryden a Sam jsou dokonalý, milující se pár, mají vše, ale je to tak skutečně? A pak se jednoho dne Bryden ztratí. Že jste již něco podobného někde četli? Ale ano, jenže tohle napsala Shari, a když se s každou další kapitolou dostáváte pod povrch jejich vztahu, rozkrývá se jedna lež za druhou, další postavy také nejsou takové, jaké se na pohled zdají, vše dostává jiný rozměr. Autorka si s námi hraje až do úplného závěru. A i ten lapenovsky překvapivý závěr jsem čekala, jen jsem nevěděla, jakou lumpárnu si autorka na nás tentokrát vymyslí :-).
Povedené, napínavé a zábavné čtení.“... celý text
— Šánka
„Jasný důkaz, že když se i nejbanálnějšího ze všech možných banálních příběhů chopí Mistr Vypravěč, vyjde z jeho rukou parádní kousek. Vždyť i ten název „Marie a zahradník“ – ruku na srdce, milý čtenáři – zní hodně šestákovo-románově. A přesto budete – vy, kteří dokážete vychutnat všechny autorovy jazykové parádičky – navýsost spokojeni.
A že Vladimír Neff umí nahlížet do lidských duší jako zkušený psychoterapeut, snad ani netřeba připomínat.
Vřele doporučuji.“... celý text
— marlowe
„'Zima trhá listy zo stromu pravdy a ukazuje nám veci také, aké v skutočnosti sú.'
'Zlodej duší' nás berie na all inclusive dovolenku v päťhviezdičkovom hoteli :) Len miesto toho päťhviezdičkového hotela je to ubytovanie v luxusnej psychiatrickej klinike odrezanej od sveta snehovou víchricou a all inclusive v tomto prípade znamená žiadna wifi a žiadne únikové cesty. A ako bonus navyše dostaneme zážitkový darček: Navštívi nás 'Zlodej duší'. Žiaden strach, on nás nezabije, ani nám fyzicky neublíži. On nás len mrazivo 'vypne' :D Čiže sa staneme živými múmiami v katatonickom stave, pričom nám do rúk vtisne papierik s hádankou a kto ju vyrieši... Takže si rýchlo rezervujte miesto na túto dovolenku ;)
Za Pána Eda znižujem hodnotenie...
'Áno. Nie. Áno. Nie. Príliš neskoro.'“... celý text
— Majuš333
„70%
Výborný sci-fi román, i když sci-fi normálně nečtu. Čtyři vědci jsou v úplném utajení povoláni do laboratoří ukrytých pod nevadskou pouští. Tady bojují s celosvětovou epidemií působenou neznámým mikroorganizmem. Vše potřebné se dozvíte v anotaci. Příběh je docela napínavý se spoustou odborných vědeckých údajů, některé mně přišly zbytečně podrobné. Konec je hodně dramatický, ale dost rychlý.
Jestlipak tohle není varování pro lidstvo!
Doporučuji.“... celý text
— ArwenAragorn
„Heteša píše presne to, čo mu ide najlepšie. Baltimore, kyberpunk, plno sarkazmu, šialený hrdina a tajomný záporák.
Heteša je trošku podceňovaný český autor. Toľko sa o ňom nepíše, ale knihy má fakt dobré a som rád, že jeho tvorba vychádza pravidelne.
Neomars je kniha, kde hlavný hrdina čelí nevídaným problémom. Ako protidrogový agent by s tým nemal mať problém, no dosť to komplikuje jeho zákrok, kde vďaka technológii zdieľa svoje spomienky, a tým pádom si ho môžu nepriatelia rýchlo nájsť. Neomars je mesto na mori, ktoré je plné ľudí, ktorí nesúhlasia s celosvetovými pravidlami. Neomars žije vlastným životom, čo nášmu hrdinovi dosť komplikuje situáciu a novým pravidlám sa musí rýchlo prispôsobiť. Nechýbajú sarkastické hlášky a neustály optimizmus hlavného hrdinu.
+Pri knihe sa človek nenudí, Heteša neustále niečo vymyslí, takže na to, aká je kniha hrubá, sa človek skoro vôbec nenudí.
-Heteša sa koniec snaží vopchať do pár záverečných strán, čo na rozsah knihy je dosť nepochopiteľné. Chcelo by to viac priestoru na ukončenie. Nie je to problém len tejto autorovej knihy.“... celý text
— NemmamSlov
„Každý z nás má asi nějaké to větší či menší tajemství. Ale co když skrýváte tajemství tak děsivé, že jeho prozrazení může dramaticky ovlivnit nejen váš, ale i životy všech vašich blízkých? Někdy je prostě lepší nevědět... Nebo ne?
