Komentáře týdne
TOP komentář 46. týdne
„Zimní lesy a v nich lovci. Sruby a zamlžené bary. Venkovská komunita na okraji indianské rezervace. Nenaplněné naděje dospívajících. Sněžné skútry, rezavějící auta a jediná benzinka. Ptáci kroužící nad tichou krajinou. A někdo běží lesem. O život.
Loreth Anne White napsala 350 úžasných stránek s dokonalou atmosférou, kde se v sobě mísí prvky Velké samoty (Hannah), Pojdˇse mnou (Malfi) a noirového kultu Twin Peaks. Nikde nic nechybí ani nepřebývá, charaktery dokonale vykreslené, autorka nespěchá a je dost času se se vším seznámit. Je ovšem třeba k tomu mít na sobě teplý svetr, protože sněhové závěje dýchají z každé stránky.
Pak je tu posledních 30 stran, kde se to lehce vymkne z ruky a působí to, jako by autorka nevěděla co s tím, a tak to nějak doťukne, přesvědčivé to však není. I bez toho je to ale skvělá a pomalu odkapávající kniha s dobrým příběhem.“... celý text
— work
„Jsem rád, že téhle krásné knize můžu trochu zlepšit reputaci, kterou tu zatím má. Každý, kdo se snaží fotit něco víc než vlastní selfie, ví, jak obtížné je to zrovna v lese. Obvykle je tu málo světla, a když je ho dost, tak je tu zase velký kontrast mezi osvětlenými a zastíněnými místy, k tomu chaos vytvářený tou spletí větví, listů a spoustou dalších malých objektů, problémy s perspektivou a podobně. Havlovy lesní fotky si ale nijak nezadají s jeho fotkami hor či vody. Pokud některé působí obyčejně, obávám se, že to jde hlavně na vrub necitlivého ořezu, který původní autorovu promyšlenou kompozici zničil. Odborných informací je pak v této knize tak akorát, aby čtenáře nevyčerpaly a dovolily mu kochat se právě doprovodnými fotografiemi.“... celý text
— Taťka Hraboš
„Kniha o trnité a velmi bolestné cestě Cilky Kleinové, 16ti leté dívky, která přežila tři roky v jednom z nejhorších vyhlazovacích táborů, v Březince, aby byla následně sovětskými osvoboditeli poslána, jako kolaborantka a špionka , na 15 let na Sibiř, do Vorkuty. Ač bez expresivně vykreslených scén, jdete spolu s Cilkou tu její, křížemi lemovanou, cestu a sotva popadáte dech. Cestu, na které ji provázejí náhody, které jí uchrání to nejcennější, život. S opravdovou tíhou v srdci jsem sledovala její boj v nehostinné krajině za polárním kruhem, v podmínkách, které si nikdo z nás nedovede představit. Je to i příběh o ženském přátelství, soudržnosti a duchovní síle, která byla k přežití nutná. Je tak inspirující číst tyto příběhy, připomínat si je. Před pár lety jsem četla Tatéra z Osvětimi, na kterého tato kniha volně navazuje. Tehdy jsem psala, že ve mně nevzbudil moc emocí, to se o této knize říct nedá. Je skvěle napsaná a osud, této , pro mě, neznámé, statečné, obětavé dívky mě dojal k slzám. Nesmíme zapomínat, prostě nesmíme. Budiž nám tyto příběhy mementem.“... celý text
— Mandlevest
„Michelle Moran sepsala barvitou historickou fikci o životě královně Nefertiti, velké královské manželce faraona Achnatona (Amenhotepa IV.) 18. dynastie faraonů. Budu si ovšem muset přečíst i další literární ztvárnění života této proslulé egyptské královny, abych dostala vícerozměrný obrázek. Protože z pera Moran Nefertiti vyznívá takřka jako nádherná, ale bezskrupulózní, ambiciózní, sobecká a do sebe zahleděná mrcha, která se neštítí žádných prostředků. Což jistě nelze vyloučit. Podobně je vykreslena postava faraona Achnatona, jehož vláda byla založena na bratrovraždě a otcovraždě, a to s jediným cílem – přivést lid k víře v jediného boha – boha slunce, Atona. Cena byla příliš vysoká a Amonovi kněží si uchovali moc, sílu i prostředky se bránit... Zvlášť když Achnatonovi šlo o vlastní lid až na posledním místě.
