Komentáře týdne
TOP komentář 44. týdne
„Když jsem před lety s touto sérií začínala, ani ve snu by mě nenapadlo, že to bude taková paráda a tolik si ji zamiluji. Miluji tu autorovu lehkost, se kterou je celý příběh napsaný, celá provázanost a plynulost příběhu je na prosto brilantní a já se s každým dílem těším na další a další. Mám moc ráda humor a jízlivost, které jsou pro Poeho natolik charakteristické, že si to bez toho ani neumím představit. A k tomu Tilly a její bezbrannost, upřímnost a genialita, to vše utvoří v celku tak úžasný příběh, který nechci dát z ruky. Zpočátku jsem měla lehkou obavu, jakým směrem se tento díl bude ubírat a trošku jsem měla pocit, jak kdybych podobnou zápletku někde četla. To co se však rozjelo jsem nečekala ani v nejdivočejším snu a u posledních kapitol jsem jen zírala s otevřenou pusou dokořán. Doufám, že další pokračování je v procesu, protože se nemůžu dočkat, jak se to bude dál vyvíjet!“... celý text
— dencazrnu
„Pomalu plynoucí vztahová detektivka s minimem akce, to mi dost vyhovuje.
Ale co nejvíc na autorce oceňuji, jsou popisy prostředí, které mě do knížky úplně vtáhnou, a jsem buď na břehu rybníka na Novobystřicku (Drak spí), v beskydských kopcích (Sněžný měsíc), anebo v téhle detektivce v lužním lese na okraji slepého ramene Dyje, obklopená rákosím, mokřady, bzučícími komáry a vodním ptactvem. Mám to jak barevný film se všemi zvuky i vůněmi… :)) Za to veliký palec nahoru a samozřejmě ta ornitologická linka je skvělá.
V tomhle mi autorka trošku připomněla Annu Sedlmayerovou, jejíž popisy prostředí byly naprosto famózní (Tráva a vítr, Na Límečku…).“... celý text
— Rade
„Roční syn si moc rád prohlíží a zkoumá nálepky a ilustrace.
Sice ještě úplně nechápe princip nálepek, mává s ní vždy na prstíčku a když ji s ním nalepim, chce ji hned odlepovat, ale časem pochopí.
Povídáme si o obrázcích, barvách, tvarech. Sám najde obrázky auta/sanitky a ukazuje na kola a pak na samostatné nálepky kol.
Myslím, že si to pěkně spojuje v hlavičce.
Knížka stojí 106 Kč, takže cena jednoho zákusku v cukrárně nebo dvou obyčejných káv. To mi přijde dnes pakatel - a i když hraním si s tak malým dítětem knížku krčíme a ničíme, za mě dobrá investice a dobře strávený čas, který syna baví a rozvíjí.“... celý text
— zp87
„Jakožto majitelka slepičího hejna, milovnice Sapkowského Yarpena Zigrina a Zoltana Chivaye a také Terryho Pratchetta jsem nemohla odolat. Protože tato kniha skrývá od každého trochu, aniž by autor nějakým (s)prostým způsobem vykrádal autorstvo evropské. Ač je to k nevíře, pořád se může objevit originální fantasy s prvky bránicelechtajícího humoru. Ano, přiznávám se, opravdu jsem se bavila a smála se nahlas, protože se mi Russell prostě trefil do noty. A ten český překlad se za mě opravdu vydařil. Příběh sám o sobě je prostý jako bulharská striptérka, ale o tom to opravdu není. Je to o sérii neskutečných konverzací a gagů, partě trpaslíků, dvou lidech, nekromantech, jednom liči, jedné slepici a vejci. Hodně pohodová oddechovka. A těším se na další díl! 80%“... celý text
— elenai
„Tento vánoční příběh mě velice pobavil, začíná tak nevinně – jen s rozbitou husou a starým kloboukem na ulici, se během chvíle promění v neuvěřitelně napínavé pátrání po klenotu nevyčíslitelné hodnoty. Právě v tomhle příběhu Holmes dokonale předvádí svou mistrovskou dovednost. Z klobouku dokáže vyčíst celý životní příběh jeho majitele, a z husy, no, z husy vytáhne víc než jen peří! Nejen že měl příběh detektivní zápletku jak od Holmesa známe, ale byla i velice vtipná, která opravdu pobavila.“... celý text
— georginaa
„Je to ten typ příběhů, na který vždycky rádi zapomenete. Abyste si ho mohli vychutnat po roce znova.
