Franc
komentáře u částí děl
Tenhle kus mě popravdě moc neoslovil. Přišlo mi, že se z námětu dalo vytěžit více. Závěr mě nechal zcela chladným. Jak je uvedeno v komentáři níže, povídka v sobě nese nelogičnosti, které až příliš ostře vystupují z příběhu, že se prostě nedají přejít.
Takže námět pozoruhodný, ale s jeho zpracováním jsem se nesžil. Ale jak se říká. Každé zboží má svého kupce, takže se najdou čtenáři, které osloví.
Zajímavé, více než zajímavé. Toto se autorovi opět podařilo.
Mít záchranu na dosah ruky, ale přesto pro klapky vlastní sobeckosti neviditelnou....
Obětuj se a budeš zachráněn, bojuj a zemřeš.
Pár stránek mnoho naznačí, málo odhalí, přesto zaujme.
Druhá povídka v řadě, která mě dostala.
Semper fidelis - o to tu jde. Je jedno, jestli věrný chceš být, jsi, nebo nechceš. Tvoje věrnost nám patří, neodvolatelně.
Aneb jak pravil pan Orwell: V nevědomosti je síla.
To vše na pár stránkách.
Zatím nejlepší kus z dosavadních. Krátké, stručné a smutné. Autor dokonale vystihl rčení, že naděje umírá poslední. Hlavou se mi honila spousta možných konců, leč autorův závěr bych netipl. Klobouk dolů.
Další povedený kus do sbírky. Honba za bohatstvím přinese tajemného nepřítele. Nepřítele, který se odvděčí za život životem. Leč životem, který je pouze zlatou klecí.
Zajímavě pojaté, zpracované, a skvěle vypointované.
Velice zajímavý počin o samotáři, který ke svému štěstí přišel.
Štěstí, skrývající faleš a přetvářku, tyrana v masce přítele.
Zajímavé, věru velmi zajímavé. Povídka, která do jisté míry čerpá z pověsti o Minotaurovi. Autor skvěle vystihl frustraci z hledání konce, které přinese nález začátku.
Poměrně zajímavá povídka, která mi chvílemi připomínala Bulyčovovy knihy posledně vydané pod názvem Osada.
Povídka o přežívání a vyhlížení konce, povídka o ztrátě naděje a beznaději, rezignaci a boji.
Zajímavá, ale ve vší úctě k autorovi, za srdce mě výrazněji nechytla.
Začátek byl slibný, nicméně grandiózní finále se nekonalo. Přiznám se, že jsem asi úplně nepobral autorův záměr a pointu.
Souhlasím s níže uvedeným, že ani v případě hlavního hrdiny netrefil autor hřebíček na hlavičku. Celou dobu jsem dumal nad tím, jestli mu fandit, či přát neúspěch.
Hodnotit nebudu, asi by bylo nefér ubírat jenom proto, že jsem nebyl sto pochopit autorovo sdělení.
Tento kus mě popravdě moc neoslovil. Měl jsem problém začíst se do příběhu. Autorka to bezesporu vzala za správný konec a přišla s něčím novým, ale na úrodnou půdu to v mém případě nepadlo.
Velkým plus jsou hlavní hrdinové. Ač to tak zezačátku nevypadalo, vyklubala se z nich partička, které stálo zato držet palce.
Jsem na rozpacích. Začátek byl zajímavý, uvedl mě v napjaté očekávání. Prostředí vykresleno sugestivně. Leč napjaté očekávání vystřídaly rozpaky ne-li zklamaní. Po slušném rozjezdu něco, co mě vůbec neoslovilo. Opět mi to přišlo přeplácané, ušité horkou jehlou. Ve vší úctě k autorovi musím konstatovat, že závěrem zabil slušně rozjetý příběh.
Tak tato povídka byla rána na Solar plexus. Mrazivé, temné, všudypřítomný zmar urputně narážející na touhu přežít.
Autor precizně vykresluje myšlenkové pochody hrdinů, jejich strach i odhodlání. Názorně ukazuje, že člověk je svým největším nepřítelem, jak strach může paralyzovat, či vybičovat.
Zatím ta nejlepší povídka ze sbírky.
S autorem mám bohaté a dobré zkušenosti. I tentokrát jsem se utvrdil v tom, že jeho díla nikdy nezklamou.
Sympatičtí hrdinové, nepřítel, který nesmí zvítězit, schopní versus ti neschopní, bezradnost versus rozhodnost.
Nic nového, nicméně autor opět přesvědčil, že je schopný z uvedených ingrediencí uvařit počin, který chytne za srdce.
Nemohu si pomoci, ale tento počin považuji za poměrně nevydařený. Proč? Protože to na mě působilo až moc neuvěřitelně. Prostě jsem s autorčinou vizí apokalypsy neztotožnil, osud hrdinů mi byl proto v podstatě lhostejný. Celek působil jakoby ušit narychlo, závěr nijaký. Škoda, zvolené téma bezpochyby potencionál má.
Jedinečné. Postapo v ryzí podobě. Zmar, očekávání konce. Na pár stránkách vše, co dělá tento žánr tak krásným.
Pan Kotleta byl jedním z důvodů, který mě přiměl k četbě knihy. A nutno přiznat, že nezklamal. Rázná povídka, vtipné hlášky, ponurá atmosféra, hromada nepřátel k zabití. S tím si autor bravurně poradil a naservíroval počin, který prostě uhrane.
Do poslední chvíle Vás drží v napětí, jak to dopadne. A musím říct, že takový konec jsem opravdu nečekal. Pobavil jsem se věru báječně.
Takže nezbývá než se zhluboka nadechnout a zvolat: Zamlít slimáky!
Druhá povedená povídka z výběru, která se mi dostala pod kůži. Příběh muže, který s úsměvem na rtech utíká před osudem, který si nevybral.
Protože mám viset. A za druhý, stojí za váma mamut.
Konečně povídka, která mě chytla. Autorovi se skvěle podařilo vykreslit zmar, beznaděj, rezignaci v konfrontaci s obětí za trochu pocitu domova z kusů falešného papíru.
Vtipná povídka o frajerovi, který si chce odfrknout, a jen tak mimochodem nechtěně málem přivodí zkázu světa.
Tato povídka je především o humoru nikoli apokolypse samotné.
Musím souhlasit s komentáři níže. Úvodní povídka mě nikterak neoslovila a k další četbě nikterak nenavnadila.
Asi chápu, jaké důvody vedly k jejímu zařazení do sbírky tohoto žánrového ražení, ale přesto nemám pocit, že k tomuto žánru patří.
Mám pocit, že autorka smíchala víc ingrediencí, než bylo zdrávo. Výsledkem je nemastná, neslaná povídka, která působí dojmem, jako kdyby ji napsali ve vší úctě k autorce Pejšek s kočičkou.