Příběh Achnatona a Nefertiti, která ještě před dosažením 30 let faraonovi porodila 6 dětí – samá děvčátka – je plný intrik, vášně, zrady i lásky. Mladší sestra královny Mutnodjemet (Mutnežemet), vypravěčka příběhu, je na příběhu snad ta nejsympatičtější postava. A možná ještě ten její generál. A jakkoli vychází ze skutečné postavy, Moran nejspíš příběh Mutni poněkud zromantizovala a zasadila do jiného vztahového vektoru, než jaký ve skutečnosti měla. Nefertiti z pera Moran je vysoce čtivé drama lásky, zrady a moci. Doba, kdy žena mohla vládnout zemi a také vládla. Tedy pokud byla inteligentní, krásná a všeho schopná.
"Pronést jméno mrtvého je jako znovu ho oživit." (Egyptské přísloví)“... celý text
— Rihatama
„"Padesát odstínů londýnského přežívání na sklonku 19. století s chimérou na obzoru v podobě Sezóny" by Faberdickens formou názorné definice, co znamená anglický pojem "Instant Classic".
Bichle, která funguje jako stroj času, protože tak živoucí, pohlcující (celá úvodní pasáž "průletu na jeden záběr" skrze společenské vrstvy strhne a již nepustí) i uvěřitelně naturalistické vykreslení doby se v rámci historických románů vídá málokdy, pokud tedy vůbec kdy. K tomu si přičtěte nebývale živoucí postavy (a to platí jak pro ústřední šestici, tak i pro veškeré vedlejší charaktery), které vám do jedné i přes veškeré neduhy (či právě pro ně?) přirostou k srdci.
Jediný výraznější zápor (v tomto případě spíše "zápor") je opadnutí tempa ve druhé polovině, kdy se mnohdy přešlapuje na místě, byť neméně kvalitně. V souvislosti s tím zamrzí postupné opuštění stylu vyprávění skrze "čtenářovu osobní průvodkyni". Zdánlivá autorova berlička, která se ovšem stala přesným opakem.
A že je to v jádru vlastně "pouze" svého druhu červená (ehm, karmínová) knihovna, viktoriánská odnož Pretty Woman a lascivní román pro služky? No, ano... Ovšem zdaleka ten nejambicióznější, jazykově nejhravější, slovy nejnabobtnalejší a dost možná i vůbec nejlepší.“... celý text
— DaViD_082
„Knihu jsem si vyhlídla už v zahraničí. No a potom tahle nádhera vyšla u nás. Stoprocentně se řadí mezi jedny z nejhezčích knih, co ve své knihovně mám. A to nemusím oranžovou!
Jasně, že když jsem ji viděla, tak jsem chtěla tohle číst. Ještě navíc, když to má být o lovení bohů. Tohle téma mě docela v takových příbězích baví. Je to totiž už jen díky zápletce vedené v odstínech šedi (ne těch odstínech!). Smut tam nečekejte, ke konci sice nějaké drobky jsou, a byla jsem z toho vlastně překvapená, že se to nakonec vůbec objevilo, ale bylo to docela dobrý. Jakože to, jak k tomu dospělo, jaká byla situace kolem, a jak to zase rychle bylo v háji.
Knížka má dobrou hlavní hrdinku, v podstatě i ostatní postavy, které mají své problémy, své bitvy a zároveň je svede osud dohromady. Celé je to vlastně o tom, že každý má nějakou motivaci, stará se hlavně sám o sebe, protože svět je krutý a nic jiného vám nezbývá. Ta zápletka mě bavila hodně, různě se proplétala díky Skedimu, měla pasáže, které byly dost k zamyšlení, a měla i zvraty, které jsem vlastně nečekala.
Je zajímavé, že má kniha části, kde jsem se totálně začetla tak, že jsem přestala vnímat okolí kolem sebe (a to se mi stává minimálně - naposledy mi tohle udělala Addie LaRue), zároveň ale části, kde jsem zase měla trochu problém vnímat.
