Zuzika
komentáře u knih
Soběstačný
Zuzana Dostálová
Výborné.
Smutné, krásné, lidské, a jako bonus jeden z nejsympatičtějších dětských hrdinů.
Pražské jaro
Simon Mawer
Tři hvězdy za knihu a jedna bonusova nostalgická, protože jsem se v tiráži dozvěděla, že odpovědnou redaktorkou knihy byla moje bývalá češtinářka z gymplu :-)
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Pro mě nejslabší z jejích knih. Ona to teď se mnou nebude mít lehké, protože z Hany i Slepé mapy jsem byla nadšená, takže každá další kniha bude otevírána s velkými nadějemi :-)
Vadily mi hlavně dvě věci, ta druhá vyplynula nejspíš z té první: jazyk, odtažitý, připomínající slohové cvičení, sice excelentní po stylistické stránce, ale naprosto neosobité, bezduché. A za druhé jsem se nedokázala sžít s žádnou z postav, já když s postavama neprožívám ty jejich boje, je něco špatně.
Vše, co jsme si nikdy neřekli
Celeste Ng
Jak něco tak smutného může být tak krásné! Dlouho jsem nečetla tak dobře napsanou knihu. Ty postavy (zamilovala jsem si hlavně Hannah), to postupné odhalování příčin (jako když loupete cibuli), ta stylistika (každé jednotlivé slovo má své přesné místo a funkci), dokonalost.
Tajný deník Hendrika Groena
Hendrik Groen
Tohle se nedělá.
Napsat na obálku, že na mě autor "zaútočí humorem", a pak mi předložit něco tak milého, láskyplného a dojemného, že se mi na konci i oči orosily, to byla podpásovka.
Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Knihy z druhé světové mě většinou strhnou, dojmou, rozesmutní, nutí k zamyšlení, tady se se mnou nedělo nic. Hlavní hrdinka byla taková nijaká, ještě v šestnácti na mě působila jako šestiletá, zatímco s Táňou z Měděného jezdce jsem mrzla, hladověla, milovala, brečela a bojovala do posledního dechu, Marie-Laura mi byla celkem lhostejná, vlastně jediné, co si o ní budu pamatovat, je to, že byla slepá a měla ráda šneky. Werner měl světlé vlasy a byl dobrý na fyziku, toť vše, větší potenciál (a pro mě větší zajímavost) měly vedlejší postavy Volkheimera a Frederika, všechny scény z vojenské školy byly výborné, některé pasáže jsme si přečetla víckrát (ten nejslabší). Jazyk mi přišel okrášlený, nikoli krásný, škoda, že i tam, kde by víc zapůsobila jednoduchost, přesnost, prostý popis, se autor neubránil nějakému tomu obraznému pojmenování. Časté střídání hlavních hrdinů mi místy vadilo - zvláště tam, kde se příběh konečně začal trochu rozjíždět: než jsem se stihla do situace vžít, zase se skočilo jinam. dějová linka ohledně Moře plamenů mi přišla nadbytečná, čekala jsme nějakou pointu...a ono nic. Možná jsem měla jen příliš vysoká očekávání, bohužel knihu hodnotím jako průměrnou...
Aristokratka ve varu
Evžen Boček
Za mě spokojenost, vtipné, svižné, párkrát jsem se zasmála nahlas. Vadilo mi jen zbytečné a násilné rozdělení na dva díly a absence nějakého konce (možná schválně jako možnost dále pokračovat?). Tři hvězdičky za knihu celkově, jedna extra navíc za Josefa, paní Tichou a ořechovku :-)
To prší moře
Radka Třeštíková
Bylo mi hrozně líto Ilony, Hanku jsem chápala, Aleš mi připomněl někoho z mého života, kdo se taky objevil, jen když nebylo koho jiného oblbovat, Huberta jsem nesnášela a nejraději jsem měla Zorku. Emoce, které ve mně postavy a příběh vyvolaly, a touha dočkat se šťastného konce jsou důkazem, že je ta kniha napsaná fakt dobře. Ke své svaté trojici: Soukupová, Tučková a Katalpa si řadím do kategorie "těším se na další knihy" i Radku Třeštíkovou.
