Komentáře týdne
TOP komentář 24. týdne
„Nevím, jestli je tahle hra pro každého. Ale pokud máte ve svém okolí někoho, kdo je trochu „jiný“, nebo pokud jste se někdy sami tak cítili, tak ji pravděpodobně nebudete moct dostat z hlavy. Když jsem navíc zjistila, že hlavní postava vznikla podle autorovy skutečné sestry Rose, která trpěla schizofrenií a podstoupila lobotomii, už to pro mě nebyla jen obyčejná hra. Najednou to bylo víc osobní. Williams ji očividně miloval a nesl si tu lásku (i vinu) celý život.
Děj není nijak velký, všechno se odehrává v malém, stísněném bytě. Matka křičí, protože zoufale chce, aby věci byly jako dřív. Tom utíká, protože by se tam jinak udusil. A Laura? Ta jen tiše existuje, protože je až moc jemná na svět, ve kterém žije. Schovává se ve světě skleněných zvířátek, a když někdo nechtěně mávne rukou, její vesmír se rozbije. A vy jako čtenář víte, že to přijde. A stejně to bolí…“... celý text
— dasa6360
„Taková tajemně romantická jednohubka. Dvě sestry se po mnoha letech odloučení setkávají v domě své babičky, kde na zahradě roste kouzelná jabloň. Každá ze sester v sobě nese spousty bolesti a neuzdravených jizev, snaží se k sobě najít znovu cestu a pokoušejí se uvěřit lásce. Líbilo se mi nevyřčené varování, že pokoušet se znát svou budoucnost nemusí dopadnout dobře. Hezké bylo sledovat i osudy ostatních osob v městečku. Nejlepší byla stařičká osůbka, která měla dar obdarovávat okolí nesmyslnými věcmi, které se jim později velmi hodí.“... celý text
— TaLu
„Takový Google mého dětství. Dnes již v mírně dezolátním stavu. Ono se taky není co divit, vzhledem k velkosti neměla vazba příliš šanci udržet ji v kondici. Přebal vzal za své už hodně dávno.
Nedávno jsem prodal rodný dům, který jsem zdědil po rodičích. Většina vybavení skončila na sběrném dvoře, v charitě nebo jsem ji nechal kupci. Ponechal jsem si pár starých fotoalb a tuhle milovanou knihu.“... celý text
— hrabe.ruprecht
„Kniha, která mi otevřela oči v něčem tak obyčejném – a přitom zásadním: dechu. Zjistila jsem, jak velký vliv má způsob, jakým dýcháme, na naše zdraví, energii i spánek. A taky že děti dýchají podle nás – a že i v každodenním chaosu má smysl se zastavit, zpomalit a nadechnout se vědomě.“... celý text
— Nk987
„Kámen a bolest je monumentální dílo, které na svých stránkách zachycuje velmi bouřlivé období renesanční Itálie na přelomu 15. a 16. století. V této době se také narodil jeden z největších umělců renesanční Itálie Michelangelo Buonarroti, jehož život byl stejně bouřlivý a fascinující jako doba, ve které žil a tvořil svá nesmrtelná díla.
Kniha se zaměřuje na mládí a dospívání Michelangela a končí v době, kdy dokončil své nejznámější dílo, sochu Davida. Rozhodně se ale nejedná pouze o Michelangelovu biografii. Velký prostor je věnován historickému pozadí tehdejší doby. Karel Schulz popisuje tehdejší svět jako kontrast úžasné krásy v podobě rozmachu velkolepých uměleckých děl s všudypřítomným utrpením, přičemž i umělcovo dílo mnohdy zobrazuje jako nádherný květ, který je však vyživován z vnitřní umělcovi bolesti. I život samotného Michelangela je pojat jako nekonečný boj s osamělostí a vnitřní bolestí, proti kterým bojuje svými díly. Autor tak zobrazuje bolest jako nedílnou součást života, proti níž staví svět umělecké krásy a také víru v Boha.
