Komentáře týdne
TOP komentář 19. týdne
„Nechtěl jsem čekat tak dlouho, až si přečtu poslední díl téhle série, a proto jsem si knihu hned sehnal a pustil se do čtení. No a zase jsem nedokázal spát, jíst, pracovat a kdo ví, co dalšího ještě, protože mě případ Frosta Eastona přikoval k židli a nepustil, dokud jsem neměl hotovo :). Zápletka byla naprosto geniální a kocour Shack okouzlující! A já jsem docela zklamaný, že už žádné pokračování nebude, ach jo. Ale tuhle knihu hodnotím zaslouženým plným počtem a sérii doporučuji všemi deseti! :)))“... celý text
— Čmeláček
„"zatáhl síť proti komárům
a čte si
při světle svíčky"
bylo by to tak poetické, kdybych to napsala já ?? no to teda nevím... křehké náladovky Masaoky Šikiho se mi líbily moc.. a překlad pana Límana ještě víc :) skvěle doplněno obrazy a ilustracemi, a velmi oceňuji vysvětlivky pro nás, japonské kultury tak hluboce neznalé, díky kterým můžeme haiku chápat mnohem lépe...
třeba že květ paulovnie značil narození děvčátka - tento vzácný "strom císařovny" se sadil na jejich počest ... moc pěkný zvyk..
a nádherná zimní série :
"Horská vesnice -
hluboko pod sněhem
zurčí voda".. (taky ji slyšíte ?)
"Je tu zima
ale máme tu horké vřídlo
a dostatek sake" ( i když sake jsem nepřišla na chuť .))
"Ve starém vodním příkopu
ani kachnička
jen samý led"
doporučuji !! vše zakončeno životopisem Kukačky - Šikiho a doplňujícím textem k ilustracím a historii umění doby Meidži.“... celý text
— haki34
„Autorka svoju záľubu pretavila do nádherných kníh o Sisi a touto novinkou priniesla čitateľom ďalší skvelý zážitok v podobe osudov Sisinej vnučky Alžbety Márie nazývanej Erzsi. Bola dcérou korunného princa Rudolfa, ktorý zomrel (spáchal samovraždu alebo bol zavraždený?), keď mala len päť rokov. Napriek tomu s ním zažila krásne chvíle, zdedila po ňom veľa a veľmi blízky vzťah mala aj s dedom - cisárom Františkom Jozefom. Pani Beňaková píše pútavo, skvelo pracuje s textom a je vidieť, že si na zháňaní materiálov a informácií dala záležať. Práve preto sa čitateľom dostáva jeden ucelený pohľad na život Erzsi, ktorý nebol vôbec jednoduchý, na jej rebelskú povahu, lásky, manželstvá i politickú angažovanosť. Autorka ju vyobrazila tak, že som si ju obľúbila. Bola ženou, ktorá kráčala s dobou a módou, zbožňovala plesy, cestovanie, šport (hlavne plávanie), zvieratá (kone a psy najviac). Mala ,,horúcu" krv, ale vedela zmýšľať triezvo. Napriek svojej povahe však bola citlivá, milovala žlté prvosienky a v dospelosti sa účastnila špiritistických seáns, ktorými chcela zistiť pravdu o otcovom úmrtí.
Ja osobne mám rada skutočné príbehy postavené na faktoch a veľmi sa mi páči, že autorka si zbytočne nedomýšľa kvôli čitateľom, ale radšej napíše, že nie sú dostatočné informácie o danej veci, prípadne ponúkne obe možné strany mince, ktoré mohli nastať. Pevne verím tomu, že nám ešte prinesie veľa zaujímavých titulov, pretože jej knihy sú skvelé, plné zaujímavých informácií a sprievodná fotodokumentácia podčiarkuje ich pravdivosť. A prezradím ešte jednu zaujímavosť o Erzsi - vraj merala okolo 190 cm :) Tak neváhajte a prečítajte si túto skvelú knihu, ktorú radím medzi naj tohto roka.“... celý text
— Bejulik
„" Když se trhá nebe, je čas přijmout dobrou židovskou duši."
To by to nebe muselo být během 2.sv. války roztrhané na konfety, tolik nevinných obětí koncentračních táborů zbytečně zahynulo....
V Přerově bylo umístěno 25 Kamenů zmizelých, z nichž 14 je věnováno židovským obětem, a to především v ulicích, kde tito lidé žili před transportem. Mezi nimi je i Kámen zmizelých připomínající rodinu Rosenbaumových.
