Komentáře týdne
TOP komentář 27. týdne
„Slunné španělské pobřeží a kavárny podmanivych francouzských uliček jsem vyměnila za šumavské nebe se světluškami v zádech. Kulisy přírody doplnily příběh klavíristky Chantal a houslisty Tonyho, které provází nelehké životní zkoušky.
Jde o melancholické, letní čtení, které ve vás po dočtení zanechá zvláštní klid, jako když se venku po bouřce vyjasní.
Mě však spalovalo všudypřítomné slunce a tak jsem po odložení knihy skočila do rybníka :-)“... celý text
— Martule44
„Chronologicky popsaná historie vztahů na Těšínsku po skončení první světové války až po urovnání vztahů v roce 1958. Je psaná stylem - co chtěli Poláci a co jsme chtěli my! Jedna i druhá strana měla vždy své nároky a nebylo možné se domluvit! A za Rakouska zde žili všechny národnosti pospolu - a téměř bez konfliktů! Máme štěstí, že po vzniku Československa se veškeré třenice podařilo urovnat po malých potyčkách za pomoci mocných tohoto světa! Štěstí, že jsme nedopadli jako národy Jugoslávie. Nebo Palestina s Izraelem. Nebo Ukrajina a Rusko! Snad to vydrží i do budoucna!“... celý text
— konicekbily
„Teta je podľa môjho úsudku geniálne vyskladaný psychologicko-spoločenský román s prvkami detektívneho napätia. Valérie Perrin v ňom opäť potvrdzuje svoj cit pre odkrývanie hlbokých rodinných tajomstiev a krehkosť ľudských osudov.
Kniha vyniká precíznou prácou s dvoma časovými líniami a postupným, až filmovým dávkovaním indícií. Autorka dokáže aj zdanlivo obyčajné prostredie malomesta a banálne profesie premeniť na javisko pre silné, hlboko ľudské drámy. Štýl písania je melancholický, no zároveň dynamický, plný zvratov a silných emócií, ktoré sa vyhýbajú lacnému pátosu.
Opäť to bol pre mňa literárne bohatý zážitok, kde bizarná úvodná záhada slúži ako brána k hlbokému ponoru do tém identity, viny a vyrovnávania sa s minulosťou.“... celý text
— Evaho73
„Jørna Liera Horsta jsem si zamilovala pro detektivky, které se nikam neženou. Pro tu těžkou, klidnou práci, kdy se případ otevírá pomalu jako něco, co dlouho leželo pod hladinou a teď to konečně vyplouvá. Sucho je pořád dobrá kniha, ale je to Horst, který trochu změnil rytmus… A já si nejsem jistá, jestli mu to úplně sluší.
Léto, ve kterém klesá hladina jezera Farrisvannet a odhaluje to, co mělo zůstat ukryto je skvělá výchozí situace. Z bahna se vynoří motorka s tělem mladíka, po kterém policie pátrala před osmi lety. Na druhém břehu se najde zlatý řetízek s písmenem, jaký nosila čtrnáctiletá Švédka, která zmizela před čtyřmi roky. Zní to jako klasický horstovský motiv, dva staré případy, které se k sobě začnou nenápadně přibližovat. Jenže kolem těch dvou linií se rojí spousta dalších, menších věcí, a já jsem se přistihla, že je těžké určit, který případ je vlastně ten hlavní. Není to nutně chyba, protože psychologicky jsou zajímavé úplně všechny a Horst je vede tak, že žádná postava nepůsobí jako vata. Ale rozptyluje to. Tam, kde dřív byla jedna tíha, na kterou se dalo soustředit, je teď několik menších, a každá si říká o pozornost.
Wisting samotný je naštěstí přesně takový, jakého mám ráda a ke kterému se člověk vrací. Trpělivý, pečlivý, vidící věci, které ostatní přehlížejí. Jeho pohled na vyšetřování je i v Suchu prostě dokonalý. Co mě ale zarazilo, jsou drobné nesrovnalosti okolo trezoru, které měla redakce (a to jak ta původní, tak naše česká), podchytit. Nejde o nic, co by knihu potopilo, ale u autora, který staví na tom, jak přesně a uvěřitelně policejní práce vypadá, taková drobnost zabolí víc, než by u někoho jiného. Když je celá síla knihy v důslednosti, čtenář si té jediné prasklinky všimne.
