ZuzanaK. komentáře u knih
Obyčejný příběh o obyčejných ženách. Reálných, lidských, plastických. Líbilo.
Posloucháno na ČRo.
Baví. Několikrát jsem se nahlas zasmála, což se mi u knihy už dlouho nestalo (i když to je asi hlavně pro témata ostatních knih).
Že jsou v komiksu i drobná až zásadní ponaučení je bonus navíc.
Všechno už bylo napsáno, popsáno, zhodnoceno, zkrátka radost. Jen někde knihu otevřít a začíst se, zasnít se, zasmát se, překvapeně zírat, ale vždy si z toho něco odnést. Nikoli velikou ušlechtilou myšlenku, ale emočně zajímavý námět.
Líbilo. Jazykově, protože všechna ta "baže arciť" a "arciže dozajista" a "věruže ovšem" ..., a neméně pro vykreslením postav a jejich vývojem.
Lidé svérázní, obohacující, ochuzující, nápadití, aktivní, ... Jak je skvělé, že jsou takoví lidé mezi námi. A ještě lepší, že to nejsou naši sousedé :)
Skvělé. I jako kniha (kdysi dávno) i teď jako audio ve skvělém podání I. Bareše.
No, jak bych to ... aspoň to nebylo dlouhé. Každopádně to s léčením čaker má asi tolik společného jako když budete praktikovat budhismus tak, že si oholíte hlavu.
Dobrý komentář od @madonna6956
Srdcovka. Tuhle knihu si pokaždé užívám.
Z dětství mám navíc knihu naposlouchanou z kazety, skvěle namluvené J. Bohdalovou. Vždy, když knihu čtu, v hlavě slyším Abraxasovo "vyspinkala, vyspinkala?".
Za mne opět výborný JB popisující efekt motýlých křídel - ublížená ješitnost a "nevinná" zlomyslnost spustí lavinu, které změní lidské štěstí v jeho boření pro ... a to je na této knize dokonalé.
Rozhodně doporučuji k přečtení/poslechu. Vše skvěle shrnula @Chesterton.
Krátce: Začátek mne mile překvapil, ač detailně, dobře se to poslouchalo a to až do doby, než se MO stala první dámou. Už předtím občas, dle mého zbytečně, zmiňovala, kdo má jakou barvu kůže, ačkoli to nebylo pro to konkrétní sdělení relevantní. Ale od zvolení jejího muže prezidentem nebyla stránka, kde by nezmínila, jak to má, vinou barvy své pleti, těžké a jak je víc pod drobnohledem.
Výše uvedené postřehy více rozebrány následují níže:
Upřímně bych si boj proti rasové segregaci představovala na takové úrovni přeci jen jinými prostředky, než neustálé zdůrazňování barvy své kůže, nota bene, když původních obyvatelích, hispáncích a asijských ji jiných přistěhovaleckých menšinách v knize zazní zmínek méně, než máte prstů.
Stálé opakování, jak všechny ty volby byly náročné a těžké (no jistě, nepřekvapivě) by byly pochopitelné, kdyby za tím zase nestálo, že proto, že jsou černí. Nikde jsem ale nepostřehla ani náznak myšlenky, že možná i právě kvůli tomu mohl být BO zvolen.
Jak autorku noviny sepsuli, že se dotkla královny, když to bylo přeci tak lidské. Ano, je to lidské a zároveň se ví, že se královny dotýkat prostě na veřejnosti nemá. Takže by si noviny vychutnali kažkého nejen MO, protože je afroameričanka.
Podobných, z mého pohledu, poněkud jednostranných "faktů" je v knize ještě spousta. Vlastně už na začátku mi přišlo, že se vůči bílé většině vymezuje a straní se jí.
A právě takové vymezování mi na celé knize vadilo nejvíce. Oceňuji pár zajímavých postřehů z chodu bílého domu, i práci, kterou se rozhodla dělat pro společnost nejen v oblasti stravování.
Ale po pravdě, nebýt velmi dobrého výkonu Zuzany Stivínové, coby interpretky (a tím mé spolucestující v autě), knihu nejspíš odložím.
4/10
Líbilo. Nepřekombinované, svižné, lehký humor, postavy lidsky vykreslené. Za mne lepší, protože reálnější, než Nesbo.
Deníkové záznamy se spoustou přesahů, myšlenek a postřehů pod povrch věcí a situací. Podnětné. Čtivě podáno.
9/10
Skvělé.
Jen teď trochu nepříjemně zní, že ruský car sedí v Kyjevě.
Skvěle popsaná atmosféra, skutečné postavy, děj, který neškobrtá, rozhovory, které mají hlavu a patu a odpovídají věku postav ...
Výborné. Bavil se syn i já.
Skvěle interpretováno H. Borem na ČRo. Jeho přednes učinil z poslechu neuvěřitelne živý zážitek, mnohem lepší, než kdybych si knihu četla sama. A i tak by to bylo tíživé poslouchání, plné trapnosti, smutku, troše legrace, plné života, který nebyl ani naplněný, ani prázdný. Hluboce lidský příběh.
Dva krátké příběhy, co stránka to fotka a krátký popis příběhu. Výhoda knihy je, že pokud se učíte německy, na konci knihy najdete překlad každého krátkého textu.
Zpracování na ČRo skvěle načteno J. Vondráčkem jsem slyšela už podruhé a pořád nějak nevím.
Ten typ, kdy autor je spravedlnost a upřímnost sama, přitom se snaží být i nesympatický, ale tak "správňácky", ze svého úhlu pohledu, tedy vše je v pořádu a do sebe zapadá, ale někde vzadu mi tam něco nehraje ...
Každopádně ale další, literárně kvalitní, díl do řady důležitých náhledů do doby, ve které nechcete žít.
O tom, jak vše funguje se vším, že když se změní jedna malá věc, může to významně (a nebo i málo) změnit něco jiného, že psychika je důležitá a další věci, co víme, jen je dobré si to uvědomit, připomenout a nebo na uvedených příkladech pochopit.
Vůbec ne špatné, čtivé, medicínské názvosloví vždy vysvětlené.
7/10