Paní Chalupová nám vypráví příběh napsaný na základě historických reálií a já mohu jen bezmocně přihlížet tomu, co strašného se odehraje a co neodvratného čeká hrdiny této knihy.
Dnes je umělé oplodnění a náhradní matky, které donosí cizí dítě zcela běžný fakt, jen to početí v r.1937 muselo být pro Emilku dost ponižující.
Hugovu touhu po potomkovi chápu, i dnes, a třeba opakovaně, obětují bezdětní rodiče nemalé finanční částky s vidinou vlastního dítěte, jen holt za jiných podmínek....
Krásná a smutná kniha, kterou by si měl přečíst každý a připomenout si nacistickou zrůdnost.“... celý text
— uxor
„Kniha se velmi dobře četla. Realita, fikce, tajemno. Nechtěla bych zůstat na Šumavě v lesích sama, když přichází mlha.“
— le21nka
„V této sbírce se sešlo hned osm detektivních i nedektivních povídek, a mně se líbily úplně všechny - do jedné! ;-) Druhý gong mi byl notoricky známý, je to jeden ze dvou případů - ten druhý byl Žlutý kosatec - v němž vystupuje Hercule Poirot. Dále se setkáme s Harley Quinem nebo Parkerem Pynem. Doporučit bych chtěla hlavně skvělé povídky Potíže v zálivu Pollensa, Záhada na regatě nebo Pestrobarevný čajový servis (přestože zde není úplně dobře hodnocený). Zaujal mne dokonce i příběh Pes na prvém místě. Byl sice takový trochu sladkobolný, což se ke královně detektivek právě moc nehodí, zároveň ovšem ukazuje, že také ona měla jiné, jejím čtenářům neznámé či skryté osobnostní stránky. No a ani ostatní povídky nebyly špatné, to tedy ani náhodou ;-).
Podrobněji se rozepisovat nebudu, ve finále knihu ohodnotím plným počtem a už se nemůžu dočkat, až si vyhledám nějakou další z pera mé nejoblíbenější autorky.“... celý text
— 85098211
„Krásné obrázky Zdeňky Študlarové se budou nejmenším dětem líbit. Hádanky některé známé a některé neznámé.
Sedí babka kulatá, má sto sukní ze zlata. Když jí jednu svléknout zkusíš, rozplakat se při tom musíš. Co je to?“... celý text
— TaLu
„Skvělá detektivka zasazená do krásné přírody Šumavy do obce Smrková Tišina.
Tam se rozhodne odstěhovat Stela, do staré chalupy, ta skrývá tajemství a podle místních v ní i straší ,ale to jí nijak neodradilo se zde usadit a navíc ještě zjistí, že zde má i vzdalené příbuzné.
Autorka místo moc pěkně popsala a zasadila do příběhu několik vražd.
Kniha se mi moc pěkně četla-takto si představuji dobrou českou detektivku.
Od autorky jsem již četla Smrkovou tišinu ,ale tato se mi líbila víc.
Proto si ji přidávám k oblíbeným a těším se na její další knihy.“... celý text
— alnahu
„„Sešli jsme se zde, dámy a pánové, abychom prozkoumali smrt slečny Emily Arundellové."
Nezaměnitelný Hercule Poirot a jeho šedé buňky mozkové opět bezchybně vyšetřily zapeklitý případ.
Po výpovědi všech postav jsem si i já naivně myslela, že svého pachatele mám. To určitě.
Bylo to tak složité, až to bylo zcela jednoduché. Jméno skutečného vraha mě nenapadlo ani omylem. Jak jen to děláte, pane Poirote?
Skvělé jako vždy“... celý text
— petraj30
„Opět jsem si po letech „dal“ tuhle knihu a opět super. V tom mezidobí jsem přečetl i pár jiných knih s námětem víceméně stejným, ale musím říct, že Malevil je jenom jeden a zatím na něj nikdo z dalších autorů nedosáhl. Robert Merle skutečně umí čtenáře vtáhnout do děje tak, aby se cítil jako jedna z postav. Velmi sugestivní.
Kdysi v mládí jsem po knize sáhl, jelikož mě zaujal stejnojmenný film. Ale až při čtení jsem zjistil, že proti knize je to filmové zpracování pouhým odvarem literárního příběhu. Z knihy je totiž cítit naděje, lidství i touha po přežití. Autor nepředložil čtenáři pouze apokalypsu samotnou. Použil ji jen jako prostředek k vykreslení dějových postav, jejich jednání a limitních rozhodnutí. Ukázal stránku lidství jak v tom špatném, tak v dobrém. A k naději vede právě skutečnost, že ty dobré lidské stránky převažují a vítězí. Nejsem si ale jist, jestli by tomu tak bylo i v reálu. Mám obavu, že lidstvo se dnes přiklání spíše k té temné stránce bytí a jeho modlou se stala pouze síla okamžiku a nikoliv vize pro generace příští.