Skvělý psychologický thriller, který se rozjíždí pozvolna, skoro nenápadně, aby napětí a děj postupně gradovaly do dramatického finále. Číst další a další stránky vás nutí mimo jiné i zvědavost, jestli na dně té pověstné Pandořiny skříňky zbyla alespoň špetka naděje...“... celý text
— SSTknihy
„Britská zooložka a dokumentaristka rozebírá mýty o zvířatech, a to jak ty prastaré (ptáci migrují na Měsíc), tak moderní (losi se opíjejí fermentovaným ovocem). Autorka chce ukázat poznání jako historický proces, což by mohlo být originální předností knihy, ve skutečnosti je to však její slabinou.
Zatímco u zvířat upozorňuje na důležitost kontextu (pomalost lenochodů se ukáže jako evoluční triumf, pokud vezmeme v potaz jejich prostředí), historickým aktérům tento luxus nedopřeje. Například Richard Owen z jejího vyprávění vyjde jako „záporák“ s „plíživou tělesnou konstitucí, vypouklýma očima a cibulovitou plešatou hlavou“, poněvadž v reakci proti darwinismu překlasifikoval člověka do samostatné biologické třídy. Je pravda, že Owen se mýlil a byl obviněn z falzace materiálu, ale jeho názor se zakládal na dobově platném vědeckém přístupu (idealistické morfologii). Autorka se zkrátka vrhá do cizího oboru, dějin vědy, bez elementárního ponětí, jak funguje – a co je to paradigma. Starší biologové se v jejích očích mýlí proto, že jsou popletení, přiblblí nebo prostě potvory.
Mnohem lépe dopadly pasáže věnované zvířatům, resp. současným poznatkům o nich. Cooková někdy zabíhá ve vysvětlení až nečekaně hluboko (molekulární báze „krvavého potu“ hrochů), přičemž často prozrazuje svoje těžiště v evoluční biologii. Zaujalo mě třeba, že příbuzenství hrochů s kytovci nejdřív odhalilo pozorování z terénu (komunikace), a až potom ho potvrdila molekulára. Pobavilo mě, že u letounů existuje nepřímá úměrnost mezi velikostí penisu a mozku (obě struktury jsou těžké, takže objem jedné musí kompenzovat druhá). A vítám kapitolu o pandách, kde Cooková odhaluje realitu čínských množíren: stimulace samců elektrickým proudem, umělé oplodnění samic, izolace mláďat, neschopnost odchovanců přežít v přírodě. Pandy ohrožuje ztráta habitatu, nikoli reprodukční neschopnost v přirozeném prostředí. Jejich množení a chov v zoo, jak Cooková dokládá, nepomáhá zvířatům, nýbrž lidem, především čínské diplomacii.
Kniha je tedy na jednu stranu informativní a překvapivě hutná (viz komentáře těch, kdo nedočetli), na druhou stranu její popularizace přechází až ve vulgarizaci (stylistika, „humor“, popkulturní narážky a komentář k Brexitu, ahistorické pojetí starší biologie, bestiářů či zpráv conquistadorů). Absurditu podtrhuje překlad. Jsem si kupříkladu docela jistá, že nebohý autor citovaného pramene ze 17. století chtěl říct, že „bobři se pyšní důmyslem“, nikoli že „průmysl se chlubí bobry“...
(industry = původně zručnost, důmyslnost, činorodost)“... celý text
— JulianaH.
„I když čtu v některých komentářích, že kniha postrádá hloubku , tak já mám úplně opačný názor.
Asi záleží na momentálním rozpoložení ...
Vůbec jsem netušila, že písnička ,,,Zůstaň tu se mnou " je spojená s tímto příběhem.
Finančně zajištěný, ale vyhořelý a na sebevraždu pomýšlející Max a bezprostřední, ale komplikovaná Marla , která si nese jak kouli u nohy své tajemství. Svým způsobem se zachraňují navzájem. A vy jim budete fandit. Za mě krásné čtení.“... celý text
— Val
„Doporučuji všem milovníkům postapo, umění :), bezútěšnosti, zajímavých jedinců v hrozně divném světě.
