Komentáře týdne
TOP komentář 31. týdne
„Zuzana Pospíšilová je dětská psycholožka a autorka knih pro děti. Napsala spoustu knih pro začínající čtenáře, ve kterých záměrně vynechává složitá slova, jenž se dětem špatně čtou, používá více jednoduchých vět a krátké, napínavé kapitoly. Lexa si paní Pospíšilovou oblíbila hned v první třídě, protože její knihy zvládala číst i sama a dobře textu porozuměla. K dnešnímu dni přečetla již 25 autorčiných knih. Také na tuhle knížku se Lexa nejprve vrhla sama, potom jsme si ji znovu přečetly společně před spaním.
V příběhu se setkáváme s druháčkem Honzíkem, který miluje chleba s máslem a medem - domácím, od dědečka Franty z Jižní Moravy. Tatínek si z něj utahuje, že aby se z něj nestal Otesánek a nezakulatil se stejně jako jejich kočička Míca. Míca jednoho dne nepřijde k plné misce a není nikde k nalezení. Maminka i Honzík o ni mají velký strach. Tatínek ji ale naštěstí druhý den nalezne ve své dílně na horní polici. Ale není sama, má u sebe 7 malých koťátek. Tatínek navrhne, že by je mohli pojmenovat po dnech v týdnu, protože těch je stejný počet. Maminka koťátkům uháčkuje barevné obojky, aby je od sebe odlišili. Černý kocourek Pátek (tatínkovi to spojení přišlo vtipné) sice odlišovací obojek nepotřeboval, ale aby mu to nebylo líto, také jeden dostal.
Koťátka rostla a dováděla, Pátek z nich byl nejzvídavější a také největší cestovatel. Jednoho dne se nepozorovaně dostane na zahradu a rozhodne se zjistit, co se skrývá za plotem. Na své dobrodružné cestě zažije spoustu zajímavých zážitků, zatímco ho jeho rodina hledá. Podaří se jim se znovu setkat?
Moc jsme si společné čtení užily, bylo nejen vtipné, ale i napínavé. Nadchlo nás, jaké Honzík vyrobil originální plakáty k vylepení, jak se Pátkovi podařilo přitáhnout do knihovny nové čtenáře i skvělý nápad se čtenářskými pátky ve škole. Také se nám líbil úkol na předsádce - zjistit v bludišti, kdo Pátka najde.
Kniha je ideální jako samostatná četba pro začínající čtenáře, nebo pro společné čtení i s menšími dětmi.“... celý text
— AlexaLexaBooks
„Hluboce lidský příběh vypovídající o těžké době a lidských vztazích. Rodiny v době války žijí své životy, osudy několika rodin se prolínají. Do jedné z rodin podivným způsobem přichází cikánská holčička a vypadá to, že tím bude zachráněn její život. Jenže vesnicí se pohybuje takzvaná "hrbatá duše", která udává lidi. Kniha je smutná, silný příběh, hrozná doba. Moc se mi líbil samotný název, kdy pokřivený zlý člověk je označen jako hrbatá duše. A jako vždy na to nejvíce doplácejí nevinní. Uvítala jsem zpracované téma odsunu Romů, na toto téma moc informací není. Něco si k tématu vyhledám, a to není jediný přínos této knihy, zůstane se mnou v myšlenkách dlouho.“... celý text
— TaLu
„Veľmi zaujímavé čítanie. Nedá sa povedať, že by som sa nudil. Vynikajúci svet plný tajomstva a temnoty. Svet, ktorý prežíva dlhé zimy, počas ktorých čelí nielen nepríjemným mrazom, ale aj tvorom, ktorých mráz prebúdza. Posledná hliadka sú odvážlivci, ktorí ostávajú v silných mrazoch, aby ochránili ostatných. Príbeh len pomaly odhaľuje svoje tajomstvá. Hrdinovia neustále čelia prekvapeniam, a preto sa to dobre číta. Nič podobné som ešte nečítal, tak aj preto ma to dosť bavilo.