A jednu věc musím vytknout. Bylo tam několik překlepů a chybek. Což je škoda, a snad to ve dvojce bude lepší!“... celý text
— Vanda_v_knihách
„Tento příběh musím ještě pořádně vstřebat. Je velmi zvláštní, jakým způsobem ve mně rezonuje. Na první pohled romantická oddechovka s prvky fantasy, ale čím déle čtěte, tím neodbytnější máte pocit, že je reálnější a hlubší, než vám rozum dovolí si přiznat...“... celý text
— KatnissLavender
„Z hlubin emocí se tu zvedá vlna tak ohromná, že vás dokáže pohltit během jediné stránky a přitom vás nutí obdivovat její krásu, i když vám zároveň láme srdce. Síla jednotlivých momentů se skládá do obrazů, které se lepí na duši jako jemné krystalky soli, a já jsem si několikrát říkala, že intenzivnější směs něhy a brutality jsem dlouho nezažila. Ironie tu probleskuje jako záchranné světélko, které vás donutí se nadechnout právě ve chvíli, kdy byste se nejraději schoulili pod deku a čekali, až svět ztiší hlas. Emocionální tlak stoupá s každou další scénou a já jsem si připadala jako svědkyně něčeho obrovského, co se vejde do dlaně a přesto dokáže otřást celým vnitřním vesmírem. Krása je tu zároveň křehká i nelítostná, a právě to vytváří zážitek, který se nedá jednoduše odložit ani zapomenout. Pokud toužíte po přívalu emocí s inteligencí, šmrncem a elegancí, která bodá i hladí, tenhle zážitek vás zasáhne přímo do míst, o kterých jste ani netušili, že tam máte místa k zasažení.“... celý text
— LadyWalsh
„Kniha rozpráva príbeh ženy, ktorá opúšťa svoj stereotypný život a vydáva sa za manželom do nehostinného prostredia Grónska, kde na ňu čakajú nečakané výzvy a životné premeny. Dej je zasadený do unikátnej severskej kulisy a ponúka autentický pohľad na život ďaleko od civilizácie, plný dobrodružstva a neobvyklých stretnutí. Páčilo sa mi ako autorka s humornou a svižnou formou rozoberá témy osobnej identity, hľadania lásky a odvahy začať odznova aj po životných sklamaniach. Rovnako oceňujem ľahký štýl, vtipné dialógy a uveriteľné vykreslenie hlavnej hrdinky, ktorá prechádza turbulentným obdobím. Celkovo hodnotím Můj grónský rok ako oddychový a inteligentný román o dobrodružstve, láske a sile ženského rozhodnutia v drsnom, ale krásnom prostredí.“... celý text
— Evaho73
„Moc hezká kniha. Milá , vtipná, pěkné ilustrace. Celé dětství jsem vyrůstala s andulkami , o to víc mi byla kniha bližší. Určitě doporučuji :)“
— Ewika
„Autora neznám a jsem velice mile překvapená. Temný příběh o tom, jak moc vás dokáže zničit nezájem doktorů, neodhalená nemoc a zdravá kamarádka (byla to vlastně kamarádka...?). Z knihy čiší zoufalství, beznaděj, vztek, strach, je to skvělé. Líbil se mi příběh i styl psaní.“... celý text
— Rora44
„Blázen je psychologický román o hranici mezi rozumem a šílenstvím, o touze po lásce, která se může změnit v posedlost, a o tom, jak tenká je
linie mezi obětí a viníkem. Hlavní hrdinka Eva je terapeutka, která pomáhá druhým najít rovnováhu, zatímco sama ji pomalu ztrácí. Když se její profesní jistota začne prolínat s osobním chaosem, rozbíhá se
příběh plný napětí, manipulace a vnitřního zápasu o
kontrolu nad vlastním životem.
Autorka mistrně rozehrává psychologickou hru, v níž se skutečnost a klam neustále střídají. Příběh se zpočátku jeví jako studie mezilidských vztahů, ale postupně houstne a mění se v napínavý thriller o
lidské mysli, která se zmítá mezi empatií a destrukcí. Každá kapitola odhaluje další trhliny v duši hlavní hrdinky – a čtenář je vtahován hlouběji do jejího vnitřního labyrintu, až ztrácí jistotu, komu může
věřit.
Kontrastem k temným pasážím jsou okamžiky naděje – přátelství, i drobná lidská gesta, která připomínají, že i na dně šílenství může zůstat záblesk světla.
Blázen je silné svědectví o tom, jak snadno se může i ten nejrozumnější člověk ocitnout na pokraji propasti. Je o moci emocí, o zneužití důvěry
i o odvaze postavit se vlastním démonům. Připomíná, že i v okamžicích šílenství může existovat pochopení, smíření, možná i nový začátek.
Kristýna Lysáková vládne jazykem s jistotou zkušené autorky. Její styl je precizní, hluboký a přitom čtivý. Dokáže propojit klinickou přesnost psychologa s poetickou citlivostí spisovatelky, takže čtenář
nejen sleduje děj, ale skutečně cítí každé slovo. Výsledkem je román, který se vám dostane pod kůži – naléhavý, temný i krásně lidský zároveň.