PS: Po celou dobu čtení jsem měla hroznou chuť na marmeládu :-)
Sebevraždy panen
Jeffrey Eugenides
Ačkoli je vše podstatné řečeno hned na začátku, něco mě nutilo číst dál a dál. Nebyla to ani tak touha dozvědět se "proč" došlo k tomu, k čemu došlo - stejně by mě žádné vysvětlení nejspíš neuspokojilo, jako spíš podmanivá atmosféra a neobvyklý styl vyprávění. A že je téma zbytečně bulvární a nevěrohodné? Kdo nebyl třináctiletou dívkou, nepochopí. Že, doktore?
Eleanor & Park
Rainbow Rowell
Rainbow Rowellovou jsem dosud neznala a nic od ní nečetla, ale musím před ní smeknout. Povedlo se jí napsat román o vztahu dvou středoškoláků, který nepůsobí ani chvíli vyumělkovaně, trapně, přehnaně. Při čtení milostných scén jsem neměla chuť protočit panenky, ale naopak jsem se shovívavě culila a dojatě vzdychala :-)
Vypravěčka
Jodi Picoult
Asi nebudu jediná, na koho nejvíc zapůsobil příběh Minky. Její vyprávění mě knize přikovalo, zatajilo dech a vehnalo slzy do očí. Četla jsem o holocaustu už mnoho knih a Minčin příběh řadím k těm nejpůsobivějším, prožívala jsem jej intenzivně možná i proto, že jsem Osvětim před rokem navštívila - stála na TÉ rampě, procházela baráky a ano, i do plynové komory nás vzali.
Dívka, která spadla z nebe
Simon Mawer
Mně se líbilo jak téma, tak způsob vyprávění. Bez sentimentu, bez zbytečných klišé, mělo to spád, sympatickou uvěřitelnou hrdinku (dobře napsané byly i ostatní postavy), realistický konec. Protinacistický odboj kořeněný špetkou lásky? To můžu....
Padesát odstínů temnoty
E. L. James (p)
Kdybych napsala 600 stran o tom, jak doma vytírám podlahu, bylo by to záživnější a napínavější než tohle.
Prvních dvě stě stran prvního dílu mě docela i bavilo, pak už jim na každé druhé straně "hrubl dech", já začala zívat, ale poctivě jsem dočetla . Druhý díl jsme si dala z povinnosti, ale trápila se. Nevadí mi romantika ani erotika, ale abych věřila na lásku mezi traumatizovaným, sadistickým, nechutně bohatým a přitažlivým pošukem a hloupou naivkou, na které není zajímavého vůbec nic, na to jsem asi už stará.
Vybrané okruhy z mechaniky pohrom
Marisha Pessl
To nejdůležitější se stane na posledních sto stranách. Vražda se nevyřeší. Postavy neuvěřitelné, zvláště otec a Hana nejspíš z jiné planety. Zbytečně moc informací, které nikam nevedly a ničemu nesloužily. Toto mi vadilo, ale jinak zajímavá kniha.
Anna Karenina
Lev Nikolajevič Tolstoj
Kniha se mi líbila velmi, čekala jsem nudné pasáže, plné filozofie, psychologických a sociologických analýz , ale je naopak velmi vtipná, svižná a čtivá. Trochu mě zarazilo, že Anně, jakožto avizované hlavní hrdince, je věnováno v porovnání s jinými postavami poměrně málo prostoru, což je na druhou stranu dobře, protože je to spolu s Vronským jedna z nejméně sympatických postav. Pro mě byl hlavním hrdinou Levin, líbila se mi jeho ostýchavost, pracovitost, zásadovost i trocha toho "jelimanství". A námluvy s Kitty u hracího stolku jsou jednou z nejrozkošnějších scén, jaké jsem kdy četla.
Lea
Pascal Mercier (p)
Smutný, nicméně nedojemný příběh. Jako byla chladná a odtažitá Lea, tak byla pro mě odtažitá celá kniha. Vadil mi občas také rámcový příběh (vypravěč-posluchač), zvláště vě chvílích, kdy mě Lein osud začal zajímat. Není to špatná kniha, ale za srdce mě nevzala.