Komentáře týdne
TOP komentář 15. týdne
„Minulost nikdy nezmizí. Jen čeká, až ji někdo znovu otevře…tohle se mi honí hlavou po přečtení.
Knihu Hana jsem přečetla neuvěřitelně rychle. Úplně mě vtáhla do děje a ani jsem nevěděla jak, najednou jsem byla na konci. Byla to přesně ta kniha, kterou nechcete odložit, protože potřebujete vědět, co bude dál.
Styl psaní je velmi čtivý a přirozený, nic nepůsobí nuceně. Strašně se mi líbilo, jak autorka pracuje s pohledy více postav, díky tomu má příběh hloubku a člověk se dokáže více vcítit do jejich emocí i rozhodnutí.
Hodně silné pro mě bylo i mezigenerační propojení. To, jak se minulost nenápadně prolíná do přítomnosti a ovlivňuje další životy, bylo krásně, ale zároveň i bolestivě zpracované….
Celkově ve mně kniha zanechala hluboký dojem. Je citlivá, silná a plná emocí. Určitě je to jeden z těch příběhů, na které jen tak nezapomenu :)
Mohu vřele doporučit.“... celý text
— Martulinka111
„Jedna malá holčička leží zachumlaná ve své postýlce a těší se na pohádku. Ta dnešní bude o tom nejroztomilejším voříškovi, co poskakuje na každé stránce téhle knížky... a vrtí ocáskem :-). Jmenuje se Škubánek a bydlí s jinou malou holčičkou (podobnou té, co právě zívá v postýlce a čeká na vyprávění), co si tak ráda hraje na dospělou a někdy to pak všechno trochu poplete. Ale víte co, to vůbec nevadí, chybami se přeci člověk učí, a navíc, tady platí, že každá taková chybička je vlastně parádním začátkem... hry! A kdo by si nechtěl hrát?
Můžete vzít jed na to, že Škubánek je vždycinky připravený na každou novou zábavu. Vidíš ho taky? Jak běhá sem a tam, čenich v pohotovosti, a štěká na stín, co se mihl po stěně? To proto, aby varoval Káťu .... a pak už se dějí věci a vždycky se to nějak trochu zamotá ...
a to pak musíte hledat někde mezi řádky, to poučení - a učí s nejen Káťa, ale i každý, kdo se zaposlouchá - že není důležité udělat všechno správně hned, ale umět se chybě zasmát a zkusit to pěkně od znovu ;-).
A když už se oči opravdu zavírají a víčka těžknou víc a víc, Káťa a Škubánek slibují, že se zase brzy zastaví, třeba právě v tomhle dětském pokoji, s jednou malou holčičkou si prohrají ;-).“... celý text
— alef
„Jedním slovem PECKA!
Tento díl jsem si užila na max a vlezl mi pod kůži.
Kett a jeho tým se nezastaví ani na chviličku a opravdu nebudou mít v tomto díle na růžích ustláno a to doslova.
Nalezena mrtvá žena obalená ostružiním odstartuje pekelnou show. Nápovědy a indicie mají vyšetřovatele dovést k další oběti, kterou mohou zachránit. Začíná boj o čas.
Vrah je nemilosrdný a s policisty si hraje. Proč jsou vraždy napodobené z pohádek? Co za tím vším ve skutečnosti všechno je, a hlavně kdo a proč?
To se dozvíte na konci příběhu .-)
Robbiho mi místy bylo až líto. On se snaží pořád zachránit celý svět, ale kdo zachrání jeho? Přišlo mi, že tento případ vyšetřil z posledních sil. Měl by si odpočinout a něco mi říká, že ty síly na další případ bude potřebovat!
Clare, bože, ten jak mi tady vadil. Tu jeho čokoládovou tyčinku, bych já jemu strčila někam :-D
Jeho chování už bylo na mě trošku moc.
Nádherná a trefná obálka :-)“... celý text
— Pája699
„Kniha rozesměje i dojme, je vtipná a místy vážná, je ztřeštěná, ale hlavně optimistická. Je o tom, že i v seniorském věku je dobře se nebrat moc vážně a hlavně se z toho ne...(položit :-)).