Překlad Kateřiny Krištůfkové je přitom brilantní a nemám k němu jedinou výhradu. Drží Horstovu strohou, chladnou dikci, tu polohu, kvůli které jeho knihy nezní jako každá druhá severská detektivka, a čte se to úplně samozřejmě. To je práce, která je vidět právě tím, že vidět není.
Kde mě Sucho trochu zklamalo, je závěr. Vyšetřování se po většinu knihy odvíjí přesně tak, jak u Horsta čekám, krok za krokem, z jednoho zjištění na druhé. A pak jako by všechno spadlo z čistého nebe. Rozuzlení stojí na Wistingově intuici, která se nakonec sice opře o důkazy, takže to není podvod na čtenáři, ale celé se to seběhne rychle. Po tolika stránkách trpělivého budování přijde konec, který spěchá… A to je u knihy postavené na pomalém tlaku trochu škoda.
Komu Sucho doporučit? Tomu, kdo má Wistinga rád a chce s ním strávit další případ, rozhodně. Je to pořád chytrá, psychologicky bohatá detektivka a Horst i v osmnácté knize píše líp než většina severských autorů (patří do mojí top 5). Jen je to o stupínek jinačí Horst, než na jakého jsem si u této série zvykla. Ta klidná, soustředěná tíha, kvůli které jsem se do Wistinga zamilovala, je tady trochu rozdrobená do mnoha věcí najednou, a vyšetřování, které jinak dýchá pečlivostí, se na konci nechá unést náhodou. Spokojená jsem, to ano. Jen to není přesně to, co mě k této sérii kdysi přitáhlo.“... celý text
— KočkomilkaJana
„"Člověk si nemůže nechat všechno líbit, a tak je dost možná nejvyšší čas se TO naučit… "
Totiž, svět je zlé místo (a nebo, spíš lidé si ho takovým dělají), takže, když se s ním (s nimi) nedovedeš poprat, neobstojíš.
Silná slova. Ale, ... jak to říct? Po dočtení zůstávají smíšené pocity.
S příběhy od paní Mornštajnové nemám vlastně žádné zkušenosti, ale samozřejmě jsem si o jejích autorských počinech už leccos přečetla (včetně komentářů zde na DK) a tak to nebyla cesta do neznáma, ale spíš zvědavost, co mě donutila vzít její knížku do ruky a začít číst. Výběr padl na poslední v řadě. V očekávání silného příběhu jsem se pustila po stopách, jak se ukázalo, příběhu o odpuštění (sobě i druhým). Jenže, emoce, co měly přijít , se ke mně dostávaly jen zvolna.
Příběh na mě totiž působil, moc promyšleně, jako by každá postava, každé trauma, každý zvrat, měl své přesné místo. Pod příběhem se mi tak rýsovala velmi pevná konstrukce, předem pečlivě připravený rastr, do kterého byla doplněna přepečlivě připravena data ... životy těch, co v příběhu žijí a prožívají svá předem připravena traumata...
Na jednu stranu je ta řemeslná jistota a pečlivost, co tam je cítit, obdivuhodná, ale na tu druhou, jsem za tou konstrukcí, nějak víc vnímala autorku než samotný život postav. Tam, kde jsem čekala syrovost, jsem našla prostě "jen" precizně vystavěný příběh.
Navzdory tomu, a k mému překvapení, jsem si nakonec svou cestu k němu přeci jen našla. Ovšem, nestalo se tak silou příběhu, ale spíš jen jednotlivými obrazy, co ve mně zůstaly přeci jen o něco déle ...
Nemůžu tak říct, že by mě příběh emocionálně převálcoval, ale spíš , že tak zvolna doznívá ...
PS: Hlavně postava Ptáčníka se povedla, právě on na mě zapůsobil nejvíc ... účinně zapůsobil ;-).
A tohle by se mu možná líbilo:
"Už vím, kde hnízdí hrdličky,
V tvém hrdle,
nebo pod víčky.
A taky vím, co zobají,
Slzy,
Když na víc nemají."
