Komentáře týdne
TOP komentář 3. týdne
„Na kvalitním papíru se hlavně formou rozhovorů s panem Uhlířem a jeho uměleckým okolím dovídám podstatné informace a milníky o jeho životě. Doplněno fotografiemi a dalšími dokumenty. Na závěr je seznam jeho písní a písniček. Hlasuji pro Elektrický valčík!“... celý text
— konicekbily
„Na knize mě v první řadě zaujala krásná, snová obálka se žlutým psem. A také to, že autorkou je držitelka Nobelovy ceny za literaturu, od které jsem zatím nic nečetla. Anotace slibovala dobrodružství, a tak jsem se nechala zlákat ke koupi a poměrně záhy i ke čtení...
I když mě děj hned od začátku zaujal, připadal mně, že kniha není zas tak silná, aby mě přesvědčila k nalezení trvalého místa v mojí knihovně. A postupně se mně to, co se na stránkách knihy odehrávalo, líbilo čím dál míň... jak jen tohle dopadne???
Možná bych měla být zklamaná, že anotace toho slibuje až moc. Ale naopak až na posledních stránkách jsem si uvědomila, že tuto knihu si chci ponechat. Cesta lidí Knihy není jen pohádka pro dospělé, i když i tak se dá chápat a číst. Je to putování životem, o němž nikdo z nás neví, kdy, kde a jak skončí. Jako nezúčastnění diváci někdy pozorujeme ostatní a říkáme si, že ten nebo ta to určitě dotáhnou daleko, mají ty nejlepší předpoklady, ale jiný člověk je příliš hloupý, aby v životě uspěl. Jenže... abychom nesešli z cesty, nestačí být chytrý, zkušený, nestačí mít víru, vlastně na to nestačí vůbec nic, nikdo nám nic nezaručí. Můžeme se jen snažit a doufat, že jednoho dne dorazíme do krásného údolí plného květů a vůní a že se z něj zas navrátíme zpět domů...“... celý text
— BabaJaga11
„Jako dítě jsem knihu vídala v knihovně rodičů,
ale nikdy by mě nenapadlo ji číst. Trvalo to skoro 50 let...
Vůbec jsem netušila, co to takový Trifid je, a o čemže může kniha být.
O víkendu jsem začala poslouchat u úklidu náhodný výběr, a ona to je ona!
Skvělé, velmi vizionářské, je tam toho tolik. Moc mě to baví od první věty.
Filozofická pojednání i různé filipiky si člověk musí nechat projít od jednoho uchu k druhému a zase zpět několikrát dokola.
Nejde jen o pěkně vymyšlený postapo příběh a jednání přeživších,
důležité je to pod povrchem a mezi řádky.
Kniha, ke které se ráda budu vracet.
Stojí vedle "Malevilu", a hned vedle je "Ten báječný den", bude v dobré společnosti.“... celý text
— Aghatte
„Tato kniha by se mi asi nikdy nedostala do rukou, nebýt Čtenářské výzvy a bodu číslo 16 »Kniha autora nebo autorky ze země bez přístupu k moři«. A rozhodla jsem se pro ni vědomě, protože Česká nebo i Slovenská republika pro mne obě přístup k moři mají - i když ne napřímo. Kromě toho má ČR dokonce pronajatý malý kousek přístavu v Hamburku... Ale nyní už zpátky ke knize ;-).
Příběh se odehrává v jedné arménské vesničce a čtenář se seznamuje s osudy několika jejích obyvatel, hlavně ovšem Anatolie. Tato žena si prošla doslova peklem ve svém prvním manželství. Nikdy ale neztratila naději a nenechala se zlomit, proto na ni později čeká aspoň troška štěstí. A samozřejmě nepůjde pouze o ni, to ani zdaleka, je zde ještě celá řada žen i mužů, o nichž tato kniha vypráví.
Tentokrát se nebudu podrobněji rozepisovat, o čem kniha přesně je, ale s jistotou mohu prohlásit, že mne doslova okouzlila, přestože popisuje také - a to především - hodně tvrdý a těžký život všech obyvatel ve vesnici. Je v ní však mimo jiné také malý kousek magie a naděje. Na závěr tedy nemám jinou možnost, než knize dát všech pět hvězdiček a doporučit ji všem čtenářům bez rozdílu ;-).“... celý text
— 85098211
„Co spojovalo Inklingy?
