Knihy od PC patří ve svém žánru právem ke špičce a tahle je pro mě osobně zatím tou úplně nejlepší.
Dostala se mi do ruky v době, kdy jsem si zrovna procházela náročným vztahovým obdobím. Nemohla jsem se pohnout z místa, točila jsem se v kruhu a bylo mi smutno. Tahle útlonká knížka mi nejenže pomohla pochopit a uvědomit si věci, které jsem najednou dokázala vidět z úplně jiné perspektivy, ale také mi otevřela oči v tom, že neopětovaná láska nestojí za slzy ani trápení. Že někde tam venku čeká někdo, komu bude patřit moje srdce – a naopak.
Autorova slova mají zvláštní sílu a formu. Pomáhají překonávat překážky i stará zranění. Jsou to přesně ty věty, které občas všichni potřebujeme nebo chceme slyšet. I dnes, po letech, se ke knize ráda vracím, čtu si oblíbené pasáže a s pokorou vzpomínám na své tehdejší já - statečné, zranitelné, odhodlané a plné víry, že láska s velkým L teprve přijde. A přišla.
Moc doporučuji. Všem, kdo zrovna prožívá nějaké vztahové trápení, kdo hledá odpovědi… Anebo těm, kteří chtějí být lepšími partnery.
Sympatickou mladou paní farářku jsem poprvé zaznamenala ve StarDance, kde jsem jí fandila a posílala SMSky. Svým vystupováním, názory i celkovým projevem si mě okamžitě získala.
Knihu jsem poslouchala v audioverzi – a musím říct, že to byla skvělá volba. Paní Martina Vikrorie si ji sama namluvila a díky jejímu klidnému, příjemnému hlasu na mě její slova působila s pocitem, že jsou určena pouze a jenom mně.
Paní farářka Martina Viktorie Kopecká ve svém deníku přichází s otevřeným srdcem a moderním pohledem ukazuje, že víra – ať už v Boha nebo v něco jiného – není dnešní společnosti vzdálená. Naopak. Má co nabídnout každému, kdo hledá směr, odpovědi anebo jen vnitřní klid.
Já sama jsem věřící. Věřím ve Vesmír - v něco, co nás dalece přesahuje.
Moc se těším nejen na pokračování ‘Zpověď farářky', které si určitě pořídím, ale především na chvíli, kdy si paní farářku půjdu osobně poslechnout do některého z kostelů, kde slouží mši.
Nová detektivka od MK je zasazená do jižních Čech a má lehce mystickou atmosféru, která se pojí s pohanským svátkem letního slunovratu.
Četlo se to samo. Postavy jsou poutavě vykreslené, zápletka není prvoplánová ani úplně předvídatelná a bavilo mě propojení současného vyšetřování s dávno promlčeným případem z minulosti.
Za mě velmi povedený začátek nové série a už se těším na další díl(y).
Vánoční koleda aneb nestárnoucí klasika a nesmrtelný příběh s obrovským přesahem.
**
Vánoce - připomínka lidské laskavosti, dobrosrdečnosti a schopnosti empatie.
**
Minulý rok jsem si udělala o adventu radost a neodolala tomuto novému vydání s naprosto přenádhernými ilustracemi od norské výtvarné umělkyně @lisaaisato. Už jen kvůli nim stojí za to mít knihu doma.
Příběh ukazuje, že naše činy – stejně jako přístup k druhým – mají své důsledky. Dobré i špatné se nám dříve či později vrací. Jde o nadčasové poselství, které funguje napříč generacemi a má i po 182 letech stále co sdělit.
Trilogie, která je za mě absolutní TOP ve svém žánru.
Doporučuji úplně všem!
Naprosto dokonalé zakončení série – vše je promyšlené do posledního detailu. A ty nápady / myšlenky “co by, kdyby” !!!
Nechci nic vyzrazovat, ale… strašně se mi například líbil nápad střídání ženského (slunce, den) a mužského rodu (stín, noc) u jedné z postav. Stejně tak byla zajímavá myšlenka aktivace smrtelných nemocí, které pravidelně likvidují určité procento populace, a s tím související nová role smrtek. Závěrečná část knihy je obecně geniálně vymyšlená!
NS se pro mě jednoznačně řadí mezi mistry dystopické literatury – takové, která nejen baví, ale nese i silné poselství, které v hlavě rezonuje ještě dlouho po dočtení. Určitě si od něho přečtu i jeho další počiny.
Bonusová novela: Pomocnice se vdává?
Třešnička na dortu!
Příběh 3.dílu?
Mrzí mě to, ale tentokrát mi tam něco chybělo. Možná je to tím, že autorka v předchozích dílech nasadila laťku opravdu hodně vysoko a moje očekávání byla obrovská.
Čtení to bylo pořád skvělé – svižné, napínavé, plné zvratů a přečtené za dva večery. Souhlasím s #gordon13 - měla jsem úplně stejný pocit - jako by Millie už nebyla úplně „ta naše“ Millie, na kterou jsme zvyklí z předchozích dílů.