Příběh o malé skupince lidí, kteří se rozhodli zachránit komunitní centrum nejen pro sebe, ale i pro druhé. Před námi se promítá pestrá přehlídka povah, nově vzniklých přátelství, starých hříchů, absurdních situací a také laskavého srdce.
Na obálce knihy zmiňují, že je pro fanoušky Fredrika Backmana a Gail Honeymanové, naprosto souhlasím. Líbil se vám Muž jménem Ove, Tady byla Britt-Marie, Eleanor se má vážně skvěle? Pokud ano, věřím, že se vám příběh bude líbit...“... celý text
— Šánka
„Náš celosvětově proslulý rodák již za Rakouska viděl jako prorok do vzdálené budoucnosti a věděl, že pohádky jsou pro děti mnohem nebezpečnější než zápalky a děti. Dnes jsem ve sklepě objevil útržek zetlelého papíru, znám rukopis našeho mistra, je to patrně část ztracené závěti - a tam je napsáno, cituji: "Po mém úmrtí až uplyne 100 let kupujte dětem chytré mobily - a nebezpečí pohádek bude odstraněno!". Jára byl génius s vizí do daleké budoucnosti.
Ke hře: obsahuje spoustu hlášek pro praktické využití! Používejte je!“... celý text
— konicekbily
„Luciferova holka...
Čtvrté pokračování s Arnoštem Milotou, nebo chcete-li zkráceně - Arnem... Jednašedesátiletý policista ve výslužbě si užívá zaslouženého odpočinku ve Lhotě... Bydlet ve Lhotě však začíná být poměrně nebezpečné, těch úmrtí tam bylo za čtyři díly docela dost... Nevím, zda by se neměl Arno odstěhovat... :-D
Samotná detektivní zápletka nijak nenavazuje na předchozí tři díly, ale rozhodně bych Vám doporučil přečíst si nejprve je... Proč? Je to kvalitní čtení, krátké kapitoly, ale bohužel i nízký počet stran... Takže během pár večerů sfouknete ty tři předchozí a pak sáhnete po Luciferově holce... A co pak? Pak budete vyhlížet díl pátý... ;-)
K samotné knize Vám nic bližšího neprozradím... Mohu Vám však prozradit, že Goffovy knihy si rozhodně zaslouží Vaši čtenářskou pozornost...“... celý text
— klokan.1905
„Už je to nejaký čas, čo som čítal Kladivo na čarodejnice a som, samozrejme, rád, že vyšla aj druhá séria, po tom ako zaujímavo skončila tá prvá.
Slepý hon je skôr taký medzistupeň medzi sériami, čo je veľká výhoda, pretože sa stretávame so všetkými postavami, a na mysli mám dokonca aj Vincenta.
Je to príbeh, kde Félix rieši hneď dva problémy, s ktorými mu nikto nechce pomôcť, okrem jeho známej partie. Prvým problémom je Horda, ktorá sa vracia každých 100 rokov, no teraz sa jej podarilo vrátiť späť o čosi skôr, a mocnosti to dali na starosti Félixovi, keďže si v minulosti s Hordou poradil. Druhý problém je o mnoho zaujímavejší a v knihe sa mu venuje viac času. Ide o to, že mladé deti pri hre na slepú babu oslepnú. Samozrejme to má horší dopad a Félix, Klaudia, Walter a Vincent musia prísť na to, ako tento problém vyriešiť.“... celý text
— NemmamSlov
„Kdo má, případně někdy měl pejska, ten ví, co psí láska dokáže. A pokud jste měli pejska od štěňátka, počuraný koberec a roztrhaný šátek jste určitě také prominuli...protože mit doma pejska, to je doživotní láska...