Místo? Náboženství? Poezie? Touha po příbězích? Či přátelství?
Od každého něco, ale taky tu byl někdo, kdo působil jako tmel možná o něco přesvědčivěji.
C.S.Lewis.
Inklingové jsou z velká části jeho životopisnou knihou. Citlivě napsanou, srozumitelnou, a jak to k životu ostatně patří, taky trochu hořkou.
Ale bylo by náramný, mít něco takovýho, což? Scházet se a mluvit o knihách. Předčítat si a bavit se. Zapáleně diskutovat. Možná o něco méně popíjet.
Jo, to by bylo fajn!“... celý text
— barbora.alex
„Dokonalé!
Tak smutné, tak strašné, tak... nádherné čtení!
Já nemám, co bych řekla. Snad jen, že se zdá, že tam autorka sama byla, vše prožila a teď o tom jen podává zprávu.
Tuhle knihu si prostě chcete přečíst!“... celý text
— Narissa
„MUHAHAHHAAAA!!
Ano, ano, ano.
Tohle je přesně moje.
Asi budu celkem SPOILEROVAT takže ti, co jste Město z kostí ještě nečetli (koukejte to urychleně napravit) nečtěte tento můj...přemýšlim...ha! Příspěvek.
Jako první bych chtěla zmínit (HEJ ALE! FAKT! VARUJU VÁS! Zničím vám život!!), proč jsou SAKRA SOUROZENCI!!! HUUUUHHHH!!??? Zrovna jsem si čistila zuby, když se tahle velmi cringoidní scénka objevila a, no, nevím jestli tu pastu někdy ze zdi sundám všechnu. Možná až budeme malovat. Idk. Ale zpět tématu. CO TO JE!!?? ŘEKNĚTE MI NĚKDO ŽE TO NENÍ PRAVDA!! Já je mega shipovalaaa!! Kolik let dostanu když uškrtím Valentýna...? Haha. Ne. To byl vtip. Možná..?
' ,,Takže když měsíc ještě není v úplňku, prostě se jenom cítíš trochu vlkovitě?" zeptala se Clary.
,,I tak se to dá říct."
,,No, klidně si posluž a vystrč hlavu z okna, jestli se ti chce."
Luke se zasmál. ,,Já jsem vlkodlak, ne zlatý retrívr."“... celý text
— Lvhrss366
„Prečítané jedným dychom. Kniha mala dynamiku, hĺbku aj emócie. Kingfisher bol skvelý, Carrion lepší, Saeris občas na môj vkus zbytočne vulgárna. Najviac som si užívala pasáže s Carrionom, slzila som od smiechu. Rozhodne sa teším na pokračovanie.“... celý text
— Reganjames
„“Strhující vyprávění o několikaměsíční cestě ke svobodě, kterou během pár dní zhatil brutální útok na naši národní svébytnost.”
Díky nakladatelstvi se mi dostala do ruky tato skvělá knížka. Nejedná se jen o výčet historických faktů, které jsou většině z nás známá, ale popisuje především to, že lidi žili přes to všechno běžný život. Chodili do práce, bavili se, užívali si života. Zjistíme, jaká byla úloha moderní ženy, jaké se nosilo oblečení, připomeneme si úspěchy sportovců na olympiádě, vzpomeneme si na oblíbené zpěváky či zpěvačky, pobavíme se o autech či televizích apod.
Najdeme tu i několik rozhovorů lidí, kteří tento rok zažili, např. se sportovním redaktorem Janem Dobiášem, textařem a moderátorem Michaelem Prostějovským, herečkou Jitkou Zelenohorskou a dalšími. A nechybí ani náhled historika Daniela Růžičky.
A celé je to doplněno skvělým obrazovým materiálem - dobovými fotografiemi, plakáty, kresbami, úryvky článků apod. Kniha je tedy pěkná i po vizuální stránce.
Věřím, že ti, co tuto dobu zažili, si díky knize připomenou, jak to tehdy bylo a jak to sami vnímali. A naopak těm mladším pomůže tento rok víc přiblížit a poznat ho.