V každém případě série POMOCNICE i další tituly od Freidy McFadden patří mezi absolutní špičku.
Hodně se těším na filmové zpracování, kterého se doufám dočkají také ‘Žádné lži’.
Příjemná, klasická detektivka, kterou jsem četla už před nějakou dobou. A líbila.
Děj je zasazený do malebné vesničky Three Pines, kde na Štědrý den zemře osoba, kterou neměl nikdo rád, a tak se rychle ukáže, že motiv k vraždě měl téměř každý. Pamatuji si, že mě zaujal samotný způsob vraždy a byla jsem zvědavá na finální rozuzlení.
Moc se mi líbilo prostředí příběhu - zimní a ledová krajina, sníh všude kolem. Také inspektor Gamache na mě působil jako sympaťák, kterému to pálí. Celkově souhlasím s #georginaa - také mi to trochu připomínalo Agathu Christie v modernějším kabátu.
Momentálně mám v knihovně „na čekačce“ spoustu knih, na které se těším, i restíků, v každém případě se k téhle sérii časem určitě vrátím a přečtu si i další díly.
Aww… Tohle bylo miloučké čtení! Kniha je nádherná nejen svým příběhem, ale i celkovým vizuálním zpracováním – taková malá radost pro duši i pro oči.
Je to pohádka o lásce a přátelství zasazená do světa plného nadpřirozených bytostí, ve kterém se představivosti a fantazii nekladou žádné meze. Všechny bytosti jsou naprosto kouzelný, většina z nich doslova.
Po dočtení jsem hned věděla, že se ke knize určitě ještě někdy vrátím. Sáhnu pro ni, až budu potřebovat nějakou oddechovku.
P.S. Některým čtenářům může pro tento žánr 440 stran připadat jako hodně - za mě to bylo tak akorát a příběh přesně tuto délku potřeboval.
Waaaau... Naprosto famózní pokračování série! Tentokrát jsem poslouchala jako audioknihu (mimochodem skvělá volba) a totálně mě to pohltilo. Po dočtení jsem si okamžitě stáhla další díl.
Vyprávění z pohledu Nimba bylo strašně zajímavé. Bavila mě neustálá paralela se světem “předtím” – světem, ve kterém panoval chaos a přirozená smrt. I v tomto díle proti sobě stojí zvrácené zlo a nekonečná snaha dobra o spravedlnost a rovnováhu.
Strašně se mi líbila myšlenka Citry, coby Smrtky Anastázie, která kosí jinak než ostatní – dává lidem možnost vybrat si způsob své smrti a měsíc času na rozloučení, smíření a uspořádání života.
Autor má vše promyšlené do nejmenších detailů, svět je fascinující a úvahy o morálce, svobodě a rovnováze mezi životem a smrtí vás donutí přemýšlet ještě dlouho po dočtení.
Doporučuji každému, kdo má rád dystopie se silnou atmosférou, morálními dilematy a filozofickým přesahem.
Mám už přečtený i třetí díl – a věřte mi, je to geniální!
Po absolutním nadšení z ‘Jezerní paní’ jsem si od EC/JL okamžitě pořídila i tento titul – a jsem znovu nadšená! Od knihy jsem se opět nemohla odtrhnout, čte se jedním dechem.
Příběh je rozdělen do dvou časových rovin, které dělí 300 let.
V té historické sledujeme smutný a nespravedlivý osud Grace - mladé ženy žijící v kruté a příšerné době 17. století, kdy po celé Evropě probíhaly hony na tzv. “čarodějnice”. Desítky tisíc (převážně) žen tehdy přicházely o život kvůli pověrám, strachu a lžím. Bylo hodně těžké číst o tom, jak bezmocná a zranitelná byla žena v tehdejší společnosti.
V současnosti se díváme na život Seleny, malířky z Londýna, která po bolestném rozchodu odjíždí na venkov do chatky Trnka, aby zde znovu našla klid, inspiraci i samu sebe. Touží po tom si zahojit všechny rány a začít znovu.
Obě linie, kdy ta z minulosti zasahuje do současnosti, jsou emocionálně velmi silné. Musím přiznat, že pár dní jsem se z toho ještě vzpamatovávala.
Jediná drobná výtka a souhlas s @Niu: škoda, že součástí knihy není příloha v podobě Seleniných obrazů. Také bych je ráda viděla namalované nejen v mé hlavě.
Moje první setkání s Holly Jackson. Po shlédnutí seriálu na Netflixu natočeného podle ‘Návodu na vraždu pro hodné holky’ jsem se rozhodla dát jejím knihám šanci a přečíst si právě tuto stand-alone novinku, která nemá pokračování, a kdyby mě to nezaujalo, nebudu se trápit tím, že jsem rozečetla novou sérii.
