Komentáře týdne
TOP komentář 41. týdne
„Knížka na mě působila velmi zvláštním a jemným dojmem. Nejde o příběh s výraznou dějovou linií, spíš o mozaiku lidských osudů – drobných, obyčejných, a přesto hlubokých. Autor se nesnaží o dramatické zvraty, ale spíš o zachycení života takového, jaký opravdu je – někdy klidného, jindy těžkého, ale vždy lidského.
Postavy jsou vykreslené s velkým citem a pochopením. Každá z nich má svůj příběh, který v sobě nese kus bolesti, naděje nebo smíření. Právě díky tomu působí kniha velmi poeticky – nejen jazykem, ale i atmosférou. Je to čtení, které se těžko shrnuje do jedné věty, protože nejde ani tak o to „co se stalo“, jako spíš o to „jak to působí“.
Na mě osobně Hřbitov snů zapůsobil jako tichá, dojemná výpověď o životě a jeho křehkosti. I když není snadné říct, o čem přesně ta kniha je, vím jistě, že se mi opravdu moc líbila – pro svou citlivost, lidskost a poetickou hloubku.“... celý text
— Kackac77
„Hledala jsem příběh ve stylu Záhady Blair Witch nebo Hory mrtvých, prostě záhadu, která zůstává nevysvětlená. Tip na Les sebevrahů mě zaujal, i když horory nečtu, takže jsem se trochu obávala, co na mě z knihy „vyskočí“. Naštěstí jde spíš o mysteriózní napětí než o čistý horor, takže spokojenost. Rozjezd je sice pomalejší, ale mně to vyhovovalo – člověk má čas poznat postavy a čekat, co se z toho vyklube. Trochu mi ale chyběl hlubší popis samotného lesa Aokigahara a jeho reálií, které by příběhu dodaly ještě víc autentičnosti. Atmosféra Japonska i lesa je přesto popsaná zajímavě, bez přehnaného děsu. Kdybych se někdy dostala do Japonska, asi bych to místo chtěla vidět na vlastní oči.“... celý text
— Abikk
„Krásna kniha o kráse kníh. A ich výrobe. Množstvo informácií na túto tému pekne v jednom ucelenom balení a v parádnej grafickej úprave. Veľkoformátová publikácia je plná obrazového materiálu. A pritom nejde o žiadnu ťažkotonážnu bichlu. Takže sa nemožno čudovať, že sa text často zameria na čistokrvnú faktografiu. Kniha má svoj vek, ale stále má čím zaujať. Je veľká preveľká škoda, že plánovaný druhý diel - Z historie české knihy - nevyšiel (aspoň o tom neviem). Bolo by o jeden skvost v knižných policiach viac ;)).“... celý text
— špulo
„Osudové zvraty vznikají z nepatrných náhod...
Kdo je bájná Ursulina? Jde pouze o pověst, nebo příšera skutečně žije a rozsévá smrt?
Příběh o temných zákoutích lidské duše, o tíživých tajemstvích, neviditelných hrozbách, o odsudcích, traumatech, bolestech duše a osamění. O policistech, právnících, neřádech, krutosti a čirém zlu.
Byla jednou jedna policistka...
Byl jednou jeden policista...
A hluboko v lese jeden karavan.
Možná svému osudu nemůžeme uniknout. Ať tak, či tak, osud má vymyšlené, co s námi bude...
URSULINA.
Bájná nestvůra ožívá a rozsévá smrt...
Nebo ne?
Příběh o lásce, přátelství, vině, bolesti, trýznivých rozhodnutích, lžích, fotografiích, vraždách, krutosti, životě i smrti. O šikaně, zlu, moci a bestialitě.
Napínavé, zajímavé, děsivé, dojemné a čtivé. I pro mě byl konec šok. Bolestivý šok.
Bolavý a drsný příběh o tajemstvích, vině a trestu. Naprosto famózní a překvapivý thriller.
Vrrr... Vrrr...“... celý text
— laura
„Jsem moc ráda, že jsem si knížku pořídila. O Masarykových jako rodině jsem nevěděla téměř nic a tady jsem se dozvěděla spousty nových a zajímavých informací. Charlotta měla opravdu netradiční a pestrý život se spoustou vizí a ideálů. Obdivovala jsem jí za její loajalitu, nesobeckost a nezlomnost, se kterou nesla statečně svůj úděl, podobně, jako její dcera Alice.
