
Příspěvky

Část svého profesního života jsem byla instrumentářkou, takže přesně vím jaké to je když po vás vztekle lékař hodí tupý troakar, když vám v nejméně vhodný okamžik dojde plyn v bombě u laparoskopie a jak nechutná je dermoidní cysta. Celé to prostředí a chování zdravotnického personálu mi bylo blízké.
Kniha s jednoduchým dějem a přitom tak složitou životní situaci. Všechno to chování lékaře bylo tak uvěřitelně ze života. Líbila se mi.


....nemám slov....přesně takové knihy mi berou dech....bezmoc, procítěnost, pomstychtivost, tupost stáda ovcí.....a přitom uvěřitelný příběh dnešní doby (bohužel)
....má druhá kniha autora a rozhodně ne poslední


Žádný komplikovaný děj, prostě jen běh života. Těžkého života tehdejší doby.
Vše, co teď píšu bude asi příliš sentimentální a neobjektivní. Pro mě bylo čtení knihy o to více umocněno emocemi, protože jsem se zde narodila, žiji mezi Orlovou a Karvinou. Kolem "Olzy" se chodíme často procházet. Popisovaná místa jsou mi důvěrně známé. Všechny v knize kurzívou označené slova "do pjeruna" apod. jsou pro mě přirozené, protože tzv. po našimu mluvila prabička, babička a dodnes ještě trochu rodiče. Písničku Siedzi mucha na ścainie ......umím dodnes.
Děkuji tímto autorce, za historické vysvětlení poměrů v kraji. A za příjemně strávený čas u čtení knihy.


Po knize jsem s radostí sáhla po přečtení knihy Slavík rovněž této autorky, který se mi líbil.
Dle anotace jsem ale čekala trochu jiný příběh.
Nemám ráda námět domácího násilí. Ne snad, že bych zavírala oči před touto problematikou, ale nějak se nedokážu smířit s tím, že si to prostě oběti nechají líbit a nechají se zatlačit do kouta. A to v této knize platí dvojnásob. Pokud mě otec jako agresor vytáčel, ušlápnutá matka mě štvala ještě více! Vždyť měla kolem sebe tolik přátel, co by ji mohli a tolik příležitostí zvrátit osud....
Celkový dojem z knihy mám ale dobrý. Krásný popis prostředí Ajlašky.


Kolem této knihy jsme našlapovala po špičkách téměř dva roky, tématiku 2.sv.války nemám ráda. Chyba!
Upřímně. Nechápu, kolik povyku se dělá kolem knihy Hana, Slavík je nesrovnatelně lepší.
Moc se mi líbila dějová linka Vianne, která popisovala svůj příběh obyčejné ženy, obyčeného venkova, (bez citového vydírání koncentračních táborů) jak byla nucena změnit své stereotypy a sžít se s přítomností fašistické armády v jejím bezprostřední blízkosti.
Nádherná, čtivá kniha.


Ano, příběh Hany je dojemný a srdcervoucí.
Když jsem na chvíli zvedla oči od knihy a podívala se na své děti, běhal mi mráz po zádech.
Ale přiznám se, že jsem byla zklamaná, protože se děj víceméně celý odehrávál za druhé světové války. A tudíž tam nebylo nic, co už by naše společnost neznala. Se vší úctou, protože by se téma nacismu, holocaustu....mělo stále připomínat. Prostě jen tuto tematiku nemám ráda.


Bez debat dávám pět dvězdiček!
Mám stejné pocity jako po dočtení Medvědína. Zoufalství, bezmoc, slepé jednání X naděje, zastání, soudržnost.
Má třetí kniha od autora a rozhodně ne poslední. Fantasticky s napětím odvyprávěno. Nebyla tam snad jediná dějová linka, která by mne nudila či nezajimala.
(Jediné, co mi trochu překáželo, byl popis postav a vysvětlení jejich chování. Což lze sice chápat vzhledem k tomu, že ne všichni nutně museli přečíst i Medvědín.)


Mě se to líbilo, moc. Tak jako v prvním díle tam sice bylo dost politiky, ale nevadilo mi to. Donald Trump na golfu se staříkem mě dost pobavil!
Ano, jsou tam samé náhodičky, těžko uvěřitelné, ale právě ty mě baví.
Opravdu nemám, co vytknout.


Kniha ve mě vyvolávala na střídačku emoce smíchu x lítosti x pláče. Výborná kniha.