Komentáre sú pozitívne aj negatívne, čomu rozumiem. Nie každému príbeh hliadky sadne, ale kto rád experimentuje a nebojí sa, určite odporúčam.“... celý text
— NemmamSlov
„Pú, medvídek mých snů... :-)
A vlastně ani nekecám. Když jsem byl menší, vždycky jsem miloval knížky, zobal jsem po známých a příbuzných, spoustu jsem jich nakonec dostal, pravda, občas po delší době přemlouvání, než mi bylo milo (tehdy jsem ještě úplně nechápal hodnotu těch barevných papírků v peněžence :-D) - ale Medvídek Pú zůstal jedním z nesplněných kousků.
A co, tak jsem si ho pořídil teď. A nelituji. Člověk si musí umět plnit sny i vracet se do dětských let, a jestli se to někdy dokáže dařit bezpochyby, je to ve světě knih. A navíc klasika, jakou je dnes medvídek Pú, by podle mě někde v knihovně měla být povinně v každé domácnosti.“... celý text
— jirka9453
„Třetí kniha z této série - a já jsem zase nadšená!
Celý tento případ začíná v podstatě už v minulosti, tedy před dvaceti lety, kdy (prý) došlo k sebevraždě Faith Chastainové v psychiatrické léčebně, kam byla umístěna již dříve. Její mladší dcera Abby sice byla tenkrát tomuto činu přítomná, ale svoje vzpomínky na tuto děsivou událost naprosto vytěsnila. Kromě toho se tohle všechno událo na matčiny narozeniny, které měla se svojí dcerou ve stejný den. No a potom je zde samozřejmě také současnost, v níž dojde postupně hned k několika vraždám, které dostanou na starost vyšetřit detektivové Benz a Montoya. Ze začátku není lehké najít jakoukoliv spojitost mezi jednotlivými oběťmi, i když je poměrně brzy jasné, že všechny činy neznámého pachatele mají úzkou spojitost právě s onou psychiatrickou léčebnou. Vždy je zavražděna dvojice, muž a žena, a oběti jsou určitým způsobem naaranžovány. Například v případě prvního páru je mladá žena oblečená do bílých, snad svatebních šatů a muž nahý. Pro Benze s Montoyou bude tedy tento případ představovat dost tvrdý oříšek - zvlášť, pokud se vynasnaží pachatele zastavit, aby obětí stále nepřibývalo. No a také Abby si bude muset vzpomenout, co přesně se v den smrti její matky odehrálo, protože jen tak bude možné odhalit i to, co zůstávalo po celá dlouhá léta utajené...
Kniha je zase neskutečně čtivá, přestože je nutné přijmout pro někoho možná poněkud osobitý autorčin styl psaní. Ale to se týká nejen této knihy a této autorky ;-).“... celý text
— 85098211
„O paní doktorce jsem v životě neslyšel, ale když mi tuhle knihu doporučila naše paní knihovnice, řekl jsem si, že to se mnou určitě myslí dobře :), a okamžitě se pustil do čtení. A řeknu vám, vážení, že to bylo hodně zajímavé počteníčko! Paní doktorka to neměla v životě vůbec lehké, hlavně později, když už měla děti. Nebudu prozrazovat, co přesně se jí stalo, byla to však strašná lidská tragédie. Ona to ale zvládla s grácií a v podstatě ji zachránila práce. A já jí chci vyslovit obrovský respekt!
No a taky dát knize pět stars a velké doporučení na závěr od mé maličkosti!“... celý text
— Čmeláček
„Nebe nad Perninkem je jedna z tých kníh, ktoré si ma získali svojou obyčajnosťou. Nehrá sa na nič veľkolepé, no práve v tom je jej sila. Štěpán Javůrek píše veľmi prirodzene a čítanie mi plynulo úplne samo, takže som mala problém knihu odložiť.