/M. Florián - Už vím/
PS2: I když s paní Mornštajnovou nejsme tak úplně na stejné vlně, určitě zkusím ještě některý z příběhů z počátku její tvorby, nakonec jsem ráda, že jsem se do jejího světa přeci jen vydala.“... celý text
— alef
„'Příliv a úplněk lákají všechny příšery z úkrytu.'
'Tři, dva, jedna. Jeden, dva, tři. Petr Pan tě neušetří.'
Zabudnite na zelené legíny, pískanie na flaute a roztomilú Zvonilku, ktorá žiarli, pretože Wendy dostala pusu. Z Nikki St. Croweovej by aj Walt Disney dostal infarkt, keby si prečíta o Winnie Darlingovej s nie zapaľujúcimi sa ale doslova horiacimi lýtkami, ktorá je praprapra...vnučkou tej slávnej Wendy :)
V rodine Darlingovcov sa dedí pravidlo, že každé dievča v deň svojich 18. narodenín zmizne. Odnesie si ju 'ON'. Winnie si celých osemnásť rokov hovorí, že sú to len báchorky psychicky labilných predkov. Lenže bum! Osemnáste narodeniny sú tu, torta ešte ani nevychladla a v jej izbe sa neobjaví kúzelník, ale samotný Peter Pan, ktorý vymenil rozprávkový prah za tehličky na bruchu a potrebuje Winnie. A Stratení nadržaní chlapci, ktorí sa nechávajú tetovať, chodia do posilňovne, ju potrebujú tiež. Nezem totiž stráca svoju mágiu a Winnie je kľúčom k jej záchrane.
Winnie dobrovoľne odchádza s Petrom Panom a...presne v tomto okamihu to nechám na každého predstavivosti, pretože to, čo sa prihodí ďalej, sa slovami opísať nedá, to musíte zažiť sami na vlastné oči :D
'Jestli nejsi nejzajímavější osoba, kterou znáš, děláš něco špatně.'
'Vždy máme na výběr.'“... celý text
— Majuš333
„Vtipný komiks pro všechny fanoušky filmů Zootropolis - Město zvířat.
Obsahuje 4 příběhy s různými případy, kterým musí strážníci Judy Hopkavá a Nick Wilde přijít na kloub.
Jmenovitě jsou to:
Ztráty a nalezenci
Koláčový žertík
Projekt Zebraši
Komunitní divadlo
Objevují se zde staré známé postavy právě z obou filmů. Jednotlivé případy jsou jak vtipné, tak poučné a dobře jsme se u čtení s dcerou bavily.
Doporučujeme všem fanouškům filmů, ale i ostatním, které se rádi baví u vtipných komiksů.“... celý text
— AlexaLexaBooks
„I čtvrtý díl je velice čtivý a napínavý, bez hluchých míst, ale proč až tak brutální konec? Nemám ráda thrillery, ve kterých zemřou hlavní postavy nebo jejich blízcí. A pokud jste nečetli první díl série, budou vám asi unikat některé souvislosti, takže je lepší číst postupně.“... celý text
— anovy64
„Som lokálpatriot. V zmysle že rád čítam príbehy keď sa odohrávajú poblíž rodného mesta, kraja. A že si viac všímam spisovateľov rodákov môjho mesta a okolia. A prekvapivo som zistil, náhodou, že Vansová napísala román priamo zo Zvolena rokov 1806 plus mínus. Inšpirovala sa skutočnými udalosťami a skutočnou vraždou ktorá vtedy otriasla mestom. Napísala ho na sklonku svojej spisovateľskej kariéry, roku 1926. Ako vypísaná skúsená ktorá vie ako uchopiť príbeh. Aj so všetkými chybami a prednosťami romantizujúcej literatúry. A že je to text čo dokáže prekvapiť aj dnes! Aj archaizmami, aj až goticko hororovým úvodom rozprávania v rozprávaní, sociálnou kritikou (tá je v staršej slovenskej literatúre všadeprítomná a pôsobí dnes mierne naivne), zaujímavým trošku rozprávkovým popisom a charakterizáciou postáv, temným príbehom o sériovom vrahovi (fakt!), častým opisom oblečenia dám, kočov, zvykov, etikety, na dnešok podivný recept vypražených či do medu nakladaných fialiek (áno Terézia Vansová aj kuchárskie knihe spisovala), bežného života meštiackych rodín a nižšej šľachty. A pre mňa najväčšia hodnota, až malebné a detailné opisy mesta ako si ho dnes už nik nemôže pamätať. Až taká naša Božena Němcová, keď by sa pustila do thrilleru o tajomným vraždách. Vansová samozrejme nedokáže používať dnešné moderné naratívne metódy, takže nečakajte Hannibala Lectera.