Příběh jako takový je moc dobře vymyšlený a líbil se mi prvek natáčení dokumentu o zmizení Anabeliny matky. Na druhou stranu musím souhlasit s většinou čtenářů (i u mě to ubralo nějaká ta %): hlavní hrdinka Anabel je opravdu hodně nesympatická a na konci knihy jí máte už plné zuby.
Nejsem úplně cílovka (to jsem poznala hned) a kniha na mě byla trochu zdlouhavá. Přesto si myslím, že jde o fajn začátek pro budoucí čtenáře dospěláckých thrillerů. Jako vzorek tvorby HJ jsem zvolila dobře a věřím, že ti, kterým je kniha určená, z ní budou nadšeni. Mému mladšímu já bych ji doporučila všemi deseti.
Kuchařky od Romana Vaňka patří za mě mezi jedny z nejlepších! A tahle byla vůbec první, kterou jsem si pořídila.
Pan Vaněk a jeho tým prostě umí – nejen vařit, ale i předat, vysvětlit a nadchnout, což jako kuchařka-začátečnice hodně oceňuji. Recepty jsou srozumitelnou a zábavnou formou popsané krok za krokem.
Už to tady bylo řečeno a já se pod to jedině podepisuji - líbí se mi přehledné pokyny, krásné fotky jídel, pěkné ilustrace a to, že se vaří z běžně dostupných surovin. Kniha má opravdu super formát.
Vaňkových kuchařek už máme doma několik a všechny jsou super. Doporučuji je, kudy chodím!
Paní AM má dar bravurně zpracovávat těžká a často tragická rodinná témata – a ani tady tomu nebylo jinak. Velkou roli tu hrají domácí horory, které já sama znám naštěstí jen z doslechu nebo z literatury.
Osudy dvou osamělých postav, kterým život zničí lidská závist (Bára) a domácí násilí (Ptáčník), jsou smutné. Neštěstí plodí jen další neštěstí a někteří lidé by děti opravdu mít neměli.
Četlo se to ale samo – a po dočtení ve mně zůstala směsice smutku, křivdy, bezvýchodnosti… ale i náznaku naděje. Anebo standardní emoce, které ve mně autorčiny knihy vyvolávají pokaždé.
Nejde sice o můj nejoblíbenější titul, ale rozhodně by byla škoda ho minout. Stojí za přečtení.
Společné čtení s #radsiknihu a #cosmopolis. Volume IX - Hrad ve Skotsku.
Můj zatím úplně nejoblíbenější díl a v pořadí druhý, který jsem od JC přečetla! Oddechová romantika zasazená do období Vánoc a zasněžené krajiny udělala v tomto případě své a hodně to ovlivnilo moje čtenářské nadšení.
K hlavní hrdince Izzy, kterou známe už z předchozího dílu (Domek v Irsku), se tentokrát přidává spisovatel Ross, Izzina poněkud excentrická maminka a spousta dalších milých a zábavných postav. A těch receptů.. Mňam !!!
Na rozdíl od minulých dílů tu není tolik prostoru věnováno přírodě nebo samotné zemi - veškerá pozornost se soustředí na kouzelnou atmosféru adventu a Vánoc. A ta je zde vykreslená nádherně. Voňavě.
Re-reading si schválně nechávám až na prosinec.
Říjen: Vinice ve Francii. Nečetla jsem. Jsem zvědavá a těším se.
Tak tuhle knihu jsem si nesmírně užila! Má všechno, co mě na podobných příbězích baví, tj. duchařina a dvě časové linie.
Úplně hrůzostrašná četba to sice nebyla, ale napínavá rozhodně ano – a nepříjemný pocit i husí kůži jsem měla téměř nepřetržitě. Myšlenka, že se mrtví mohou na pár dní vrátit zpět… Uuuuu, je jasné, že tohle nikdy nemůže být zadarmo.
Přečetla jsem ji jedním dechem a od Jennifer McMahon si určitě pořídím i další tituly. Její styl psaní mi neskutečně sedl.
Na tuhle knihu jsem se moc těšila a zatímco z prvního dílu jsem byla nadšená, druhý díl mé očekávání bohužel nenaplnil.
Musím ale opět pochválit krásnou ořízku a zpracování obálky, kniha na sebe v knihkupectví poutá pozornost. Líbilo se mi také zakončení jedničky a samotný nápad pokračovat s postavou Osudu. A potěšil mě i překlad, který byl tentokrát téměř bez chyb.
Co mi nesedlo: děj pro mě absolutně postrádal napětí a více než v jedničce mi nějak nesedly pasáže s milostnými scénami Signy a Smrtonoše. Dále pak samotný název knihy - naprostý souhlas s @Rowana a @Malinali níže - náprsník nemá v příběhu žádný význam a také bych v tomto případě raději ponechala originální název.
Pociťovala jsem to už při čtení prvního dílu, ale tady se naplno potvrdilo, že opravdu nejsem cílovka. Nebylo to vyloženě špatné, ale zda pořídím další díly, ještě zvážím.