Karel Čapek byl dokonalý novinář, spisovatel a úžasny pozorovatel obyčejného lidského štěstí“... celý text
— Damatto
„Výborně napsaná detektivka, jak jsme u Agathy Christie zvyklí. Dostáváme se na malebný anglický venkov a při vyšetřování pomáhá slečna Marplovlá, která se v tomto příběhu objevuje poprvé, má smysl pro detail, nic ji neunikne, je skvělá pozorovatelka a dokáže proniknout do lidských charakterů. To všechno včetně ženské empatie ji pomáhá řešit případy a zároveň poskytovat svůj originalní pohled vyšetřovatelům. Knížka se mi líbila, měla napětí i nečekaný závěr. Všechno bylo velice dobře promyšlené a jednotlivé situace do sebe velice dobře zapadaly.“... celý text
— Filomena1961
„Nádherná kniha, popisující bolestný příběh tisíců řeckých židovských rodin, transportovaných v roce 1943 do Osvětimi, kde většina z nich našla smrt. Těch knih o těchto strašných událostech bylo napsáno mnoho, dost jsem jich přečetla, ale tato byla přece jen trochu jiná. Určitě stylem psaní a originálním proplétáním příběhů čtyř hlavních postav, dvou bratrů, jedné zamilované dívky a krutého nacisty a také postavou vypravěče, který nám tento dojemný příběh vypráví. A já se nemohla odtrhnout, od prvních stran jsem vše silně emotivně prožívala spolu s hrdiny a prošla s nimi celou tu strastiplnou cestu končící v devadesátých letech minulého století. Ano, styl psaní je strohý, ale u silných příběhů pro mě není na škodu, spíše naopak. Ty někdy pouze naznačené situace ve mně rezonují o dost silněji. A tak jestli jste četli Balsonovu knihu Bývali jsme bratři, zkuste i tento příběh. Není to lehké čtení, ale příběh je originální a skvostně napsaný. A tak posílám velké doporučení, tato kniha za přečtení určitě stojí.“... celý text
— Mandlevest
„Pěkně napsaný i když chvílemi hodně smutný příběh jednoho domu stojícího v Anglii, ve kterém bydlí normální šestičlenná rodina Birdovi. Tatínek Colin, maminka Lorelei a jejich čtyři děti Meg, Beth a dvojčata Rory a Rhys. Jednu velikonoční neděli ale v rodině dojde k tragédii, se kterou se každý člen rodiny po svém nějak vyrovnává... Skvěle rozebraný syndrom hromadění. Fakt síla. Úplně všem jsem držela palce a nemohla přestat číst.
Doporučuji
Pamatuj, Megan, ať se ocitneš kdekoli, všichni jste oblázky ze stejné pláže. Starejte se jeden o druhého...“... celý text
— Doubravka1975
„Kniha začíná objevením dvou zohavených mrtvol v odlehlé neobydlené chatě ve sklepě. Už na první pohled je na nich vidět, že nešlo o obyčejnou dvojnásobnou vraždu, ale o vraha psychopata, který své oběti postupně utýral k smrti. Vyšetřovatel Petr Ledecký už viděl leccos, ale tohle se vymyká všemu, co kdy zažil.
Spolu s kolegou Machrákem se pustí do vyšetřování. Nemají identitu zavražděných, tuší, že půjde o dva bezdomovce. Neštěstí nechodí po horách a samostatně, tak se jim do vyšetřování přimíchá přestřelka v baru na bosse podsvětí. Práce mají až nad hlavu. Ze začátku po přestřelce to na mě mělo rušívý vliv, že se přeskočilo na jiné vyšetřování, ale rychle jsem si zvykla.
Zajímavé bylo téma bezdomovců, které bylo nezkrášleně vyobrazené. Surovost žití lidí na okraji společnosti, každodenní strach o to, kde složí hlavu a co si dají k jídlu a obava z ostatních bezdomovců, je to boj o holé přežití.
Už na začátku si mě kniha získala svou atmosférou, která mi způsobila mrazení v zádech. Brzy získají mladou posilu v podobě Jakuba, který se vždy toužil dostat na oddělení vražd. Všichni detektivové mají svůj osobní život, který se dozvídáme mezi napětí při vyšetřování. Mají své chyby jako každý jiný člověk. Žádné super schopnosti typu supermana a následného šestého smyslu, kdy ani čtenář nepochopil, jak k tomu mohl dojít.
Detektivka, která má švih a uvěřitelnej děj. Příjemné je pro mě i prostředí Bratislavy a okolí. Dokážu se lépe vcítit do chování postav. Na konci to tedy byla jízda, kniha nešla odložit. Všem milovníkům českých a slovenských detektivek moc doporučuji. Pro mě nový autor, kterého budu číst.“... celý text
— EvikU.