Veľmi sa mi páčilo prostredie Krušných hôr, ktoré nebolo len kulisou, ale malo v príbehu svoje pevné miesto. Dodávalo mu pokoj, nádej a vytváralo krásny kontrast k hektickému mestskému životu. Obľúbila som si aj postavy, pretože nepôsobili dokonalo. Robili chyby, zápasili so svojimi problémami a práve preto na mňa pôsobili skutočne. Po dočítaní vo mne zostal príjemný pocit a myšlienka, že aj po ťažkých pádoch sa dá nájsť cesta ďalej.“... celý text
— Evaho73
„Dlouho utajovaná skupina výsadkářů našla v autorově knížce docenění. Není to špičková literatura faktu, ale je to průřez odbojovou činností související se skupinou v roce 1942. Směs hrdinství, odvahy, spolupráce a zrady!“... celý text
— konicekbily
„Tak jsem poprvé vyzkoušela tuto tak oblíbenou autorku románů pro ženy a bylo to moc pěkné počtení.
Je to příjemně namíchaný koktejl z dobrodružství, lehkého napětí a jemné romantiky, zasazený do čtenářsky atraktivního prostředí Austrálie. Aspoň já mám z tohoto kousku světa příběhy moc ráda. Kdysi jsem tak sbírala a četla knihy Tamary McKinley. Tohle mi ji připomnělo.
Hlavní hrdinka Lara, která je nespravedlivě odsouzena za čin, který nespáchala, odjíždí z Anglie, aby si svůj trest odpykala jako učitelka v malé osadě Schady Camp v Austrálii. V tamní komunitě nachází nejen zázemí, nové přátele, ale také lásku. A že to nemůže mít jen tak jednoduché, to je jasné...
Pěkný příběh na letní relax a odreagování, který není náročný, ale splnil vše, co od tohoto žánru očekávám.“... celý text
— Šánka
„Tak to byl velice milý příběh z malého městečka, v kterém panuje příjemná atmosféra a je plné sympatických obyvatel. A mezi němí se neočekávaně ocitne Arche, aby se staral o svou pětiletou dceru Olive. A my můžeme sledovat, jak se vyvíjí a upevňuje jejich křehký vztah, ale také romantickou linku s Iris, která plyne přirozeně a nenuceně. Pokud chcete něco milého, příjemného a nenáročného, co vám zpříjemní volný čas, sáhněte po této oddychovce. Určitě si všechny protagonisty oblíbíte a Olive si přímo zamilujete.“... celý text
— anovy64
„'Veď mě dál cesto má,
veď mě dál, vždyť i já
tam kde končíš,
chtěl bych dojít,
veď mě dál cesto má.'
"Nejlepší a nejhorší nápady vznikají u piva.' ...a presne takto to celé začalo... :)
Partia štyroch kamarátov motorkárov, bojujúcich s krízou stredného veku, sa rozhodne pre vysnívaný motovýlet s jasným cieľom: Dýchať slobodu, pokoriť legendárnu horskú cestu Transfăgărășan, pozrieť sa smerom k Drakulovmu hradu a pri pive sa smiať na tom, akí sú ešte stále chlapci z ocele.
V deň D zapnú navigáciu, hodia na seba enduro kombi, naštartujú požičaných bavorských tátošov a vyrážajú za dobrodružstvom a poriadnou dávkou kilometrov pod kolesami. Priateľské podpichovanie, humor a atmosféra cesty vytvárajú pocit dokonalej chlapskej idylky, až kým na ceste v rumunských horách nestretnú dosť divného starca brúsiaceho kosu.
Namiesto toho, aby otočili plyn na doraz a ušli preč, spýtajú sa ho na cestu k Drakulovmu hradu. Od tej chvíle sa pohodový roadtrip po zákrutách rumunskej divočiny mení na zbesilý boj o holý život a páni sa presvedčia, že Rumunsko nedáva nič zadarmo a už vôbec nie, keď sa blížia nočné hodiny a spln... A banda fotrovcov bude rada, ak si z výletu miesto magnetky na chladničku prinesie aspoň všetky končatiny :)
PS: Určite si prečítam aj Vaše 'Hrůzy v Michiganu', pán Bartáček ;)
'Pak na patník poslední napíšu křídou,
jméno své a pod něj, že jsem žil hrozně rád.