Komu by som odporučil. Sebe alebo zvolenčanom a okoliu. Fakt si dala záležať a opisuje tu mesto Zvolen, zvolenskú župu, okolité obce, konca osemnásteho a začiatku devätnásteho storočia, ako najlepšie vedela.
Milovníkom romantických historických románov ala Zguriška, šmrncnutých gotikou, hororom, vraždami.
Milovníkom starého štýlu písania.
Na požiadanie vám ten dom na námestí, dejisko tragédie, ukážem :)“... celý text
— Corso
„Hned v úvodu vypíchnu fakt, že jsem skalním ateistou, což ale neznamená, že bych se snažil kohokoli odvrátit od jeho víry. Naopak, já nemám nic proti víře jako takové; každý ať si věří (nebo nevěří), jak je mu libo, pokud se v dotyčném neprobudí zapálený misionář, který se rozhodne bojovat za spásu mé nesmrtelné duše. Pak bychom mezi sebou měli problém. Pokud ale něco bytostně nesnáším, jsou to církve. Amorální instituce, které neustále poučují o morálce.
Předchozí odstavec jsem napsal hlavně proto, aby bylo jasné, jak mě překvapilo, že mi byl otec Václav sympatický. No, ono to možná tak překvapivé není, když si uvědomím, že nešel zrovna tou jedinou schválenou a vyžadovanou cestou. Ještě víc mě překvapilo, že mi byl sympatický i místní influencer; já jinak toto označení považuji spíše za vulgarismus.
Kateřina Surmanová mě vzala potřetí do svého světa a mně se v něm potřetí líbilo. A nemůžu si pomoct, mě opravdu fest baví, jak se více či méně nápadně prolínají všechny tři příběhy; teď už vyloženě doufám, že si Imbus zaštěká i ve Zjevení a rád tam případně zamávám i Rohlíkovi.
Vzhledem k tomu, že si jako správný ateista užívám dobře napsanou duchařinu, přišel jsem si na své a knihu samozřejmě doporučuji.“... celý text
— Forsaken
„Doposlouchala jsem, sedím s čajem a zírám. Teda to byla atmosféra! Přemýšlím nad samotným příběhem, ale taky nad pocity anonymity, chlapským egem, přátelstvím... Oceňuji všechny tři skvělé interprety a doporučuji.“... celý text
— kopeceli
„Knihu jsem si nadělila k loňským Vánocům a důvodem bylo hlavně to, že se odehrává na marších, čili v mokřadech. Hm, mokřady a čarodějnice, to je jako kdyby to autorka napsala o mně, řekla jsem si s trochou nadsázky :-).
Kniha se mně četla dobře a mnoho věcí se mně na ní líbilo, zejména líčení života na marších v 16. století a příběh Abelke. Zarazily mně ale některé chyby, jak věcné, tak gramatické, z nichž část - ale patrně ne všechny - lze přičíst překladateli. Například jedle - nevím, zda v oblasti rostly, i u nás se někde vyskytovaly mokřadní lesy s dominantní jedlí, i když velmi vzácně. Rozhodně ale po sobě Abelke a její kamarádka nemohly házet jedlové šišky, protože ty se rozpadnou ještě na stromě (za mě to bylo učivo 5. třídy ZŠ). Fazole pocházejí z Ameriky a v době, kdy se odehrává příběh Abelke, zřejmě ještě nebyly běžnou součástí jídelníčku lidí na venkově a nebyly ani běžně pěstovány. A podobných nepřesností je v knize víc. Co se gramatiky týče, nadzvedávalo mě na více místech se opakující chybné sklonování záměna "ona" (tvar "jí" ve spojení se 4. pádem, za to by někdo zasloužil proplesknout), místy bylo ve větě nějaké podivné, zcela se nehodící slovo, kdy jsem přemýšlela, kde je asi překladatel vzal.