Jsem z knihy nadšená. Je opravdu čtivá a určitě doporučuji si ji aspoň prohlédnout.“... celý text
— hanka_reading
„Malá hrošica Adélka chce pôvabne skákať ako gazely, liezť po stromoch ako opice a lietať si ľahučko ako vážka. Lenže čo s ňou, keď má veľkú riťulku? Ale čo ak práve tá bude nápomocná jej priateľom, keď budú v núdzi?
Príbeh v tejto roztomilej knihe s krásnymi ilustráciami je písaný vtipne a s nadhľadom, ale venuje sa dôležitej téme sebaprijatia. Prostredníctvom Adélky sa deťom od cca 4 r. môže vysvetliť, že každý z nás je jedinečný a niekedy zdanlivo naša slabosť môže byť práve našou silnou stránkou. Veď každý z nás je pre niekoho dôležitý a potrebný, tak ako malá hrošica, ktorá pomohla viacerým zvieratkám. Jej proporcie sa stali silnou zbraňou a naučila sa, ako z nich ťažiť. Táto kniha sa nám veľmi páči a my sa k nej vraciame. Naša dcérka ani nechcela, nech jej prekladám Adélkinu ,,zadnicu", takže sme sa usmievali pri každom vyslovení slova ,,prdélka". Túto knihu vám vrelo odporúčame a veríme, že sa vám tiež zapáči.“... celý text
— Bejulik
„Za mě opět jedna z knih, kterou by si měl přečíst ale úplně každý. Příběhy byly velmi silné, dojemné, některé bolestně smutné. Taková je bohužel naše historie. Vyprávěné příběhy na mě opravdu velmi zapůsobily... je možné, že tak jednoduchá, tak základní věc jako je láska byla tolika lidem odpírána? Kolik toho pro ni museli vybojovat? A kvůli čemu? Kvůli komu... Dělá se mi z toho zle. Jedinou výtku bych měla, příběhy byly velmi kraťounké a bylo jich hodně, víc by se mi zamlouvaly delší příběhy, bohužel v tom množství si neuchovám všechny. Ale musím pochválit časovou posloupnost příběhů. Prošli jsme se tak milostnými příběhy od 2. světové války před 50. léta až do předrevoluční šedi. (To je hodně letem světem.) A na konci každého příběhu jsme se v kraťoučké poznámce dozvěděli, jak to s protagonisty dopadlo. Také chápu, že tahle kniha je jistým způsobem lákadlo na činnost Paměti národa. Knížku mohu jen doporučit a i přes nelehké osudy se četla velmi dobře. Ovšem se slzou v oku Prstýnek z drátu začnete a se slzou v oku ho i dočtete.“... celý text
— LadyCharlene
„Krásný román s vánoční atmosferou o rodinných vztazích, kdy se rodina schází u babičky Bětky, ta žije na samotě právě v modrém domečku. Rodina se tu scházela odjakživa a babička má pro všechny dobrou radu a pochopení i když vztahy mezi nimi nejsou zrovna růžové, babička svou moudrostí vše vždy urovná.
Odpočinková kniha,kterou jsem si opět ráda přečetla, tentokrát má nové vydání s modrou ořizkou,která se hodí do čtenářské výzvy.“... celý text
— alnahu
„Dočteno… a pořád se mi svírá srdce.Tohle není kniha, kterou zaklapneš a mávneš nad ní rukou. Tohle je čtení, které se ti dostane pod kůži a zůstane tam.
Příběh vypráví brutálně zavražděná a zneužitá žena (duch). A už jen tohle napoví, že nepůjde o lehké čtení. Autorka nic neobaluje, nic nezjemňuje. Je to syrové, bolestivé a místy až mrazivě realistické. Horory běžně nečtu, ale tady jsem měla chvílemi pocit, že jsem se ocitla přímo uprostřed noční můry.
Kniha je originální a nečekaně silná. Svět mrtvých je popsaný temně, promyšleně a velmi působivě. Bylo fascinující sledovat, že ani po smrti bolest, strach a vzpomínky nemizí – jen se mění. Smrt tu není úlevou, ale dalším pokračováním utrpení, hledání smíření a spravedlnosti.