Jak celkové velmi vysoké hodnocení, tak i mých pět hvězd, je zcela zasloužené a volá automaticky po doporučení k přečtení.“... celý text
— sakro
„Moje srdcovka.
ČIrou náhodou, můj syn rozhodl, že chce před spaním číst právě Harryho Pottera a tak jsem byla ráda, že nebudu už po sté číst jednu a tu samou dětskou knížku. Upřímně jsem nevěřila, že by u toho delší dobu vydržel. Předpokládala jsem, že jeden večer mu to bude stačit a pak bude chtít úplně jiný příběh, ale den za dnem jsem neustále každý večer sahala po jedné a té samé knize a měla radost, že ho příběh baví a chce v něm pokračovat.
Popravdě to bylo čtení spíš pro mě a on si pamatuje jen útržky ALE, to že jsme knihu dočetli s ohledem an to že každý večer jsme zvládli maximálně pět stránek, je skvělé skóre.“... celý text
— knihashudbou
„Skvelý cestopis, výborná voľba na jarné dni, keď sa človek rozhoduje, kam vyrazí na výlet. Nám vyšlo Maroko a po večeroch v kaviarničkách mi Slocumov príbeh robil príjemného spoločníka. Na to, že autor bol dobrodruh, svoje zážitky prvého človeka, ktorý oboplával zem sám samučičký, to zosmolil so cťou. Joshua bol tak trochu "morous", a takýto typ človeka si vystačí sám, aby sklepal dohromady starý čln, pridal naň to či ono (aby počas plavby zistil, že hento a tamto musel vymeniť, či moderným jazykom povedané redizajnovať), po niekoľkých mesiacoh sa poškrabal na hlave, dal si ruky v bok a zaškúlil na výsledok svojej práce, aby skonštatoval, hej, na tomto by svet oboplávať šlo. A podarilo sa mu to. Síce to trvalo nejaký ten rok, no z Bostonu vyplával, aj doňho za rachotu zbraní priplával späť. Obdivuhodné. Na knihe je skvelé aj to, že je v nej mapa, kadiaľ plával, náčrt člnu, jeho popis a rozmery. Takisto je v knihe námornícky slovník, ružica kompasu, popis polohy plachty voči vetru a názvy odkiaľ vlastne fúka. Skvelý bonus, takto má vyzerať cestopisná kniha. Nuž, niekedy v budúcnosti si ju s chuťou prečítam znova.“... celý text
— Ivan F
„Jemné, něžné. První láska, tak silná, že zůstane i tou poslední. Neotevřená obálka a nepřečtený dopis.. a život se změní a směřuje jinam než měl a mohl. Nostalgická kniha, která zahřeje i rozesmutní. A nikdo už neví, co bylo správně. Příběh se mi moc líbil. 4,5*
(5/26)“... celý text
— IVANA0123
„"Stáváš se zodpovědný za vše, cos k sobě připoutal," řekla liška Malému princi. Klasický citát, který se nevztahuje jen na lišky a růže z ikonické knihy Antoine de Saint Exupéryho, ale hodí se na všechny chovatele. Právě chovatelství je nutné dělat zodpovědně: dát zvířatům vše, co potřebují, a dopřát jim i mnohem víc - kočky také potřebují stálý kontakt s lidmi a zavřené někde v kleci rozhodně nebudou šťastné.
Jen z kotěte, které vyrostlo v normálním domácím prostředí, může vyrůst příjemné, důvěřivé zvíře, které svému majiteli přinese radost ze společného soužití. Při pořízení kočky je třeba vzít v úvahu, že délka jejího života je mezi deseti a šestnácti lety, některé se dožijí ještě vyššího věku. Pokud ji budeme chovat doma, bude se to také projevovat na každodenním chodu naší domácnosti - proto je důležité včas vyřešit problematické otázky: péče o její zdraví a stravu, umístění venku či doma, kastrace či zachování plodnosti - a v neposlední řadě i vzájemného porozumění. Kočka není pes, komunikuje jinak a pro spokojené soužití bude potřeba zachytávat i ty nejjemnější signály, které k nám vysílá.
Z nenápadného lovce myší se stala hvězda výstav, oblíbeným domácím společníkem i symbolem domácí pohody. Její chov sice nemá tak dlouhou tradici jako chov jiných domácích zvířat, ale zhruba za sto let svého trvání zaznamenal obrovský rozvoj.