A nejlíp se mi Marťan čte v zimě - když je venku zima a hnusně, zachumlám se do deky a přesunu se na Mars, kde je ještě hnusněji.“... celý text
— john_silver
„Autorka nám zde rozprostřela příběh ze života - o lidech, které možná soudíme, protože neznáme jejich minulost....
Bára :
.... přesadili mne jako rostlinu z úrodné půdy do jalové země....
.... a já jsem už znovu nezakořenila ....
Ptáčník:
.... pohled na ptáky letící po obloze ho dokázal odpoutat od země,přenést se do větví stromů....
....a pak mu také dovolil roztáhnout křídla a vznést se k nebi ...
Je to vyprávění o období, kdy se na každého z nás může snést hejno sršňů - a trvá nějaký čas, než se vyrovnáme s jejich vpichy ...
.... A nepřijde-li trest hned vzápětí, musíš si vinu odžít životem ....
/Jan Skácel - Smuténka /
Pěkné čtení o lidech, kteří se mohou vyskytnout i blízko nás ...“... celý text
— intelektuálka
„Roman Vaněk představuje další ze svých kuchařek, tentokrát s recepty echt českými, od polévek, přes klasická jídla jako guláše, vepřové, králičí či hovězí na několik způsobů. Co mě příjemně překvapilo, veliká spousta receptů na zvěřinu, od zajíce, bažanta, jelena či srnce a mnohé další. Ale co považuji za vrchol této knihy, tak to jsou recepty jak si udělat domácí jitrnice či jelita nebo různé druhy párků. Pokud rádi vaříte a máte hodně času, tak tato kniha je výborná inspirace. Několik receptů jsem vyzkoušel a takový recept vepřové koleno zde uvedený, je opravdu luxus“... celý text
— n.ezn.amy
„Na začátek musím zdůraznit, že po grafické stránce jde o nejvymazlenější knihu Edice Horror Con. Nejde jen o parádní obálku z dílny skvělého výtvarníka a ilustrátora Jiřího Dvorského a osmi originálních grafik z dílny osmi nadaných výtvarníků, které jsou součástí knihy, ale o celkově skvěle odvedenou grafickou a sazečskou práci Rosany Zvelebilové. Je skoro škoda, že kniha nevyšla v pevné vazbě. Knihu ovšem nedělá jen krásná obálka a profesionální grafické zpracování, ale především obsah. Jak mi řekla editorka Kristina Haidingerová, je to poprvé, kdy má sborník Horror Conu jednotné téma. Tím je, jak název napovídá peklo. Tedy různé jeho podoby. Devatenáct autorek a autorů se ve svých povídkách rozhodlo přinést své vize pekla a je zajímavé kolik z nich si ho představuje spíš, jako peklo které si dělají lidi navzájem. O to více však vyniknou povídky, které nabízí opravdu originální ztvárnění pekla. Byrokratický aparát, nebo motel, v němž se koná firemní školení, patří k těm nejlepším. Jiné povídky zase překvapí zajímavou pointou. Příkladem budiž povídka Šunková, která čtenáře dlouho nechává v nejistotě, v jakém vztahu hrdinka povídky vlastně žije, nebo Krypta samotáře či Požírač duší. Ty zase popisují rituál vyvolávání démonů, každá trochu jinak, ale obě velice originálně. Dalo by se pokračovat ještě dlouho, ale každá z povídek je jedinečná, a něčím překvapí. Rád bych se tedy ještě zastavil u autorů. Kromě obvyklých podezřelých, mezi něž tradičně patří Madla Pospíšilová, Petr Boček či Tomáš Marton zde potkáme nejen povídky finalistů soutěže O krvavý brk, ale také autory slovenské. Ti jsou v pojetí pekla a démonů velice kreativní a dík za jejich povídky patří zase Kristině Haidingerové, která je přeložila do češtiny. Stejně jako Veronika Fiedlerová, která se ve své povídce Kozlí pramen, vrací do světa své Záhrobní trilogie, přispěla i Kristina do antologie svou povídkou ze světa Violetů.“... celý text
— jan8470
„Možná by se dalo leccos vytknout, ale já to rozhodně neobjevila. :-)
Opět hluboce ponořená, s každou nově objevenou mrtvolou, vyhlížela jsem, kde na koho co praskne, snad při každém Madisoninu výšlapu na Hrobovou horu. Představovala jsem si, jak se s hlasitým prasknutím větvičky otáčím přes rameno, jestli na mě někdo nebo něco nehupsne...