Bavilo mě i sledování linky komiksových příběhů, když jsem oproti jejich majitelům věděla, kdo byla umělkyně, lidé v jejím okolí... prostě znala jsem všechny ty nitky, které přetrhá jenom konec světa.“... celý text
— Janadvorackova
„Je zvláštní, že osud této vesnice není více známý. Většina z nás má jistě v povědomí osud Lidic a Ležáků. Tato kniha mě však dovedla k různým otázkám. Kolik vesnic potkal podobný osud a na kolik z nich se již zcela zapomnělo?“... celý text
— lucka8864
„Každý má své "nezbytné věci", každý po něčem touží a každého zaujme něco, co ostatní nechápou nebo se jim zdá jako nic moc, ale dotyčný to chce, protože mu to doplní sbírku, oživí vzpomínku nebo v tom prostě vidí krásu, kterou ostatní ocenit nedokážou. To je úplně geniální téma, se kterým se člověk setkává každodenně a Kinga napadlo o tom napsat. Já oceňuji hlavně první část, kdy je čtenář seznamován s osobami a jejich charaktery, tam jsem opět zírala, jak se dokáže vcítit do lidí, jejich problémů a potřeb, jak dokázal vysvětlit, proč vlastně potřebují koupit věc, která je na první pohled nezajímavá a dokáže čtenáři ke každému zprostředkovat povahu a jeho minulost. V druhé polovině, kdy začalo přituhovat, jsem zase ocenila jeho popisy brutality a smrti, i když musím říct, že ten vyhrocený závěr byl na mě už moc, tam to sklouzlo do nereálného zabíjení - i když chápu, že to pak bylo i "logicky" vysvětleno. Osobnost pana Gaunta byla ďábelsky vykreslená, to byl záporák, jak má být. Těšila jsem se na jeho střet s Alanem, no, dobré to bylo, ale asi jsem čekala něco jiného - to je ale prostě King, u něj se nic nedá odhadnout.... Četla jsem na dovolené a prakticky jsem se od toho nehnula, moc doporučuji :-)“... celý text
— Astonius
„Pěkné hejno "drůbeže". Také jsem myslela, že nedočtu, ale pak mě začal ten spolek žen a manželek bavit. Měly fakt velké starosti, které bych neměla chuť mít ani za ty balíky peněz. Pro mne to byla odpočinková četba. Hodnotila jsem asi moc vysoko. To bylo tím překvapením, že ta kniha se nakonec odložit nenechala.“... celý text
— Prateri
„Každá věta, každé slovo má v této knize svoje místo a to dělá tuto knihu knihou výjimečnou .“
— Imor
„Páni, tak tohle byla zase jednou jízda jak na horské dráze! Na úplném začátku knihy se jeden manželský pár, toužící po dítěti, spojí s mladou ženou, která jim nabídne, že by jim miminko odnosila a porodila. Kontakt to je hodně neobvyklý, protože není téměř možné se jí ozvat, pokud by náhodou k něčemu došlo. Dítě - je to chlapeček Luca - nakonec přece jen porodí, a oni si jej mají vyzvednout...
Do toho probíhá vyšetřování Sharka a Lucie, když je nalezeno zohavené tělo. Kromě toho se zde odvíjí podivná soutěž, kdy jsou jeden muž a jedna žena zavřeni do jakéhosi zvláštního válce a bojují o své životy. Konkrétně tato scéna mi připomněla jinou knihu, ale jinak s ní neměla společného vůbec nic dalšího.
Ohledně dalšího děje se nebudu rozepisovat podrobněji, od autora tohle byla moje čtvrtá kniha, a proto vím, že mi jeho styl vyhovuje. No a taky Sharko a Lucie jsou mi sympatičtí, přestože ani oni to nemají v životě lehké a sami bojují se svými vlastními démony. Případ byl zajímavý a podle mého názoru také promyšlený. No a samozřejmě i čtivě zpracovaný ;-). Proto nemám jinou možnost, než dát svých oblibených pět hvězdiček a doufat, že se mi časem do rukou dostane nějaká další autorova kniha.“... celý text
— 85098211
„Riley Sager patří k mým oblíbeným autorům. A proto, když se na českém knižním trhu objevila tahle jeho novinka, nemohl jsem jinak a nutně jsem si ji musel sehnat. No a řeknu vám, vážení, že to bylo vážně perfektní počteníčko! I když ne tak úplně thrillerové, jak jsem možná čekal, ale to mi bylo ve finále fuk! :))) Příběh Ethana a jeho kamaráda Billyho, který se před lety doslova vypařil a nikdy nenašel, jsem hltal víc a víc s každou otočenou stránkou. Na závěr to vidím na pět stars jak vymalovaných a velké doporučení nejen autorovým fanouškům!“... celý text
— Čmeláček
„Sú knihy, ktoré vás chytia dejom, a potom sú také, ktoré vás pohltia svojou atmosférou. Presne taká je aj kniha Musím tě zradit. Ruta Sepetys výborne zachytila život v Rumunsku v roku 1989, kde bol strach každodennou súčasťou života. Ľudia stáli v nekonečných radoch na jedlo, doma mrzli a nikdy si nemohli byť istí, komu môžu veriť.
Najviac na mňa zapôsobila všadeprítomná paranoia. Donášači boli doslova na každom kroku a počas čítania som až do posledných strán netušila, kto koho zradí. Krátke kapitoly udržiavajú svižné tempo a napätie nepovolí ani na chvíľu, takže som strach a bezmocnosť hlavného hrdinu prežívala spolu s ním. Je to silný príbeh, ktorý veľmi prirodzene spája skutočné historické udalosti s napínavou zápletkou a ešte dlho zostáva v pamäti.“... celý text
— Evaho73
Každé pondělí vám představíme náš výběr těch nejzajímavějších a nejlépe napsaných knižních komentářů z uplynulého týdne. Nejde jen o počet palců – hodnotíme i kvalitu, přínos a originalitu.
Vypněte si reklamy na Databázi
Za 99 Kč vám vypneme všechny reklamní bannery na CELÝ ROK:
Nebo se staňte členem DK Premium a využijte Databázi naplno - více o DK Premium