Tělesná stavba koček se u většiny plemen naštěstí nijak zásadně neproměnila, na rozdíl od psů. Jen málokteré plemeno má například krátké nohy (munchkin), sklopené uši (skotská klapouchá kočka), holou kůži (sphynx) či kudrnatou srst (devon rex), nebo je bezocasé (manx). Plemena se od sebe většinou odlišují pouze mohutností tělesné stavby, nejvíce odlišností najdeme na hlavě. Ušlechtilé kočky různých plemen jsou normálně pohyblivé a mohou vést přirozený kočičí život. Relativně menší variabilitu v tělesných tvarech plemen koček vyvažuje značná různorodost zbarvení srsti - dnes je známo několik set barevných variet koček.
V encyklopedii se dozvíte mnoho zajímavostí nejen o původu plemen, ale i o jejich standardech, tedy požadavcích na jejich vzhled. Je třeba si uvědomit, že existuje řada mezinárodních felinologických federací, které mají určité odlišnosti v názvosloví, zejména pokud jde o barevné variety koček, a dokonce odlišné standardy pro některá plemena. Může se tedy stát, že navštívíte-li nějakou výstavu nebo budete-li hovořit přímo s chovateli, narazíte na určité rozdíly. Naprostá většina z nich však patří pod FIFe (Federation International Feline), a tak jsou pro ně závazná poměrně přísná pravidla i standarty této federace.
Jde o velmi kvalitní knihu o kočkách - vzhledem k roku vydání ve své době možná i jednu z nejlepších. V úvodních kapitolách shrnuje základní fakta o péči o kočku, co obnáší pořízení ušlechtilé kočky, jaké jsou barvy srsti, dotkne se tématu genetiky. A pak už servíruje údaje o nevídaném počtu plemen a množství krásných fotografií. Orientaci v knize usnadňuje závěrečný slovníček pojmů.
Přidávám pár zajímavostí, které jsem objevila v nedávných vydáních časopisu Naše kočky:
... German rex
Kudrnaté kočky se občas objevily na mnoha místech světa, prvním známým plemenem koček s vlnitou srstí je však german rex. Již v roce 1946 byla popsána černá kočka z jedné východoberlínské nemocnice s výrazně kadeřavou srstí. Byl jí poskytnut domov, dostala jméno Lammchen a stala se prabábou nového plemene. U těchto chovatelských snah stál od roku 1951 známý chovatel a posuzovatel krátkosrstých koček z NDR pan Barensfeld. Gen, který je u německých rexů zodpovědný za zvlněnou srst, je snad identický s genem cornish rexů. Co se však typu týče, jsou tato plemena naprosto rozdílná. Zatímco cornish rex je kočka elegantního zjevu, německý rex je mohutnější a robustnější a více se podobá evropské kočce. Jsou to však zvířata společenská, vyrovnaná a tolerantní, hodí se i do větších rodin s dětmi a s dalšími zvířaty. V České republice se nechovají, svůj nový boom zažívají v zemích bývalého východního Německa, v Sasku, Durynsku a Sasku-Anhaltsku.
... Hluchota
Bílé kočky, zejména s modrýma či různobarevnýma očima (heterochromie), jsou známé tím, že se u nich vyskytuje dědičná hluchota. Je to způsobeno vrozenou degenerací hlemýždě ve vnitřním uchu. Proto musejí být všechny bílé kočky, které mají být na výstavách předvedeny a posléze použity v chovu, audiometricky vyšetřeny. Aby se zdravotní stav populace bílých koček (všech plemen) zlepšoval, zakazuje chovatelský řád pářit dvě bílé kočky navzájem. To nese svoje ovoce, hluchých koček jednoznačně ubývá. Pokud se hluché kotě ve vrhu narodí, je nutné mu najít vhodný domov u lidí s bytem a bez chovatelských ambicí. Ve venkovním prostředí je pro takové kotě pohyb nebezpečný, bez důležitých sluchových informací je vystaveno mnoha nebezpečím. Doma v bytě se hluché kočky rychle aklimatizují a dožívají se běžného věku jako ostatní kočky. Pouze komunikace s nimi probíhá poněkud odlišně s ohledem na toto postižení.