Kámen a bolest je kniha velmi zajímavá a bohatá jak po dějové, tak po myšlenkové stránce. Její nejsilnější stránka je ale jinde. Je to autorův výrazný styl, který dělá knihu nezapomenutelnou. Svojí květnatostí, obrazotvorností a výraznou poetikou vytvoří úžasné momenty a skvěle dokresluje atmosféru renesanční Itálie. Schulz totiž dokáže i z popisů naprosto obyčejných věcí vykouzlit silný estetický zážitek. Jeho popisy Florencie v různých ročních obdobích, popisy přicházejícího soumraku nebo tekoucí řeky mi dokázali mnohokrát vyvolat husí kůži. Kámen a bolest je pro mě kniha plná bolestné krásy, jejíž všechny složky dokonale souzní.
Michelangelův příběh měl pokračovat dalšími dvěma díly, které ale autor bohužel již nestihl napsat. Hodně myšlenek je v knize jen rozehraných a je zjevné, že se měly dotvářet společně s Michelangelovou osobností. I počátek těchto myšlenek je ovšem velmi silný a jejich budoucí směřování se dá alespoň tušit. I bez pokračování se ale jedná o úžasnou a také samostatně fungující knihu. Pro mě je (společně s Janem Balabánem) tím nejlepším, co jsem z české literatury četl.“... celý text
— JakeTheDog
„Už delší čas se chystám na knihy Leily Slimani, neb jsem o nich už slyšela mnohé. Jako první jsem vzala do ruky Něžnou píseň a gratuluju si ke svému rozhodnutí: tahle kniha mě rozhodně nasměruje i k dalším, v češtině vydaným dílům této autorky.
Velká poklona za obálku, jejímž autorem, jestli jsem správně pochopila, je Jano Zajíc – skvěle koresponduje s názvem. Typografické řešení téhle knihy vydané nakladatelstvím Argo se mi rovněž velmi líbí, tak už tohle byl pro mě skvělý start. A aby toho nebylo málo, vlastní příběh mě posadil na zadek.
Hlavní postava a její osudy jsou opravdu zvláštní, tady se ukazuje, že každý z nás je jinak psychicky odolný, resp. labilní. A málokdy dokážeme odhalit, co se děje „pod povrchem“. Ovšem něco jiného je zaměstnat uklízečku, případně hospodyni, a úplně jinou kategorií je chůva k dětem. Tady si každá rodina, tedy rodiče, musí vyhodnotit všechna pro a proti, aniž bychom hned pomýšleli na nejhorší. Literární zpracování zásadního životního rozhodnutí Paula a Myriam mi připadalo velmi povedené.
Změnila by něco podrobnější znalost Louisina životního příběhu?
„V pondělí ráno vyrazí Louise z domu ještě před východem slunce. Dojde pěšky na nádraží, přestoupí na stanic Auber, čeká na nástupišti, stoupá po rue Lafayette a pak zahne do rue d’Hauteville. Louise je voják. Jde kupředu, ať to stojí, co to stojí, jako tažné zvíře, jako pes, kterému zlobivé děti zlámaly nohy.““... celý text
— broskev28
„Kniha má velice zajímavý námět o životě mladé židovky Ady, která žije se svou matkou. Prožily koncentrák a nyní se vyrovnávají s životem v komunistickém Československu. Nastávající totalita, vztahy mezi lidmi, STB, další nenávist k Židům. Velice smutné téma z naší historie.
Kniha je rozdělena na úvodní část, kdy Ada dostane otázku " Vezmete si mě ?" a pak oddíly, kdy řekne Ano a druhý, kdy řekne Ne. Každý něco znamená. Čtenář si může vybrat, zda , tak jako Ada, by řešil cestu schůdnější nebo tu těžší. Na závěr zmínka o skutečných osudech stíhaných lidí této doby.
Zajímavé, tak jako i v životě každého z nás , je to slovíčko "Kdyby" . Kdyby to a nebo to, tak to mohlo něco změnit. Ale to je možné jenom v knize..“... celý text
— Han-nah
„Krásně ilustrovaný příběh o modrém kocourkovi (což se nám s dětmi líbilo i proto, že doma máme britského modrého kocoura :D). Poučný příběh o toleranci, respektu a o tom, že nezáleží jak kdo vypadá, každý jsme jiný a přesto můžeme být kamarádi.“... celý text
— Romanka89
„Tak tohle mě bavilo. Přečteno během chvíle. Příběh měl napětí obyčejnosti, pokud to tak mohu říct. Koukám, že autorka napsala knihu, co mám i doma... Tak vím, co si brzy přečtu.