U příběhu mně pak chybělo nějaké trochu lepší uzavření historické linky. Chápu, že hledat údaje o událostech z konce 16. století, navíc o něčem, co mělo být zapomenuto, je mnohem obtížnější než historické pátrání např. v 19. století. Ale jde o román a člověk čeká na nějaké zajímavé odhalení, které ale nakonec nepřijde. Naproti tomu současnou dějovou linku jsem brala spíše jako jakýsi doplněk a že se příběh poté, co se Britta s manželem rozejdou, aby začali znovu jinde a s někým jiným, už o moc víc neposune, mně až tak nevadí.“... celý text
— BabaJaga11
„Kniha, kterou jsem poprvé zahlédla na letošním pražském knižním veletrhu na stánku nakladatelství Host. Poté, co jsem si knihu prolistovala, jsem byla rozhodnutá, že ji pro naši knihovnu koupíme. Teď už ji máme a já si gratuluju, že to byl úžasný nákup.
V prvé řadě mě oslovily ilustrace, třeba když bába cvičí jógu, to mě fakt dostalo. Taky jsem přemýšlela, že bychom si s dětmi dali tu práci a spočítali bychom, kolik kočičích návštěvníků najdeme na té které stránce. Ale tentokrát je text, jakkoli kratičký, určitě stejně důležitý jako obrazový doprovod, přinejmenším pro nás dospěláky.
Zkrátka skvělá knížka, kterou určitě našim čtenářům (i učitelům) doporučím.“... celý text
— broskev28
„Raz za čas si u mojich rodičov zvyknem prečítať túto knižku. Je kratučká no krásna a plná múdra, navyše aj s peknými ilustráciami.
"Keď si uvedomím, že jediný človek vedel svojou jednoduchou fyzickou silou a svojou pevnou vôľou premeniť púšť na Zasľúbenú zem, napĺňa ma úžasný pocit, že ľudský údel – napriek všetkému – je hoden obdivu."“... celý text
— Vicusss
„Čtivý, vcelku poklidný thriller, který vypráví na střídačku Jamie a Victoria, jehož děj se odehrává v odlehlém penzionu, kde tráví víkend mladí manželé, čekající své první vymodlené dítě a než jim začnou rodičovské povinnosti.
Inspirací tělesného hendikepu Jamieho je sám autor, vysvětluje v moc pěkném poděkování na konci knihy.
Do půlky jsem J + V fandila, no pak se to trochu zvrtlo :)“... celý text
— Doubravka1975
„UNIKÁTNÍ PARTIČKA JE ZPĚT :-)
Nepodařilo se jim zabít krále a teď pro něj mají ukrást další mocnou relikvii.
Král se chce stát bohem, chce všechno ovládat a tyto relikvie by mu k tomu dopomohly.
Nikdo však netuší, že Aeri má Písky času!!!
Chtějí se spojit s královnou Chitanu, ale co na to řekne ona?
Čeká je několik překvapení, boj o život, velké ztráty, ale i naděje...
Intriky tryskají z každé stránky, emoce cloumají všemi postavami.
Taijang je stále v Poklidném žaláři a čeká na smrt...
A něco se chystá!
Celou tuhle partu jsem si oblíbila :-).
Sora je famózní a precizní a pro svou sestru udělá cokoli.
Aeri je milá a loajální a zamilovaná :-).
Rojo je bojovník od rány a je na něj spolehnutí.
Mikhail je lstivý a rychlý jako ninja, ale má dobré srdce.
Juen se zdá být občas bez soucitu, ale pro Mikhaila by položil život.
Naprosto skvělá série!!!