Písně své, co mi v kapsách zbydou,
dám si bandou cvrčků hrát
a půjdu spát, půjdu spát.'“... celý text
— Majuš333
„"Komu zvoní hrana? Tobě, národe český. Sotva si narovnal hřbet, už ho znovu k zemi ohýbáš, už zase hlavu skláníš. Slyšíš ty zvony? To pro tebe zpívají píseň pohřební, pro tebe a tvé děti..."
Pro komentář k této knize nenacházím výstižná slova .... 5*“... celý text
— Belanna
„V nočním klubu se dějí pěkné zhovadilosti a některé končí i smrtí, z toho plynoucí. Závislák Wolf pátrá a dostává se do značných dilemat i nebezpečí a sem tam dostane na budku, ale jde tvrdohlavě přes všechny pravidla za svým. Příběh má spád a je jako předcházející díly série pěkně drsný, takže jděte do toho detektivkáři.“... celý text
— čef
„Jsou knihy, které si přečtete. A pak jsou knihy, které prostě cítíte. Ještě bije patří přesně mezi ně.
Po dočtení jsem jen seděla a přemýšlela. Co všechno s člověkem udělá únos, věznění, ponížení... a hlavně to, co přijde potom. Protože tím jejich příběh nekončil. Naopak. To nejtěžší teprve začalo.
Jejich těla se dostala na svobodu, ale hlavy zůstaly uvězněné v tom sklepě. A právě to mě zasáhlo úplně nejvíc.
Celou knihu jsem jim strašně přála. Přála jsem jim obyčejný život. Aby se jednou probudili a nemuseli bojovat sami se sebou. Jenže uzdravování bolí. Někdy možná ještě víc než samotné rány. A některá rozhodnutí vám zlomí srdce, i když víte, že jsou správná.
Jennifer Hartmann napsala nádherný příběh plný bolesti, naděje a lidskosti. Nepotřebovala mě šokovat krutostí. Stačilo jí ukázat, co všechno trauma člověku vezme... a jak těžké je najít cestu zpátky k životu.
Brečela jsem? Jo.
Měla jsem vztek? Taky.
A několikrát jsem si říkala: „Prosím... už jim dopřejte trochu štěstí.“
Tohle není jen kniha. Tohle je příběh, který jsem prožila spolu s Corou a Deanem. A vím, že na něj jen tak nezapomenu.
A nakonec jedno velké děkuju mojí knižní nejce Jenny46. Kdyby mi tuhle knihu nedoporučila, přišla bych o silný čtenářský zážitek.
Všem doporučují !!!!!“... celý text
— Jita160
„Vztahy ve skrytu tuší.. Ke komu, ze šatníku motivů, šarlatové nitky vedly? Komu se parádnice ze žurnálu nehodila "do ódy" tak, že přepásal ji černou stuží? I vaše mysl jest nucena být oděna, zapletena v látkách dámy smrti. V dómu hedvábných črt, s pavučinovými kouty.“... celý text
— andrii24
„Tak já jsem byl zase dokonale spokojený, protože mám takový silný pocit, že tenhle pan autor psychothrillery fakt psát umí! Bylo to napínavé tak akorát, pro někoho možná až moc, ale tohle je prostě individuální. Protože já jsem si čtení užil od první do poslední stránky. Takže asi tak, udílím pět stars jak vyšitých a doporučuji! :)“... celý text
— Čmeláček
„Trochu jiný román je to styl osobní, psaní dopisů a hlavně k zamyšlení....
Nedá se přečíst na jeden zátah je v tom trochu chaos, ale vyvolá všechny pocity emocí. Autorka se snažila vybudovat děj a spojit postupně souvislosti, něco se nedá zapamatovat jednotlivé postavy, závěr knihy je dojemný
Doporučuji zajímavé čtení“... celý text
— Jenny46
„Opět jedna hřejivá a inspirativní "tichá kniha" (tzv. Silent book), která toho řekne mnoho bez jediného slova. A ty ilustrace jsou opravu nádherné.