Vztah matematika, co si pamatuje jen 81 minut svého života po roce 1975, hospodyně, co se o něj stará a jejího malého syna, který v profesorovi snad našel i jakéhosi chybějícího otce.
Laskavá kniha...“... celý text
— TomTomis
„Tohle čtení, to je vášeň od večera do rána... Potom do práce a znovu číst...
Proklatě dobré, originální, strhující, a co já vím, co ještě. Ani jsem nedýchala. Držela jsem palce Ilanovi, ale líbili se mi i hoši z pětadvacítky. Teď jsem napnutá jako malé kšandy - co ta rozpracovaná nasterea? A jak bude pokračovat Ilanova identita? Přátelství? No, nížiny mě zas tak nelákají, vzhůru znovu do hor!
Takže už mám půjčené další dva díly, no...“... celý text
— kopeceli
„Mé třetí setkání s Hugem a asi nejlepší. Neskutečně zdrcující lidský příběh o kritice aristokracie, která šlape po chudých - šťastní využívají nešťastných. Dlouho jsem nečetla něco, co by mě tak vzalo...
Hugo umí stvořit postavy, které přirostou k srdci. Naprosto jsem si zamilovala ústřední čtveřici. Bude mi chybět moudrý brblající Ursus, věrný vlk Homo, čisté srdce Deino a tragika Gwynplainova života... Žádný majetek a vysoké postavení nestojí za život sice chudý ale šťastný, poctivý, plný dobrých lidí, čisté lásky a dobroty. Aristokracie totiž umí ničit:
„Představte si Medusu, vsunující svou hlavu mezi dvě větve ráje."
Ano, popisy jsou někdy dlouhé, ale lidičky, vydržte! Tato kniha za to stojí, Hugo byl literární gigant! Génius brilantního stylu! Myslím si dokonce, že bez těch popisů by to nebylo ono, protože na nich jde vidět Hugovo mistrovství slova. Někdy mě naprosto fascinovalo jeho vyjadřování. Měla jsem často pocit, že přímo uhodil hřebíček na hlavičku, že píše to, co z příběhu cítím.
„Kousl do zlatého jablka. Vyplivl plná ústa popela."
„Život je jen dlouhým ztrácením toho, co milujeme."
„Přeměna kůže bývá někdy přeměnou ducha."
„Stává se, že tygři lížou kříž."
Můžete namítnout, že postavy působí nereálně, že je to příliš romantické, děj je někdy předvídatelný... Možná, ale i kdyby, čert to vem! Tahle kniha je plná tolika moudrých pravd a hluboké filosofie, že se přimlouvám za to, abychom jí to odpustili.“... celý text
— Lygisetta
„Olive Kitteridge, to bylo něco, co mne oslovilo, Burgessovi chlapci, to předčili. Po delší době zase jednou velmi dobrá volba. Chápu „magnolii“, že četla ještě jednou.
Ta jemná pavučina vztahů v rodině i vztahů mezi různými komunitami, zachycené těkavé úvahy a nálady jednotlivých postav, gradace příběhu – dočetla jsem a řekla jsem si slovy Boba „Oj!“
A krásný jazyk:
„…Říkala si, že nic, co se vypráví, nemůže být přesné. Slabá slova vypouštěná upřímně a chaoticky na obrovské natažené plátno života se všemi jeho uzlíky a hrboly…““... celý text
— elexmil
„Stopa blesku je kniha, ktorá zaujme predovšetkým netradičným zasadením do postapokalyptického sveta, silne inšpirovaného mytológiou indiánskeho kmeňa Navahov. Práve táto mytologicko-magická časť sa mi páčila najviac. Fascinovalo ma zobrazenie klanov a ich prepojenie so zvieratami. Oceňujem aj to, že v preklade ostali zachované pôvodné navahské výrazy, pôsobilo to autenticky. Na druhej strane, tieto pojmy boli niekedy mätúce. Uvítala by som krátky slovník na konci knihy, kde by boli vysvetlené.
Zaujímavý bol aj ekologický podtext príbehu. Veľká potopa ako dôsledok klimatických zmien slúži ako jasné varovanie. Kniha pripomína, čo sa môže stať, ak ľudstvo nezmení svoj postoj k prírode. Osobne by ma napríklad zaujímal príbeh priamo z obdobia, keď potopa začínala.