A že těch omylů , že to byl ten či onen bylo vskutku hodně...musela jsem si zkrátka počkat do samého závěru, který byl opět výtečný!
Téhle série není co vytknout!!!“... celý text
— Martule44
„Kniha je krásně a mile napsaná. O ilustracích ani nemluvím – jsou nádherné a celkové zpracování knihy je skvělé! Pro mého syna, který je velký milovník přírody a všech zvířátek, to bylo to pravé ořechové. :)
Kapitoly jsou tak akorát dlouhé, což je další velké plus. Díky obrovskému množství ilustrací jsme knihu využívali i k tomu, že syn podle obrázků a toho, co si pamatoval z večerního čtení, „četl“ své malé sestřičce. :)
A navíc – podle didaktických listů jsme trénovali i logopedii. Za mě je to zkrátka naprosto perfektní a dokonalá kniha, doladěná do sebemenšího detailu.“... celý text
— KristinKristin
„Tak tohle bych chtěl vidět zfilmované. Obrovský smrtící labyrint, kolem drony a vojáci, uprostřed osamělý muž s dobrý důvodem, proč být osamělý. Originální zápletka, kde se tvrdé akční sci-fi mísí s psychologickým pojednáním o vině a trestu.“... celý text
— MaxQ
„Nejdřív četl syn 11 let. Líbilo se.
Na jeho doporučení jsem si přečetla a kdyby nebylo českých křestních jmen jako Tomáš, Lucka, tak bych nevěřila, že se jedná o českého autora!! Jako sci-fi pro děti (10+ a více) velmi dobré a myslím, že snese i srovnání se sci-fi autorama pro dospělé! Vykreslení techniky lodí, planet, žádné nesrovnalosti, nebo nesmysle (pro běžného čtenáře) a dějová linka taky super.
Můžu doporučit pro dospělé, kteří mají rádi tento žánr jako oddychovku a pro děti, které zajímá technika, vesmír, dobrodružný příběh.“... celý text
— Monika_a_knihy
„Miluju tahle autorčina snová vypravování. Ostrov byl knihou magickou, tajuplnou, s nádechem neurčitého, avšak s tak reálnými, mnohdy až cynickými pasážemi, že dohromady opět vytvořila naprosto skvělý komplex.
Kupec Izar mi v lecčems připomínal mého nejoblíbenějšího Rolanda z Gileadu - svou houževnatostí, tím, jak šel doslova přes mrtvoly, možná i koncem celého příběhu.