Bála jsem se toho, že knížka nebude čtivá, ale opak byl pravdou.“... celý text
— Tereza0107
„Tahle kniha ze série Za tichem, mi připadala nejvíce tichá. Procházky po opuštěných hřbitovech, kolem polorozpadlých kostelů. Líbil se mi velice i závěr knihy, který přibližuje několik kontroverzních osobností Novohradskych hor. Krásné, ale to je tenhle autor vždycky.“... celý text
— BohyněKuchyně
„Enyky benyky jedna, dvě
běží liška, kampak jde?
Enyky benyky tři a čtyři
letí za ní netopýři.
Po prvních několika kapitolách jsem si říkala, že této knize nemůžu dát jiné hodnocení než pět hvězd. Ale...Takhle naservírovaného pachatele jsem už dlouho v žádné knize nezažila. Téměř od začátku jsem bohužel věděla, kdo za vším stojí. Naštěstí čtivost knihy a zvědavost mi nezabránily si tuto krimi užít. Co pro mě bylo dalším lehkým zklamáním bylo to jak se ke konci zachoval vyšetřovatel. Toto je v krimi knihách hrozné klišé a mrzí mě, že se tomu autor nevyhnul. Opět se někam vydat sám napospas pachateli, to už tu bylo tolikrát.
Nicméně knížka určitě stojí za přečtení, i když pro mě se Kaštánkovi nevyrovná.“... celý text
— edith79
„Velice zdařilý soubor básní pro děti od Petra Borkovce. Ten podle mě dobře umí hravý nonsens, fascinovaně zjitřenou observaci světa, zejména přírody, dovede se vcítit do klukovské touhy po dobrodružství, objevitelské hravosti, ať už jde o výpravy ven, nebo experimentování se slovy. To si užívá obzvlášť a nezapře v sobě předního současného básníka pro dospělé, ale to je dobře. Naopak příliš vlastní mu není dětsky něžná, lyrická poloha, jakou známe třeba ze Sládka. Na to je příliš sebereflexivní a jaksi ironický, toto jeho ratio mu, alespoň tak si to vykládám, neumožní popustit hráz empatii a sympatii, resp. citu a soucitu plně ani v závěrečné, na rozdíl od ostatních sociálněji laděné skladbě Benjamin Murka, a tím pádem i tam nakonec zvítězí hravost a fantazie. Ale je jasné, že ne každému vyhovuje všechno. Jako nejpovedenější části vnímám soubory O čem sní (tam zejm. báseň o rohlíku) a Každá věc má něco společného se štěstím.
Jako minus této edice vnímám nepřítomnost obsahu: Oblíbí-li dítě (anebo i dospělý čtenář) nějakou báseň, musí si ji prostě založit, jinak ji nenajde. Ilustrace všech tři spolupracujících výtvarníků jsou skvělé, za mě nejlepší jsou ty od Andrey Tachezy a celostrany s louňovickými (?) motivy od Martina Krkoška.
Rybník
Lín je stínán
slinami žab.
Olůvky vody, trň och!
Svléchající hlubí.
Vřesíni kradmí,
upité klap.
Korábky křeslic: „Hou,
sůvy na paluby!““... celý text
— V_M
„Turbo je dojímavý príbeh o jedenásťročnom jazvečíku a jeho paničke Helenke, staršej dáme, s ktorou tvoria nerozlučnú dvojicu. Keď Helenka jedného dňa nečakane nepríde domov, psík zostane sám a jeho svet sa obráti naruby. Ocitne sa v útulku, kde nerozumie, prečo ho nikto nechce, a spomína na teplo domova, vôňu deky a milé slová svojej paničky.
Autorka sa veľmi citlivo ponára do psieho vnímania sveta a prináša silný príbeh o strate, samote a potrebe lásky. Turbo je kniha, ktorá aj ťažké témy podáva s jemnosťou a pochopením. Pripomína, že priateľstvo, empatia a nádej sú hodnoty, ktoré pretrvávajú – a že so psom nemožno byť osamelý.
Láskavý, emotívny príbeh dopĺňajú krásne ilustrácie a veľké písmo, vďaka čomu je vhodný aj pre mladších čitateľov. Turbo je kniha, ktorá sa dotkne detí aj dospelých a nenásilne učí empatii, súcitu a úcte k starobe i životu samotnému.
Za knihu ďakujem vydavateľstvu Slová.