Zbožňuji knihy pana Backmana a tak jsem se na Životní terno těšila jako dítě na Ježíška.
Zklamání přišlo, když jsem zjistila, že jde pouze o kratší povídku a né o plnohodnotnou knihu.
Pak přišlo zklamání, kdy jsem čekala na každé stránce výbuch emocí a ...... nic.
Tak nevím. Unikl mi nějaký hlubší podtext? Nepochopila jsem to? Budu muset ještě v životě dozrát pro tuto povídku?
Beru to jako šlápnutí vedle a každopádně na další knihu se rozhodně těšit budu. Snad brzy.


Noooo......tak bez pochyby taková dokonalá americká hrdinka, která má devět životů jako kočka a mohla by konkurovat Chucku Norrisovi!
Ale..... mě to vážně bavilo. Od začátku, do poslední věty. Akce střídala další akci a nutilo mě to, dovědět se víc. Bez zbytečných odboček do minulosti, bez zabředávání do zbytečných úvah či myšlenek, co by kdyby.


Analfabetka mě fakt bavila, hlavně teda svou absurdností. Ale proč ne. Rozhodně se hned chystám na Stoletého staříka, který je dle recenzí ještě lepší.


Hraběnka jako americká, naivní, rozmazlená blbka, která umí jen utrácet. Hrabě jako hamižný, závistivý, cholerický blb, který nechává na stole ostříhané nehty a tyčinky do uší? A dohromady vlastně nic neumí a ničemu nerozumí? Mají dluhy a koupí si dva psy za 80tis.? Neplatí účty, ono to nějak dopadne? Kastelán jako vyžírka a nemakačenko, kterého vydržují? Pokračovat nebudu....
Mě to nějak neoslovilo....snažila jsem se mít velký nadhled, nebrat situace vážně. Ale opravdu ne! Do dalších dílu se pouštět nebudu.


Líbily se mi předešlé dvě knihy a líbila se mi i tato. Kdo je vrah, jsem neuhodla i když se kruh podezřelých zmenšoval. Líbilo se mi, jak v průběhu knihy vytahovali všichni ze skříně své kostlivce. Tak jako v běžném životě, kdy si myslíte, že své kamarády, sousedy, kolegy v práci znáte dobře.....každý máme své tajemství.


Tak jako si mě nezískala Hana, bohužel ani Slepá mapa.
Mě v tom prostě chybí jakási procítěnost, kterou chci s postavami prožít.
Dostala horečku, za dva dny zemřela. Tečka. A jede se dál.
Rozumím tomu. Doba nebyla lehká a proto i lidé asi museli být sami k sobě tvrdší, aby všechno to utrpení vydrželi.
To souznění a emoce v této knize mi prostě chybí. Možná opravdu proto (jak tady sami mnozí píšete), že je tam tolik postav, které by si zasloužily rozvést svůj životní příběh podrobněji.


Zcela úpřimně. Snažím se najít nějaké pozitivum, marně. Knihu jsem rozhodně neshltla jedním dechem. Přeskakování v čase mi nevadilo, naopak ve složitých souvětích a zvláštních slovosledech jsem se ztrácela. Vulgarismy (kdy já sama občas pro sprosté slovo nejdu daleko) mi opravdu vadily, protože byly zbytečné. Samozřejmě nelze popřít závažnost, krutost a činy války. A pokud mám hodnotit lásku, věrnost či souznění mezi "viloočkou" a jejím vysněným Johannessem, tak jsem ji jaksi nezaznamenala.


Tak jako "manželé od vedle" i tato kniha se mi moc libila. Ne přiliš složitá, málo postav, rychlé rozplétání příběhu, lehké čtení. Takové knihy mi opravdu sedí.


Pan Backman mě osobně opět nezklamal! Je úžasné, jak mladý muž (myšleno autor) dokáže geniálně popsat i život a emoce starší ženy. Jen mě trochu mrzel konec, kdy jsem napjatě čekala, jak se Britt- Marie rozhodne!....... a ....... nakonec je na mě, kterou cestu si vybrala.