... Ashera - nejdražší plemeno
Celkově nejdražší kočičí plemeno je ashera. Cena jednoho exempláře se může vyšplhat až na 125 tisíc dolarů
(přes 2,5 milionu KČ). Jedná se o velké plemeno s hmotností až 15 kg, vzniklé křížením afrického servala, bengálské kočky a kočky domácí. Vzhledem připomíná malého levharta.“... celý text
— Snoopi
„Neratov je místo, kde člověk, ať chce nebo ne, cítí pokoru....k čemukoli, co je vaší duši blízké. Pokoru k víře, k životu, k práci, k lásce...prostě pokoru jako takovou, kdy skloníte hlavu a následně tu hlavu zdvihnete, abyste viděli tu nádheru, která tady , diky úsilí a víře pár lidí vznikla. Rozhovor, před kterym možna také skloníte hlavu a možna se i zastydíte sami před sebou, protože vidíte, co víra, láska a odhodlanost dokáže.“... celý text
— Damatto
„Tohle by byla velká chyba minout. Alespoň pro ty, kteří mají rádi nevšední humor spojený s nekonvenčními myšlenkami. I v tak krátkém textu se dá najít myšlenka, která by se měla tesat do kamene: „Je lépe oddávat se hříchu než nechat nástroj zreznout v tichu.“. Ještě prozradím to nejdůležitější – peklo není!!!“... celý text
— Pomněnkovýdědek
„Dojemný příběh rodiny Rosenbaumových. Lidí, kteří chtěli žít a být šťastní. Je to spíše příběh osobní a válka samotná už jen jakoby orámuje konečný osud. Počínající tragédie vás ale stejně provází od samého začátku, kdy cítíte, že ta urputná touha po štěstí, potomstvu a bohatství spěje spíše ke katastrofě než k naplněnému snu.
Miluju čtení z této doby, kde sice již zaznamenáte pachuť války, ale zároveň čtete o světě, který úplně zmizel. Malé krámky, rodinné obchody, krejčovství, papírnictví , bydlení nad obchodem i pomalejší život spojený s poctivým řemeslem.
S určitou nostalgií sledujete svět jakoby v menším měřítku, kdy lidé byli spojeni více s rodinou, domovem a o to víc na konci pocítíte, jak křehké to všechno bylo.“... celý text
— kiraa
„Jen ještě jeden zákmit srdcí si darujete. Jen ještě jeden citový verš na pozemku básníků, když se neradujete, než se azurová Amorova pohlednice "s princem na kon(c)i" světa rozvlní v Robinsona reality. Promočí se oči, které nemlčely, ani při ranním thé.“... celý text
— andrii24
„Přemýšlím, jak popsat tuto knihu.
Napadá mě jedno slovo KONCENTRÁT.
Úžasné dílo.
Tak útlá kniha a tolik krásy.“
— Jaru79
„Matějova babička Irena byla impozantní bytost. Matějův tatínek se k ní choval vždy s respektem, protože si uvědomoval, jaký poklad se mu v ní nabízí. Například nikdy nezapomněl před její návštěvou pečlivě vystříhat z novin a časopisů veškeré fotografie Lenina, protože babička Irena při pohledu na něj zvracela.
Soubor krátkých příběhů z Matějova života, jeho vzpomínek na život v padesátých a šedesátých letech, na svoje babičky, kdy jedna byla zapřísáhlou komunistkou, druhá je stejně zapřísáhle nenáviděla, stejně jako na své milované rodiče, které se do politiky radši nepletli, neboť od toho měli babičky, velkého komunistu strejdu Mílu a tetu Irenu, která je naopak stejně jako babička Irena, nenáviděla. Příběhy, ve kterých nechybí hlavně typický šabachovský humor, který si zachovává i v tragických okamžicích např. okupaci v r.1968, nostalgie, smutek, ale hlavně pohodové a milé čtení, které zlepší i deštivý den. Některé se zde napsaných příběhů se objevily i ve filmu např. Pupendo.
Maminka s tatínkem myli v kuchyni nádobí, Alenka už také odešla, a tak Matěj ze zoufalství pustil babičkám na chvíli televizi, kde běžel ruský balet, ale ony to dlouho nevydržely a šly spát. Ráno babičky vystaly a zase si pustily televizi, kde pro změnu tancoval nějaký sovětský soubor, a babička Marie užasle pronesla: "Panečku! Celou noc protancovali! Ti mají ale výdrž!"
"Obávám se, že až nezdravou", zašeptala babička Irena.“... celý text
— n.ezn.amy
Každé pondělí vám představíme náš výběr těch nejzajímavějších a nejlépe napsaných knižních komentářů z uplynulého týdne. Nejde jen o počet palců – hodnotíme i kvalitu, přínos a originalitu.
Vypněte si reklamy na Databázi
Za 99 Kč vám vypneme všechny reklamní bannery na CELÝ ROK:
Nebo se staňte členem DK Premium a využijte Databázi naplno - více o DK Premium