Ano, je to kruté čtení. V knize se objevuje násilí, znásilnění, mučení, brutální vraždy a také nekrofilie. Sériový vrah zde není „zajímavý padouch“, ale naprosté monstrum, které ztratilo jakýkoli lidský rozměr. A právě to dělá příběh tak nepříjemně přesvědčivým.
NeMrtvá není kniha pro citlivé povahy ani pro čtenáře, kteří hledají únik nebo romantiku. Je to temný, drásající příběh, který bolí – ale má smysl. Pokud hledáš knihu, která tě rozbije, donutí tě cítit a ještě dlouho po dočtení tě nenechá v klidu… tady ji najdeš.“... celý text
— Jita160
„Chaloupky - mých pět hvězdiček posílám zaniklé vesničce v Sudetech a jejím
obyvatelům. Šťastný život, přátelství mezi Němci a Čechy zcela zničí válka. Kde jsou ta přátelství? Morální úpadek lidí, nastupuje nenávist, nastupuje pomsta, a co je nejhorší - pomsta na nevinných. My přeci takoví nejsme - ale jsme.
Maminka mi vyprávěla, jak smutné bylo loučení při vystěhovávání několika německých rodin po válce, které celá léta žily v naší vesnici. Děti plakaly, že ztrácejí kamarády, vesničané se se smutkem loučili s dobrými sousedy. Blbé nařízení nepostihlo jen Sudety. Nechtěla bych žít v takových časech. Obávám se, že se lidstvo moc nezměnilo, je nepoučitelné a vždy se najde nějaký vrták, který pro své ego rozvrátí a rozvrtá, co se dá.“... celý text
— Prateri
„Kniha má jeden velký nedostatek... je příliš krátká. :-) Skvěle napsaný historický román. Užil jsem si každou stránku.“
— AlesXXX
„Jsouc Myceliem nepolíbena jsem usoudila, že nastal čas si to konečně přečíst. A tak jsem seznala, o co jsem celou dobu přicházela. Nicméně, jsou venku všechny díly, takže jsem ušetřena mučivého čekání na pokračování a můžu hltat jeden díl za druhým.
Jsme vrženi do světa, který už dávno překročil své hranice. Existují mimozemské rasy, existují cesty vesmírem a dominuje teokratická civilizace světa Össe. Studuje se její kultura, její zvyky, její jazyk a lidstvo se už v podstatě bez její technologie neobejde. Össeané jsou přítomni na zemi, mají zde své komunity a od lidí se liší nejen zjevem, ale zejména pro člověka nepříjemnými projevy uchopení lidské mysli a její ovládnutí.
Moc se mi líbí, jak nás autorka postupně vede do příběhu, seznamuje nás s fungováním společnosti, se zvláštnostmi össeanského obyvatelstva, ponenáhlu přidává postavy, tajemství a akci. Je to tak utěšeně nadávkované, že se od toho neodtrhnete. Není to polopatě podané, jste neustále překvapováni. S některými postavami soucítíte a fandíte jim, některé nesnášíte, u některých se držíte za hlavu a z některých máte strach. Nechybějí ani politické intriky.
Samozřejmě se také setkáte s podivnými rituály, zvláštními slovy a těžko vyslovitelnými pojmenováními. Ještě do toho úplně nevidíte, ale tušíte, že ne nadarmo se össeanské Lodi, píšou s velkým písmenem na začátku. Ze závěru mi ještě teď jde mráz po zádech. Rë Akkütlix!“... celý text
— Maud22
„Neskutečně inspirativní žena a tím pádem i kniha. Celou dobu jsem si říkala, že by to chtělo víc takových rozumných lidí v politice. Škoda, že nepokračuje, ale jsem moc ráda, že jsem díky knize pochopila její pohnutky. Je to neskutečně pokorný a laskavý člověk.“... celý text
— katallinka
„Tahle knížka je určená pro nejmenší děti, které začínají objevovat život za polárním kruhem. Lední medvěd, tučňák, velryba nebo mrož ukazují, kde žijí, čím se živí a jak se přizpůsobují zimnímu prostředí. Velkou výhodou je, že knížka obsahuje pohyblivé prvky - děti zatáhnou a medvěd vykoukne ze sněhu; otočí kolečko a tučňáci se ponoří do vody za potravou. Interaktivita dělá z knihy opravdu zábavnou pomůcku.