Viac v recenzii.“... celý text
— mapet85
„Velmi pěkná a čtivá oddychovka. A hlavně nepřeslazená. Téma láska se tam jen tak otírá, hlavní témata jsou jinde a to je velmi osvěžující.“
— ivanaGvGN
„To bolo krásne. Dojemné, múdre, nežné, smutné i veselé, každý z príbehov mi zarezonoval v srdci. Ozaj bravo, pretože napísať niečo jednoduché a hlboké pre všetky vekové kategórie, je skrátka majstrovstvo. Zvláštnou zhodou okolností som túto knihu začala čítať v sobotu dopoludnia a popoludní som sa dozvedela, že jej autor, pán Klíma, v ten deň odišiel do literárneho neba. Silný pocit.“... celý text
— Hradčiatko
„Dnes (10. 10. 2025) je Světový den duševního zdraví a tak se tento komiks docela hodí, protože se zabývá úzkostmi, které duševní zdraví dosti narušují.
Naprostou šílenost má na svědomí profláklé duo Tereza Kopecká a Tomáš Kopecký, jejichž knihy jsou téměř vždy sázkou na jistotu.
Moc se nám s dcerou líbilo barevné zpracování. Ladění do fialové, modré nebo červené dle převládajících emocí.
Celkově se jedná o důležité a i čtenářsky zajímavé téma, o kterém by se mělo více mluvit.
Trošku jsme měly problém s tím, že rodiče Anny nemají vlastně tušení, kde se jejich dcera s neznámým mladíkem pohybuje, ale název knihy je dostatečně vypovídající - je to šílenost. Naprostá.
Určitě doporučujeme si komiks přečíst. Je určen pro děti a mládež od 12 let, což asi odpovídá.“... celý text
— Varjohukka
„Zamrzlá řeka je zbeletrizovaný příběh jedné z nejznámějších žijících porodních bab, odehrávající se v roce 1789 v americkém státě Maine. Autorka jej obohatila o jemnou detektivní linku, která dodává ději napětí a hloubku, a zároveň nabízí pohled na tehdejší život především z ženské perspektivy.
Hlavní hrdinka, Martha Ballardová, je mimořádně silná a osobitá postava, která si mě získala velmi rychle. Obdivovala jsem její nezávislost, neústupnost a pevné zásady – ty neopouští ani v situacích, kdy se to dotýká její vlastní rodiny. Právě díky ní příběh působí živě, autenticky a má v sobě pozoruhodnou sílu.
Kniha přesvědčivě zachycuje atmosféru tehdejší doby, její každodenní těžkosti i společenské poměry. Detektivní zápletka pak přidává na čtivosti a pomáhá udržet čtenářovu pozornost od začátku do konce. To, že je příběh inspirován skutečnou osobností, dodává celé knize syrovost, autenticitu a větší emocionální dopad.
Začetla jsem se už od prvních stránek a knihu jsem prakticky nepustila z ruky. Zamrzlá řeka patří k těm výjimečným titulům, na které čtenář nenaráží často – ale když se to stane, je to zážitek, který stojí za to si vychutnat.“... celý text
— LuAran
„Jizva je pomlčka v těle. Texty mi něčím připomínají obrazy Toyen i Šimotove.
Čistě fyzický surrealismus.“
— bosorka@
„„Jistěže i Bůh někdy spí...Důkazy o jeho dřímotě byly všude kolem."
Robbie Stephens je dvanáctiletý chlapec, který se jednoho dne postaví za čest své sestry a nakopne staršího chlapce, který ji obtěžoval. Nic zvláštního říkáte si? Bohužel se píše rok 1950, jsme v Americe a Robbie je černoch, který ublížil bílému, jenž je ještě navíc synem nejobávanějšího obyvatele malého amerického městečka.
A tak se roztáčí kolotoč událostí a malý Robbie se po odsouzení ocitá v chlapecké "škole" v Gracetownu, kde se tedy dějí věci. Navíc tady tomu všemu velí naprosto šílený ředitel. Nechutnější postavu aby člověk pohledal.
Celý příběh se točí okolo Robbieho, jeho pobytu v Gracetownu, kamarádů, které si tam najde a také okolo duchů. Těch je tam bohužel plno :-( Duše ztracených chlapců, kteří nemůžou nalézt klid :-( Ve druhé dějové lince sledujeme Robbieho sestru Grace, která se ho snaží vyrvat ze spárů obávaného ústavu.