S Lexou jsme knihu "četly" několikrát a pokaždé jsme narazily na nějaké další detaily, které jsme předtím přehlédly. To je kouzlo tichých knih.
V tomto silném příběhu jde převážně o téma laskavosti, lidskosti a dělání dobrých skutků. I malé gesto pro někoho může znamenat hodně a zlepšit či změnit celý den, někdy i zachránit život. Ihned mi v mysli vyskočila vzpomínka na film Pay It Forward (Pošli to dál) z roku 2000.
Doporučujeme všem dětem (3+), ale užijí si ji i dospělí.“... celý text
— AlexaLexaBooks
„81%
Parádní psychologický thriller. Velice čtivý, poměrně napínavý, s výbornou zápletkou a překvapivým rozuzlením. při čtení jsem přemýšlela, jestli bych dokázala žít v domě, kde někoho zavraždili. K přečtení knížku určitě doporučím.
.“... celý text
— ArwenAragorn
„Tahle kniha mně udělala dobře na těle i na duši. Ne, nešplhala jsem se spolu s ní do vysokých hor, to bych asi jakožto osoba nížinná nezvládla. Ale četla jsem ji během horkých dní s teplotami nad 30 a posléze až nad 35°C. A jen představa ledu a sněhu a větru mně osvěžovala, i když je mně jasné, že být kdesi tam nahoře, toužila bych po vedru*. Na duši mě povznášela jakási čistota celé akce tkvící v tom, že hlavní zde nebylo dokonalé technické vybavení, zázemí početného týmu, velký rozpočet, který pomůže napravit i chyby v plánování. Tady nezvítězily peníze, ale obrovská vůle, trpělivost a sebeobětování členů výpravy, dvou žen a dvou mužů. Bylo mně sympatické, že Čechoslovačka Dina (manželka prof. Otakara Štěrby, který byl významným ekologem a svého času i děkanem PřF UP v Olomouci) a Čechoameričanka Věra (první žena významného českého algologa prof. Jiřího Komárka) přistupovaly ke svým společníkům z národa Šerpů (v kniže psáno Šarpů) jako k sobě rovným, přestože Ang Rita i Norbu znali jen několik anglických slov a co se týče čtení a psaní, byli de facto negramotní. Hory však ukázaly, jaká síla je nejdůležitější - soudržnost a přátelství.
Knížka je plná zajímavých myšlenek, ale představuje i cenný dokument o vývoji (nejen) československého horolezeckého sportu.
* K tomu vedru: vzpomínám na dávný horský výlet na Schneeberg v nejbližší části rakouských Alp. Bylo to začátkem 90. let a většinu z nás, jihomoravských účastníků zájezdu, nenapadlo (a ani tehdy nebylo moc kde zjistit), že v červnu bude nahoře taková kosa. Přece nejedeme do Himálají, jen na takové trochu vyšší kopečky, ne? Jenže kopečky měly až 2000 m n. m. (přiznám se, že už si nepamatuju, kam jsme se to až tehdy vyhrabali, ale byla tam nahoře příjemně vytopená "Hütte", která to byla, však už nevím) a nahoře ležely spousty sněhu. Oblečená max. na chladnější večer na Vysočině jsem pěkně promrzla (nebyla jsem ovšem jediná) a těšila se na "pekárnu" jižní Moravy, což jsem ovšem dva dny po návratu rychle přehodnotila :-). A se slzou v oku jsem pod žhavým sluncem vzpomínala na krásný sníh a mrazivý dech Alp. No nejsme my lidé věčně nespokojení? :-)“... celý text
— BabaJaga11
Každé pondělí vám představíme náš výběr těch nejzajímavějších a nejlépe napsaných knižních komentářů z uplynulého týdne. Nejde jen o počet palců – hodnotíme i kvalitu, přínos a originalitu.
Vypněte si reklamy na Databázi
Za 99 Kč vám vypneme všechny reklamní bannery na CELÝ ROK:
Nebo se staňte členem DK Premium a využijte Databázi naplno - více o DK Premium