Tento typ příběhů mám prostě nejradši. Navíc autorčin krásný jazyk úplně hladí, obzvlášť v dnešní době. Není co více dodat.“... celý text
— karol.cadex
„Kniha ma zaujala nie tým, že by som pátrala po vrahovi, ale tým, ako sa postavy postupne odhaľovali. Sledujúce rozprávanie z viacerých uhlov mi umožnilo neustále prehodnocovať, komu vlastne veriť. Lydia bola fascinujúco desivá a jej láska k synovi bola tak silná, až to začalo byť nebezpečné. Atmosféra pôsobila dusivo, uzavreto, a čím ďalej som sa dostávala, tým viac som cítila, že niečo nie je v poriadku. Nebol to klasický thriller, ale skôr psychologická hra, ktorá mi zostane v hlave ešte nejaký čas po dočítaní.“... celý text
— Evaho73
„Můj poslední díl Strašidelných domů. Zde se Darcy vrátila ke kořenům. Musím říct, že první polovina knihy byla opravdu mrazivá. Bloudila jsem po nocích s Margot domem a prohlížela opuštěné chodby, nahlížela od prázdných pokojů a děsila se zvuku zvonečků. Obličeje mrtvých rodičů jsem si dokázala představit úplně živě, stejně tak hlavu nakloněnou ke straně jakoby Margotino tělo viselo dolů z oprátky. Bezvadně našlápnutá kniha, ve které nechybělo nic - tma, neznámé prostředí, tíživá atmosféra, hlasy ve tmě, mrtví příbuzní (nebo ne?) a hrstka lidí, kteří z nějakého důvodu zůstávají. Zůstávají, protože musí. Scéna s (ne)mrtvými rodiči mi přišla navíc. Ale zase pro svět mimo Šibeniční vrch to muselo být děsivé, někdo nám krade mrtvoly ze hřbitova. Nikoliv, mrtví se vracejí "domů".
Závěr byl opravdu hodně uspěchaný, i když logický. Mohlo to být ještě propracovanější.
Opravdu se mi nechtělo Šibeniční vrch opouštět tak brzy. Jsem ráda, že to byla poslední kniha série strašidelných domů, která mě dokázala opravdu postrašit.“... celý text
— zombinka
„Na knížku jsem se strašně těšila.
Upřímně nechápu, jak může být tolik moudra podané tak krásnou formou. Mohla bych jí číst pořád dokola a pořád se dojímat a přemýšlet nad vším, co nám autor předává v naprosto úžasném příběhu.
Ilustrace jsou navíc naprosto dokonalé. To je druhé pohlazení pro duši. Moc se mi líbilo zakomponování lásky k dortům, kterou má krtek, a která to celé dokonale odlehčovala.
Kreslený příběh chlapce, krtka, lišky a koně jsem četla před dvěma lety a tohle bylo jako vracet se domů. I tahle kniha pro mě není tak úplně knihou, jako spíš pocitem.“... celý text
— Macula
„Mám pocit, že mě tahle kniha tak trochu rozbila…
Žila jsem v domnění, že knihy pro děti končí dobře, proto jsem se tím nechala ukolébat. O to víc jsem pak prožívala konec, no nebudu lhát, nemohla jsem přestat brečet.
Kniha je napsaná skvěle, musím opravdu ocenit, jak nenásilně byla do příběhu vpravována tematika nemoci a jejího postupného sílení. Čtenář mohl sledovat, jak se postupně ztrácí to, kým maminka byla, jak ji Mojenka znala. Vše bylo popsáno bez zbytečného patosu a manipulování se čtenářem. Zajímavý byl vývoj společných rozprav dle toho, jak se měnily maminčiny priority.
Zajímavé bylo, jak moc mi přirostly postavy k srdci, všichni byli nakonec skvělí a sympatičtí. Zároveň jsem si připomněla, jaká učitelka nikdy nechci být.
Je to kniha, kterou nelze jen tak přejít a bude se mnou zůstávat ještě hodně dlouho. Už přemýšlím, jak ji předat žákům tak citlivě, aby z ní mohli vytěžit maximum, ale zároveň jsem nezničila jejich dětský pohled na svět.“... celý text
— Karolína18
„Neměla jsem žádná očekávaní a dostala jsem toho tolik. Příběh jsem poslouchala jako audioknihu a nemohla se ho nabažit. Celý život jsem své babičce říkala Paní Kosová. Tenhle příběh byl pro mě srdeční.
Anna Kate se vydává do městečka Wicklow, aby vyřešila pozůstalost po babičce. Čeká ji tam dědictví v podobě kosí kavárny. Postupně se sžívá s novým režimem. Přebírá kavárnu a učí se péct proslulé koláče. Seznamuje se s místními a také s turisty. Objevuje kouzla tamního místa a kosů.
