Tyto knihy se mi těžko hodnotí. Příběhy popsané v knize jsou ... dechberoucí - lapáte po dechu, zda je něco takového vůbec možné a jste rádi, že žijete v zemi, kde se můžete už zase a stále ještě (doufejme, že to tak i nadále vydrží), svobodně nadechnout. Obdivujete sílu a odhodlání věci měnit.
Druhá stránka mince je zpracování. Kniha se mi zdá stylově neutříbená. Také je znát jiná kultura, ze které autor pochází. Tyto mé dvě "výtky" byly pro poslech, či zpracování celé knihy pro mou hlavu lehce rušivé, ale zase dodávají autenticitu autorovi.
Určitě nelituji času, který jsem poslechu věnovala.
Už pro tu slovenštinu a kultivovaný projev to bylo příjemné poslouchání (narozdíl od čtení E. Taberyho, které působilo trochu rušivě - inu, je znát, že ZČ prošla úspěšně i rétorickým kurzem).
Jako u každého rozhovoru, který nevedeme sami, bych i zde chtěla o něčem vědět více a o něčem bych mohla vědět méně (ale tentokrát těhto, pro mne zbytečných, informací bylo tak málo, že to ani nevadilo).
Přímé odpovědi k nepříjemným tématům i lidem a přestože kriticky, stále s respektem a lidsky, což je umění a hodnoty, které mnoha lidem tolik chybí.
Četlo se to samo.
Houževnatost, umanutost a síla této nejen jazykově značně nadané ženy se na mne sypaly z každé otočené stránky a mezi tím semo tamo i vypadlo, že všechny tyto dobré vlastnosti s sebou nutně nesou i jisté negativní stránky osobnosti. Někdy zobrazeny více, jinde méně určitě.
Silný příběh silné ženy, která toho hodně zažila, hodně udělala, hodně vytrpěla, hodně pomohla ... ale nemohu se zbavit pocitu, že přes všechny podrobnosti a hluboké vhledy mi v jistém směru bylo cosi upřeno, významně upozaděno, jako když přede mnou někdo něco důležitého tají.
Kniha za přečtení rozhodně stojí. Jen pocit, že něco důležitého nebylo vyřčeno, přetrvává (což je, zdá se dle hodnocení ostatních, jen nějaké mé vnitřní očekávání či nastavení :).
Bavilo mě to, ač nejsem úplně fanoušek podobných témat, určitě pomohlo načtení Janem Holíkem. Sexuální scény mi přišli trochu zbytečné, nebo zbytečně rozepsané, ale proč ne, někdo to tak třeba potřebuje :)
Děj, napětí, vtip, akce ... bylo tam vše potřebné a ve vyváženém poměru. Za mne příjemné překvapení.
Smutné čtení o tom, že někdy, i když chcete někomu pomoci, ublížíte někomu jinému. Příběh silný, postavy víceméně milé, až se nedivím, že občas někteří uvěří, že dřív bylo lépe, protože i policajti byli vlastně hodní. Jenže nebyli. Rozhodně ne většina, natož všichni. Hnus je v příběhu zmíněn, cítit, vnímáte ho, ale je jaksi upozaděn dobrotou ostatních, cítíte jistou pachuť, je vám smutno, divně, nepříjemně, ale přímý dopad je umenšen. Snad je to tak dobře, jen se obávám, že pro spoustu lidí pak může být takové podání trochu idealizované.
Celkově to byla dobrá (audio)kniha (slyšeno na ČRo ve velmi dobrém podání Apoleny Veldové a Aleše Procházky) o tom, kterak komunismus ničil lidi, ať lidsky na straně jedné nebo charakterově na té druhé.
Bída a z ní pramenící stud. Snaha přežít na pokraji hladu, kdy lidská důstojnost je pošlapána nejen sebou samým ve své hlavě. Kniha nejen o tom, jak lidská bída pošlapává duši.
Slyšeno na ČRo.
Kdyby zpracování bylo hustější celkový formát o to menší a tenčí, byl by to příjemný průvodce do kapsy pro rychlé připomenutí, že krása a radost je všude kolem nás a v nás, v detailech a jde o to být vnímavý a laskavý a to i k sobě. Vhodné k opakovanému listování (vzhledem k formátu ale spíše jen doma v křesle, nikoli v přírodě ;)
Pomalejší rozjezd knihy, čerta bych si asi úplně neoblíbila, ale sevírované matematické lahůdky byly fajn. Doporučiji nejen dětem, ale i dospělým.