Konec je pecka!!!“... celý text
— ydnac
„Píseň si zpívám má jeden takt
s ďáblem se nesmí sjednat pakt
Básně Ivana Jirouse, které psal ve věznicích např. Ostrově či Valdicích, kde byl jako představitel undergroundu vězněn, ve kterých popisuje své pocity z vězení, vzpomínky na své dcery Františky a Marty, na své kamarády ať to byl Eugen Brikcius, Josef Škvorecký nebo Sváťa Karásek. Verše jsou jednoduché, naprosto srozumitelně, ale o to syrovější a víc pronikající k člověku. Zoufalství, beznaděj, touha po svobodě, to vše je cítit z jeho básní. Moc se mi tato sbírka básní líbila
O nebe prosím Ježíše
pro mučedníka Záviše
Do rukou jeho prosbu kladu
za mučednici Miladu“... celý text
— n.ezn.amy
„Z těchto témat je mi vždycky úzko. Komunismus. Jak snadno může člověk přijít o život, svobodu i možnost naplnit své touhy a sny. O to tíživější je prostředí, ve kterém se příběh odehrává – kraj, kde se přežívalo především díky tvrdé práci v dolech a lidé za ni byli vděční jen proto, že jim umožňovala vůbec nějak vyžít. Je to silný a bolestný obraz doby, který ve mně zůstane ještě dlouho po dočtení.“... celý text
— KláraMysl
„Paráda jako vždy. Návykově čtivé a hetešovsky rozmáchlé, nadupané dějem, brilantními dialogy a nekorektním humorem. A završené – jak jinak – nečekanou pointou…
Mám holt pro pana Hetešu slabost.
Pobavil jsem se náramně a doporučují každému, kdo se občas rád nechá připoutat ke čtenářskému křeslu příběhem, ze kterého musí literárním snobům naskakovat na čele opravdu ošklivé pupínky.“... celý text
— marlowe
„Tuhle dětskou knížku jsme před časem vyhrály v soutěži u @svet_detskych_knih (Ještě jednou díky!). Ze začátku se ji Lexa zdráhala číst, protože měla pocit, že je na ni už moc velká (kniha je doporučována pro děti 4+). Nějakou dobu ležela kniha na poličce. Lexa kolem ní každý den procházela a pohled jí vždy padl na roztomilá strašidýlka na obálce. Jednoho dne neodolala, začala knihu číst a zjistila, že se jí příběh malého chlapce Františka a jeho strašidýlek moc líbí.
Posledních pár dnů vybíráme s Lexou nějaké knihy na hromadnou dovolenou, kde bude více dětí různého věku (v rozmezí 1,5 - 9 let) a budeme pořádat (stejně jako loni) společné čtení. Strašilové z krabičky se umístily mezi 15 vybranými knihami. Jsme obě zvědavé, jak se budou Strašilové líbit ostatním dětem.
Jak už bylo uvedeno, příběh se točí kolem malého chlapce Františka, který chodí (někdy rád a někdy nerad) do školky, umí udržet tajemství, miluje vůni květinářství a hrozně moc by si přál sourozence, nebo aspoň pejska. Ale když o své touze řekne rodičům, tak dostane akorát tak plyšáka.
Jednoho večera ne a ne usnout, a přesně tehdy potká své první strašidlo jménem Vomrzlo, které se zabydlí pod Františkovou postelí. František druhý den poprosí maminku o krabičku, kterou vystele kapesníkem, aby tam mělo Vomrzlo pohodlíčko.
Během následujících dnů se seznamuje s dalšími strašidly - s malinkou čarodějnicí Gretou, která ráda peče perníčky, se zlobivými bratříčky Pucem, Fucem a Ducem a s černě oděným Panem Kloboučkem. Všichni se vejdou do krabičky a František s nimi zažívá různá dobrodružství. Sourozence nebo pejska by stále bral, ale mít za kamarády strašidla je taky fajn.
Kromě zajímavého příběhu musíme také zmínit působivé ilustrace Terezy Cerhové. Vlastně to byly ty zajímavé a zvláštní obrázky, díky kterým se nakonec Lexa rozhodla dát knize šanci. Moc hezky vyprávění doplňují.
Doporučujeme všem školkovým dětem a začínajícím čtenářům.“... celý text
— AlexaLexaBooks
Každé pondělí vám představíme náš výběr těch nejzajímavějších a nejlépe napsaných knižních komentářů z uplynulého týdne. Nejde jen o počet palců – hodnotíme i kvalitu, přínos a originalitu.
Vypněte si reklamy na Databázi
Za 99 Kč vám vypneme všechny reklamní bannery na CELÝ ROK:
Nebo se staňte členem DK Premium a využijte Databázi naplno - více o DK Premium