Maggie ako hlavná postava má obrovský potenciál. Je tvrdá, zranená, silná aj zlomená zároveň. O to viac ma mrzelo, že jej vývoj sa často strácal v jej trápení kvôli mužom v jej živote. Preto mi aj vzťah medzi Maggie a Kaiom veľmi nesadol. Kai pôsobil miestami až príliš ideálne, a Maggiino ignorovanie jeho schopností bolo pre mňa neuveriteľne frustrujúce.
Naopak, postava Kojota bola pre mňa najvýraznejšia a najlepšia. Bol záhadný, ironický a vždy o krok vpred. Mala som pocit, že celý príbeh drží v rukách.Pozor, spoiler: Jeho smrť ma šokovala a úprimne, nedávala mi zmysel. Ako mohla taká takmer božská bytosť padnúť tak jednoducho?
Spôsob, akým je celý príbeh rozprávaný pôsobil na mňa miestami neusporiadane a chaoticky. Kniha sa tvári ako temná hrdinská fantasy, inokedy ako urban fantasy a občas až ako young adult s množstvom klišé prvkov. Mala som pocit, že autorka sama nevie, ktorým smerom chce príbeh viesť. Výsledok je v mnohých momentoch rozpačitý.
Napriek tomu ide o odvážny a originálny príspevok do fantasy žánru. Stopa blesku má veľký potenciál, aj keď nie úplne využitý. Som však rada, že som si ju prečítala, už len kvôli tomu, ako netradične pracuje s mytológiou a kultúrnym dedičstvom indiánov.“... celý text
— Eridani
„K ZAMYŠLENÍ :-)
Knížečka obsahuje několik povídek.
Nejvíce mě zasáhla ta o získání dítěte, velice smutné a bohužel, velice reálné.
Naťuknutí tématu stáří a samoty.
Problémy s úzkostmi.
Autorka umí psát velice čtivě a je škoda, že tak krátce :-).
Přečtu i další knížečky :-).
Doporučuji všem, kteří o věcech rádi přemýšlí :-).
Navíc je dobré nejen přemýšlet, ale i pomáhat :-).“... celý text
— ydnac
„Dojímavý román o profesorke kognitívnej psychológie Alice Howlandovej, ktorá čelí diagnóze Alzheimerovej choroby v jej ranom štádiu.
Ťažká téma, ale autorke sa tu podarilo autenticky a citlivo preniesť mňa ako čitateľku do mysle človeka, ktorý sa postupne vytráca zo svojho vlastného sveta. Čítanie bolo emocionálne náročné, ale zároveň obohacujúce a núti zamyslieť sa nad tým, čo je v živote skutočne dôležité. Alicein príbeh je srdcervúci, no zároveň krásny v tom, ako ukazuje silu ľudských vzťahov a schopnosť nájsť zmysel aj v najťažších chvíľach. Určite odporúčam každému, kto sa chce ponoriť do hlbokého a premýšľavého príbehu.“... celý text
— Evaho73
„Geniální mysl, co vidí svět jinak – ostřeji a přesněji. Nikdy nic nepředpokládá bez důkazů, pozoruje, všímá si drobností, pátrá po motivech, a pak se s jistotou hraničící se 100% vydává přímo k jádru pudla, vše podloženo přísnými pravidly logiky a dedukce.
Je to svéráz posedlý záhadami, génius s prvotřídním mozkem, na kterého je každý zločinec krátký – vždycky se nějak protáhne celou sítí intrik a velmi pečlivě sestaví komplexní mozaiku důkazů.
Ještě nikdy se nestalo, že by mě duo Holmes – Watson nudilo, bez ohledu na to, kolikrát byly jejich příběhy převyprávěny, resp. s holmesovsko-watsonovskou elegancí rozpleteny. Je v tom jiskra, co udržuje napětí, typická anglická noblesa, co nenudí a na konci vždy důvtipná pointa.
Povídky pak dohromady tvoří bravurní studii lidského chování, co odhaluje pachatele, a v jeho podání, lidské slabosti.
Pane Holmesi, nemůžu jinak, než opět za plný počet, možná trochu nostalgických, 5*.“... celý text
— alef
„Já jsem kamenný anděl a dívám se na ni, když prochází kolem.
Já jsem strom , tis a vyprávím jí o osudech lidí.