„Možný spoiler:
Byl jsem moc zvědavý na poslední díl pentalogie Porodní báby s názvem: Sen porodní báby, od: Sabine Ebertové. V tomto díle se Thomas, syn Marty, vrací z křížové výpravy do míšeňské marky spolu s Dietrichem, hrabětem s Weissenfelsu, Thomas je dost poznamenaný krutými zážitky z výpravy do Svaté země a Thomas i Dietrich doufají, že doma naleznou klid. Oba se velmi mýlí. Na Dietricha zaútočí jeho proradný bratr Albrecht, míšeňský markrabě, který Dietricha k smrti nenávidí. Dietrich v křížové výpravě přišel o spoustu rytířů a tak se obrátí na durynského lantkraběte s prosbou o vojenskou pomoc. Durynský lantkrabě mu slíbí vojenskou pomoc, pokud se Dietrich zaváže, že si vezme za manželku lantkraběcí dceru Juttu, které je osm let. Jenže Dietrich tajně miluje Kláru, dceru Marty a je to vzájemná láska. Pak tu máme ještě Martu a jejího manžela Lukase, kteří se před Albrechtem také musí skrývat. Do toho všeho v tomto díle se zúčastníme další křížové výpravy, no je to prostě skvělé historické počteníčko, o to zajímavější, že toto je poslední díl pentalogie, kde se vše uzavře. Ano je tu ještě kniha: Krev a stříbro, kterou mám doma, ale ta už se děje o 100 let později než je díl pátý. I tento díl: Sen porodní báby, je plný zvratů, intrik, lásky, středověkých těžkostí, bojů a soubojů, zvůle mocipánů i rytířských ctností. Prostě skvělá historická série, ze které jsem nadšený a smutný, že už skončila. Přečetl jsem ji během jednoho roku a střídal s jinými žánry. Této knize i celé sérii dávám pět hvězdiček a veliké doporučení na tuto sérii. Čtěte chronologicky, jinak přijdete o spoustu překvapení. V každém díle autorka prozradí děj dílů předchozích, který je návazný na další události. Ve všech dílech vystupují i známe historické postavy, jako třeba císař Friedrich Štaufský, kterému je věnována celá série Meč a koruna, která ač vydána později, předchází dějově sáze Porodní báby, což jsem nevěděl předtím. Takže pokud máte doma obě série, možná bych doporučil začít nějříve se sérií Meč a koruna. Paní autorce děkuji za mistrovský počin, kde jsem přožíval krásné i těžké chvíle našich hrdinů. :-) Sabine Ebertová je také historička a skvělá spisovatelka. :-) Děkuji všem knižním přátelům, kteří mě k této spisovatelce díky jejich komentářů, přivedli. :-)“... celý text
— Elapheg
„Nečekal jsem, že mě tak „tichá“ kniha dokáže tolik vtáhnout. Od prvních stránek jsem měl pocit, že nejde jen o příběh, ale spíš o atmosféru – o pomalé ponoření do života na Šumavě, který je drsný, ale zároveň zvláštně krásný.
Nejvíc mě oslovilo, jak autor dokáže popisovat prostředí. Při čtení jsem si opravdu dokázal představit sklářské hutě, lesy kolem nich i ten zvláštní klid a izolaci. Není to akční čtení, ale právě v tom je jeho síla – všechno plyne přirozeně a člověk má čas se zastavit a vnímat detaily.“... celý text
— weny1
„Jedna z nejkrásnějších knih, které jsem kdy četla. Přečtěte si ji.“
— ddkk
„Kniha na mňa pôsobila skôr pokojne, ale zároveň mala takú tichú, mierne znepokojivú atmosféru, ktorá sa postupne stupňovala. Mala som pocit, že hlavnou myšlienkou nebolo len vyriešiť zločin, ale skôr ukázať, čo všetko sa skrýva pod povrchom medziľudských vzťahov, také tie malé tajomstvá, krivdy a napätie, ktoré si ľudia nesú so sebou.