Blázen není jen příběh o ztrátě rozumu. Je to příběh o tom, co se stane, když se srdce rozhodne přestat poslouchat mozek – a jak těžké je poznat, kdo z nás je skutečně blázen.“... celý text
— Monokl77
„Vladimíra Kořena si pamatuji z doby, kdy jsem ještě sledovala televizi, jakožto moderátora zpráv na ČT a reportéra krátkých medailonků Živé srdce Evropy, kdy mi byl příjemný jeho přirozený projev, a skutečný zájem o ekologii a zdravou přírodu jsem mu věřila už tehdy.
Po knížce jsem sáhla jako po oddechové literatuře a dostalo se mi milého víkendového čtení. Leitmotivem je řeka ve svých proměnách v průběhu času. Knihu vnímám jako zamyšlení se nad měnícím se životním prostředím, nad tím, co pro přírodu můžeme dělat my, že si z ní nemůžeme jenom brát a vnímat ji jenom jako zdroj.
Autor své úvahy podává příjemnou formou, s mírnou nostalgií, ale i nadějí. To vše je protkáno úsměvnými i vážnějšími životními příběhy a milníky, kdy je ve svém povídání leckdy velmi osobní a otevřený (vyhoření, víra), ale ty nejintimnější rodinné záležitosti si nechává pro sebe (přestup dcery na jinou školu, nemoc dcery, ztráta dítěte), jen se o nich čtenáři lehce zmíní.
Líbil se mi jemný humor a metafory (např. tvoření krásného v krásném) a bonusem byly i reálie, Teplicko je má srdeční záležitost.
Kniha je pro mne oddechovkou s přidanou hodnotou.“... celý text
— julifox3
„Paráda. Hrobár si udržuje svoju kvalitu aj v zatiaľ poslednom dvojdieli a ja som sa neskutočne bavil, je to western ako bič a tentokrát pôjde aj o Apačov a toto ma proste veľmi teší. Kresba je vynikajúca a scenár bol tiež super. A ten záver šiesteho dielu, tak na to nemám slov, bolo to silné, emotívne a nikto tu nie je čiernobiely aj záporákom chápete ich pohnútky a klaďasi robia aj veci za ktoré by sa mohli hanbiť. Pevne verím, že Modrá Crew vydá keď ju napíšu aj 7 a 8. Je to proste pecka. Odporúčam.“... celý text
— mirec88
„Tak to bylo něco neuvěřitelného. Kniha je úžasná! Úplně mě rozdrtila. Nemohla jsem se odtrhnout a na konci jsem brečela jako želva. Napětí, láska, smutek, tajemství, očekávání ... ta kniha má vše a já bych dala nevím co, aby neskončila. Kniha mě vtáhla do děje okamžitě a nepustila mě. Můžu jen a jen doporučit a 5* je málo! Celou oblohu hvězd bych zde rozsvítila, jak byla kniha skvělá!“... celý text
— Luciela
„Už to tak bývá, že po poklidném začátku přijde rychlá akce a děj má spád. Počítáme schody do domu, víme co bylo na svatbě ale všechno do sebe zapadne a rozjede se to tak , že jsem četla , ne četla, hltala každé slovo .Není tu moc násilí , to se mi líbí . Ale lidská slabost a něco co má jen málokdo, totiž lásku a cit pro druhého , neuvěřitelné rodinné pouto ale každý si to bere po svém.
Půl roku jsem čekala na český překlad / a další do sbírky /.
Přečetla za tři dny a asi celkově 6 hodin.
Na Věštkyni se třesu už ted.“... celý text
— medlovice
„Tohle je asi právě naše nejoblíbenější kniha pro děti. Doporučený čtenáři 8+. Hraje v tom roli nejspíš i to, že se nám kolouškové moc líbí. Je to ovšem jen malý zlomek toho.
Příběh pojednává o dívce Lole, která se s maminkou přestěhuje do nového domova s velkou zahradou, do které chodí srnky. Musí se vyrovnávat s novou situací, zapadnout do nové třídy také není jednoduché…
Začne se starat o opuštěné mládě spolu se záchrannou stanicí. Nejdříve se musí zjistit, zda je mládě opravdu opuštěné. Kniha tak naučí děti i dospělé, jak postupovat. Dospělá srna nesmí cítit z koloucha lidský pach, jinak by ho nechala.
Kniha je krásná nejen laskavým přístupem ke zvířatům a přírodě, ale citlivě řeší i mezilidské vztahy, které začínají již kamarádstvím se spolužáky. Učí děti, že když udělají chybu, omluva je první krůček…a ukazují i druhou stranu, odpustit je tak krásné!
Ve výsledku nevím, jestli se kniha líbila více mně nebo dceři, ale obě ji máme v hodnocení na plný počet. Obrázky v knize jsou skvostné a my si nenecháme ujít další připravovanou knihu o medvíděti.“... celý text
— EvikU.