Já jsem mramorový holoubek a tiše poslouchám její příběhy.
Unikát, nádherný příběh obohacený citáty a plný hlubokých lidských myšlenek.
Ta obálka je svým způsobem geniální a je v ní všechno. To co si s sebou neseme. To co jsme neřekli. Ta slova , co zůstala v nás
Knihu silně nedoporučuju číst těm, kteří ztratili dítě nebo mazlíčka. Bolest je stejná . Prázdné skříně. Všechno ostatní , dokonce i stromy , květiny vyrůstají bez ní.“... celý text
— medlovice
„Atmosféra knihy je podmanivá – klidné, téměř idylické prostředí amišské komunity kontrastuje s temnými motivy a zločinem. Autorka detailně vykresluje nejen vyšetřovací postupy, ale i každodenní život a hodnoty Amišů. Právě tento pohled „zevnitř“ dává příběhu autentičnost a hloubku, kterou v běžných detektivkách často nenajdete.
Jedním z největších taháků série je samotná Kate Burkholderová – žena, která vyrůstala v amišské komunitě, ale rozhodla se z ní odejít a stát se policistkou. Její osobní příběh, vnitřní konflikty a snaha najít rovnováhu mezi dvěma světy jsou v tomto díle obzvlášť silné. Vyšetřování totiž vyplaví na povrch nejen nové důkazy, ale i stíny z Katiny minulosti, s nimiž se musí vyrovnat.
Jako milovnice detektivek oceňuji, když autor dokáže přijít s něčím neotřelým – a amišské prostředí je v tomto ohledu opravdovým osvěžením. Do posledního dechu mě vtáhla od prvních stránek a nepustila až do konce. Napětí, promyšlená zápletka, silná hlavní postava a neustálé střídání klidu a neklidu – to vše dělá z knihy čtenářský zážitek, na který jen tak nezapomenete.
Knihu bych doporučila nejen fanouškům série, ale i těm, kdo hledají detektivku s atmosférou, která je jiná než všechny ostatní. Pokud chcete zažít napětí, ale i nahlédnout do světa, kde platí jiná pravidla, rozhodně sáhněte po tomto díle.
Do posledního dechu je výborně vystavěná detektivka, která nabízí víc než jen pátrání po pachateli. Je to příběh o vině, odpuštění, síle rodinných vazeb a odvaze postavit se minulosti. Originální prostředí amišské komunity dává knize nezaměnitelnou atmosféru a dělá z ní skutečně výjimečný přírůstek do žánru. Pokud hledáte napínavé a zároveň hluboké čtení, tato kniha vás rozhodně nezklame.“... celý text
— VasnivaCtenarka
„Parádní detektivní román ze staré, nebo spíše z té nejstarší školy. Zpočátku lehce mysteriózní příběh, který s pokračujícím vyprávěním nabývá stále jasnějších, leč i čím dál zlověstnějších kontur. Forma vynikající (příběh poskládaný ze svědectví několika osob). Samozřejmě nechybí spousta slabých konstitucí, přepjatých nervů a bolavých hlav, ale to k tomu zkrátka patří. Navíc to hezky vyvažuje pořádná nálož aristokratické škrobenosti, falešných úsměvů, neupřímné uctivosti a příbuzenských spletitostí. Každopádně to byl výtečný plán. Zatracený Hartright s tou jeho umanutostí a notnou dávkou štěstí! Korbařův překlad už je jen třešnička na dortu.“... celý text
— TheRaven
„Jemný, hluboký a srdcervoucí příběh, který tě zasáhne, aniž by na tebe musel křičet. Je to citlivé, krásně napsané, plné bolesti, naděje a tichých momentů, které ti zůstanou v hlavě dlouho po dočtení. Některé pasáže jsem si musela přečíst víckrát, protože mě fakt zasáhly. Není to čtení na jedno odpoledne, ale za to stojí.“... celý text
— Princezna22
Každé pondělí vám představíme náš výběr těch nejzajímavějších a nejlépe napsaných knižních komentářů z uplynulého týdne. Nejde jen o počet palců – hodnotíme i kvalitu, přínos a originalitu. Z vybraných komentářů jeden získá titul Komentář týdne a jeho autor se může těšit na odměnu - předplatné bez reklam, knihy, kredity do bazaru apod.