Postavy mi prišli veľmi realistické, neboli čiernobiele, skôr také ľudské a nedokonalé. Práve to ma bavilo, lebo som mala pocit, že každý môže niečo skrývať a nič nie je úplne jasné. Nebolo to o akčných scénach, ale skôr o tom, ako som si postupne skladala obraz o nich.
Štýl bol dosť opisný, miestami až pomalší, ale mne to neprekážalo skôr to pomohlo vytvoriť atmosféru prostredia a taký ten pocit izolácie. Celkovo som z knihy mala dojem, že ide o tichú, premyslenú detektívku, ktorá stojí viac na nálade a psychológii než na rýchlom deji.“... celý text
— Evaho73
„Zamrzlá řeka - není to román, po kterém by sáhli čtenáři muži (podle komentářů), ale čtenářky jej přivítaly s nadšením (podle komentářů). Zamrzlá řeka provází porodní asistentku Marthu (výraz porodní bába se mi nikdy nelíbil) za příchodem nových životů na svět. Řeka ji cestu nijak neusnadňuje. Setkáváme se se ženou neústupnou, s pevnými zásadami, milující manželkou a bdělou matkou nad svým početným potomstvem i dětmi, kterým pomohla na svět v těžké době 18. století, kdy k soudu jste si šli pro spravedlnost, ale dostalo se vám pochybného rozsudku /násilí na ženách/.
I samotná poznámka autorky, jak kniha vznikala, by si zasloužila samostatný komentář. Tak si poznámky paní spisovatelky nezapomeňte přečíst.“... celý text
— Prateri
„Kréta = kopretina trylků, s tyrkysovým okvětím. Plným právem, v krajině srdeční. Ta pravá, vyvolená z letoviskových kartoték. Destinační rekyně, nejen pro karety. Křtěná sluncem, které oblaží, karátem "obloží' kotník, krk, (ba)rety.“... celý text
— andrii24
„Tak tohle byla zase jednou po čase kniha, do které jsem se okamžitě ponořila a téměř ji neodložila, dokud jsem nebyla na konci ;-). Dojde totiž k tomu, že v jednom malém městě v podstatě přes noc beze stopy zmizí Meredith, pracující jako dula, a také její šestiletá dcera Delilah. A přestože se okamžitě rozjede rozsáhlé pátrání, nepřinese vůbec žádné výsledky. No a o jedenáct let později se Delilah znovu objeví, ale nikdo ji nepoznává. Její otec a bratr se s ní snaží znovu sžít, když po určité době testy DNA odhalí, že se nejedná o tuto pohřešovanou dívku...
Příběh je vyprávěný hned z několika různých perspektiv a dokonce i časové osy se občas prolínají. Autorka tak vytváří naprosto skvělou atmosféru napětí, kdy se sami sebe budete ptát, co přesně se tenkrát stalo. Protože těsně předtím, než došlo ke zmizení Meredith a její dcery, ztratila se mladá matka Shelby, o niž se jako dula starala právě Meredith. A řeknu vám, že když se později postupně začne odhalovat pravda o tom, co se před lety stalo, bylo mi z jedné určité osoby, která je - jak jste už určitě správně uhodli - zároveň pachatelem, až bytostně špatně. Nedokázala jsem pochopit, jak se může někdo tolik let přetvařovat, žít v podstatě ve lži a dennodenně jednat s tak neuvěřitelnou bezcitnou bezohledností, že jsem doslova nestačila žasnout. A právě z těch zničených životů (nejen obětí) mi bylo opravdu hodně smutno...
Na závěr tedy tento strhující příběh ohodnotím plným počtem a určitě se časem poohlédnu po nějaké další autorčině knize.“... celý text
— 85098211
„Tohle bylo tak zvláštní, až to bylo vlastně dokonalý. Kdo by nechtěl svého mimozemšťana :D“
— Peťulka3
Každé pondělí vám představíme náš výběr těch nejzajímavějších a nejlépe napsaných knižních komentářů z uplynulého týdne. Nejde jen o počet palců – hodnotíme i kvalitu, přínos a originalitu.
Vypněte si reklamy na Databázi
Za 99 Kč vám vypneme všechny reklamní bannery na CELÝ ROK:
Nebo se staňte členem DK Premium a využijte Databázi naplno - více o DK Premium