Asi bych chtěla v prvé řadě poděkovat svým rodičům, že nikdy mezi mnou a mou sestrou nedělali žádné rozdíly, ani v dětství ani teď v dospělosti!
S dospívající Barčou jsem to prožívala. Bylo mi líto, jak v ní vyvolávali pocit její vlastní viny a to že se musela stydět za něco, co je vlastně zcela normální a přirozené. Na matce mi vadilo hlavně to, že stále řeší "co by tomu kdo řekl, co by si pomyslely kolegyně v práci, atd." Místo toho, aby více naslouchala vlastní dceři. Vytáčelo mě oslovování Katuška a Baruna!


Nic závratného jsem nečekala. O to více jsem byla mile překvapená.
Dojemný příběh, přitom nepodán nijak sladce.
Podobné příběhy mě prostě velmi baví (Muž jménem Ove, Nepravděpodobná pouť H.F. atd.)


Tři hvězdičky - průměr. Rodinné drama s až pohádkovým koncem. Kniha se četla lehce, žádné složitosti, přeskakování v časech či osobách.
Dále však jedna z knih, o které za pár týdnů nebudu vědět. Podobných knih rádoby označených "thriller" je taky za poslední dobu přespříliš.


Knihu jsem vlastně původně koupila desetiletému synovi, který si ji moc přál. A pro něj je kniha naprosto v pořádku. Milá, dojemná, poučná, psaná jednoduchým srozumitelným stylem a velmi rychlým dějovým spádem.
Pro mě asi nic nového. A zase ta příšerná mediální bublina! Včetně hitu v rádiu? Jako ne.
Takže tři hvězdy:
* za to, že jsme si s dětmi udělali čas a trochu se o problematice týrání zviřat doma pobavili
* snad jsem přispěla koupí knihy k "lahvičce život"
* nádherné ilustrace


Vlastně to ani nechci komentovat.
Humor? A prosím vás kde? Opakující se dvojsmysl s jeho banánem, tam byl tak často, že se mi po chvíli motala hlava, jak jsem nestačila protáčet panenky!
A tolik omleté téma... On bohatý, úspěšný, svalnatý, dokonalý a ona sice možná chytrá, ale totální nemehlo bez vlastních prostředků aneb jak díky němu ke štěstí přišla.... Jako fakt? Pojďte už někdo konečně vymyslet něco elegantnějšího.
Celé mi to přišlo jako poskládané sloupky z Bravíčka na pokračování.


Na knihu jsem se neskutečně těšila a užila si ji moc! Mám prostě knihy pana Backmana ráda. Nacházím v nich opravdu vše, co potřebuji. Klid a naději.
Top nadále zůstavá Ove a Medvědín. Ale i k této se časem ráda vrátím.


Tak jako Analfabetka i Stařík mě bavil svou absurditou :-) Těším se na autorovu další knihu, která má brzy vyjít :-)


Trvalo mi dost dlouho, než jsem se prokousala začátkem. Tolik jmen! Tolik popsaných ekonomických a politických situací! Ale po právu je kniha v top seznamu!


Mě se kniha líbíla. Velmi snadno se četla, žádné složité křížení časových os a propletence vztahů. Nenudila jsem se, přečteno s chutí.


Budu se opakovat jako u prvního dílů. Ano, krásný dojemný příběh. Jen prostě nejsem tak úplně cílová skupina.


Líbila se mi.
Asi mě v knize, než dva hlavní hrdinové, zaujal jiný podtext, který nemohu dostat z hlavy.
Zaujala mě hlavně myšlenka, jak může být můj život pro někoho bezcenný. Možná to tak je a možná to tak není, ale postupy velmi vlivných lidí na světě, aby dosáhli svého....mrazí mě.


Prostě jsem si chtěla udělat vlastní usudek.
Kniha, kde nic není jasné. Musíte se prostě prokousávat každou další stránkou, aby jste pochopili.
Pravda, styl psaní a věty jsou tak nějak nelogické. Věta začíná oslovením toho koho zrovna hlavní hrdinka potkala, tatáž věta pokračuje vzpomínkou na jinou osobu a je zakončena jménem dcery s vykřičníkem. Pár takových vět za sebou, možná ještě veršovaně, a vlastně nevíte, co tím autorka chtěla říct? Koho vlastně myslela? Přitomnost? Minulost? Takže i já jsem se v textu ztrácela.
Ale děj jako takový se mi líbil. Surový, pesimistický, schizofrenní, zoufalý, bezvýchodný. Chce se mi říct "chudák Vladěna", jenže ona si tak trochu za svůj osud mohla sama.
Tak a teď přijde čas na nějakou veselejší knihu :-)