Příběh nás staví proti nejsilnějším životním zkouškám. Ztrátám, bolestem, nemoci, neutuchající víře, přátelství, rodině a lásce. Dozvídáme se nejniternější pocity postav a prožíváme s nimi jejich křivdy. Je to taková sonda do hloubky duše. A taky uvědomění si, co v životě máme a jak rychle bychom o to mohli přijít.
Autorčin styl je poutavý a milý. Máte pocit, že jste s postavami z knihy jedna rodina. Nahlížíte do jejich osudů a tiše doufáte, že vše dobře dopadne.
Tato série má vydané tři knihy a čtvrtá se chystá. Rozhodně si plánuji přečíst všechny.“... celý text
— Maryshine
„Pokud se chcete ponořit do světa starých seveřanů a potřebujete knihu která vás tam dokonale a srozumitelně uvede, je tohle asi to nejlepší, co můžete momentálně na trhu sehnat. Děti jasanu a jívy jsou vlastně aktualizovanou verzí stařičké klasiky Sága tří století, která už se dnes čte trochu ztuha(ale určitě neuděláte chybu když jí dáte šanci - už jen pro porovnání).
Kniha by se dala rozdělit na dvě poloviny. V té první a pro mě zajímavější, se autor zaměřil hlavně na kulturu a společnost a pokusil se vytvořit plastický obraz toho jak Vikingové mysleli, žili a vnímali svět kolem sebe. V druhé polovině už se zaměřuje na výpravy, expanzi a historii výbojů seveřanů do okolního světa. Boří se zde řada stále kolujících mýtů a naopak se i varuje před přehnanou idealizací a "romantizací" vikingů. Určitě neuděláte chybu, když si spolu s touto knihou seženete a přečtete i Eddu a další severské ságy, případně i zápisky muslimských a křesťanských cestovatelů a misionářů na které se v Dětech jasanu často odkazuje.
Já jsem hlavně rád, že takovéto knihy existují a že jsem mohl i řadu a archeologických nalezišť a míst v knize zmíněných návštívit. Je neuvěřitelné si uvědomit, že člověk narozený před tisíci lety někde v Norsku se během svého života mohl zúčastnit nájezdu na pobřeží Anglie, pak odcestovat na obchodní výpravu kolem Evropy až někam do Konstantinopole a odtud se po řekách vrátit přes Kyjevskou Rus domů a v další sezóně se ještě podívat na Island, obhlédnout Grónsko a projít se po pobřeží Severní Ameriky. Tak obrovský byl svět Vikingů.
V severské společnosti bylo považováno za velkou čest dostat se do příběhů, které si budou vypravovat a předávat i následující generace. Jak vidíme, povedlo se jim to:-)
Několik komentářů tu zdůrazňuje jak je kniha plná moderní woke propagandy. Opravdu ne, toho je možná tak plná hlava těch co to tam vidí. Těch zmínek a narážek je tam pár a nejsou tam v rámci propagandy ale v rámci porovnání s dnešní dobou a ukazují (pro dnešní ustrašené hetero alfamuže) děsivou pravdu: že i v těch "starých dobrých bílých patriarchálních" časech vikingů existovaly silné ženy, homosexualita, vikingové nebílé barvy(viking je totiž povolání, nikoliv rasa) a ke vší hrůze i lidé nejasného pohlaví jež byli navíc často uctíváni a mohli se z nich stát šamani a čarodějové. O blízkých kontaktech vikingů s islámským světem raději ani nemluvě. On ten svět je a byl totiž vždy o něco barevnější než si dnes řada lidí chce připustit. Tak to jen abych to trochu vyvážil.“... celý text
— Rawen616
Každé pondělí vám představíme náš výběr těch nejzajímavějších a nejlépe napsaných knižních komentářů z uplynulého týdne. Nejde jen o počet palců – hodnotíme i kvalitu, přínos a originalitu. Z vybraných komentářů jeden získá titul Komentář týdne a jeho autor se může těšit na odměnu - předplatné bez reklam, knihy, kredity do bazaru apod.