„Tak jsem si myslela, že mě letos čtenářská výzva nepřekvapí něčím mimořádným, co bych si bez ní letos nepřečetla a ejhle, moje domácí knihovna a šestá kniha zprava ve třetí poličce odshora :-). Nenápadný paperback, neznámý autor, koupeno nějakým členem rodiny, ve slevě. A je to překrásný příběh, dramatický, napínavý, zajímavý a tolik tolik bolavý. Já jsem ho velmi prožívala, ta atmosféra amerického maloměsta a osudy všech hrdinů, zejména těch dětských, se mě velmi dotýkaly. Příběh je skvěle vymyšlený a ještě lépe napsaný. K většině postav si najdete vztah, budete rozumět těm vzpomínkám, nostalgii, lítosti, vzteku i té kapce naděje, která občas prosvitne tou srdcervoucí beznadějí, kterou budete cítit. Výborný příběh, s atmosférou, komu se líbily Poklesky maloměsta, neměl by tuto nenápadnou knihu minout. A já doufám, že se dočkáme i autorovy novinky All the Collors of the Dark, píše totiž skvěle. Takže nakonec díky ČV, zase jsem objevila knižní lahůdku:-).“... celý text
— Mandlevest
„Představa, že Země je zdemolována, tedy alespoň to, co stojí na povrchu, všechny budovy, obydlí i s těmi, kdo jsou právě uvnitř, není vůbec veselá, ale dál je to bžunda.
Carl přežije a s ním i několik milionů lidí, a taky kočka jeho přítelkyně, Rakvička. Kdo chce dál bojovat o život musí do Hrobky. Reality show o přežití je vedena jako erpégéčko, takže účastníci tuní dovednosti, získávají artefakty, dovednosti a vše, co se v takové hře dá získat. Akorát, že jde o život... A jako v každé reality show mají hráči svou sledovanost a sponzory. Ovšem v pangalaktickém měřítku.
I taková lama jako já (která nestíhá ani LoLko ani WoWko a maximálně tak dá Heartstone a Darkest Dungeon, případně Diablo) si to užila! Zejména vtipná je interakce s kočkou Rakvičkou, která ve hře mluví a stává se též hráčkou se vší grácií, jíž jsou kočky schopny. A navíc je princezna! Autor se vyzná jak ve hrách, tak v kočkách. :-)“... celý text
— Maud22
„KETTERDAM. Rušné přístavní město. Město zlodějů, úpadku a bídy. Ale i město neskutečných možností. Když víte, jak na to...
V Ketterdamu se život s nikým nemazlí. Ve zlodějské čtvrti se o moc nad městem perou pouliční gangy a jedním z nich jsou GAUNEŘI. Vede je Kaz "Krkavec" Brekker. Zdánlivě bezcitný, nelítostný, prohnaný a chytrý. Ale každý má svá tajemství. A to, co ho žene vpřed...
A pak jednoho dne přichází nabídka, která se neodmítá. A zároveň ta, na kterou by kývl jen šílenec. Jenže KAZ BREKKER šílencem svým způsobem je. Teď už jen potřebuje stejné blázny, jako je on sám:
Trestance prahnoucího po pomstě.
Zázračného střelce se slabostí pro hazardní hry.
Špiónku, která krade cizí tajemství.
Smrtící grišu.
A odborníka na třaskaviny.
ŠEST VRAN.
ŠEST LIDÍ a tisíc způsobů, jak se všechno může zhatit...
KAZ BREKKER.
INEJ GHAFA.
NINA ZENIKOVÁ.
MATTHIAS HELVAR.
JESPER FAHEY.
WYLAN VAN ECK.
Napínavý, čtivý příběh ze světa, kde se střetává několik národností, kde je zneužívána moc, kde vládne bezpráví, krutost a násilí.
KERCH. ŠU HAN. RAVKA. FJERDA.
Boje o nezávislost. Zotročování. Obchod s lidmi. Neúprosný, krutý svět, kde život nic neznamená a smrt vždycky čeká někde poblíž.
Nepředvídatelné, drsné, akční, geniální! To bylo opravdu dooost dobré! Nečekané zvraty, napětí, čtivost. Zajímavý děj, svižné tempo.
SKVĚLÉ!!!“... celý text
— laura
Každé pondělí vám představíme náš výběr těch nejzajímavějších a nejlépe napsaných knižních komentářů z uplynulého týdne. Nejde jen o počet palců – hodnotíme i kvalitu, přínos a originalitu.