Kniha ale není děsivá tím, že se v ní vyskytují duchové, je děsivá tím, jak zlí dokáží být lidé. Jak odporně se dokáže chovat člověk k člověku, jaké zvěrstva jsou dospělí lidé schopni páchat na malých dětech. A hlavně jak bezmocní byli lidé v této šílené době segregace a rasových nepokojů :-(
Nebylo to lehké čtení, ale kniha je napsána skvěle a velmi čtivě, jediné, co mi výsledný efekt trošku utlumilo byl samotný závěr, ale knihu si určitě přečtěte a udělejte si názor sami. Věřím, že litovat rozhodně nebudete.
„Já na zlo ve většině smyslů nevěřím. Jistě, věřím na ďábla, ale aby dělal, čemu lidi říkají 'zlo', k tomu člověk nepotřebuje pomoc od Satana."“... celý text
— kramlinka88
„Tady mě poprvé Durrell okouzlil, četla v pubertě.. a asi je načase přečíst si ji znovu. Jen na to pomyslím a usmívám se, zároveň mě lechtá touha sbalit bágl a vyrazit. Poprvé do Kamerunu.“... celý text
— Tiore
„Absolutně nádherný příběh. Styl vyprávění je velmi specifický, takový seversky chladný a neemotivní, ale místy o to víc překvapivě hřejivý a vtipný. Některé techničtější popisy si moc nejde představit a pochopit, ale to kladu za vinu zastaralému a možná i nepřesnému překladu. (Terminologie a popis větrů, mořských proudů, vybavení voru, korálových útesů atd. Jsou tam momenty, kdy se vůbec neorientuju, co se přesně dělo, ačkoli mám zkušenost s plachtěním po moři.) Etnografická stránka knihy mě ani tolik nezajímala (i když Heyerdahlova teorie je zajímavá a dává smysl), ale těžiště knihy je přece jen samotný popis plavby, soužití šesti mužů na voru po dobu 100 dnů a nalezení souladu s mořem a rybami – a to je čirá nádhera.“... celý text
— jozik_v_tumane
„Další kniha, kterou jsme v naší knihovně dostali po povodni 2024 jako dar. Už jsem četla lepší knihy pro děti, ale na druhou stranu i tady je několik drobností, které se mi moc líbily, třeba zrovna bábinka - i když to není věc, mám na mysli institut bábinky.
Výlet k paní Boženě příběh určitě oživil, Bu i Julián, oba jsou prímoví pomocníčci pro ty, kteří se bojí večer sami usínat. Boženiny kloboučky mají taky své kouzlo, skvělé jsou situace, v nichž se objevuje doktor Bouček (hlavně lívancová pouť), ale úplně nejlepčejší mi připadají maminčiny "houpánky" po návratu cestovatelů.“... celý text
— broskev28
„Protože se mi už od autorky několik knih dostalo do rukou, vím, že se dobře čtou a že mi vyhovuje i její styl psaní. Kromě toho to není žádná červená knihovna, ale příběhy ze života. Konkrétně zde autorka popisuje životy a osudy členů několika rodin, kteří jsou úzce spjatí se dvěma mlýny na Vysočině. A že to pro většinu z nich nebude procházka růžovým sadem, je jasné hned od začátku. Nebudu přesně popisovat děj knihy, jinak bych ji snad musela opsat ;-) a to bych opravdu nechtěla. Proto se omezím už jen na závěrečné hodnocení a prozradím, že se mi na některých místech draly do očí slzy z nespravedlnosti osudu a lidí, i když na druhé straně na většinu těch zlých a nepřejících došlo také. Knize dávám plný počet a časem se budu těšit na nějakou další od této autorky.“... celý text
— 85098211
„Tak tahle knížka mě bavila moc. Mrazivá atmosféra, sněhová bouře, děsivý útěk kukuřičným polem, záhadná vražda jedné rodiny, promyšlené prolínání dějových linek, nedalo se vůbec odtrhnout.“... celý text
— Tereza0107
Každé pondělí vám představíme náš výběr těch nejzajímavějších a nejlépe napsaných knižních komentářů z uplynulého týdne. Nejde jen o počet palců – hodnotíme i kvalitu, přínos a originalitu. Z vybraných komentářů jeden získá titul Komentář týdne a jeho autor se může těšit na odměnu - předplatné bez reklam, knihy, kredity do bazaru apod.