Ovšen chyba v řešení úlohy trojúhelníkového čísla může být pro spoustu dětí (a možná i dospělých) poněkud matoucí a v takovéto knize bych ji nečekala.
Za mne celkem věřohodně vykreslené tápání dívky v letech, kdy se z teenagera mění v ženu. Vzpurnost, bezohlednost, pochybnosti, jistota, směs všech možných citů a pocitů, iracionálních rozhodnutí spíše na truc, pochopení, ... A v tomto směru bych knihu hodnotila kladně. Ovšem příběh jako takový mi přišel trochu přitažený za vlasy, konec také nenadchnul. Knihu však zcela nezavrhuji, už pro několik silných, vyzrálých pasáží.
Dlouho jsme se s paní Salivarovou míjely a byla to chyba. A škoda pro mne, protože je to jedna z nejlpších (audio)knih, ke kterým jsem se dostala.
Silný příběh o lidství, mládí, touhách, mladické netrpělivosti i vděčnosti a obdivu (především k rodičům a lidem přes vše okolo stále ochotným pomáhat), pochybách, vášních a rodiném poutu a přátelství, hledaní vlastního prostoru a směřování ... a to vše na pozadí doby, kdy nebylo lépe ani náhodou, ačkoli charakterově zmrzačení, citově zakrnělí lidé, kteří mají radost z utrpění druhého, se zase tak špatně neměly ...
Čtení se mi táhlo a to z mnoha různých důvodů (v češtině by se mi jistě četlo významně lépe, a doufám, že kniha do češtiny přeložena bude), ale kniha určitě stála za všechen čas, nejen co se týká šíře pojetí celého tématu, ale i do autorčiných postřehů pod čarou.
Rozhodně doporučuji, ač si nejsem jistá všemi interpretacemi a závěry, ovšem kniha celkem srozumitelně i laikovi rozšíří obzory, vznese otázky, poskytne (nikoli vnutí) názor a k němu spoustu dalších informací, a moře odkazů na použitou literaturu, ... A právě to od takové knihy očekávám a toho se mi dostalo.
Nedoposloucháno - slyšeno na ČRo, skvělý přednes P. Tomicové, ale obsahově mi to vůbec nesedlo.
Možná silný životní příběh, ale nemám sílu či chuť vstřebat a vybrat podstatné mezi vulgaritami a sebevědomím postaveném (snad) na přesvědčení o své pravdě a hodnotě, ale pro mne příliš neochvějným, cizím.
Kdysi dávno (asi tak před dvaceti lety) jsem knihu četla a byla jsem ohromená. Stylem, tématem, ponurostí. Nemohla jsem ponurost příběhu a ne zcela příjemné pocity z knihy dlouho dostat z hlavy.
Tentokrát jsem slyšela na ČRo. Za tu dobu člověk otupí, tedy jakési "pohoršení" ani údiv se nedostavily, tíživý pocit se však objevil znovu, neřekla bych, že ubral na intenzitě, skoro naopak.
Je to kniha, kterou byste si měli přečíst? Určitě ano, pro všechny emoce a styl. Obejdete se bez čtení této knihy? Rozhodně si tím ušetříte pár nepříjemných myšlenek.
Přednes D. Krejčíka bych neadorovala, nebo přesněji, pokud promlouval ústy hlavního hrdiny nebo popisoval děj, bylo to opravdu skvělé, ale jakmile došlo na ženské postavy, bylo to dost protivné (ale tento problém mám u spousty dalších mužských protagonistů. Proč ty fistule?).
Pohodovka, nic složitého (tedy jak se to vezme :). Humor svěží, děj plyne, postavy živ(eln)é.
Dormunder mě bavil. Těším se na další náhodné setkání.
Slyšeno na ČRo.
Tíha dusna, únava z vlekoucích se opakování dnů i slov, záblesky naděje v bouři bezútěšnosti, ale s jistým vědomím, že bouře přinese svěží vzduch a potřebnou vláhu, ovšem pouze v případě, že nepřijde průtrž s povodní a vítr nepřinese prach. A co z toho přijde v příběhu T. Morrison není vůbec zřejmé. Přání až dětsky naivní, přesto nikterak neopodstatněné a neočkávatelné. Naděje pohřbené v syrovosti dospělácké únavy ze svých dětských nesplněných očekávání.
Slyšeno na ČRo.
