Zuzanak4 komentáře u knih

Končím se svými pokusy pochopit tuto autorku. Je to psáno velmi jednoduchým jazykem a témata a jejich zpracování, je, řekněme, velmi lidové.

Text s duší, kdy každá věta i slovo mají hloubku a míří přesně tam, kam mají, do středu příběhu, kde se shromažďuje temnota i naděje, kterou postavy a ž zoufale hledají a potřebují. Vypráví o nemožnosti vyrovnat se se smrtí někoho blízkého. Tne do živého a rozhodně nenudí.

Skvěle napsané a přeložené (tuším 70. léta), bravurní jako celek, i kdyz z dnešního pohledu to může mit mezery.

Miluju dobře napsané rodinné ságy a tohle je jedna z nich. Líbí se mi přemýšlení hrdinek i přístup k životu. Bezvadně napsané.

Nezačetla jsem se, příběh mě nebavil, ale chápu, proč se kniha lidem líbí.

Mně to nepřišlo pomalé ani obyčejné, ale naopak kouzelné. Podobné velkým dílům, které čtu a na hony vzdálené současným pokusům o zaujetí armád nečtenářů. Tleskám.

Ta forma knihy je překrásná. Víc takových děl u současných autorů, bych prosila. Děj mě také bavil.

Zajímavý pohled do vězeňství, do myslí těch, kdo tam pracují.

Nečekejte vesmírné přestřelky ani chytré roboty. Solaris není sci-fi pro fanoušky technologií, ale spíš pro ty, kdo se nebojí zírání do temnoty – a toho, že něco (nebo někdo) začne zírat zpátky. Lem místo vesmíru prozkoumává člověka. Planeta, která vytváří „hosty“ z vašich nejhlubších vzpomínek, není hororový prvek – je to zrcadlo. A co v něm vidíte, to už je na vás.
Čtení může být náročné, filozofické pasáže místy zadrhávají, ale když se necháte vtáhnout, zjistíte, že nejtajemnější není planeta Solaris, ale lidské vědomí.

Líbilo se mi to, je to taková svěží mozaika různých příběhů a lidí. Nepodbízí se.

Dobrá kniha, ale ten začátek byl tak drsný a opravdový, že se jen těžko smiřuju s tím, že někdo vydělává peníze popisem utrpení (vražd). Jako by v literatuře neexistovala pieta.

Statečnost je ženského rodu je kniha, která mi doslova vzala dech. Je plná inspirativních příběhů žen, které se nebály překročit hranice možného a postavit se výzvám čelem. Autorka skvěle propojuje historické momenty s osobními výpověďmi, což dává knize hloubku a čtenáře vtáhne od první stránky. Po dočtení jsem si uvědomila, jak důležité je mít odvahu a vytrvalost v každodenním životě. Tuhle knihu bych doporučila všem, kteří hledají povzbuzení a motivaci – nejen ženám, ale i mužům. Chyby tam nějaké byly, ale ty jsou dnes všude.

Ano, je to populárně naučné, ale já jsem četla a u toho si dohlédávala informace. Moc mě to bavilo a díky tomu nucenému dohledávání jsem se naučila spoustu věcí. Ne všechny knihy musí být psané jako příručky o historii. Myslím, že tahle svůj účel splnila.

Nádherná analýza rodinné křehkosti, přečteno během pár chvil.

Silný příběh, dusivá doba, skvěle odvyprávěné a napsané, Jan Zahradníček předznamenávající každou ze tří částí románu výborný. Jsem nadšená.

Je to náhled na krize současnosti očima muže z jiné země. Není to návod, jak se s utrpením či strachy vypořádat, ale je to dobré k zamyšlení.
Autor mistrně vykresluje atmosféru slepých a temných uliček naší mysli. Jdu číst další jeho romány.

Je to dobře napsané, netradičně pojaté, odvážné a drsné. O pravdivosti knihy nepochybuju.

Přirovnávat vyprávění v téhle knize k Odysseovi nebo Quijotovi mi připadá přehnané. Není to tam ani v náznacích, prvky magického realismu v knize jsou a je to jediná věc, která mi v textu lezla na nervy a přišla mi zbytečná. Jinak mě ale kniha bavila a čtení jsem si užila, přestože byla místy přehnaně rozvleklá.

Je to jedna z nenádhernějších zahraničních knih, které se mi letos dostaly do rukou a pod oči. Je tak hluboká a přesto jednoduchá svým dějem. Postavy jsou tak lidské, tak dobře popsané, že se v nich chvílemi ztrácíte a pak si je skládáte dohromady, abyste zjistili, že se v každé z nich částečně zrcadlíte právě vy. A konec? Ten je dechberoucí, dojemný a drásavý. A přitom to není žádné melodrama. Jsem dojatá.

Není to autorčina prví kniha, kepru jsem četla, mám její styl ráda, přesto mi trvalo poměrně hodně stran, než jsem se konečně začetla. UDělala jsem ale dobře, že jsem knihu neodložila. Dostal se mi hutný, temný a na emoce silný zážitek. Líbí se mi reminiscence hlavní postavy a myšlenka nezdolnosti – že i tam, kde to nejmíň čekáme je světlo nebo alespoň vysvětlení, které nás dovede ke klidu. Nebylo to vůbec špatné a knihu doporučuju.