Knížka je navíc pevná a odolná, takže se nemusíš bát, že ji malí čtenáři hned zničí svou nadšeností.
A pro pořádek - v komentáři uživatele Gaeberys tu zaznělo, že u racka chybí popisky a je tam jen označení „pták“. Není to pravda. Racek vůbec není ani v předmětu popisů polárních zvířat a u žádného jiného zvířete nic takového obecného není. Vše je popisováno správně a konkrétně, tak jak má být.
Celkově je to moc fajn knížka, která malé děti krásně vtáhne do zimního světa zvířat.“... celý text
— fi.re
„České knihy, které musíte znát, je pořad Českého Rozhlasu, ve kterém hledám čtenářské inspirace a literární kontexty, jejichž znalost, nebo aspoň povědomí o nich, mi prožitek z četby prohlubují. Na jméno Michala Ajvaze jsem tedy narazil poprvé až tam a za nějakou dobu jsem skutečně knihu Druhé město držel v ruce. Následně jsem zakopl o vlastní očekávání a po hlavě vpadl do pitoreskního světa tohoto ne úplně odpočinkového iniciačního románu. Fantasy literatura? Dejme tomu. Ale uchopena zcela jinak, než jak bychom od tohoto žánru očekávali.
Spolu s hrdinou poutníkem se neustále pokoušíme proniknout a pochopit zákonitosti druhého města. V neustálém sousledu absurdních situací se hrdina sám stává nepředpokládaným hercem v cizí hře. Tato neschopnost býti tím, kdo sám rozhoduje o svém osudu, navíc v uličkách města pražského, asociuje bezvýchodnost a bloudění hrdinů Kafkových románů.
Neustále se pohybujeme na hranici skutečného a druhého města. Každé pootevřené dveře, temný kout, opuštěná zahrada, tmavá skříň, všechna tajemná zákoutí mohou být oním vstupem do fantaskního světa. A často když se nedíváme, postavy a děje druhého světa vystupují z temnoty a prolínají se světem, který máme pocit, že dobře známe. Se znalostí Prahy, kterou bohužel nedisponuji, bude zážitek ze čtení jistě o to podmanivější. A předpokládám, že mnohá místa pražská se čtenáři navždy spojí se scénami a postavami Druhého města, čímž se fantastické výjevy vlastně stávají společně prožívanou realitou.
Celé ono zvláštní dílo nádherně podtrhávají ilustrace Pavla Čecha. Zpětně se kresby a literárně popsané obrazy spojí v jedno a já už si nejsem jistý, zda se mi obraz zelené tramvaje, prorážející si cestu sněhovými závějemi a následně mizící za lesem, který prosvětluje západ slunce, do hlavy propsal srkze Ajvazův text, nebo Čechovu ilustraci. Snad skrze obojí. Věřím, že o to déle mi tento obraz v galerii paměti vydrží.“... celý text
— hladko
„Jedna malá a nenápadná miska způsobí vlnu zločinů ve švédském zámku a hlavně v podzámčí a na jarmarku.
Anders de la Motte čtenářům zase hlavu mate složitým vyšetřováním, které neúprosně odhaluje charaktery starožitníků a znalců umění.
Koupit lacino, ošidit a když to nejde po dobrém, tak okrást majitele. Jsou schopni i vraždit a v tomto případě i zabíjet už mrtvého.
Perfekcionista Peter ( ještě k tomu všemu zamilovaný do podezřelé) a trochu zbrklá Tove po několika omylech nakonec vraha dopadnou a to téměř v televizním přímém přenosu.
Kniha mě přiměla vyhledat si informace o čínském porcelánu z období dynastie Sung a v aukční síni Sotheby's se podobná miska opravdu prodala za 2,2 milionu dolarů!
To je velké pokušení, ale vraždy?
Doporučuji všem milovníkům detektivek a složitých mezilidských vztahů. Příběh je mimořádně zdařilý.
PS: Náprstníky jsou tak krásné....“... celý text
— uxor
Každé pondělí vám představíme náš výběr těch nejzajímavějších a nejlépe napsaných knižních komentářů z uplynulého týdne. Nejde jen o počet palců – hodnotíme i kvalitu, přínos a originalitu.